Pokoj lidem dobré vůle aneb Vánoce v českém pojetí

2020 09 28 05Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Naši dávní předkové žili jako přímá součást přírody, v přírodě a v těsném sepětí s přírodou. Prožívali v dobrém i zlém její proměny, věděli, které z nich jsou krátkodobé, které jsou nečekané, které se pravidelně vracejí. Všímali si i toho, jak se během roku prodlužuje anebo zase zkracuje čas denního světla.

2020 12 23 11vláště návrat Slunce, světla a tepla, sluneční síly a slunečních životních darů s napětím očekávali a s velikou radostí a s vděkem vítali a slavili. Oslavy zimního slunovratu se konaly kolem 21. prosince. Tehdy, jak praví astronomové, se Slunce zastaví na obratníku Kozoroha a vrací se zpět k obratníku Raka. Světla pomalu přibývá, den se prodlužuje, zlehka se dostavuje předzvěst příchodu jara. Nový život se probouzí a vrací po době zimního spánku. Co více si lze od přírody přát?

2020 12 24 02

2020 12 23 13řesťanství dosadilo na místo pohanského zimního slunovratu svátek narození Ježíše Krista. Za vlády římského císaře Augusta, jednoho roku v noci 24. prosince prý přišel na svět v Betlémě v chlévě Písmem svatým Starého Zákona slibovaný Spasitel. Zaznamenali to později strůjci Nového zákona, svatí Evangelisté, Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Křesťané od těch dob slaví svůj největší, nejvýznamnější a nejkrásnější svátek - prosincové Vánoce. A od toho uvedeného Kristova narození se počítá i náš letopočet. Žijeme na počátku třetího tisíciletí. 

Ale Vánoce se neslaví ve všech křesťanských zemích stejně. Základ mají společný, ale v různých zemích se pojí s různými místními kulturními zvyky a tradicemi.

2020 12 24 03U Východních Slovanů (a k nám tuto tradici zavála léta padesátá) zasahuje do křesťanských svátků prastaré mýtické zosobnění přírodních sil a živlů. Na Vánoce přijíždí z ledového severu Děda Mráz, na saních, tažených sedmi páry sobů. A jede s ozdobenou jedličkou (jolkou) a případně též se svou líbeznou dceruškou, Sněguročkou. Jsou to postavy známé z ruských národních pohádek, ale i z uměleckých výtvorů, které inspirovalo folklorní podání příchodu jara. Vždyť Slunce bylo pro Sněguročku smrtelným nebezpečím. Je o tom veršovaná hra A.N. Ostrovského "Sněhurka" nebo stejnojmenná opera N.A. Rimského-Korsakova. V těchto dílech je obdivuhodná moc a síla, radost i bolest přírody a přírodních živlů a sil, které vládnou i lidem.

2020 01 26 02REJ SNĚHOVÝCH VLOČEK ─ PÍSEŇ SNĚHURKY ... ZDE 

Se změnou geopolitické situace a kulturní orientace vystřídal u nás ruského Dědu Mráze americký Santa Claus. Dobrosrdečný dědoušek v červeném oblečku a v čapce s širokými bílými lemy a s bohatými bílými vousy. Na rozdíl od přírodního Dědy Mráze původ a smysl jeho existence nevyjadřuje nic jiného než - dárky. Nosit dárky. Dávat dárky. A proto sídlí převážně v obchodních domech, kde je připraveno těch dárků habaděj, a kde si ho také kvůli těm dárkům vymysleli a červenobíle vystrojili. U nás se Santa Claus jeví jako nadbytečný dvojník svatého Mikuláše. Ten navštěvuje u nás od nepaměti rodiny s dětmi každoročně dne 6. prosince, když se setmí. Chodí po domech spolu s andělem a s čertem.Také nosí dárky. Ale jeho dárky jsou jiné než dárky Santa Clause. Nejde jen o prodej a koupi. Mají výchovné poslání. Svatý Mikuláš odměňuje hodné děti za jejich snažení a za dobré skutky. Malé hříšníky naopak varuje nebo i symbolicky trestá. Tradovalo se, že neposlušné děti nedostanou jablíčka, ořechy a oblíbené sladkosti, ale hrst uhlí nebo brambor. A čert jim ještě pohrozí metlou. Nu, bylo to dávno, ale ani dnes nepotřebujeme dovezeného Santa Clause, i dnes máme svého rodinného a domácího“ Svatého Mikuláše.“

2020 12 22 03ravé Vánoce v našich zemích představují ovšem „Jesličky“, případně celý „Betlém“. Zobrazují nuzný chlév a v něm otce a matku a novorozené dítě. Dítě je položeno do jesliček se senem a hoví si tam pod dobráckým pohledem a teplým dechem oslíka a volka, u těch jesliček ustájených.

