Byly jich tisíce, včetně esesmanek. O nich šla pověst, že mnohdy byly krutější než muži.
Všichni profesionální „vychovatelé“ zde působící se dopouštěli hrůzných zločinů.
Dr. O. Tuleškov
íme, kolik „sloužícího personálu“ Osvětimí celkově prošlo? Nevíme. Nikdo nám to v době, co si pamatujeme, neřekl.
olik z nich bylo odsouzeno za jedny z nejodpudivějších zločinů v lidských dějinách? Také nevíme. Víme však, že to byl jen pouhý zlomek z těch, kdo tuto „náročnou práci pro novou Evropu“ vykonávali. Proto mají být tyto údaje zapomenuty? Nemají být již součástí naší dějinné paměti?
okonce ani nevíme, kolik lidských životů zde bylo barbarským způsobem zničeno. Jsou jen odhady, které se od sebe liší nejen o statisíce, ale i o milióny umučených. V posledních měsících války Němci se snažili zahladit stopy svých zločinů. Jen částečně se jim to podařilo. Pochody či transporty smrtí vězňů či vojenských zajatců, především sovětských, k tomu měly přispět.
oslední vězně, co v Osvětimi zůstali, bylo jich jen několik tisíc, osvobodila vojska maršála Koněva. Ano, toho sovětského vojevůdce, jehož bojové jednotky později přispěly k osvobození Prahy. Ty měly rozkaz nepoužívat děl v bojích v českých městech a vesnicích, aby nedošlo k jejich destrukcím a hlavně ke ztrátám na životech českých lidí.
olik historie. Jak po desetiletích vnímáme zásluhy maršála Koněva a jeho vojáků? V ČR velmi rozdílně. Přestože se někteří pražští papaláši snaží smazat naše dějinné vzpomínky a vděčnost, my nezapomínáme. Máme v ošklivosti jejich činy, které vyústily v likvidaci pomníku maršála Koněva v Praze 6, a v rozhodnutí znovu neosadit pamětní desku připomínající zásluhy maršála Koněva a jeho vojsk při osvobození Prahy. O dalších ubohostech je zbytečné se zmiňovat.
edno poučení nám dějiny již daly. Němci se rozhodli zničit Lidice navždy. Vymazali jejich jméno ze seznamu obcí a provedli potřebné terénní úpravy na místě, kde Lidice byly. Nic je nemělo připomínat.
souvislosti s uvedeným se mi při pohledu na povrchově upravený pozemek, kde stála socha maršála Koněva, a kde nic již nemá připomínat tento monument, na první pohled zdá, že navždy má být maršál Koněv vymazán z naší paměti. Lidice však po německé hrůzovládě byly obnoveny. Jakmile přejdou vichřice rusofobie a znalostních nedostatků, vláda se vrátí do rukou českého lidu. Věříme, že i maršál Koněv se znovu v tu dobu k nám vrátí. Jeho socha bude opět vztyčena na původním nebo stejně příhodném místě.
