NE! PRYČ Z EU! 

Motto (Jan Masaryk):
„Národ, ať je malý nebo velký,
nesmí nikdy ztratit svou působnost,
jinak by přestal být národem!“ 

2020 12 25 06Vladimírem Škutinou v roce 1968 v publicistickém cyklu Co tomu říkáte, pane Werich? si Jan Werich vypůjčil slova z knihy Viktora Fischla „Hovory s Janem Masarykem“, která vyšla roku 1952 v Tel Avivu. Zachycuje myšlenky státníka z let 1945 až 1948. Jan Werich v onom TV pořadu citoval Jana Masaryka, jsou více než pozoruhodná!

Docent Jiří Weigl je z posledních Mohykánů české vlastenecké, demokratické pravice. Oč méně se shodneme v hodnocení socialistické etapy našich dějin, tím větším signálem naděje je jeho pohled na živé poselství Mnichova a nacistické okupace, který shrnul v článku pro týdeník Reflex. Tady Jiřímu Weiglovi nesahá ani po tkaničky jediná z postaviček „levice“ na baterky. Diskusi, již spolu čas od času vedeme o potřebě spojit síly za ohrožené národní zájmy, to nabízí další slibný podnět.    

Josef Skála

V sobotu proběhla v Brně konference nazvaná „My, EU, NATO – a jak dál?“. Zvlášť živý ohlas vyvolal projev doktora Josefa Skály. Zaměřil se na čtyři otázky: Co nelze tolerovat, nemáme-li ztratit tvář? Co má za bernou minci jen užitečný idiot? Čím a jak znásobit náš vlastní vliv – a zahnat do kouta ty, komu je zájem vlastní země cizí?

„Poslanec přikyvující, že bez NATO a EU by se zbořil svět, dělá levici nebetyčnou ostudu.“ (Josef Skála, KSČM)

„EU není ‚socialistický projekt´. Zakládali ji mluvčí velkokapitálu – včetně obou poválečných šéfů americké rozvědky?“ (Josef Skála, KSČM)

Podrobněji - ZDE

Parafrázujúc slová Marxa a Engelsa, z úvodu Manifestu komunistickej strany (1848), Slovenskom dnes obchádza strašidlo, strašidlo Čaputovej. Proti nej sa spojili všetky sily, ktoré neuspeli v prvom kole prezidentských volieb. Zoznam jej predností, ak sa stane prezidentkou, je všeobecne známy. Pri všetkej tej profesionálne hranej skromnosti, s perfektne nasadeným mejkapom pokory, možno jej vytknúť, že úspešný program nerobila sama. Ani sa oň sama nezaslúžila!

Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství.

Bohatí lidé horečnatým a sebeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování.

„Co si to ODS dovolila, vyloučit Klause. Taková nehoráznost. Pro Klause přece neplatí pravidla jako pro ostatní. Vždyť je to KLAUS“. To vše lze vyčíst z podtextu některých klausofilních redaktorů, obhájců společenské nerovnosti či nacionalismu.

JUDr., Bc. Richard Pokorný, Ph.D.

Více ZDE

„A to je ta krásná země, země Česká, domov můj!“, zpívá se v čs. hymně. ČR nevyniká jen přírodou, ale též výkony Čechů a vytříbeností některých výrobků. Významným artiklem českého exportu vždy byly naše lustry, sklo a porcelán. Víte, že naše luxusní lustry zdobí Parlament ČR, ozařují Londýnskou mešitu, že se v jejich paprscích promenují VIP Persii.

„V jiných parlamentech jsem lustry podobné našim neviděl, a že jsem parlamentů spatřil zhruba dvanáct. Nemohu říci, že by někde jinde měli takové krásné vzorky osvětlovacího skla.“

(europoslanec Jaromír Kohlíček)

Více ZDE

JUDr., Bc. Richard Pokorný, Ph.D.

Kdo je dlouhodobě největším nebezpečím pro levicové voliče v naší zemi? Bezesporu Václav Klaus. A lhostejno, zda ten starší či mladší. A co je největším nebezpečím pro ODS? Názorový návrat do 90. let.

ODS chce vyloučením Klause mladšího dát jasně najevo, že je jiná než dřív a její program není jen cár papíru. Je logické, že pokud někdo vystupuje v neslučitelném rozporu s programem strany, neměl by v ní setrvávat, protože ji tím poškozuje. Zdaleka ne v každé partaji jsou však schopni se s takovýmito samozvanými sólisty vypořádat. To, že to dokázala ODS je důkazem, že nechce být před veřejností spojována s Klausovo názory. Není to primárně projevem Fialovo strachu z Klause, ale strachu co Klausovo představa o vlastní všemocnosti a nepostižitelnosti může udělat s preferencemi voličů.

Více ZDE

Vzpomínkový večer k 80. výročí okupace Československa nacistickým Německem, který pořádal Český svaz bojovníků za svobodu, vzbudil emoce v celé naší společnosti. Jasně se profilují jak politické postoje, tak charaktery aktérů, kteří se celospolečenské diskuse účastní. Můžeme dobře rozpoznat, kdo za koho kope.