K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

NATO, i když jinými prostředky, pokračuje v Hitlerově díle

Moskva, 27.12.2019
Valerij Novikov, kapitán I. stupně ve výslužbě, speciálně pro ИА «Реалист»
Zdroj: ZDE

„Sovětští vojáci osvobodili z nacistických koncentračních táborů 15 amerických, 5 britských, 8 nizozemských a 33 belgických generálů, stejně jako bývalého ministerského předsedu Francie nebo velitele norské armády“, připomíná kapitán 1. stupně Valerij Novikov. Kdo to ale dnes ví?

2020 01 12 12


2020 01 13 01V prosinci 2015 ruský ministr obrany Sergej Šojgu uvedl, že „pouze během tohoto roku se kontingent NATO v pobaltských státech, Polsku a Rumunsku zvýšil 8krát, co se týká počtu letadel a 13krát z pohledu vojenských osob“. Během 3–4 posledních let se početní stavy vojsk NATO kolem hranic Ruské federace zvýšily trojnásobně, přitom u západních hranic dokonce osminásobně. V Evropě – na území Belgie, Itálie, Nizozemska a Německa – je umístěno více než 200 jaderných leteckých bomb.

Během let 2012–2015 se intenzita vzdušného průzkumu leteckých sil NATO kolem hranic s Ruskem zvýšila 3,5krát a intenzita průzkumu námořního 1,5krát. Vzdušný průzkum letounů NATO je přitom komplexnější a synchronizovanější. Například 6. dubna 2018 vykonávaly mnohahodinový letecký průzkum kolem hranic RF s pobaltskými státy hned 3 letouny najednou: americký strategický průzkumný RC 135V, francouzský letoun dálkového radiolokačního průzkumu a řízení E-3F Entry (vybavený systémem AVACS) a švédský, k průzkumu upravený Gulfstream 4. Během jediného říjnového týdne téhož roku zaregistrovala ruská protivzdušná obrana (PVO) celkem 17 průzkumných leteckých akcí NATO kolem hranic RF.

V arktických vodách provádějí nepřetržitou bojovou hlídku průzkumná plavidla norského válečného námořnictva Maryat a Eger a také hlídkové letouny vojenského námořnictva USA Boeing P-8 Poseidon. Poprvé byly také v roce 2018 použity v Barentsově moři k letecké špionáži americké bezpilotní prostředky RQ-4 Global Hawk z italské základny Sigonella a průzkumné drony Velké Británie RQ-170 Sentinel – také americké provenience.

Své špionážní cíle měl i průjezd francouzského pomocného válečného plavidla Rona ruskou Severní mořskou cestou v září 2018, jehož velitel, kapitán 2. stupně Filipp Hena, po příjezdu plavidla na americkou válečnou základnu v Dutch Harbor bez okolků prohlásil: „Cíl naší cesta spočíval v získání dalších informací o této oblasti, jejíž strategický význam stále narůstá. Arktická oblast zaujímá plochu téměř 40krát větší než Francie a leží v ní obrovské zásoby nerostů a uhlíkatých paliv.“

Frekvence vojenských cvičení u hranic RF se zdvojnásobila (jen v roce 2017 proběhlo takových cvičení 17) a cvičení sil NATO v Černém a Baltském moři se z 282 případů v roce 2014 zvýšila na 548 v roce 2017.

Ve dnech 2.–14. května 2018 proběhlo v Estonsku dosud historicky největší cvičení „Ježek-2018“, kterého se zúčastnilo 13 států a kolem 15 tisíc vojáků. Kromě členských států NATO se cvičení zúčastnilo i neutrální Švédsko a Finsko. Ještě před baltickým „ježkem“ však NATO porodilo také „černomořského ježka“ - 1. května veplula do Černého moře skupina 4 válečných fregat (anglická, španělská, francouzská a turecká).

V červnu pak na území Estonska, Lotyšska a Litvy proběhlo cvičení speciálních sil NATO s účastí dvou tisíc příslušníků těchto sil ze 13 států. Jejich příprava byla zaměřena na plnění spolupráce v podmínkách hybridní války a reálného válečného konfliktu na hranicích Ruska.

