Marek Řezanka
řemýšlím, co vše projít musí změnou
aby svět jiný byl než v Kocourkově
Zem vidím zatím silně ušpiněnou
a to i tam, kde čistá byla nově.
okud se mečem šíří pravda svatá
dokud se slaboch po udatném vozí
dokud je v kursu blbost jako vrata
nelze pak názor hájit v dialozích.
estliže všude dvojí metr platí
kdo má být chráněn, přetažen je holí
Železné mříže nahradí plot z latí
a myslit po svém lidem nedovolí.
a zdravou stravu vydají se jedy
Namísto vzduchu člověk tíseň dýchá
až jednou, zmožen, vzdychne naposledy
Strašné je ale, když jsou živí zticha.
odnoty nejsou, jen se o nich žvaní
však jejich jménem kde kdo zločin páchá
Světci jsou jak sám ďábel potíráni
Vrazi nám určí, na koho dát bacha.
dyž se to hodí, z obětí jsou vinní
z hrdinů srabi, které blátem vlekli
U sket pak jejich chrabré skutky zmíní
pomlčí o tom, jak se kryly dekly.
tále se řeči o jedinci vedou
a jak se všude jedinečnost vítá
Umění že je nutné spojit s vědou
přitom se trestá originalita.
řemýšlím, co vše na změnu je zralé?
Docházím k tomu, že společnost celá:
Zločince totiž hájí vytrvale
a jeho oběť drží v temných celách…
