NEVEŘEJNÁ DISKUSE    Dotazy a příspěvky ke zveřejnění nám zasílejte na e-mail nas-restart@yandex.comZa provozování webu se musí platit, prosíme případné dárce o příspěvek na účet 0529639103/0800. Děkujeme!

Tajné služby by neměly být ideologické a čučkařit. Je vidět, jak je stát připraven na krize. Bývalý rozvědčík Kubizňák práská bičem

ROZHOVOR Zdá se, že nastává věk celosvětového elektronického „fízlování“ všeho a všech bez ohledu na státní hranice. Politická elita se tím brání proti samoorganizování společnosti. To říká Ladislav Kubizňák, jenž pracoval jako důstojník československé rozvědky pod diplomatickým krytím ve Spojených státech amerických mezi lety 1985 až 1989, tedy v době, kdy se očekával pád celého východního bloku. Zanedlouho podle něj dojde také k dalekosáhlým změnám. Například k přeformátování USA.

Tajné služby by neměly být ideologické a čučkařit. Je vidět, jak je stát připraven na krize. Bývalý rozvědčík Kubizňák práská bičem
Foto: Archív Ladislava Kubizňáka
Popisek: Ladislav Kubizňák dnes

reklama

Českem se dnes nese od úst k ústům příběh. Z Ruska přijel muž s diplomatickým krytím, v kufříku jed ricin na otrávení Koláře, Novotného a Hřiba, načež se zjistí, že před ním varoval českou kontrarozvědku anonym. Zeptám se vás podle amerického seriálu Věřte nevěřte, je pravdivý?

Hloupost nad hloupost, která se ale dá rozmazávat. Ten muž s diplomatickým krytím je  Andrej Viktorovič Končakov, zmocněný ředitel Ruského střediska vědy a kultury v Praze 6, Na Zátorce 16. Je znám, neboť  s ním zcela nezištně spolupracovala řada i českých historiků na uspořádání mezinárodní vědecké konference o druhé světové válce, která se za hojné účasti našich a zahraničních účastníků měla původně uskutečnit 16. dubna v Praze. Již samotná příprava této vrcholné vědecké akce k 75. výročí ukončení  druhé světové války a osvobození naší vlasti od fašismu po celou dobu narážela na četné zjevné i skryté překážky a na neustálé nové a nové  problémy, které  Končakov musel trpělivě  řešit. Letos  u nás šlo v podstatě o ojedinělou akci.

Anketa

Byl by šéf ODS Petr Fiala dobrým premiérem?

3%
97%
hlasovalo: 31875 lidí

Tu akci, která nakonec byla on-line, jsem sledoval a Končakova znám. Mladý a sympatický muž...

Také ho znám osobně, jedná se o velice slušného, vzdělaného mladého muže. Pomohl mi například s uspořádáním výstavy obrazů jedné nadané ruské malířky v Praze.

Co vás na tom příběhu nejvíce zaráží?

Když srovnám uváděnou „ricin historku“ s podobnou akcí, která se před pár lety odehrála ve Velké Británii, kdy pro provádění aktivních opatření je důležitý i výběr klíčového slova, v našem případě „novičok“, tak je to podivné. Novičok je název bojového plynu, kterým byl údajně otráven exagent ruské Hlavní správy rozvědky generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace (GRU). V Rusku byl Sergej Srkipal odsouzen ke třinácti letům vězení a později vyměněný za půvabnou špionku.

Všimněme si mistrného použití takzvaného homonyma. Jde o slovo zvukově shodné, ale graficky odlišné od jiného. Můžeme popřemýšlet už nad samotným vybráním názvu plynu v aféře Skripal ve Velké Británii. Ten byl určen pro jaké uši? Především anglosaské veřejnosti, když název bojového plynu „Novichok“ zní v jejich uších jako „Now we choke!“, tedy „Teď se dusíme!“ Jak by zněl v této souvislosti název zřejmě použitého plynu BZ toxin? A když slyšíme vybraný název „ricin“, tak slovo působí průjmově. Koukáme, kde je nejbližší záchod, a tím nemyslím nerůžovou záchodovou mísu umístěnou na památníku maršála Koněva na Praze 6. Ten novinář, který vypustil „ricin kachnu“, vše dopředu dobře promyslet.

 

Petra Procházková ve své glose „Rusové vám život nevezmou, oni vám ho zničí“ napsala, že ruské tajné služby od roku 1923 zásadně nepoužívají pro své akce v zahraničí diplomatické krytí a likvidují buď přeběhlíky anebo lidi, co disponují utajenou a pro ně nepříjemnou informací, kteří jsou v zahraničí. Jak to vidíte vy?

 

Anketa

Která TV teď přináší nejlepší zpravodajství? (Ptáme se od 12.5.2020)

9%
67%
14%
hlasovalo: 13216 lidí
Před nedávnem jsem s dřívějším důstojníkem izraelské služby konzultoval případ zastřelení vysokého izraelského vojenského diplomata. Spolu jsme se nepotkali ani v New Yorku, ani v Tel Avivu, nýbrž v Meziměstí u Broumova na nádraží. Tam od roku 1871 vedla hranice mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem. Poobědvali jsme v restauraci Švejk zábavního centra Walzel a měli si hodně o čem povídat a co konzultovat. Plukovník je už na penzi, kromě toho, že vede advokátní a notářskou kancelář v Tel Avivu píše knihu o Yosefu (Joe) Alonovi, narozeném jako Josef Plaček v Československu 25. července 1929. Byl to izraelský letecký důstojník a vojenský atašé, kterého tajemně zastřelili na příjezdové cestě u jeho domu v Marylandu. Americká FBI na nic ani po létech nepřišla. Kdo provedl jeho likvidaci v období mnichovské olympiády je dodnes záhadou, ale lidé typu výše jmenované novinářky na to najdou okamžité vysvětlení. Ruka Moskvy je dlouhá.

Nezdá se vám samotný titulek glosy nešťastný, vyvolávající představy o nenávistném národu z východu?

Vymývání mozků, nebo též brainwashing, je původně teorie o existenci technik směřující k ovlivňování jednoho nebo více lidí tak, aby změnili svoje názory nebo chování, a to ve prospěch toho, kdo brainwashing provádí. Nejčastější důvody této snahy jsou politické, náboženské, finanční nebo sexuální. Původní význam jako kontrola mysli byl v pozdější době rozšířen i na převýchovu ve smyslu úsilí zaměřeného k slepému a odevzdanému přijetí určité doktríny, názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku.

