NEVEŘEJNÁ DISKUSE    Dotazy a příspěvky ke zveřejnění nám zasílejte na e-mail nas-restart@yandex.comZa provozování webu se musí platit, prosíme případné dárce o příspěvek na účet 0529639103/0800. Děkujeme!

Poučíme se z krizového vývoje?

Naše země ožívá po devíti týdnech trvání nouzového stavu, vyhlášeného k překonání vlny onemocnění Covid 19. Médii hýbe řada otázek jako: Bylo dosaženo cíle? Co bude následovat? Bohužel ale také jak situaci nejlépe použít k poškození politického soupeře? Jako by ani nešlo o lidi. Názorů a odpovědí je spousta a je obtížné se v nich orientovat a nacházet konstruktivní kritiku. O to důležitější je téma otevřít pohledem komunistické strany. Ostatně vždyť od téměř jakékoli jiné strany, co jich u nás máme se těžko dočkáme něčeho jiného než okopávání kotníků jiným k zamaskování vlastních selhání, bez myšlenek směřujících k poučení a nápravě.

Pokusím se o takové otevření nad článkem, který vyšel 12. května na Novinkách.cz pod názvem „Virus rozjel malé devadesátky. Musejí skončit“. Slibný název ale skrýval jen obvyklý názorový chaos a absenci jakéhokoliv závěru, kromě imperativu vloženého již do názvu. Přesto článek poskytl několik trefných postřehů hodných pozornosti. Například přirovnává situaci k devadesátým letům s jejich ekonomickou transformací, přející jedincům bez zábran, kteří se umějí tak zvaně rychle orientovat „v prostoru poblíž tenké a nejasné hrany oddělující zdravý kapitalistický „drajv“ a zločin.“ (cit.) Podobné prostředí připravil současný stát, když vytvořil nepříliš regulovanou obří poptávku po nedostatkovém zboží, poznamenanou oslabením kontrolních mechanismů, protože přece „šlo o životy“. Mělo tak být ospravedlněno vytvoření a pochopitelně i využití zřejmého prokorupčního prostředí, jehož vnějším příznakem bylo akceptování nákupů zdravotnických prostředků za ceny neakceptovatelné. Tedy pro nás, kterým bylo přisouzeno jen čekat a .. platit? V dotčeném článku k tomu autor dodává mimo jiné, cituji: „Je čas tyto malé devadesátky ukončit. Když už rozvolňujeme zemi a ekonomiku jako diví, neměli bychom zapomenout také znovu utáhnout regulaci,... Ani pod krizí zhasnutými světly by nemělo projít úplně cokoli.“.

A tady je na místě vznést zásadní výtku, protože krize a krizový stav by naopak měly znamenat kontrolu a ne zhasnutá světla. A hlavně - regulace měla především nastoupit s krizovým stavem a ne po něm! To, že nebyla uplatněna, respektive pouze minimální a pozdě, dokládá i v krizi nutné selhávání systému ideově opřeného o předpoklad samoregulace tzv. neviditelnou rukou trhu. Že tento předpoklad nefunguje, přinejmenším ne ve prospěch většiny občanů, události posledních měsíců jen dokazují.

Autor článku se dopustil omylu i svým dalším výrokem, že: „Pro nouzové nákupy má vláda k dispozici institut nouzového stavu.“ A prozrazuje tím neznalost obsahu dovolávaného institutu. Což je bohužel jevem běžným nejen mezi publicisty, ale i mezi členy tzv. orgánů krizového řízení, včetně vlády a Ústředního krizového štábu. Pro obšírnou analýzu není prostor, takže jen konstatuji, že krizový zákon sice upravuje a to konkrétně (!) pravomoci a povinnosti orgánů krizového řízení, právnických a také fyzických osob, ale nad rámcem ostatní platné legislativy, kterou je zde jednoznačně zákon o zadávání veřejných zakázek!!

Neposledním pozoruhodným výrokem je, opět cituji: „„střelci“ mohou být v mimořádných časech užiteční, ale odevzdat jim z vděku nebo z neznalosti celé hřiště i pro časy normální by byla chyba“,..