Od 27. června do 20. srpna 2018 proběhlo v Tichém oceánu veliké (a z nějakého důvodu jen málo prezentované) mezinárodní námořní cvičení RIMPAC-2018, kterého se zúčastnily například i Izrael, Vietnam, Japonsko, Srí-Lanka nebo Brazílie. Do cvičení se zapojilo 46 hladinových plavidel, 5 ponorek, 200 letadel a celkem 25 tisíc příslušníků jejich posádek a obsluhy. Pravidelný účastník těchto cvičení – Čínská lidová republika – byl tentokrát ze seznamu „vyškrtnut“. V předchozích letech bylo toto pravidelné cvičení probíhající od roku 1971 zaměřeno na „nácvik činností při ochraně úderných námořních leteckých skupin“ (ty tvoří vždy letadlová loď s řadou dalších podpůrných lodí – tzv. carrier battle group) před útoky nepřítele. Cvičení RIMPAC-2018 však mělo na programu některé zvláštnosti:

► poprvé vykonávali některé velitelské funkce zástupci námořních vojenských sil Chile, Kanady a Japonska;
► poprvé v jeho průběhu uskutečnili Japonci raketové střelby směrem na mezinárodní námořní cesty z pobřežních víceúčelových raketových komplexů;
► válečné lodě USA provedly střelby z palubních zbraní s využitím hyperzvukových střel.

Od 15. října do 7. listopadu potom v subarktické zóně (severní Atlantik, Norsko) a v pobaltských státech proběhlo velké komplexní cvičení „Trident Juncture 2018“. Toho se zúčastnilo již 53 tisíc vojáků z 31 zemí, včetně mimo NATO stojících Švédska a Finska. Do cvičení bylo zapojeno 120 letadel, 70 válečných plavidel (včetně jedné letadlové lodi na jaderný pohon), 10 000 kusů pozemní techniky a také 2000 příslušníků námořní pěchoty. Námětem cvičení bylo odražení agrese ze strany některé ze sousedních zemí – je jasné, že míněna byla RF.

Prakticky souběžně probíhalo na Ukrajině mnohonárodní letecké cvičení NATO „Clear Sky 2018“ (Čisté nebe 2018) za účasti 8 zemí, 700 osob a 40 letadel (mj. dopravních C-13, desítek raketových systémů PVO a bezpilotních prostředků MQ-9 Reaper. Všichni účastníci cvičení získali statut diplomatů (nepodléhali tedy ukrajinským zákonům). Za nepřítele bylo nepokrytě označeno Rusko.

Na „obranu“ svých evropských spojenců před „agresí Ruska“ vynaložil Washington v roce 2018 4,6 miliardy dolarů, a to zejména na modernizaci vojenské infrastruktury východoevropských členů NATO. Dalších 66 miliard pak USA utratily na zahraniční vojenské operace („na obranu svobody a demokracie“) prostřednictvím křídlatých raket Tomahawk, letounů F-16 a námořní pěchoty na Středním východě nebo v afghánských horách.

23.–27. dubna 2018 potichu a nenápadně proběhlo cvičení NATO nazvané „Neprostupné štíty“. Kolem tisíce specialistů ze 30 zemí plnilo v estonském centru vědeckých výzkumů úkoly kybernetické války proti Rusku pod heslem „boje proti ruským hackerům“. Obsahem jejich činnosti bylo odrážení „ruských útoků“ na systémy řízení činnosti elektrických sítí, bezpečnostních služeb a řady dalších důležitých systémů ekonomické a obranné infrastruktury.

Během roku 2019 vojenské provokace zaměřené proti Rusku pokračovaly s narůstající intenzitou. V lednu demonstrovaly sílu USA svým vstupem do Černého moře torpédoborce Donald Cook a Carney a výsadková loď Fort McHenry. V dubnu proběhlo v Černém moři cvičení NATO a Ukrajiny „Mořský štít-2019“. „Námořní civilní plavbu“ během něho chránilo 20 vojenských plavidel s více než 2 tisíci námořníků Kanady, Španělska, Bulharska, Nizozemí, Turecka a Řecka. Před čím? Samozřejmě před „agresívním Ruskem“.

Podle vyjádření nezávislých sdělovacích prostředků představovali v tomto cvičení námořnictvo Ukrajiny spojovací důstojníci a zapojena snad byla i přístavní infrastruktura. Vlajkovou loď eskadry NATO, fregatu Evertsen, navštívil během cvičení rumunský prezident Klaus Iohannis a náčelník generálního štábu rumunské armády. Po skončení tohoto mezinárodního cvičení provedlo tamtéž další cvičení námořnictvo USA a Turecka za účasti amerického torpédoborce Ross a skupiny tureckých lodí vedené fregatou Turgut Reis.

Skutečně nebývalou aktivitu vojenských příprav namířených proti Rusku ze západního směru projevilo NATO v dubnu a květnu 2019. V Estonsku proběhlo v únoru cvičení NATO „Zimní tábor“ s účastí cca tisíce vojáků USA, Velké Británie a Belgie. Již předtím tam NATO „protlačilo“ cvičení v zajišťování kyberbezpečnosti a letecké cvičení.

