NA ČARODĚJNICE

2020 11 10 10MAREK ŘEZANKA

Těšili se staří, mladí,
ti, kteří svůj pupek hladí
i ti zcela hladoví
na den, jenž je na to zralý,
čarodějnici že spálí.
Těšili se – jako vy.

Těšili se, jenže ouha,
zbyla jim jen touha pouhá:
Žádná vatra nehoří.
Zakázali shromáždění,
na zábavu čas prý není.
Pálit smí jen netvoři. 

Dekretem je ujednáno,
kde a které ohně vzplanou.
Kdo že šíří příkoří.
Z obrazovky televizní
pro ty, po krvi kdo žízní,
popraviště vytvoří. 

Inkvizitor lidem sdělí,
že kdo věří, má být bdělý,
a hon ihned zahájí.
Dřív, než soud je, ortel padá,
ortel, který kdosi žádá,
založený na bájích. 

Z obrazovky had se plazí,
hovořit lze o extázi:
Štvanice je veliká.
„Jen ať hoří“: Heslo doby,
v níž se každá z hodnot drobí:
Že se nás to netýká? 

Týká – víc, než připustí si
ten, kdo dneska hydru křísí.
Co je totiž stěžejní?
Toho, jenž teď k vatře mlčí,
na ni zítra s klidem strčí
a potom to zveřejní. 

Že nevinné neobviní?
Že vždy hoří druzí, jiní?
Že jste v klidu domova?
Stačí, když hlas fanatika
zakřičí: Teď ten ať pyká,
a je to věc hotová. 

Nejsem zvědav na procesy.
Šiky s loučemi mě děsí.
V řevu pravda prohrává.

Audiozáznam ZDE

Please publish modules in offcanvas position.