No a tohle je prostě perla, nahrávající hned k několika otázkám. Především „střelci“ v jakém smyslu? V kontextu článku mě napadá jen mafiáni, lupiči, prostě ti, kteří se nebojí zločinu. A čím jako mají

být užiteční a za co jim vděk? Jednu odpověď mám. Odhalují, jak dobře a snadno si rozumí současný režim (já na bráchu a ruka ruku myje) s těmi, kterým nedělá žádný problém setřít onen poznamenaný tenký rozdíl mezi kapitalistickým aktivním přístupem či „tahem na branku“ a (organizovaným) zločinem. Chyba? Ano, té se dopustíme, pokud si opět necháme navěšet na nos bulíky politické taktiky a za pár drobných nebudeme trvat na stržení opony, vyšetření zločinů a řádného potrestání aktérů. Problém přitom není jen ve způsobu řešení poslední krize, ale také v nepřipravenosti na ni založené v minulosti! Mám však důvodné obavy, že to nepůjde snadno. Tím hůř, čím budeme před novými volbami našim voličům i členům ještě obtížněji vysvětlovat, proč tuto neřádu nakloněnou vládu byť jen „tolerujeme“ ..? Doufám, že se z krize konečně opravdu poučíme.

Ing. Václav Fišer

Místopředseda MěV KSČM Brno

Řeporyjec Novotný chtěl Černohorského umlčet rozhlasem, ten vztyčil na náměstí vlajku SSSR

Řeporyjští „vyčkávali“. Občas se „otevřelo“ okno, jít se podívat na Černohorského s vlajkou SSSR si netroufli. Ano, třeba je to nezajímalo. Přišel „pomocník“ starosty, odět do symbolů Route 66, klel jak dlaždič. Černohorský se nenechal vyprovokovat, v Řeporyjích díky němu zavlála i vlajka SSSR. Řezníčková: Policie ochotně pomohla s „úklidem“…

„Kdyby dnes žil Karel Kryl, stál by tu dnes s námi, ke konci života rychle procitl z iluzí…“

(Josef Skála, aktivista, pořadatel)

„Odmítám fašistické choutky politiků ČR. Je pro mě nepřijatelné, aby v ČR vycházely takové věci jako nacistické kalendáře, s nacistickými pohlaváry, vrahy, kteří zabíjeli a vraždili v koncentračních táborech Židy, Cikány, menšiny…Proč tu dnes stojíme? Protože se převrací minulost. Není možné, aby lidé jako Kolář, Hřib a Novotný pošlapávali památku těch, kteří nám vrátili zpět naši zem z pod nacistické okupace…Není možné opomíjet činy vojáků i velitelů Rudé armády.“ (Jiří Černohorský)

VIDEO: Bojovník Černohorský na náměstí v Řeporyjích. Dnes mu pomohli Řezníčková a Skála:

Dnes jsem se vypravil natočit reportáž do Řeporyjí, kde na místě památníku vlasovcům k hrstce lidí promluvil „osamocený“ bojovník Jiří Černohorský. Nyní mu přišla na pomoc aktivistka paní Věra Řezníčková a „marxista na volné noze“ pan doktor Josef Skála. Jiří Černohorský Sputniku sdělil, že akce míří i na rusky mluvící občany (ať v ČR či v zahraničí), jimž se on, aktivista Černohorský, a jeho kolegové omlouvají za kroky, které v ČR vykonali pražští radní, tedy čtenářům Sputniku již dobře známý rusofobní triumvirát lokálních politiků a který doposud zůstává českým politickým establishmentem – mírně řečeno – tolerován… Co je více zarážející: xenofobní akce Hřiba, Novotného či Koláře, tzn. dehonestace tisíců mrtvých vojáků RA tím, že nechali odstranit sochu Koněva, včetně rozdmýchání nepochopitelné PR kampaně s „ricinem“, nebo pak prostý fakt, že jsou tito pánové systémem „tolerováni“?
„Vlasovci přešli na stranu té armády, která vedla vyhlazovací válku. Proti jejich matkám, dětem, rodičům a prarodičům. Kdo je tu hrdina? Ti, kteří šli touto cestou, nebo ti, kteří to odmítli, byť věděli, že třeba jdou na velice mučivou smrt?“ (Josef Skála)

