JAROSLAV SEIFERT: PRESIDENTU BENEŠOVI

Jaroslav Seifert

Květiny zvadnou, slovo někdy zradí,
i ruka ruce může často lhát.
Když jste jel mostem, který máme rádi,
v přívalu slávy šuměl vody spád.

A řeka nelže. Její řeč je jiná
a je v ní věrnost země odvěká.
Tak mluví matka vítající syna,
který se šťastně vrací zdaleka.

I acháty se v kapli zatřpytily,
já jsem je viděl, já znám jejich třpyt,
však slzy štěstí, tekoucí v té chvíli,
jsou vzácnější: to plakal štěstím lid.

Jsou vzácnější než všechny drahokamy,
i zlato skvostů korunovačních.
Vždyť tak jste poznal, že jsme všichni s Vámi
a že jsme byli s Vámi v dobách zlých.

Please publish modules in offcanvas position.