Rusofobie se rozlézá ve veřejnoprávních médiích a v oficiálních dokumentech s pomocí vrcholných představitelů Evropské komise, Evropského parlamentu a NATO. Zářivým příkladem je prezidentka Evropské komise Němka Ursula von der Leyenová. Ve společném prohlášení neprosadila ani zrnko pravdy v podobě zmínky o osvobození největšího koncentračního tábora Auschwitz- Birkenau sovětskými vojsky.

V Česku mezitím proběhla v době stavu nouze závažná epizoda s odstraněním sochy maršála, který byl mimo jiné dekorován i americkým státním vyznamenáním Legion of Merit. Zařídil to okresní činovník, synek bývalého českého velvyslance v USA a v Ruské federaci Koláře, který po velvyslancích Baštovi a Kostelkovi rozjebal vztahy s Ruskem tak, že se tam prakticky nedalo obchodovat. Pak odešel ke Kellnerovi, kde prakticky za několik měsíců zjistili, že je pan diplomat v obchodních věcech absolutně neschopný.

Sází na výhru Joe Bidena v listopadových prezidentských volbách, jinak by jako pěšák takto zřejmě nepostupoval. A může mu to vyjít. Nelze přitom ale zapomenout, že USA samy o sobě, ať je novým prezidentem Petr nebo Pavel, nemohou překonat ekonomické, politické a  sociální následky kouřové clony – pandemie. K využití biozbraně nemají dostatek sil a budou asi muset využít celosvětové koordinace. Proto je odstraňování soch maršála jedné z jaderných supervelmocí v dané situaci dětinsky hloupé. „Užitečný idiot“ je pojem politického žargonu používaný pro lidi vnímané jako propagandisté ve věcech, jejichž cílů si nejsou plně vědomi, a jsou cynicky využíváni ostatními pro šíření propagandy, o jejímž účelu nemají povědomí.

O české kontrarozvědce BIS se hodně mluví. Jak hodnotíte její práci, anebo alespoň ty kauzy, které se v poslední době dostaly do médií?

Služba pracuje v utajeném režimu a hodnotit její práci by byla pouhá spekulace. Pokud jsou ale naše tajné služby dobré, tak veřejnost neměla prostřednictvím vlády postrádat včasnou informaci o vzniku potencionální pandemie. Což se nestalo. Zná BIS původce biozbraně? Je pandemie koronaviru bojovým testem 5G sítí? Co máte udělat, pokud se patologický signál šíří silnými radiovými vlnami, které pronikají do našeho domova a pokrývají celé naše okolí? Co udělat, pokud se patologické signály rozloží v mikrovlnném záření z mobilního telefonu, který držíte u hlavy? Pokud nestačí vitamíny D, C a další, umí někdo zajistit účinný protilék vyvíjený v laboratořích jiných zemí?

 



A naše vláda, nadřízená tajným službám, zaspala. Současný cirkus je trapný. I smrtka si dezinfikuje kosu. Je vidět, jak je stát připraven na krize, které nemusí být pouze virové! Za socialismu měla republika pro každého občana plynovou masku s filtrem a další obranné prostředky. Třeba balíček protichemické a bakteriologické ochrany s dezinfekcí a další potřeby. Dnes není stát schopen včas zajistit pro občany ani roušky, což je kus látky se dvěma tkalouny. Civilní obrana měla mnoho dalších potřeb. Velké filtroventilační jednotky a stanice očisty. Také jsme měli jednotky armády, které byly vycvičeny a určeny k očistě po bakteriologickém útoku. Ty by se dnes hodily, a hlavně měly mnoho potřebné techniky a vybavení, které bylo i po letech použitelné a účinné. Kdo dopustil zničení a rozkradení tohoto vybavení? To ukazuje, jaká je úroveň státu v roce 2020.

Rovněž by nebylo od věci, aby služby zjistily, kdo je organizátorem ricinové aféry, a aby to sdělily veřejnosti. A „díky“ rozmazané hlouposti a vzniklé „osobní štvanici“ na Andreje Končakova, kterou podle ambasády spustila česká média, čelí diplomat mnoha výhrůžkám. V souladu s článkem 29 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 se ruské velvyslanectví obrátilo na naše ministerstvo zahraničí se žádostí o učinění všech vhodných opatření k zabránění každého útoku proti osobě, svobodě a důstojnosti svého zaměstnance. A nakonec, BIS stejně jako rozvědka by neměla být ideologická a neměla by čučkařit.

Jak jste vnímal její kritiku, že výuka historie v Česku je stále poznamenána sovětskou interpretací dějin?

Anketa

Máte důvěru v Bezpečnostní informační službu (BIS) ?

4%
96%
hlasovalo: 17411 lidí
Zdůrazněme, že Moskva po dlouhá desetiletí tvrdě „vyučovala“, že samostatné rozhodování v jednotlivých zemích je nepřípustné včetně odlišnější interpretace dějin. Takže se není čemu divit, že se jí to vrací jako bumerang. Ale přitom postrádám například více informací o vpádu polského vojska do demokratického Československa v roce 1938 a o tom, že se dnes bojuje o to, zda část Evropy bude Evropskou říší nebo zda tu přežijí národní státy, které se kdysi nechtěly stát součástí Osmanské říše, Habsburské monarchie nebo Sovětského svazu.

Proti všeobecně zaváděnému proudu v myšlení je potřebné uvést, že jsme se stali politickou periferií s masivním odlivem zisku – 300 až 500 miliard korun ročně, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. A naši občané to vnitřně pociťují. Byl to záměr, nebo naivita našich elit. spadnout na úroveň kolonie?

S trochou nostalgie je možné vyvolat hypotetickou úvahu. Ukažte dnes jediný národ naší velikosti, který před rokem 1989 dokázal vyvíjet a vyrábět trysková a dopravní letadla, atomové reaktory, turbíny, elektrické lokomotivy, nákladní a osobní automobily, motorky, trolejbusy, autobusy, traktory, tanky, říční i námořní lodě, tkalcovské stavy, pivovary, cukrovary a tak dál. Ve vojenství vyvinutý speciální neviditelný radar Tamara, který z dvanácti míst po obvodu SSSR už tehdy hlídal vzdušný prostor nad jeho celým obrovským územím. Měli jsme 200tisícovou dobře krmenou a vyzbrojenou armádu. Měli jsme na státních hranicích kvalitní plot, který by byl dneska tak potřebný k obraně před přílivem potenciálních hord, jejichž bojovníci mívají více manželek než zubů. Byli jsme naprosto soběstační v potravinářské a zemědělské výrobě s kvalitní produkcí, s neprodanými vodními zdroji naší české pitné vody a distribučních sítí cizákům. Byli jsme bez jediné koruny dluhu, s miliardami korun naplněným penzijním fondem, s metrem v Praze a s prvními stovkami kilometrů dálnic. O rozvinuté bezplatné zdravotní péči nemluvě.