Vrcholem jarního nástupu NATO proti „agresívnímu Rusku“ se ovšem stalo jarní mnohonárodní cvičení „Jarní bouře 2019“. Obranu při něm na území prakticky celého Estonska „ve třech vrstvách“ nacvičovalo 10 000 příslušníků armád 17 zemí NATO, Ukrajiny a Gruzie. Cvičilo přes 200 kusů obrněné techniky, víceúčelové vrtulníky Velké Británie a USA AW-159 a bitevní Apache, zapojen byl i oddíl britské SAS (speciální výsadkový). Tou největší specialitou jejich průběhu však bylo zeměpisné naplánování. Konkrétně: cvičení probíhalo tam, kde v létě 1944 Rudá armáda v lesích kolem Narvy a na výšinách Sinimae porazila Němce včetně estonských pomahačů – 1. estonskou divizi SS, Panzer-granátnickou divizi SS Nordland (Dánové, Norové a Nizozemci), brigády SS „Nizozemsko" a „Wallonia" (všechno stejní „severoevropští Árijci“).

Zvláště provokativně pak vyznívala ještě jedna okolnost. Nácvik taktiky vedení bojových operací vojsk probíhal v oblastech s převažujícím ruskojazyčným obyvatelstvem. Podle všeho se současní evropští „ochránci demokracie“, inspirováni hroby a pomníky svých esesáckých předků, snažili vyděsit Litevce ruské národnosti. Během odrážení „ruské agrese“ se dva albánští důstojníci „zlikvidovali“ vlastní výbušninou. Zachránit se je nepodařilo…

Souběžně se šturmovalo i na Baltském moři. Hned 2. května vstoupila do vod Baltiku minonosná skupina lodí NATO (celkem 7 plavidel Belgie, Nizozemí, Norska, Velké Británie, Německa a Dánska vedených dánskou fregatou Thetis). Skupina posílila stávající skupinu Spojených námořních sil NATO na Baltiku, která již od 18. dubna nacvičovala zadržení agrese RF na Baltiku. Vzhledem k malé hloubce a velikosti Baltského moře sem Američané nemohli poslat letadlové lodě a museli se spokojit s raketovým torpédoborcem Gravely (na palubě může nést 96 Tomahawků). Do sestavy této úderné skupiny pak byly zařazeny fregaty Velké Británie, Polska, Španělska a Turecka.

Podle slov zástupce tajemníka Bezpečnostního výboru RF M. Popova „během posledních dvou let dosáhly počty prvosledových jednotek NATO (ve východní Evropě) 40 tisíc osob, což znamená nárůst o 60 %. V duchu amerického vojenského programu „tři za 30“ by během 30 týdnů mělo být do služby nově postaveno 30 válečných plavidel, 30 leteckých perutí a 30 mechanizovaných praporů členských zemí NATO.

23. dubna USA soustředily ve Středozemním moři dvě námořní letecké úderné skupiny vedené atomovými letadlovými nosiči „Abraham Lincoln“ a „John C. Stennis“. Dohromady to představuje 10 lodí, 130 letadel, 9 tisíc námořníků a příslušníků námořní pěchoty. Americký velvyslanec v RF John Huntsman vyjádřil výtlak amerických letadlových lodí jako „200 tisíc tun diplomacie“, které prý demonstrují Rusku nutnost „přestat destabilizovat svět“.

Bez ohledu na nejrůznější summity a fóra jednající o zmírnění či odstranění sankcí a o rozvoji ekonomické spolupráce s EU vojenské přípravy sjednocené Evropy proti Rusku pokračují s neztenčenou silou. V červnu 2019 uskutečnilo NATO v Baltickém moři cvičení BALTOPS-2019, kterého se zúčastnilo 44 lodí a ponorek, 40 letadel a vrtulníků a 12 tisíc osob (včetně 3 tisíc příslušníků námořní pěchoty Velké Británie) z 16 států NATO plus Švédska a Finska. Španělské letadlové a výsadkové lodi „Chuan Carlos I.“ se během cvičení nepodařilo vysadit pěchotu na litevské pobřeží a polská výsadková loď „Gniezno“ najela na mělčinu a prorazila dno.