Připomínáme, na náměstí v Řeporyjích stojí zesměšněný tank SSSR, jemuž „umělec“ Černý pasoval na hlavu nacistickou přilbu. Vedle kůlu, jenž nabodává tank, je umístěna pamětní deska vlasovcům. Tu Černohorský překryl stejně velkou tabulí, jíž pokrývaly fotografie mapující etapy druhé větové války a které zobrazují sovětský boj vedený proti nacistům. Černohorský také vylezl na štafle a pseudovýtvor Černého zahalil do české vlajky. U mikrofonu hovořili Řezníčková, Černohorský a Skála, jejich projevy si vyslechněte v přikládaném videu, které představuje archivovaný záznam přímého vysílání na Facebooku Sputniku.

Policisté pomáhají „uklízet“ rekvizity aktivistů, jde přitom o symboly vítězství nad nacismem…
© Foto : Věra Řezníčková
Policisté pomáhají „uklízet“ rekvizity aktivistů, jde přitom o symboly vítězství nad nacismem…

Co je na akci zajímavé? Nejspíše z podnětu starosty Novotného se do řeči Černohorského mísil místní rozhlas, z nějž zněla píseň Karla Kryla. Josef Skála opáčil, že „kdyby dnes žil Karel Kryl, stál by tu dnes s námi [na naší straně]“.

Zvučný hlas Černohorského posílený zvučící technikou však „umlčet“ nešlo, to místní rozhlas zmlkl. Po celou dobu si akci natáčeli policisté v civilu, a jak Sputniku zpětně pověděla aktivistka Řezníčková, lidé, kteří Černohorskému asistovali, byli legitimováni, museli uvést i své bydliště. Proč je to zajímavé? Protože vedle ROA cedule a kůlu s nabodnutým dehonestovaným tankem jsou dvě informativní cedule s tímto zněním: „Toto veřejné prostranství je nepřetržitě monitorováno kamerovým systémem se záznamem; Stanoviště městského kamerového systému; Zpracování probíhá dle čl. 6 odst. 1 písm. F GDPR…“ Jinými slovy, dějstvující osoby (protagonisté) byli tvrdě legitimovány, a to před cedulí o GDPR… Tohle je situace hodna pera dramatika. Na ceduli, která existuje ve dvou exemplářích u památníku nacistům, je také znak POLICIE ČR, Řeporyjí a hl. města Prahy.

Když se lidé mírumilovně rozešli, a já (reportér Sputniku) jakbysmet, ozvala se mi aktivistka Věra Řezníčková s tím, že, když se lidé rozešli, instalované rekvizity z dnešní akce se jala odstraňovat POLICIE ČR. Černohorský i Řezníčková nám pověděli, že by si své věci s sebou samozřejmě všechny opět odnesli. Policie evidentně nechtěla nic nechat náhodě. Nicméně velmi bizarně působí fakt, že atributy vítězství nad nacismem pomáhala „uklízet“ právě naše vlastní policie.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Parketou autora následujících rýmů je úplně jiné řemeslo. Je z extraligy šéfkuchařů. Už roky dokonce v zemi, před níž české "elity" lezou po břiše. Jak málo si jich váží i tamní panstvo, tak slýchá z první ruky. Do dění doma vstupuje i v disidentských roz

Pavel Novotný srovnán s Hitlerem. Padl návrh na zrušení ODS

Někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková si položila otázku, kam kráčí ODS. Raději se podívejte sami, co si odpověděla. Velké riziko vidí např. ve starostovi pražských Řeporyjí Pavlu Novotném, u něhož sáhla k určité paralele s Adolfem Hitlerem. A pokud se ODS od tohoto politika nedistancuje, přišel podle Vitáskové čas stranu zrušit.