Žili jsme v systému, kdy práce nebyla posledním způsobem získání peněz a osobní zájmy nově zrozených politických jednotlivců nebyly nadřazeny nad zájmy státu. Jenom ty zatracené banány nebyly k dostání tak často jako třeba brambory. Nedávno proběhlé sté výročí Československa, které už neexistuje, ve mně vyvolalo protiklad. Hrdost a stud.

A nyní k největší hrozbě, s níž se lidstvo potýká. Pandemie koronaviru. Je v pořádku, že se nařízení vlády začala rozvolňovat a nouzový stav končí?
 
Existuje i novodobý pojem „dluhová pandemie“. Vyhlášením pandemie obav z koronaviru se zakryl pro veřejnost strach z již dlouho ohlašované hospodářské recese. V boji s ní nelze vyhlásit tak jednoduše nouzový stav, dostat národ pod kontrolu a z ulice, jako v případě virového onemocnění. Proto je nutné chápat nouzový stav jako víceúčelový prostředek k řešení mimo jiné dluhové pasti, ve které se nacházejí veřejné finance, podnikatelská sféra a banky, pomocí transformace bankovní sféry a převodu levných aktiv do anonymních nadnárodních fondů.

Koronavirus přibrzdil kolo, které se musí točit, aby se systém s námi nenávratně nerozloučil. Proto česká vláda v boji diktovaném pandemií strachu z koronaviru, nevídaným informačním tsunami a pozastavením kulturního, religiózního a hospodářského života musela hrát divadlo pro veřejnost v sociální izolaci o upřednostnění zdraví společnosti a života jedince před byznysem. Bez ohledu na vývoj koronaviru, plížící se katastrofy z nedostatku vody a systémové hospodářské krize, česká ekonomika nepřežije ani tři až pět let. Válku nemohou vést odborníci, ale stratégové. A máme je vůbec? Vlaštovkou může být parta odborníků Institutu Equilibrium kolem profesora Zdeňka Součka, před řadou let zakladatele klubu Stratég. Čas pracuje pro Čínskou lidovou republiku a Ruskou federaci.

Ekonomicky se propadáme tak rychle, že vláda musí o takových věcech, jako je kapitálový vstup do některých firem, nikoliv jen uvažovat, ale i jasně rozhodovat. Do Prahy nepojede obrněná vozba z východu, ale země bude postupně ovládnuta východním kapitálem i bez ohledu na český podíl ze záchranného půlbilionového balíčku Evropské unie. Navíc ten podíl má tak omezenou účinnost, jako 25.000 plus 19.500 korun pro OSVČ. Stát, aby pomohl vybraným odvětvím překonat krizi, bude muset začít s jejich zestátňováním. A kde si na to půjčí? Na světových finančních trzích. A pak bude nejlepším cvičením pro ruce přepočítávání čínských peněz.

 



Odborníci nás už začali strašit druhou vlnou pandemie, světovou ekonomikou v troskách, následnou ekonomickou krizí a dalšími postkoronakrizovými hrozbami. Také už jste leccos naznačil v předchozích odpovědích. Co je však nejpravděpodobnější?

 

Anketa

Kdo je vám sympatičtější?

hlasovalo: 29153 lidí
Když tedy vlády vyhlašují karantény, když provádějí manévry proti viru jako za války, potom to znamená, že krize nemusí být krizí, ale pouze mistrným krizovým řízením s cílem dosažení donedávna nemožného. Začnou probíhat procesy v ostrém rozporu se všemi „evropskými hodnotami“ a na konci bude něco, co možná odhalíme až v závěru. Povinná očkování celých populací? Povinné zrušení hotovosti a nahrazení bezhotovostním stykem? Sledovací čipy pro lidi, aby se vědělo, kde se pohybovali, a aby se v budoucnu nákaze zabránilo? Technologie pozorování rtů, aby se vědělo, co lidé říkají.

Kamery na dálničních branách, které mají kontrolovat, zda má vůz zaplacen dálniční poplatek, pořídí nejen snímek registrační značky vozu, ale rovnou tři fotografie. Vhodné pro využití technologií rozpoznávání obličeje, jak to třeba dělá společnost Clearview Al. Systém by měl přitom pořídit fotografie každého projíždějícího vozu čtyřiadvacet hodin denně. Všechny fotografie se potom mají uložit na server a nejméně dalších čtyřiadvacet hodin se tam uchovají tak, aby si bezpečnostní složky mohly obsah serveru případně stáhnout. Měly by tak dokonalý přehled o tom, kdo v autě jede, kdo je řidič, kdo spolupasažéři a co v autě bez roušek dělají.

V současné době jsou drony používány k identifikaci narušitelů karantény, k dezinfekci ulic a dokonce i k nalezení lidí s příznaky onemocnění covid-19 v davu. V Kongresu USA leží návrh zákona 6666 TRACE Act – formálně znám jako Covid-19 Testing, Reaching and Contacting Everyone Act, zkráceně TRACE. Znamená to testování, dosažení a kontaktování všech, zkráceně – stopuj. Výraz „trace“ se již přeneseně uchytil ve slovníku používaném českými politiky v souvislosti s koronavirem jako „trasování“.

V České republice už něco jako 6666 TRACE Act platí, byť ve velmi umírněné míře. Říká se tomu „chytrá karanténa“ a je doprovázená sledováním trasy pohybu pomocí aplikace mapy.cz. Zatím však nedošlo k žádnému násilí a karanténa naštěstí působí poněkud zmateně a zataženě. K odvozu některého člena rodiny pak stačí pouhý úsudek „covidkomanda“, stačí zakašlání, teplota nebo zmínka, že se člověk někdy v minulosti setkal s nakaženým. Prostě zabouchají na dveře a odvedou vám třeba dítě. Hrozí testování najatými „covidkomandy“ přímo v domácnostech a následující odvoz členů rodiny, pokud usoudí, že by mohli být nakaženi.