V červenci se v Černém moři konala cvičení NATO "Cea Breeze-2019", kterých se zúčastnilo 32 lodí a člunů, 30 letadel a více než 3000 vojáků z 19 států (včetně Bulharska, Gruzie a Moldavska). Poprvé byly procvičeny úkoly „deblokace Dunaje“ - za účasti zvláštních sil královského námořnictva Velké Británie. V tomtéž roce proběhly na území Ukrajiny další 4 mnohonárodní manévry.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg znovu potvrdil záměr USA „používat v případné válce v Evropě nové nízkoenergetické jaderné hlavice“. Připravenost společných ozbrojených sil NATO na západních hranicích Ruska se zkrátila ze 45 na 30 dní.

Dnes NATO zintenzivňuje úsilí o rozvoj teorie hybridního boje a zlepšení forem a metod jeho přípravy a vedení. V roce 2017 vytvořilo Finsko Centrum progresívních zkušeností NATO-EU pro hybridní hrozby. Teoretický vývoj střediska již byl vypracován na velitelských a štábních cvičeních SMX-17. na velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě bylo zřízeno Centrum pro kybernetické operace, které umožní využití kybernetických schopností každého členského státu v operacích NATO podle společného plánu a cíle.

Na téma boje proti mezinárodnímu terorismu zvyšuje NATO v rámci operace „Rozhodující podpora“ síly svých vojáků z 13 na 16 tisíc, včetně personálu armád 39 partnerských států. V rámci Programu dalšího vzdělávání v obraně plánuje NATO pokračovat ve financování výcviku afghánských bezpečnostních sil do roku 2020. Na tomto programu se podílí 12 států, včetně Arménie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Ázerbájdžánu, Moldavska, Gruzie a Ukrajiny. Program i školicí středisko formálně fungují pod záštitou boje proti terorismu a zajištění suverénního rozvoje partnerských států. Zkušenosti s takovými iniciativami USA a NATO však opakovaně ukázaly, že za obrázkem „asistence“ není nic jiného než výcvik personálu a podmínky pro další barevné revoluce. Včetně a především ve státech sousedících s Ruskou federací.

Dnes NATO podniká rozsáhlé kroky k přizpůsobení svého systému velení s cílem zvýšit útočné schopnosti jednotky spojeneckého bloku přenosem posilujících sil ze Spojených států a Kanady do Evropy, zajištěním rychlého budování ozbrojených sil na ruských hranicích a koordinováním využití sil rychlého nasazení.

Rozpočet Pentagonu na rok 2018 stanovoval platby za získané pozemky a výstavbu leteckých sil mimo USA. Celkem bylo na vybudování jejich zařízení na Islandu, Norsku a ve většině zemí východní Evropy přiděleno 214 miliónů dolarů.

Vedení NATO samo přiznalo hromadění agresivních příprav v závěrečné tiskové zprávě o spojenectví: 106 vojenských cvičení v roce 2018, z toho 45 vojenských cvičení pozemních sil, 12 cvičení vzdušných sil a 15 námořních sil. Kromě těchto mnohonárodních cvičení provedly armády zúčastněných zemí 180 svých národních cvičení. Zároveň generál R. Neller, velitel námořního sboru USA, v prosinci 2018 uvedl, že „země NATO mají v úmyslu provádět rozsáhlá cvičení přesně na hranicích Ruska“ (!).

Závažné obavy vyvolávají snahy USA zatáhnout do sféry svého vlivu tzv. neutrální země Evropy. Tak například v roce 2018 se 81 mezinárodních cvičení NATO zúčastilo Finsko! V roce 2010 pracovalo ve finském obranném zpravodajském středisku v Tikkakoski 150 odborníků z různých oblastí elektronické špionáže a v roce 2018 jich bylo už o dalších 150 více. Jejich cílem je zvýšit efektivitu průzkumu stavu a činnosti ruských ozbrojených sil v severozápadním operačním teritoriu. Pro informaci: finské ozbrojené síly mají 34 700 lidí, 250 tisíc lidí je zahrnuto do vycvičených rezerv, mobilizační základna činí 1 milión osob, vojenský rozpočet 2,5 miliardy dolarů na 5,5 milionu obyvatel a v roce 2015 byly vytvořeny síly rychlé reakce. Hranice s Ruskem je dlouhá 1 325,8 km, včetně 60,3 km říční, 119,8 km jezerní a 54,0 km mořské.