Pavel Novotný srovnán s Hitlerem. Padl návrh na zrušení ODS
Foto: Repro tv.iDnes.cz
Popisek: Pavel Novotný v pořadu Rozstřel

reklama

Alena Vitásková prý sleduje s obavami, co se děje v momentálně  nejsilnější opoziční straně – v ODS.  Pokud by se opět měla stát vládní stranou, Vitásková by pravděpodobně byla znepokojena.

 

Anketa

Vládnou Piráti hlavnímu městu Praze kvalitně?

2%
96%
hlasovalo: 11735 lidí

Tichá podpora ODS k excesům jejich některých významných členů, kteří veřejně vystupují s návrhy, jak by se mělo jednat s politiky, kteří byli řádně zvoleni do Parlamentu, kdy ‚šibenice‘ je ten nejvlídnější způsob, jak se nejen s politiky na opačné straně názorového spektra vypořádat. Netají se předsudečnou nenávistí k některým občanům, národům, podlidé jsou pro ně označením zcela běžným. Za vyhrůžky smrtí stanuli před soudem, přesto se soudům vysmívají a v nastoupeném trendu pokračují, a přitahují tím ‚frustrované‘ občany, kteří hledají a budou hledat ‚viníka‘ svých problémů,“ vyjádřila své mínění o ODS Vitásková v narážce na starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného.

Vitásková prý nechce tvrdit, že by se ODS podobala nacistům, ale přesto v chování Novotného spatřuje riziko, které není dobré přehlížet. Ve 30. letech 20. století lidé také přehlíželi některé Hitlerovy výroky a všichni vědí, jak to dopadlo. „Nicméně dlouhodobé vystupování politika ODS Pavla Novotného plné nenávisti a nabádání k usmrcení, předsudečné nenávisti je mementem,“ napsala Vitásková.

 

Dáma nechápala, proč ODS na jedné straně toleruje vystupování Pavla Novotného a na straně druhé už před rokem vyloučila ze svých řad Václava Klause mladšího. Vitásková by prý také ráda věděla, proč už proti Novotnému nezakročilo Ministerstvo vnitra nebo státní zástupci.

 

Anketa

Schvalujete práci Senátu Parlamentu ČR?

4%
96%
hlasovalo: 18857 lidí

„Krizí frustrovaní občané budou zanedlouho hledat cestu ven z tíživé životní situace. Zneužití extremistickými skupinami, které budou prezentovat zajištění osobních potřeb občana prostřednictvím násilí ‚šibenicí‘ pro nejen politické oponenty, nenávistí k národům, tak může nakonec vést k posílení a přesměrování původně ‚tradiční pravicové strany‘ ODS na zcela jinou politickou platformu. Jejich člen Pavel Novotný je jakýmsi lakmusovým papírkem, co vše u veřejnosti projde? Extremističtí voliči tak mají otevřenou cestu k prosazování nenávisti ve společnosti, k politickým odpůrcům, národům. Otevírá se jim možnost prosazovat své zájmy nedemokratickou cestou, násilím. Pod zástěrkou ‚tradiční pravice‘ nelze umožnit těmto nebezpečným názorům prostor. Pak by taková ‚tradiční pravice‘ mohla vyvolat pogromy, nenávist, kdy se bude opět vraždit. Nesmíme být lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. Poslední ‚lhostejnost‘ stála sedmdesát milionů lidských životů,“ uvedla Vitásková.

Kvůli vyjadřování Pavla Novotného Vitásková zaslala nejen prezidentu republiky Miloši Zemanovi, ale také vládě podnět k rozpuštění ODS.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: mp

Spravedlivé řešení migrační vlny

Kdo z toho má prospěch


Martin Koller
19. 5. 2020
To, co jsme mohli vidět v letošním roce kolem 75. výročí vítězství spojenců nad Německem a jeho satelity v květnu 1945 je dokladem morálního rozkladu české, ale rovněž evropské společnosti. Přehlídka lží, komedií a sprostoty. Neslaví se už řadu let vítězství nad Německem a jeho zločinci a okupanty, ale ukončení války, aby se mohli podílet i poražení agresoři a zločinní okupanti, reprezentovaní právě Německem. Je třeba zdůraznit, že tento ponižující mediální trend, směřující k polarizaci a rozhádání společnosti není žádnou novinkou.