 

Anketa

Je prezident Zeman vlastizrádce?

5%
95%
hlasovalo: 17343 lidí
Ano, hrozí dobrovolná závislost na technologiích, virtuální realitě, umělé inteligenci, sledovacích mobilních aplikacích. Pro naše občanské bezpečí! Vystrašený člověk souhlasí se vším. Zdá se, že nastává věk celosvětového elektronického „fízlování“ všeho a všech bez ohledu na státní hranice. Politická elita se tím brání proti samoorganizovaní společnosti třeba i s pomocí sociálních sítí.

„Je veřejným tajemstvím, že se světoví magnáti, zejména z USA, Japonska, Kanady a EU, obávají nedostatku přírodních zdrojů,“ vysvětluje doktorka sociologie Irina Aliverova. Organizace spojených národů v oficiálním dokumentu prý dělí světovou populaci do tří hlavních skupin. Na ‚zlatou miliardu‘, pak střední skupinu, která nemá dostatečné přírodní zdroje, a ‚výpomocnou‘ skupinu reprezentovanou obyvatelstvem rozvojových zemí včetně Ruska. Této poslední kategorie, téměř pěti miliard lidí, by se magnáti rádi zbavili jako plevele.

Pořád se říká, že svět nebude jako před koronakrizí. V čem? Co bude dál?

Dějiny se vyvíjejí neúprosně dále. Už v osmdesátých letech naše rozvědka prognózovala, že dojde ke spojení Západního a Východního Německa. To se uskutečnilo. V horizontu tohoto století má dojít z dnešního pohledu k další epochální události – k přeformátování USA. Jejich probíhající finanční krizi umocněnou pandemií je možné považovat za první stupeň kolapsu společnosti. Žijí si stále nad poměry. Světový úvěrově finanční model je dnes nastaven tak, aby vysával všechny národy a státy a sytil USA. Ale zdroje se vyčerpávají. Amerika se koncentruje na své vnitřní problémy a stále více přichází o svoji sílu navenek. Strategické těžiště se přesouvá ze zemí omývaných Atlantikem do oblasti Tichého a Indického oceánu. Koronavirus by mohl napomoci přetvořit globální světový řád, a tedy omezit nadvládu USA. Na systémy, které praskají ve švech, dolehla velká váha, a proto bude potřeba systém nový, stabilnější. Nebude od věci, když se vrátíme k některým dřívějším základům.

 

Pax Americana je vyčerpán a dojde k jakési Jaltě II. Jaltská konference, jak všichni víme, bylo setkání představitelů SSSR, USA a Velké Británie na konci druhé světové války. Aby kvůli krachu světové ekonomiky nedošlo k všezničující jaderné válce, budou se muset mocnosti, Čína, Ruská federace a USA sejít a domluvit nové rozdělení sfér vlivu a pravidel. Je namístě říci, že Rusové byli svého času na zhroucení sovětského impéria mnohem lépe životem připraveni než současní Američané na možný kolaps svého státu. Pro řadové občany USA bude rozklad současné podoby jejich společnosti mnohem bolestnější.

V české kotlině odhalil stav současné epidemie důležité věci, a to, že bez VIP osobností, tedy zpěváků, herců a jiných to jde. Bez Milionu chvilek to jde. Bez Senátu to jde. Bez poloviny členů Poslanecké sněmovny to jde. Bez „demobloku“ to jde. Bez neziskových organizací to jde. Bez prominentních novinářů to jde. Bez bruselské demokracie a jejích směrnic to jde. Jen bez armády našich pracujících žen a mužů to nejde. Ta jenom přesně neví, koho ve svém zájmu volit, a do důchodu odchází sedřená.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský

Bez finanční pomoci by nacisté dodnes jen řvali v mnichovské pivnici Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/forum/bez-financni-pomoci-by-naciste-dodnes-jen-rvali-v-mnichovske-pivnici.A200513_120755_pozice-forum_lube

Na článek historičky Evy Hahnové V Česku se řeší hlavně Mnichov a odsun. Přinášíme 9 milníků války, které mezi klíčovými událostmi často chybějí zareagoval Jan Schneider.

Jan Schneider 15.5.2020
Projev Adolfa Hitlera v říšském sněmu 1. září roku 1939. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projev Adolfa Hitlera v říšském sněmu 1. září roku 1939. | foto: ČTK

Historička Eva Hahnová zveřejnila článek V Česku se řeší hlavně Mnichov a odsun. Přinášíme 9 milníků války, které mezi klíčovými událostmi často chybějí. Opravdu přináší devět punktů, které jsou více či méně zanedbávané. Velmi významný je hned ten první, „pakt čtyř“ z 15. července 1933, kdy se k vzmáhajícímu nacistickému režimu začala lísat Velká Británie a Francie.

Hahnová je však málo dbalá svého řemesla, pokud neplní skrytě dezinformační úkol na vyšší úrovni. Disentní hlasy válečných historiků totiž dlouhodobě upozorňují, že hlavní propagandistický kurz současných evropských politiků vynechává z historie velké kusy, aby ji mohl formovat podle svých okamžitých potřeb. Doplněním několika aspektů do diskuse má možná vzniknout dojem, že těmto disentním hlasům bylo učiněno zadost a že to je všechno a nyní je to komplet a úplné.

Je možná nepěkné podezírat z takového kroku historičku, která se snaží odvést dobrou práci. Každopádně je její příspěvek významný a míří dobrým směrem, ale má neobhajitelně omezené spektrum a příliš brzy se její úsilí vyčerpává. Proto je nutné si položit otázku: Proč? Je totiž těžké pochopit, proč v jejím expozé chybí dva zásadní momenty, z nichž jeden je nesmírně důležitý, a druhý dokonce fundamentální.

Opomíjená „drobnost“

Tím prvním je snaha československého prezidenta Edvarda Beneše o vybudování systému evropské kolektivní obrany proti nacismu. Podle historiků, kteří se problematikou zabývají v celé šíři, znamenala německo-polská smlouva v roce 1934 vražení kudly do zad všem protinacistickým silám v Evropě.

Hahnová též zapomíná na další německé smlouvy (přinejmenším) o neútočení uzavřené s Velkou Británií (30. září 1938, den po podpisu Mnichovské dohody), s Francií (6. prosince 1938) a s Estonskem a Lotyšskem (obě 7. června 1939). Všechny předcházely té, která je jediná diskutovaná – Molotov-Ribbentrop z 23. srpna 1939.

