K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Tři oříšky pro Popelku – Multikulturní, neomarxistická analýza

2019 12 27 02Michal Brand

Tři oříšky pro popelku jsou zcela genderově nevyrovnané a plné nezdravých stereotypů ;-) Správná verze je, že popelka je transgenderová invalidní černoška, která se nechala přeoperovat na muže a přestoupila na islám.

V kamnech přestala topit, protože kamna mají uhlíkovou stopu. A tak nemá popel, který by třídila s hrachem a čočkou. Navíc hrách a čočka jsou naprosto nepřijatelné, protože způsobují nadýmání a tedy přispívají ke globálnímu oteplení.

Holubi jsou sice v pořádku, ale je zcela nepřijatelné, že jsou bílí. To je zcela zjevná propagace rasistické ideologie. Obraz bílých holoubků je ve skutečnosti skrytým pozdravem bílých neonacistických skupin a znamená „White Power“. Pracovitost holubů je pak rasistickou urážkou, která má vzbuzovat dojem, že například Afričané nebo muslimové pracovití nejsou. Jde o zcela zřejmé propagování White Supremacy, bělošské nadřazenosti. A ta tedy rozhodně do neomarxistické multikulturní české televize nepatří!

Genderové stereotypy jsou v celé pohádce naprosto zřejmé. Popelka zametá popel a uklízí, což je zjevný genderový stereotyp a vnucování podřízené ženské role nebohým dívkám, které se na tuto pohádku snad dívají. Správně by měla Popelka symbolizovat otevřené role pro všechny ženy a dívky a proto by místo uklízení mohla například kydat hnůj nebo pracovat v kamenolomu. Kdyby v této pohádce všechny dívky a ženy viděly, že mohou zcela svobodně a nestereotypně pracovat v kamenolomu, tvůrci by tak přispěli k osvobození žen od jejich ponížené role „ženských prací“, když přitom ženy mohou klidně nosit kámen v kamenolomu, že? Pohádka tak namísto osvobození a práce v kamenolomu i nadále ženám vnucuje role uklízeček a kuchařek, do které je postavila patriarchální společnost mužských utlačovatelů, kteří si šovinisticky usurpují práci v kamenolomu a další podobné činnosti výhradně pro sebe.

Popelčina vášeň pro střelbu z kuše je také naprosto nepřijatelná, protože jde o výraz neonacismu, mužského šovinismu a bílé nadřazenosti. Zbraně musí být zabaveny, zejména všem slušným řádným občanům. Naproti tomu muslimům v no-go zónách nesmí být zabaveny ani granáty nebo kulomety, protože by šlo o urážku jejich náboženství.

Tanec na plese je jasný obraz zotročení žen v nenávistné společnosti ovládané mužskými primitivy a násilníky, kteří vidí v ženě jen sexuální objekt. Jasně je mužský primitivismus vidět ve scéně, kdy princ žadoní, aby směl vidět Popelčinu tvář, místo aby se jí třeba ptal na řešení kvadratických rovnic nebo alespoň na tempo tání ledovce v Grónsku.

Princ se pak naprosto nepřijatelně rozhodne na plese pro krásnou Popelku, přestože by si měl vybrat tlustou Droběnu (Helena Růžičková), protože takto jde o nepřijatelnou diskriminaci kvůli tloušťce. Droběna má tedy nárok na tučné finanční odškodnění. Je naprosto nepřijatelné, aby si muži vybírali ženy, které jsou hezké a líbí se jim. Musí si vybírat tlusté, hloupé, hádavé a ošklivé, jinak je to diskriminace a basta fidli. Droběna také ze zcela nepochopitelných důvodů prince neohlásí na #MeToo, přestože s ní tančil a dotýkal se jejího těla (!!!), aniž by od ní měl notářsky ověřený písemný souhlas.

Nebo si měl princ vybrat alespoň matku jedné z těch dvou přestárlých princezen, protože jinak se dopouští nepřípustné diskriminace kvůli věku. Kdyby si vybral tu jejich starou matku, mohl by se navíc stát prezidentem krásné multikulturní Francie, plné hodných, milých a tolerantních přistěhovalců.

