Už je to rok…

2020 11 10 10

 

 

 

Marek Řezanka

Už je to rok, co roletu jsi stáhla
už je to rok, co káva v hrnku stydne
Některá sbohem jsou až příliš náhlá
Některé prázdno je tak očividné

Už je to rok, kdy tvůj smích nezaznívá
ani tvůj povzdech, kam se to vše hnulo
Namísto pouště tě teď laská niva
zatímco my tu dělíme čas nulou

Už je to rok – je těsný snad až příliš
Zhoustlo to, zhoustlo – dál se slovy střílí
Kde kdo je v prachu – kde kdo na kolenou

Z děr lezou štíři, hadi také šílí
kdejaká veš se skrývá za košilí
Terezo, tebe nelze zapomenout…

Snad je ti líp…

Jsou zprávy, jež vás opaří i zmrazí
že vaše slova váznou v hrdle kdesi
Na svět i z něho odcházíme nazí
Po ránu šálek nikdo nevyvěsí

Kávička ranní náhle hořce chutná
na dně je lógr z mainstreamu a šedi
Tomu vzdor lidí byl a bude putna
Ona se ptala – chtěla odpovědi

Získala první z našich od Asada
rozhovor, který lidem cosi sdělil
Nepsala, jak jí někdo shora zadá
prázdno tu po ní zbylo po neděli

Stala se štvancem, že se nepodbízí
že není pružná jako „mistři pera“
Ti víc, než prádlo mění vlastní vizi
Terezo, chybíš. Rána budou šerá

Byla jsi vždycky milovnicí vína
a také pejsků, kteří nezarmoutí
Měla jsi nadhled, stejná, nikdy jiná
a svoje věty nepletla jsi z proutí

Píšu tak nerad všechna tato slova:
Budeš moc chybět, perlo Literárek
Sbohem Ti dává, kdo Tě v úctě chová
Terezo, měj se. Snad je Ti líp

Marek