Zásadní okolností je, že Eva Hahnová zcela pomíjí „drobnost“ – materiální stránku. Jak je možné, že se Německo vybabralo z inflační žumpy a za pár let disponovalo takovou obrovskou vojenskou mocí? Je příznačné, že tomuto tématu se nevěnuje téměř nikdo, kdo píše o vzniku druhé světové války.

Zásadní okolností je, že Hahnová zcela pomíjí „drobnost“ – materiální stránku. Jak je možné, že se Německo vybabralo z inflační žumpy a za pár let disponovalo takovou obrovskou vojenskou mocí? Je příznačné, že tomuto tématu se nevěnuje téměř nikdo, kdo píše o vzniku druhé světové války.

Historici jako by měli slepou skvrnu. Je to jen totální odtrženost akademiků od reálného světa, kterým nedochází, že bez obrovské finanční injekce a materiální pomoci by nacisté a jejich pohrobci dodnes jen vyřvávali v mnichovské pivnici? Nebo je to mlčení cílené, protože se za ním skrývají strašlivá a dodnes výbušná poznání, kdo skutečně z války profitoval? Že všelijaká odškodnění totálně nasazených a podobné akce jsou jen špičičkou ledovce?

Začněme od konce první světové války. Jak to bylo po jejím skončení s německými reparacemi stanovenými Versailleskou mírovou smlouvou? Co v tomto směru znamenal Dawesův (1924) a Youngův (1929) plán, a co Hooverovo memorandum (1931)? Projděme si letmo dostupná fakta.

Dawesův a Youngův plán

V roce 1923 vyzvala německá vláda Spojeneckou reparační komisi k revizi hospodářské situace Německa, které nebylo schopné v plné výši hradit nadiktované válečné reparace. USA v lednu 1924 navrhly vytvořit komisi pod vedením finančníka Charlese Dawese, aby vypracovala návrh opatření k hospodářskému oživení Německa.

Komise, aby se vyhnula střetu s Velkou Británií a Francií (která požadovala neúměrně vysoké reparace a dokonce obsadila Porúří, aby si je zajistila), nestanovila jejich celkovou výši, ale navrhla nové schéma plateb reparačních splátek, Dawesův plán, podle nějž reparační platby Německa závisely na jeho hospodářském výkonu. Německo mělo v průběhu následujících 30 let splatit 25 až 30 miliard dolarů.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let.

Německé hospodářství dostalo finanční injekci ve formě půjčky ve výši 800 milionů marek z amerických bank. Pak mohlo platit reparace Francii a Velké Británii, které zase mohly vyrovnat své dluhy vůči USA. Vznikl dluhový kolotoč, který učinil Německo atraktivní pro americký velkoprůmysl. Výše amerických investic pouze ve druhé polovině dvacátých let činila na tu dobu obrovskou částku 1,5 miliardy dolarů.

Americká investiční smršť znamenala obrovský odliv kapitálu, což podle některých odborníků mohlo také přispět ke krachu na burze („černý čtvrtek“ 24. října 1929). Američtí investoři uskutečnili velké transakce, například ITT koupil šest německých telekomunikačních podniků, GM firmu Opel, Ford zřídil filiálku v Kolíně – a o Rockeffelerovu Standard Oil a jeho propojení s IG Farben, pozdějším výrobcem cyklonu B, raději ani nemluvit.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let. Německo zaplatilo první splátku v květnu 1930. Na základě Hooverova moratoria (1931) byly další splátky odloženy – a již nikdy nebyly obnoveny.

Stopa peněz

Zbývá se jen zajímat o osud investic do německého průmyslu, kudy a komu chodily dividendy po celou válku? I historička Hahnová by se mohla na internetu dočíst, že přes basilejskou banku BIS. (Pravda, někteří akcionáři si je vyplácet nenechali, s tím, aby byly investovány do rozvoje podniku, který po válce pozřeli celý, přičemž blábolili, že s Hitlerem nic neměli a že na válce nezbohatli...)

Pouze tak by začala dostávat kontury i odpověď na otázku, co se dělo s největším lupem v historii, jak někteří znalci nazývají druhou světovou válku. Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Přitom spojenecké bombardéry dokázaly takové filigránské věci jako roztočit v přesném náletovém úhlu, výšce a rychlosti válcovou pumu, aby po vodní hladině jako žabka přeskákala nacistické zátarasy, narazila na stěnu přehrady, po ní sklouzla dolů a v určité hloubce vybuchla. Ale do obrovské Škodovky se ne a ne trefit – až na konci války, jako by byla zakletá.

Kletba spočívala pouze v seznamu akcionářů, kteří celou válku dostávali od nacistů dividendy, zatímco jejich spoluobčané rukovali proti těmtýž nacistům. A když jeden svědomitý muž chtěl v USA žalovat tato a podobná, donebevolající porušení zákona o zákazu obchodu s nepřítelem, proces se z rozhodnutí politiků neuskutečnil, protože by „zřejmě podryl morálku branců“.

Paní historičko Hahnová, dobrý nákrok, ale máte před sebou ještě strašně dlouhou a strastiplnou cestu. Bylo by však důstojné se po ní vydat, chcete-li hovořit o opravdových milnících války.

Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/forum/bez-financni-pomoci-by-naciste-dodnes-jen-rvali-v-mnichovske-pivnici.A200513_120755_pozice-forum_lube

Jan Campbell: Baviči a Thukydidova past

Zatím co v české kotlině trojice bavičů H&K&N se těší konjuktuře, další baviči v zákulisí, a proto pro veřejnost neviditelní, úkolují policii a ministerské úředníky, aby mohl premiér Babiš bavit své podporovatele piruetami i na poli vojenských nákupů. Zmínění baviči mají málo společného se známým bavičem Žanek Hlaváčkem. Jeho specialitou jsou vtipy, lidová přísloví a písně zpívané brněnským hantecem. Pražští baviči jsou bez vtipu, ignorují klasické básně a zpívají s obavami ve tváři pouze politicko - korektně s česko - slovenským hantecem. Riziko z nepochopení jejich výstupů je pro cizince z Východu a Asie vysoké a může vést k následkům, před kterými varuje i sám prezident Miloš Zeman.