Případně by si princ měl vybrat preceptora. Skutečnost, že tak neučinil je důkazem teroru, jakému jsou nebozí homosexuálové denodenně vystaveni ve zdánlivě tolerantní leč skrytě fašistické společnosti, kterou ve filmu reprezentuje celá ta xenofobní a nenávistná tlupa venkovských, zcela nevzdělaných primitivů na zámku i na statku, kteří neabsolvovali žádnou multikulturní inkluzivní školu ani ba ani nějaký genderově vyladěný kurs.

Na zámku i na statku zcela chybí knihovna Václava Havla o lavičce Václava Havla ani nehovořím.

Král a královna jsou naprosto nepřijatelní. Musí být nahrazeni postavami „Rodič na trůnu 1“ a „Rodič na trůnu 2“. Také není jasné, zda krále a královnu schválila Evropská komise, čímž se autoři filmu dopustili skrytého útoku na Evropskou Unii, protože nás chtějí táhnout na Východ, do náruče ruského cara Putina.

Ve filmu zcela chybí černoch nebo arab nebo romové. Využití Vladimíra Menšíka v roli Vincka rozhodně nemůže nahradit tento zásadní nedostatek, i když Vladimír Menšík sám o sobě kdysi v televizi prohlásil, že když byl dítě, tak se mu ostatní děti smály a říkaly mu negr. Což je také nepřijatelné, protože správně se mu ty děti měly smát a říkat mu „Afromoravák“. Vlastně se mu neměly smát, měly ho obdivovat, dělat za něj úkoly, dávat mu svoji svačinu, holky mu měly genderově nestereotypně nosit aktovku a podobně, aby mu vykompenzovaly útlak, kterému byli Afroafričané vystaveni před dvěma sty lety v době otroctví.

Skrytá narážka na Romy, uprchlíky a jiné nebělošské, utlačované a rasisticky ponižované menšiny v podobě princova koně (princův „grošák“) je zcela nepřípustná. Jeden z příslušníků extrémní pravice ve filmu maskovaný jako Vítek, princův kumpán, pak dokonce ve filmu ve scéně, kdy Popelka vezme princova koně a na něm ujíždí před svými pronásledovateli, vyřkne následující otevřeně rasistické a xenofobní věty „Váš grošák, princi. Toho se bojí i váš štolba, je s ní konec.“ Je zcela zřejmé, že „grošák“, který je zde ukázán v kontrastu s Popelčiným BĚLOUŠEM (!!!) je zjevná rasistická urážka některých menšin, například z oblasti Chánova nebo jiné již dnes multikulturní oblasti. Také jde zároveň o jen málo skrytou narážku na nebohé, pokorné, tiché a vděčné univerzitně vzdělané syrské uprchlíky, kteří k nám přichází ze všech koutů Afriky, aby nám vydělali svoji prací a svým fištrónem na důchody. Věta „Toho se bojí i váš štolba“ je jasnou snahou o podprahové vyvolávání ničím neopodstatněného strachu. Jediným plusem celé scény je, že Popelka si s hnědákem výtečně rozumí. Škoda, že spolu nemají multikulturní sex, jako například má jedna postava sex s kozlem ve filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Kdyby tak alespoň Popelka na čecháčkovské fňukání rasistického Vítka odpověděla hrdým zvoláním – Wir Schafen das!, dala by se tato scéna s výhradami přijmout. Tvůrci filmu mohli v této scéně udělat hezký, angažovaný film s pozitivním vlivem na odbourání rasismu a jiných předsudků. Že této možnosti nevyužili je o to smutnější, že šlo o koprodukci s německými filmaři a zařazení nějaké významné moudrousti v němčině se tak přímo nabízelo.


P.S.: Samozřejmě si dělám legraci, jak jste asi pochopili. (Pokud nejste politik či politička. nebo z neziskovky, nebo z genderových či sociálních studií třeba Univerzity Karlovy nebo nějaké jiné podobné party momentálně zaostalých, jak by řekla Otíkova teta z Vesničky střediskové). Dělám si legraci. Ale ono to tak mnohdy již je i ve skutečnosti. Takže – nikomu to neříkejte, že si dělám legraci. Možná si to přečte někdo ze sluníčkářů a udělí mi čestnou profesuru Univerzity Karlovy. Nebo alespoň nějakou cenu Human Rights Watch za boj proti genderovým stereotypům a předsudkům a proti mužské tyranii. ;-)