2020 12 22 08odevšad se sem k novorozeněti v betlémské salaši sbíhají z okolních pastvin pastýři a ze vzdálenějšího okolí venkovský lid, muži i ženy různých řemesel a pofesí. A také „Tři králové“ přijíždějí zdaleka, až od bájného Orientu, a přinášejí darem zlato, kadidlo a myrhu. Všichni se tu novorozeněti klanějí a odevzdávají mu dary a dárky, každý podle svých možností, třeba nejskromnějších, ale s opravdovou něhou a láskou. Nad vším se vznášejí andělé a do daleka hlásnými troubami vytrubují a šíří radostnou zvěst o příchodu dítěte. A právě o tom všem zpívají vánoční písně, známé koledy. Zpívaly se od středověku každoročně v době od 24 prosince do 6. ledna. To byla v kalendáři doba latinských „calend“. A zpívali je koledníci i koledníčci, kteří se zpěvem obcházeli sousedy. Chtěli si něco „vykoledovat“. Přitom často nosili trojrozměrné zobrazení betlémských jesliček v náruči a očekávali za to odměnu.

„Jesličky“ a pak celé „Betlémy“ se u nás stavěly dříve než vánoční stromky, které zdobíme teprve od 19. století. Byly (a jsou dosud) dřevěné, papírové, vyřezávané či vystřihované, malované, z kovu odlévané, keramické, perníkové. Takové plastické zobrazení událostí kolem Božího narození prý uvedl do života r. 1223 žebravý mnich, sv. František z Assisi. Rozšířilo se v různé podobě a v různém pojetí jako zobrazení šlechtické, chrámové nebo lidové. Nás provází po generace ta podoba lidová. Ztvárněná radost z příchodu dítěte a z dobroty srdce, které dítě upřímně vítá a přináší mu dary. A všude je plno hvězd, světel, hlasu zvonů a zpěvu. A zvláště ten zpěv vánočních koled je nezapomenutelný, přepůvabný a věčně živý. Tak jako vánoční české „Betlémy“, jako Alšův, Ladův, Třebechovický a mnohé další, které vyšly z rukou dlouhé řady lidových umělců.

2020 12 24 01

České Vánoce byly od nepaměti plny tajuplného očekávání, tajemných kouzel a čárů, pohnutí mysli v zasněženém a zaledněném kraji. K.J. Erben ve svém „Štědrém dnu“, v „Kytici“ to zachytil nezapomenutelně: „Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen. V krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len“... “Toč se a vrč, můj kolovrátku, však je adventu již na krátku a přede dveřmi – Štědrý den.“... „Hoj, ty Štědrý večere“, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku?“... “Toč se a vrč, můj kolovrátku, všechnoť ve světě jen na obrátku, a život lidský jako sen.“

2020 12 22 03řáli bychom si, aby Vánoce zůstaly svátky tajemného očekávání, okouzlení a dojetí. Bez vlezlosti neomaleného obchodu. Aby se na Štědrý den za vzrušujícího napětí setmělo a přišla temná noc se svitem hvězd, s vůní jehličí a s cinkotem rolniček.

2020 12 22 03řáli bychom si, aby Vánoce zůstaly oslavou prostého života a štěstí, rodičovské lásky a dětského půvabu. Příchod dítěte není dnes o nic menší zázrak než byl onen biblický, zaznamenaný Evangelisty Nového Zákona. Nezaslouží si o nic méně obdivu, něhy a lásky, než kolik ho je právě ve vánočních koledách našeho lidu. „České Vánoce“ jsou neoddělitelnou částí našeho národního kulturního pokladu.