Ouvertura několika aktové koronavirové operety v karanténě podobné sítu se mnohým našincům tak zalíbila, že po dovolené v zahraničí z posledního nebo na úvěr, za to ale s pohledem na moře z plastové ochrany nebo z hotelového ghetta bez ochrany jim bude po návratu domů jako kompenzace nabídnut vstup na scénu prvního aktu operety v izolaci se splátkovým kalendářem a nadějí na další pomoc zadlužujícího se vysychajícího státu.

Mezitím se v asijsko – pacifickém prostoru připravuje bojiště na desetiletí. Odcházející hegemon s oslabenou imunitou, ztrácí sílu a rozum a hodlá se postavit čelem čínskému pořádkovému systému v době příprav oslav 100 let od založení Komunistické strany ČLR (1921), mající dnes cca 90.594.00 členů. Přitom konfrontativní spirála směřuje dolu a boj o prezidenství v USA nabírá na síle. Vítěz v boji nastoupí do funkce 20. ledna 2021 a bude mít co dělat s prezidentem Si. Nesmíme zapomenout i na rok 2049. To bude ČLR oslavovat 100 let od založení moderní Číny. To vše jsou příležitosti pro hegemona rušit spolupráci, zbytek mezinárodních dohod a smluv, hospodářský vývoj doma a ve světě a bez důkazů, a zatím i beztrestně, obviňovat a urážet partnery, bez kterých se neobejde. Taková je doba paradoxů.

V kontextu vývoje dění ve světě a spolupráce s ČLR doporučuji nejenom českým bavičům studium dokumentu Chinas´s Interaction with the World – Historical and contemporary aspects (Jens Damm, Mechtild Leutner, Niu Dayong). Dokument byl zveřejněn v Berliner China Hefte, Chinese history and Societies v roce 2017, vol. 49. ISBN 978-3-643-959-607, a ISSN 1860-2290. Zmiňuji se o dokumentu ze dvou důvodů: 1) Ve zprávě je příspěvek, který doporučuji politikům ke studiu: Challenges and Chances for Sustainable Water Management in China (June 9, 2017, Eva Sternfeld). 2) Dokument jasně definuje a vysvětluje kechixufazhan (可持续发展)tj. udržitelný rozvoj a jeho tři základní funkce: 1) Zabezpečení hospodářského a společenského rozvoje. 2) Vyrovnanost hospodářských a sociálních aspektů rozvoje. 3) Rozvoj musí být založen na integrovaných síťových funkcích. Cizinci často chápou tyto formulace rozvoje jako známé. Neuvědomují si přitom, že uvedené má hluboké kořeny ve staré čínské historii a proto má širší význam než se zdá na první pohled.

Guan Zhong (管仲; 720–645 př.n.l.) byl čínský filozof, politik a reformátor Státu Qi během jarní a podzimní periody historie Číny. Je znám svojí fiskální politikou a identifikací s legismem, filozofickým směrem vzniklým v době válek. Legismus byl založen na přesvědčení, že většina lidí myslí především na své zájmy i na úkor ostatních, a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Ty stanovuje zákon (法 fa), základní pojem legismu. Před ním jsou si všichni lidé rovni, kromě panovníka. Legisté požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností. Guan Zhong, myslící i sociálně, umožnil založení a státní finanční podporu nevěstince, dříve nazývaného lupanarium (z latiny vlčice, tj. prodejná žena), nebo také hampejz (ze středověké hornoněmčiny, dnes Hahnenbiss, tj. kohoutí kousnutí). Jako politik trval na státním vlastnictví přírodních zdrojů (Discourses on Salt and Iron 盐业专卖) a v neposlední řadě podporoval hospodářskou válku (Chu L. Guan Zhong's Economics War, Military Economics Research, China, 1991). Jedna z klíčových tézí Guan Zhong tvrdí, že materiální zabezpečení je základem stavby lidské důstojnosti. Tato téze byla v podstatě převzata i prezidentem Si. Je obsažena v programu KS ČLR, jehož plnění se bude diskutovat na 20. sjezdu, předpokládám v bojovém duchu. Bojový duch a sjezd KS ČLR budou současně doprovázet jednu z mnoha vyřazovacích bitev ČLR – USA na poli mezinárodních vztahů i poli hospodářském a kulturním, jejíž následky pocítí Evropa, EU a s ní samozřejmě ČR a její lokální baviči.

Pro uvedené státy a osobnosti existuje dvojitý problém důvěry: 1) Ke svému atlantickému spojenci na věčné časy. 2) K největším mocnostem na Východě a v Asii. Problém je o to složitější, že existuje možnost použití force majeure (vyšší moc) v obchodních vztazích. Nikdo z politických vůdců Západu si nechce představit její použití. Tím méně vojenský konflikt. Všichni jsou trénováni na mír, zvyklí konat bez odpovědnosti a následků v objetí pokrytectví a ignorování základních mýtů Západem kritizovaných států a jejich kulturních hodnot. Málokdo si přitom uvědomuje aktuálnost tzv. Thukydidovy pasti (休息低德陷阱).

Thúkydidés (460–455 př. n. l. – asi 399 př. n. l.) byl řecký historik, politik, autor díla Dějiny peloponéské války. Je považován za zakladatele historické monografie a za otce politické školy realismu. Ta vysvětluje vztahy mezi státy spíše na základě moci než práva. Proto bývá studován na vojenských školách a fakultách mezinárodních vztahů. Tzv. Mélský dialog (Dějiny peloponéské války V, 84–114) a v něm obsažená věta - mocní dělají, co mohou a slabší trpí, je považována za zakládající větu teorie realismu ve studiu mezinárodních vztahů.

Protože arogance bavičů H&K&N a ostatních indikuje jednání proti zdravému rozumu a tím prakticky představuje ohrožení každého občana formou provokace konfliktu v době splňující všechny hlavní podmínky Thukydidovy pasti, doporučuji seznámit se s překladem knihy amerického autora Graham Allisona (1940) - Osudová past: Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin (originál 2017, Prostor 2018). Graham Allison, profesor politických věd (Harvard) má za to, že dynamika, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a dominující Spartou, se v posledních pěti staletích šestnáctkrát opakovala. Historie ukazuje, že dvanáctkrát skončilo soupeření rostoucí velmoci s hegemonem válkou. Jen čtyřikrát se podařilo zachránit mír. V 2020 jsme blíže k pasti. Během posledních několika desetiletí se objevily na horizontu další možnosti opakování chyb. Proto globální pořádek čelí zásadní otázce: Mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc USA se svými asymetrickými spojenci uniknout z Thúkýdidovy pasti?