Seznam provedených cvičení, jejich geografie a tématika, složení zúčastněných zemí, sil a prostředků svědčí:

► o systematickém studiu a ovládnutí předpokládaného teritora vojenského působení v ruském směru;
► o vypracování organizace řízení nadnárodních různorodých uskupení při přípravě agrese (rozmístění sil) ve východoevropském a tichomořském operačním teritoriu;
► o systematickém zkoumání možností ruských sil (radioelektronické války, rozvědky, raketové a protivzdušné obrany, námořnictva atd.) v potlačení plíživé nebo rozsáhlé agrese;
► o neustálém psychologickém tlaku na ruské vedení, personál ozbrojených sil a obyvatelstvo Ruské federace;
► o snaze USA donutit své spojence a satelity k účasti na přímé nebo nepřímé podpoře úsilí amerického vedení udržet své vedoucí postavení ve světě. A samozřejmě vydávat peníze na nákup amerických zbraní.

Toto pochopitelně není úplný seznam cílů a úkolů vojensko-politických akcí NATO proti Rusku, zejména proto, že každý z účastníků provokačních manévrů má řadu svých vlastních zájmů.

Pro informaci:
Dnes se hlavně kybernetickými útoky proti Rusku zabývá Národní agentura pro bezpečnost USA (NSA). V jejím sídle pracuje asi 40 tisíc zaměstnanců. V jiných částech planety je to dalších více než 100 tisíc agentů. Rozpočet NSA v roce 2019 přesáhl 20 miliard dolarů. Podle zprávy vedoucího CIA B. Hubnera jeho zpravodajská služba v současnosti pracuje na realizaci asi 100 projektů na vytvoření systémů a prostředků umělé inteligence. Začátkem roku 2017 oznámila stejné informace zástupkyně náčelníka ředitelství CIA pro vědu a techniku ​​D. Meyerks, přičemž uvedla 137 projektů.

Od roku 2017 americké ministerstvo obrany aktivně prosazuje projekt Maven, který implementuje software a hardware ze strany umělé inteligence „v oblasti algoritmických válek, konkrétně kybernetických, finančních, ekonomických a behaviorálních konfliktů a konfrontací, jakož i v oblasti řízení a předpovídání konfliktů na pěti bitevních polích: na zemi, ve vzduchu, ve vesmíru, pod vodou a v kybernetickém prostředí.“

Vzhledem k tomu, jak se představitelé evropských států nervozně zmítají v pokrytecké politice, je vhodné připomenout slova bývalého velitele 6. gardové tankové armády GSVG (skupiny sovětských vojsk v Německu), generála plukovníka L. P. Ševcova:

„Evropané zapomněli, že někteří z nich už vůbec neměli být na geografické mapě. Byli předurčeni k tomu, aby byli německými protektoráty, někteří byli poctěni tím, že směli mít ve jménu protektorátu další slovo uvádějící jejich národnost, například francouzské, belgické... (Čech a Moravy). Polsko stoprocentně čekalo něco jiného. Mělo být germanizováno.“

Generál nikoli z doslechu, ale z první ruky zná mentalitu dnešních Evropanů: 9 let služby v Německu a téměř 3 roky jako zástupce Ruska v ústředí Vysokého velení NATO v Evropě (Brusel) se na ně díval v Bosně i v Hercegovině v letech 1995-1997.

Na východě pokračuje aktivizace spolupráce mezi NATO a zeměmi ASEAN - Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Pákistán a Japonsko. Vedení NATO souhlasilo s návrhy Japonska a Jižní Koreje na vytvoření „partnerských buněk“ v ústředí Aliance, které by se trvale účastnily práce centra v otázkách hybridních hrozeb.

Dnes mají USA na hranicích Ruska na Dálném východě různá uskupení ozbrojených sil (letectva, námořnictva a pozemních vojsk): 60 000 vojáků v Japonsku a 30 000 v Jižní Koreji.

Do dnešního dne Rusko neratifikovalo dohodu Baker-Ševarnadze ze dne 1.6.1990, podle níž SSSR převedl do USA 87700 km2 akvatoria Beringova moře. Japonsko dodnes důsledně a rozhodně požaduje „návrat“ skupin Kurilských ostrovů (Iturup, Kunašir, Šikotan, souostroví Chabomai) o celkové rozloze 5042,8 km2 údajně ilegálně „okupovaných“ Sovětským svazem. Od roku 2010 se ke společným americko-japonsko-jihokorejským cvičením přidal i Vietnam.

Od roku 2015 získaly od svého parlamentu zákonné právo účastnit se zahraničních vojenských (mírových?!) operacích i japonské ozbrojené síly. V roce 2018 se japonský vojenský rozpočet zvýšil na 46–47 miliard USD, oproti 44,64 miliardám v roce 2017. K porovnání - vojenský rozpočet celé Ruské federace na rok 2018 je 46 miliard USD. V roce 2018 se konala společná americko-jihokorejská cvičení „Toksuri - Fool Eagle“, „Sanyon“ a „Keu Resolve“ s celkovým počtem asi 300 tisíc lidí, včetně 12 tisíc amerických vojáků (v roce 2017 - 50 tisíc Jihokorejců a 25 tisíc Američanů). Většině cvičení v asijsko-tichomořském regionu se spolu s USA, Japonskem a Jižní Koreou účastní ozbrojené síly Austrálie a Nového Zélandu.