Je rovněž zcela evidentní, že je záměrný, protože většina našich politiků ho poslušně odkývává, přestože by se měli proti falšování historie a německé kolonizaci hlasitě ozvat. Evropa se ani tak nefašizuje, jak tvrdí Filip, ale spíš germanizuje. Germanizace byla cílem nacismu, samozřejmě německého a evidentně je i cílem německé EU. Proto nenávist k Rusku, ponižování a kolonizování slovanských národních států, proto antisemitismus ukrývaný za jakýsi vybájený antisionismus. Nic se neděje samo o sobě, nic není náhoda a vše je spojeno se vším.

Oslavy vítězství nad Německem a osvobození naší vlasti byly letos zneuctěny arogantní ubohostí a komediantstvím starosty Prahy 6 Koláře a některých jemu blízkých politiků kolem protiruského propagandistického odstranění sochy maršála Koněva. Dále stavbou pomníku zločincům z SS v Řeporyjích. Rovněž ricinovým mediálním průjmem a v neposlední řadě nedůstojnou šaškárnou kolem smrti Jaroslava Kubery. Připadám si jako ve filmu Planeta opic, kde pravda, fakta a logika ustoupily ideologii, lži (základní pilíř německé EU), korupci všeho druhu (druhý základní pilíř EU) a politické korektnosti, které v současné realitě šíří a podporují místní omezení a podlézaví slouhové cizáků.

Ostudné je, že se do lží a komedií, a to dosti ubohým způsobem, zapojili i někteří čeští historici, kteří si nezadají v nemorální servilnosti s propagandisty v padesátých letech, nebo novináři v době německé, či rakouské okupace. Jsou rovněž ilustrativním dokladem klesající úrovně českého základního a především humanitně zaměřených oborů středního a vysokého školství. Podle dosažitelných aktuálních informací, už celých 20 % občanů naší republiky nedokáže pochopit víc, než kratší a jednoduchý text složený z holých vět. K tomu připočteme určité nevelké procento v podstatě negramotných nedokončených absolventů základních škol, kteří se umí sotva podepsat v rámci přípravy na celoživotní placené nicnedělání s podporou politických neziskovek. Dalších odhadem 5-10 % je takových, kteří nejsou o moc lepší, než výše uvedených 20 %. To umožňuje pohodlné manipulace s davem, především pomocí ČT a sociálních sítí.

Vzhledem k rostoucím požadavkům z hlediska použitelnosti absolventů škol všech stupňů, národní kognitivní kompetence za třicet let pozoruhodně klesla. Je to vidět i na armádě, kde celkový rozhled mnoha profesionálních vojáků, stejně jako jejich technická neznalost doslova děsí. Ani nemusíme dovážet primitivní afroislámské migranty. Nepoužitelných, mnohdy arogantních omezenců s maturitami i vysokoškolskými diplomy máme dost vlastních. Navíc se šíří primitivní sprostota, kterou se předvádějí i někteří politici. Jejich vzorem je starosta Řeporyjí, jenž s vydatnou otcovou pomocí sotva prolezl církevní střední školou ve 26 letech a přesto se mu dostává maximálního prostoru v médiích. Kdo na tom má zájem? Aspen Institut Allbrightové a Bakaly, jehož členy jsou Kolář, Novotný, Kundra i Hamáček.

Jen komické i tragické, že někteří naši občané a domácí politici, a dokonce vrchní politik NATO Stoltenberg věří ricinovým komediím, aniž by si položili základní otázku římského práva. Komu tato komedie slouží? Komu by posloužila ricinem stupidně provedená vražda jakéhosi Koláře, synka předlistopadového protekčního pracovníka Akademie věd? Ricin lze v mrtvole zjistit, což potvrdí každý patolog. A na koho by se asi ukazovalo, jestliže použitím ricinu při vraždě politicky nepohodlných osob v zahraničí se předvedly kdysi Rusko a Bulharsko. Je to stejná ubohá komedie pro omezence, jako se Skripalem a novičokem, který se vyráběl i u nás. To by museli v ruské FSB, či jiných tamních službách sedět absolventi českých polistopadových inkluzivních škol. Útok ricinem na české politické ubožáky a slouhy cizáků by byl stejně nenápadný, jako kdyby je na „Václaváku“ přetáhl po hlavě klackem ruský agent mávající ruskou vlajkou.