Allison zná problematiku denuklearizace z dob, kdy působil na MO, v RAND Corporation i jako člen Trilaterální komise a dalších exkluzivních klubů, včetně Rockefellerů. Předkládá závěry a postupy nutné k tomu, aby bylo možné vyhnout se válce. Není nutno s nimi souhlasit, protože nikdo by neměl věřit těm, kdo vědí, že válka vypukne, ale ani těm, kteří tvrdí, že vědí, že válka nevypukne. Skutečnost je taková, že nebezpečí války roste, když se jedna moc snaží předběhnout tu druhou. A že strach ze ztráty pozice hegemona historicky a statisticky činí válku ve většině případů nevyhnutelnou. Osobně předpokládám, že bude docházet k menším vojenským konfliktům a krizím v regionu, ne však k velké válce. ČLR nemá dokazatelný plán zaujmout roli světového policisty, protože ji nepotřebuje ke své existenci, jako ji potřebují USA. To však neznamená, že bychom se neměli připravit na překvapení. V čekárně je jich několik, k tomu různorodých a pro EU nepříjemných.

Například konflikt v centrální Asii, v Kazachstánu. Vývoj a osobní zkušenosti z působení v regionu mi napovídají, že boj v Kazachstánu mezi USA a ČLR již začal. V tomto mnoho etnickém státě se silnou klanovou strukturou a neřešenými problémy korupce, práva a sociální spravedlnosti je aktivní mimo jiné americká biologická laboratoř v Almaty a realizuje se geostrategický projekt na platformě C5+1 naměřený proti ČLR. Odtud to není daleko do ostatních států, včetně Ruské federace. Nedaleko od RF a ČLR hrozí konflikt s Taiwanem (Tchaj-wan). Představu konfliktu podporuje vojenský rozpočet ČLR, měnící se myšlení vojenského vedení a v neposlední řade i realizace politiky čínského snu. A také skutečnost, že ke konci 20 let tohoto století USA a Ruská federace nebudou těmi, kterými jsou dnes. Jakýkoliv útok USA na ČLR nevylučuje v budoucnosti vojenskou pomoc Ruské federace sousedovi z geostrategických, hospodářsko - politických a mnoha jiných důvodů.

Kdo nebere na vědomí čínský sen, který obsahuje sjednocení dočasně ztracených teritorií, která ČLR považuje za své, dělá chybu. Podobnou bývalé NDR, Krymu nebo Sudet, abych jmenoval alespoň tři příklady z Evropy. Trojice – vojenský rozpočet, moderní, měnící se vojenské myšlení a čínský sen představují nejenom pro USA výzvu a zlý sen, ale především protiklad, který nelze řešit bez důvěry. Důvěra dnes není, proto se nabízí síla. ČLR politický systém umožňuje dlouhodobé předsednictví prezidenta Si a přesvědčení, že v případném vojenském konfliktu ČLR rychle vytvoří s pomocí letectva a námořních sil situaci dovolující rychle a jasně zvítězit nad nepřítelem. Cílový rok je nejpozději 2050. USA mají dlouhodobé, nikde oficiálně nedokumentované národní zájmy. Jejich realizace nezávisí a priori od jména prezidenta, ale od korporativní a vojenské lobby, množství vojenských základen ve světě a ochotě států – spojenců – slouhů podporovat USD a financovat nesplatitelný státní dluh USA.

Uniknout před Thukydidovou pastí nedovolí agresivní hospodářsko – vojenská politika Západu, ani defensivní politika podél tzv. prvního řetězce ostrovů (Japonsko – Taiwan, Filipíny a Borneo). Proč? Nelze vyloučit krizi a vojenský konflikt z náhody, nesprávné kalkulace, technické a lidské chyby nebo podobného. USA nepůjdou do přímého vojenského konfliktu s ČLR kvůli Taiwanu již proto, že si dnes nemohou být jisty, že platí doktrína o zdržování velkého konfliktu jadernými zbraněmi. Stačí si připomenout tzv. Kargil – válku z roku 1999 mezi Indií a Pákistánem a skutečnost, že USA se nikdy dobrovolně nevzdají trhu a obchodních příležitostí v ČLR a RF, jako to dělá ČR a její různí baviči. Ti si neuvědomují, že přítel, který není pevný jako skála, je bez vůle a zbytečně se nazývá přítelem. Slouhové a baviči si hrají s ohněm na zaminovaném poli a spoléhají se na případnou záchranu nespolehlivým spojencem NATO, řízeným USA se svými vlastními národními zájmy.

Baviči té nejnižší cenové skupiny budou proto vystupovat nadále v přestávkách mnoho-aktovky koronaviru pro méně vědoucí konzumní společnost. Budou podporovat spojenectví NATO ze strachu, zabaleném v naději a bojovat za finanční podporu z EU s následnou konečnou ztrátou lukrativních trhů v RF a ČLR a tím i pracovních míst doma. Účastní se, případně posílí paralelní víceboj o peníze: boj se suchem, boj na zabezpečení vodou, boj o křeslo a moc. Víceboj bude dlouhý, drahý a bolestivý. Proč? Letošní volební šarvátka a boj o peníze neskončí uspokojivě pro nenasytnou menšinu, včetně bavičů a jejich loutkovodů, neuvědomujících si obsah slov Galileo Galiei: Příroda je neúprosná a nepodplatitelná. Je jí jedno, zda je lidem srozumitelný či nepochopitelný smysl jejího konání. Souhlasu netřeba.   

Fakta z boje o Prahu 1945

Rozhovor prezidenta Zemana k 75.výročí Pražského povstání by zřejmě Jan Werich kometoval slovy " není mi z něho volno". Možná i kámoš Havla, který mu v soudní síni před porotou řekl, " Vašku jsi prase a také hovado" by možná obstál v hodnocení těch, kteří ho poslouchali.  Někteří si možná s určitým odporem vůči Zemanovi  poslechli projev pražského primátora Steinpilze, který nám sdělil novinu, že Rudá armáda vstoupila 9.května do již osvobozené Prahy.

Ano i já jsem byl v té době batole (1943), ale moji rodiče v kritické době  ukrývali tři sovětské vojáky Rudé armády. Hrozila jim poprava. To zřejmě Zemanova rodina nezažila. Dneska se pouze snaží přizpůsobit vládnoucímu trendu. Tedy i já jsem odkázán na historické prameny, neboť tehdejší situaci znám pouze z vyprávění rodičů. Nicméně se obracím na důvěryhodný pramen historika  Blažeje Ráčka  z vydavatelství LADISLAV KUNCÍŘ V PRAZE z roku 1948:.