Od roku 2006 NATO výrazně upevnilo svou přítomnost v Arktidě. Téměř každoročně se zde pořádají cvičení „Cold Response" za účasti letectva, námořnictva, speciálních sil a speciálních operačních sil na téma odražení ruské agrese. Od roku 2007 provádí Kanada svá cvičení „Lední medvěd“ a ve vesnici Yellowounife rozvíjí uskupení rezervních sil a staví arktickou základnu ponorek. Trvale používá k hlídkování 15 povrchových válečných lodí a 4 ponorky typu „Upholder“, jakož i lodě a letadla pobřežní pohraniční ochrany, včetně 6 ledoborců. „Neutrální“ Švédsko uspořádalo největší arktické cvičení „Věrná střela“ za účasti 10 zemí NATO.

V roce 2013 prezident USA B. Obama podepsal zakládací dokument - "Národní strategii USA pro arktický region". Dnes mají Spojené státy na Aljašce 1 mechanizovanou brigádu „Stryker“ a 1 vzdušno-výsadkovou brigádu, 1 vojenskou leteckou brigádu, 1 brigádu týlového zabezpečení, 11. leteckou armádu a základnu protiraketové obrany se 44 GBI stíhacími raketami ve Fort Greeley. Přístav města Nome je schopen a připraven přijímat americké lodě třídy torpédoborců (Arly Burke) a křižníky (Tikenderrog) s raketovými systémy Aegis. Americké námořnictvo má asi 50 jaderných ponorek různých tříd schopných řešit problémy v arktických vodách. Dnes jsou v Arktidě neustále v pohotovosti 3-4 lodě.

Aby se zlepšila vojenská infrastruktura v arktickém operačním prostoru, pokračují země NATO v obnově britské radiolokační dálkové radarové stanice Saxa Vord na Shetlandských ostrovech.

USA začaly modernizovat stacionární stanici systému varování před raketo-jaderným úderem na letecké základně Thule v Grónsku.

V roce 2009 uveřejnil generální tajemník NATO Stoltenberg tzv. Nordický pakt, který zahrnuje vytvoření jakéhosi mini-NATO v arktické oblasti. Norsko okamžitě přemístilo sídlo svého operačního velení do polárního města Reitan, čímž se stalo první zemí na světě, jejíž hlavní útvar vojenského velení se nachází v Arktidě. A s vysokou pravděpodobností i infrastrukturním zázemím štábu tohoto arktického NATO.

Rozsah vojenských příprav NATO v Arktidě:
► cvičení „Cold Response 2012“ - 15 zemí NATO, 16 tisíc lidí, 100 letadel a helikoptér, 40 válečných lodí a pomocných plavidel, 1200 jednotek kolových a pásových vozidel;
► cvičení „Arctic Challenge - 2015“ - 17 zemí NATO, „neutrální“ Švédsko a Finsko, 4 000 lidí, 100 letadel, 40 válečných lodí.

Dánsko - jako arktická velmoc v roce 2011 přijalo svou „strategii“ ve vztahu k Arktidě až do roku 2020. Pro neustálé hlídkování Baltského moře a vod kolem Grónska používá dánské námořnictvo 4 nejnovější fregaty a 3 korvety ledové třídy, 3 hlídkové letouny a dokonce i stíhačky F-16. Byly vytvořeny dánské arktické síly rychlé reakce.

Norsko dnes:
► podzemní základna pro ponorky a povrchové lodě;
► 7 podzemních skladů pro obrněná vozidla, paliva a maziva, střelivo, uniformy a potraviny pro brigádu námořních sil USA (3 tisíce lidí);
► 2 letecké základny za polárním kruhem schopné přijímat téměř všechny typy moderních letadel, včetně nejnovějších F-35 - padesát dva kusů, které království plánuje nakoupit v USA;
► 2 zahorizontální radary raketového obranného systému Globus-2;
► řídící centrum operací protivzdušné obrany NATO „Sever“;
► 4 lehce vyzbrojené ledoborce (s vrtulníky na palubě) jako součást pobřežní stráže (BOHR) a 4 fregaty těžké ledové třídy, bojový ledoborec Svalbad;
► od května 2017 mají Američané na ostrově Vardø radiolokační stanici včasného varování Globus-3 (nedílná součást globálního systému protiraketové obrany);
► probíhá opožděná modernizace letišť Bardufoss, Evenes, Banak, Erlani, Ryggge;
► přístav Grotsund se rozšiřuje, aby vyhověl přijímání amerických jaderných ponorek.
5. dubna 2018 generální tajemník NATO J. Stoltenberg po setkání s kanadským premiérem G. Trudeauem oznámil „pokračující práce na vytvoření zvláštního velení v severním Atlantiku“. Dodal, že „v první fázi by mělo NATO v arktické oblasti zvýšit počet válečných lodí“.

