K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Mitrofanov o lidské bažině

2020 01 12 09Doc. Radim Valenčík

Alexandr Mitrofanov zveřejnil 9. ledna v rámci své pravidelné rubriky příspěvek "Milión chvilek vrhá svůj elán do bažiny", který svým způsobem překonal všechny dosavadní rekordy mainstreamové žurnalistiky.

Pod tou "bažinou" má totiž na mysli obyčejné lidí, kteří jsou (ohání se přitom dějinami) "hloupí". Hloupí jsou proto, že "mají přirozenou tužbu býti poddanými s bydlem zajištěným od pána" (tím se má na mysli Babiš). "Většinová česká společnost postrádá myšlenky, které se dokážou povznést nad malost, strach a snahu za každých okolností mít klid." A po této lidské "bažině" vznešeně chodí VELKÝ ALEXANDR MITROFANOV jako Kristus po Galilejském jezeře a rozdává rozumy. Tentokrát peskuje Milion chvilek za to, že chce diskutovat s obyčejnými lidmi, propagovat Kalouska a novou řeporyjskou tvář ODS. Celá Mitrofanova úvaha stojí za přečtení (tučně jsem v ní zvýraznil nejdůležitější pasáže):

"Iniciativa Milión chvilek pro demokracii předevčírem na tiskové konferenci představila svou novou podobu. Nazvala ji Milión chvilek 3.0.

Dává si za cíl dosáhnout vítězství demokratických stran ve sněmovních volbách 2021.

Zvolila si k tomu demonstrace a besedy. Každý se má podle Miliónu chvilek stát médiem, které šíří informaci mezi lidmi, jaké má Andrej Babiš problémy. Nakonec to všechno má "přispět k tomu, aby se česká společnost vnitřně proměnila".

Je to sympatická snaha. Navazuje na osvícenství. Základem je víra v možnost transformace každého poddaného v občana, pokud se poddanému jazykem, kterému rozumí, vysvětlí, jak se věci ve skutečnosti mají a že je pro něj samotného výhodné býti svobodným občanem, neboť pak bude moci lépe naplňovat své tužby.

Dějiny 20. století zrovna v našich končinách tuto myšlenku nepotvrdily, ale říká se, že nové je jen zapomenuté staré. Mladí lidé mají – pokolikáté už – pocit, že jim se tato proměna povede, protože lidé přece nejsou hloupí. Na to dějiny odpovídají: jak kteří, milánkové, jak kteří.

Ostatně mnozí, ne-li většina z těch, mezi něž se Milión chvilek chce vydat, mají přirozenou tužbu býti poddanými s bydlem zajištěným od pána. Aktivisté je mohou přesvědčovat, jak uznají za vhodné. Mohou se inspirovat třeba u ruských narodniků z 19. století, kteří měli podobné záměry, ale dopadli jako sedláci u Chlumce. Není také jasné, proč si lidé z iniciativy myslí, že tito členové společnosti nejsou o Babišových problémech informováni. Co když jsou jim ty problémy srdečně ukradené? Kuk na volební preference!

Vnitřní proměny, k nimž Milión chvilek chce přispět, nejsou vyloučené. Ale společnost má historicky zakořeněnou podobu, která se besedami a demonstracemi změnit nemůže. Většinová česká společnost postrádá myšlenky, které se dokážou povznést nad malost, strach a snahu za každých okolností mít klid. V nezměněném stavu v ní slaví úspěch lidé, kteří se vylamují právě dočasným nebo trvalým ignorováním tichých všednodenních radostí ve jménu ať už svých principů, nebo svých cílů.

To byl případ Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana a Andreje Babiše. Podobní hyperaktivní blázni mezi demokratickými politiky ale momentálně nejsou. Také by nezískali dost příznivců. Připomenu, že se Havel nikdy skutečně ostrých voleb nezúčastnil a další tři vykvetli jen kvůli manipulaci, kterou jejich voliči vděčně spapali.

Jiná cesta proměny společnosti leží v katastrofě, která ji postihne, ale nezničí. Svět se vyvíjí tak, že to vyloučit nelze, ač to nikdo vědomě nechce. Ale Milión chvilek vrhá svůj elán do současné bažiny."

► Viz ZDE.

Oceňuji, že Mitrofanov otevřeně napsal, co si myslí o obyčejných lidech. Chvályhodná je též jeho snaha varovat méně zkušené mladé lidí. Trochu mě v jeho článku chybí doporučení, co by chvilkaři měli dělat.

Pro mě je jeho úvaha velmi přínosná. Kdysi jsem rozjímal nad slovy klasika, tedy básníka Jana Kollára: "Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok."

Tehdy – je to už delší čas – mě napadlo, že platí obdoba: TEN, KDO SE SNAŽÍ OBLBOVAT LIDI, SÁM ZBLBNE. Mitrofanov patrně názorně předvedl, že na tom něco je. Připisuje lidem své vlastní nedostatky a přitom mu vůbec nedochází, že většina lidí si pamatuji ty, se kterými se chvilkaři chtějí spojit, i to, kolik nadělali škod. Mezigenerační diskuse na toto téma bude nepochybně výživná.

Na rozdíl od Mitrofanova věřím lidem a věřím v jejich rozum. Věřím i v to, že si starší i mladší uvědomují zodpovědnost, za mezigenerační dialog. Rád se ho také zúčastním. Nejdůležitější střet současné doby totiž probíhá mezi vzdorem vyrůstajícím z kritického myšlení a omezeností, se kterou se snadno manipuluje. Poměrně snadno se poznaná, na kterou stranu se kdo postaví. Věk ani zásluhy zde nerozhodují.