" V sobotu 5.května se začaly objevovat státní vlajky v oknech i na vozech elektrické dráhy, byly vyvěšovány i vlajky spojeneckých států. Němci byli od chodců přepadáni a odzbrojováni. Na různých místech se ozývala střelba. Střelba sílila a Němci ji opětovali rachotem těžkých kulometů. Tak začal boj samoděk bez ústředního vyzvání. České národní radě na radnici nezbylo než v posledních hodinách vyzvat všechno obyvatelstvo, aby se proti vetřelcům chopilo zbraně. Vojenské velitelství řídilo odboj z krytu pod policejním ředitelstvím v Bartolomějské ulici místním městkým rohlasem. Budova státního rozhlasu na Vinohradech byla jedním z hlavních bojišť., hájilo ji 7O mužů. Češi do ní vnikli střechou a bojovali o ni místnot za místností, poschodí za poschodím až do večera. Odtud pak byby vysílány naléhavé výzvy o pomoc na český venkov a spojenci pak v jejich vlastní řeči byli žádáni o poskytnutí letadel a tanků. Němcům , jimž byl přerušen kabel vojenského veliteltsví, zbyla vysílačka mělnická. Jí volali posádky rozsazené v Čechách, aby se ihned daly na pochod k Praze a pomohly zlomit její odpor. Jmenovitě na Říčansku urputně bojoval lid proti tankúm SS-manů, ženoucích se k Praze od Benešova.

Proti tankům, obrněným vozům a dělům byl pražský lid takřka bezmocný. Vpád do Prahy mohly zadržet jen barikády. Místním rozhlasem bylo veškeré obyvatelstvo vyzváno k jejich stavbě, aby jim uzavřelo všechny cesty vedoucí do města.

V neděli ráno 6.května se Praha nepoznávala. Obvyklý živý proud pouliční dopravy byl zaražen hustou sítí 1 6OO přehrad. Opravdové zmužilosti byl nadbytek, ale zbraní málo.. Měli jen ty, které odňali německým zajatcům a které ukořistili v jejich skladištích. Železničáři se zmocnili několika vlaků vezoucích náboje. Jmneovitě pancéřové pěsti byly rozdávány obhájcům barikád. Bojovalo se o nádraží, kasárny, vozovny, bloky domů. Ještě v sobotu bylo dobyto Pankráce a osvobozeny tisíce vězňů., místo nich tam byli zavřeni němečtí zajatci.

V pondělí 7.května se podařilo Němcům prolomit několik barikád. Pronikli na Pankrác,osbobodili své vězně, zapálili Jezerku a povraždili tam mnoho obyvatel.. Kapitulace vší branné moci v Remeši, toho dne podepsaná jako by se jich netýkala. Nakrátko, ale velmi účinně zasáhli do boje i Vlasovci., odíly ruských zajatců, sloužících Němcům . Pohybovali se západně a jižně od Prahy a přišli Praze na pomoc. Ti byli ovšem lépe vyzbrojeni. Ale vrchní velení se jich zřeklo a tak odtáhli. Nejsilnější nápor na Prahu byl podniknut v úterý. Před tanky byly hnány české ženy a děti. Z barikád bylo usilovně voláno o zbraně  a o posilu. Obhájci ustupovali od jedné přehrady k druhé a třetí. Již v neděli si tři tanky proklestily vstup přes most Trijský přes mrtvoly 5O obhájců. Děla hřměla hlavně, hlavně z Letné. Hrad a skoro celou Malou Stranu ovládali Němci, tanky projížděly ulicemi a střílely na vše živé. Útočiliy i přes Hlávkův most. Asi dvacet tanků se  snažilo proniknout vedle podolské cementárny. Podolští kváceli, le nepropustili do Prahy ani jeden tank. Za to jich několik proniklo  hluboko na Žižkov a přes Libeň a Karlín na náměstí Svobody. V úterý stálo na Staroměstském náměstí osm tanků a pálilo zběsile na radnici a okolní domy. Několik oněch kovových oblud bylo zničeno, ale radnice vzpalanula požárem, Ale i byty civilního obyvatelstva byla hotové arsenály.. Jedna Němka střílela  na Čechy jako zběsilá celou noc a celý den až do odpoledne z kulometu dobře ukrytého v posledním patře domu na Vinohradech. Tamtéž střílel z okna bytu třináctiletý chlapec z oken orthopediské kliniky pražské všeobecné nemocnice, člen Hitlerjugendu.

Volání Prahy neoslyšel vládce Ruska maršál Stalin. Maršál Koněv, vítěz nad Berlínem dostal rozkaz, poskytnout městu zoufale bojujícímu proti přesile co nejrychleji pomoc. Zpráva o o blížící se Rudé armádě působila na mnohé útočníky skličujícícm dojmem. Vzdávali se nebo prchali na západ. Část SS-manů a gestapa však pálila na Prahu dál. Ve středu o čtvrté hodině ranní dorazily silnicí od Krlaup do Prahy první ruské tanky pod velením gen Rybalka. I ve středu bylo na pražských ulicích krutě bojováno. Krev 4OO bratří- Rusů se smísila s krví Pražanů. Těch padly tři tisíce , ještě více jich bylo raněno ".

Možná to prezident Zeman neví, ale pokud by včas nepřijela Rudá armáda, tak při odklízení pražských barikád, při kterých byly před tanky hnány ženy a děti ještě několik dní , by těch obětí na straně českého odboje bylo daleko víc.

Nyní opět mohou tleskat ti, kteří si zvolili psychopata na Hrad ! Ve svém projevu se totiž také zmínil o svém" hrdinském činu", kdy před dvěma roky donutil ruského premiéra Meveděva odvolat redaktora ruského armádního deníku za to, že usiloval o publikování důvodů intervence vojsk VS  u nás v roce 1968   Mnozí se možná diví, ale ve vedení KSČM dnes převažují osmašedesátníci a sám dr. Filip, bohužel, zaujal pouze obranné postavení. Zřejmě není voják, protože nejlepší obranou je útok. Jde o zásadní boj o obnovení československé státnosti a o bratrskou spolupráci s naším nejvěrnějším přítelem Ruskem.

M. Kunst