Spojené státy se rozhodly vážně využít pro vojenské účely i vesmír. Dne 18. června 2018 podepsal americký prezident D. Trump rozkaz vytvořit vesmírné síly, které budou „samostatným, ale rovnocenným“ typem amerických ozbrojených sil, šestým v řadě. Uvedl, že Spojené státy „nesmí dovolit Číně, Rusku a jiným zemím je předhonit“. Dnes již existuje Kosmické velitelství s 35 tisíci zaměstnanci. V roce 2019 se plánuje vyčlenit 8,5 miliardy dolarů na výstavbu a vybavení tohoto nového úřadu z „běžných“ rozpočtových položek a dalších 12,5 miliardy na tajné programy.

Dnes ze 300 zahraničních vojenských satelitů jich 136 sleduje Rusko. Spojené státy mají k dispozici asi 200 vojenských satelitů.

Americká národní bezpečnostní strategie, schválená na začátku roku 2018 D. Trumpem, definuje Rusko a Čínu jako hlavní vojenské odpůrce USA. Spojené státy zároveň vidí jadernou válku jako specifickou volbu v možné konfrontaci s uvedenými protivníky v boji za světové vedení. Proto se spoléhají na vybudování síly svých strategických útočných sil (SNA): v roce 2025 plánují vyzbrojit jadernou hlavicí námořní řízené střely, v roce 2026 zahájit hromadnou výrobu nejnovějšího bombardéru B-21, v roce 2028 – novou mezikontinentální balistickou raketu. Vyvíjejí se vysoce přesné jaderné bomby B61-12 s přepínatelnými ekvivalenty TNT, zatímco strategické bomby B-63 jsou udržovány ve výzbroji. V roce 2031 se plánuje spuštění raketového podmořského křižníku strategického určení nové generace „Kolumbia“ s modernizovanou raketou „Trident D-5“. Zrychleným tempem se pracuje na vývoji hypersonických zbraní.

Fascinace vesmírnými a jadernými zbraněmi ve válce s Ruskem však sny amerických generálů nekončí. Určitou novinkou byla i tzv. strategie „Trojského koně“. Její podstata byla vyhlášena v únoru roku 2018 náčelníkem velení letectva USA, generálem Davidem Goldfinem. Jedná se o tajné proniknutí hluboko na území nepřítele (Ruska) pomocí úderů nikoli na silné, ale na slabé stránky nepřítele. Spolu s akcemi „páté kolony“ vytvořené uvnitř Ruska se plánuje využití všech druhů vojsk americké armády. Hlavní údernou silou budou nejnovější stíhací letouny F-35. USA věnovaly na vytvoření této strategie rok a plánují utratit asi 135 miliard dolarů. „Pátá kolona“ je přitom všem Rusům dávno známá, všichni ti navalní-bykovští-ulickije spolu s posluchači stanice „Dožď“ a čtenáři „Novoj Gazety“ se nemohou dočkat příletu „ef pětatřicítek“. O letadla se postará ruská protivzdušná obrana a oddělení Bortnikova a Bastrykina se postarají o „pátou kolonu“.

Jak ukazují historické zkušenosti, americká strategie není nic nového. Ve své době i Hitler s pátou kolonou počítal, i s Luftwaffe a Panzervaffem. A co z toho bylo, svět viděl v květnu 1945.

Odkaz pro generály NATO:

27. dubna 1945 části Běloruského frontu maršála Sovětského svazu K.K. Rokossovsky osvobodily z německého koncentračního tábora poblíž města Prenzlau 2311 důstojníků belgické armády (včetně 33 generálů), včetně náčelníka generálního štábu F. F. Minkelyse, velitele dělostřelectva E. Renarda, 3 velitelů sboru a další velitele belgického království.

Téměř současně, „hluboko v alpských horách“, osvobodily z koncentračního tábora ruské jednotky bývalého francouzského předsedu vlády P. Herriota (v r. 1932 podepsal smlouvu o neútočení s SSSR, v roce 1936 poslanecká sněmovna pod jeho předsednictvím přijala řadu zákonů lidové fronty, v roce 1938 proti mnichovské dohodě). Tankisté 5. gardové armády osvobodily 1600 zajatých spojenců v táboře Treienbritsen, a to včetně velitele Armády norského království Otto Ruge, a členy jeho štábu.

Více než 2000 zajatých spojenců v japonských koncentračních táborech v Mandžurii a Koreji, včetně 15 amerických, 5 britských a 8 nizozemských generálů, bylo zachráněno bezprostředně před smrtí sovětskými vojáky. Mezi nimi byl bývalý velitel spojeneckých sil na Filipínách, generálporučík D. M. Wainwright, odevzdaný Japoncům v květnu 1942 (spolu s 11 tisíci jeho vojáků). Jako odměna za hrdinské chování v zajetí byl Wainwright pozván na slavnostní ceremoniál podepsání japonského zákona o kapitulaci 2. září 1945 na palubě bitevní lodi Missouri. 13. září téhož roku se v New Yorku konal na jeho počest průvod. Stejnou čest získal i jeho spolubydlící britský generálporučík A. E. Percival, bývalý velitel malajského velení (v únoru 1942 se vzdal Japoncům spolu s 80 tisíci svých jednotek v Singapurské pevnosti).

Zde je třeba uvést, že kdyby se důstojníci „Směrše“ (zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky, pozn. překl.) jen malinko zpozdili, z výše uvedených2020 01 13 05 osob by už nikdo nebyl naživu. Neboť operace osvobození byly provedeny specialisty „Směrše“ v režimu „force majeure“ (vyšší moci).

2020 01 13 02

I tato převážně fragmentární data nám umožňují dojít k závěru o vzrůstající provokační činnosti NATO proti Ruské federaci. Obviňování Ruska z porušování mezinárodního práva během navrácení Krymu a ochrany civilního obyvatelstva Donbasu, jakož i obvinění z otravy Skripalových, jsou pouhou verbální mlhou, která má zastřít skutečný dávnověký cíl - zničení geopolitického rivala.

Úkolem veteránských organizací je rozhodně odmítnout pomluvy, jasně ukázat svým spoluobčanům rostoucí nebezpečí politiky NATO vůči Rusku - jádra Společenství nezávislých států, garanta jejich nezávislosti a suverénního rozvoje.

Během agresivní války ve Vietnamu (1961-1975) americká vojska vylila na Jižní Vietnam 72 miliónů litrů defoliantu „Agenta Orange“ a stejně tak se stalo v džunglích Laosu a Kambodže. Celkem bylo zasaženo 500 tisíc hektarů mangrových lesů, 1 milión hektarů džungle, více než 100 tisíc hektarů rovinných lesů. Vietnam ztratil 70 % kokosových plantáží, 60 % gevei, 40-100 % polí banánů, rýže, papáji, rajčat, sladkých brambor. Tam všude byly použity napalm a vakuové bomby. Desítky tisíc civilistů zahynuly, zatímco ve Vietnamu to bylo asi 4,8 miliónu obětí „oranžového deště“. 10. března 2005 však federální soudce v Brooklynu (USA) zamítl jakékoli nároky obětí bombardování dioxiny proti americkým společnostem vyrábějícím toxické chemikálie.

V 21. století Američané pokračovali v nastolení „demokracie v americkém stylu“, tentokrát na Blízkém východě. Během války v Iráku v letech 2003-2011 američtí válečníci opět opakovaně používali napalm, fosforové bomby a dělostřeleckou munici s ochuzeným uranem.

Podle nezávislých západních médií Spojené státy často používají od roku 2000 ve svých vojenských operacích v Afghánistánu zakázané prostředky hromadného ničení, a to i proti civilistům: napalm, kazetové bomby, střely s ochuzeným uranem, superbomby King Bomb, munici fosforu a dokonce... mikrovlnné záření. Pouze v roce 2016 zahynulo v Afghánistánu v rukou amerických „mírových sil“ 11 418 civilistů. V březnu 2019 však ministr zahraničí M. Pompeo uvedl, že americké úřady odmítnou vstup do USA všem zástupcům Mezinárodního trestního soudu (ústředí ICC v Haagu), kteří se pokoušejí vyšetřovat válečné zločiny USA v Afghánistánu. Dne 12. dubna téhož roku zástupce ICC uvedl, že soud nebude vyšetřovat „údajné“ případy válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které byly v Afghánistánu spáchány různými stranami konfliktu, k nimž dochází od roku 2000.

překlad: Vlabi, mbi