Přitom v USA existuje laboratoř CIA, jako součást takzvané Farmy, kde je oddělení schopné vyrábět nezjistitelné jedy. Podobné pracoviště mají určitě i v Rusku, Číně i jiných zemích. A nějaký stupid vybájený BIS a „objevený“ Kundrou bude používat profláknutý ricin k vraždění v české kolonii. Existují i jiné způsoby nezjistitelné vraždy. Hřib, Kolář i Novotný jsou evidentně strašně ohroženi a pod ochranou policie, přestože na ně nikdo ani neplivl. Zesměšnili se dostatečně sami a nejsou sami.

K dovršení ricinové komedie hrozí komický ministr vnitra Hamáček v červené mikyně stíháním tomu, kdo z BIS vypustil informační ricinový průjem na propagandistického dělníka Kundru. Naše slavná BIS čučkařů, která stále vítězí nad imaginárními ruskými troly, není nic jiného, než propagandistická služba cizích zájmů. Vyvstává logická otázka, zda BIS není pro naši zemi spíše nebezpečná, než bezpečnostní. K čemu vlastně platíme z našich daní takový spolek? Na místě je rovněž otázka, zda BIS nesmysl o ricinu rozhlásila na čísi zahraniční popud, nebo skočila na špek nějaké ruské tajné službě, aby se pod vedením Koudelky a s podporou Hamáčka dokonale zesměšnila. „Voni jsou ale hlava, pane nedostudovaný místopředsedo vlády, ministře vnitra a generální tajemníku prohnilé rodinné ČSSD německých slouhů. Měli by nastoupit jako závodčí k strážmistru Flanderkovi do Putimi a odhalit s pomocí Pepka Vyskoče z BIS dobrého vojáka Švejka jako ruského špiona s ricinem. Zoufalec Hamáček by si měl zajít pro pohlazení k tátovi Zemanovi, jehož nepochopitelná a sebeponižující láska k tomuto politickému ubožákovi vypadá už téměř homosexuálně.

Kdo osvobodil Československo

Území ČSR, které bylo šest let okupováno Německem, bylo osvobozeno silami domácího a zahraničního odboje. Oficiální počet lidských obětí zaviněných Německem je 370 000. Nicméně, ještě po válce zemřelo zhruba 60 000 našich občanů, většinou mladých na následky takzvaného totálního nasazení a neupřesněný počet lidí zachráněných z německých koncentráků. Reálné číslo obětí Německem vyvolané druhé světové války a okupace se blíží půl milionu lidí. K tomu je třeba připočítat invalidy a hospodářské ztráty. Na nikoho z bojovníků proti nacismu a fašismu a osvoboditelů bychom proto neměli zapomínat a vyvolávat z tohoto hlediska ostudné mediální tahanice k potěšení cizáků. V rámci domácího odboje spolupracovaly po prvotních neshodách komunistický i nekomunistické skupiny. Zahraniční odboj byl jednotný a vedený oficiálně prezidentem Benešem a mezinárodně uznávanou vládou. Proto jej nelze účelově politicky dělit na jakýsi východní a západní. Někteří naši vojáci bojovali postupně ve Francii, Británii a SSSR. Příkladem je stíhací pilot František Fajtl. Proti Německu a jeho satelitům bojovala do konce války spojenecká koalice, jejímiž hlavními pilíři byly státy SSSR, USA, Velká Británie a Svobodná Francie. V rámci Rudé armády bojovala francouzská stíhací letka, polská divize, později rozšířená a československý prapor, průběžně rozšířený na armádní sbor. Při obraně Murmanska bojovala na sovětském území rovněž britská letecká formace. Rudá armáda nesla nepochybně hlavní tíhu bojů v Evropě od června 1941 do vylodění amerických a britských sil v Itálii roku 1943, ale i poté. Osvobodila rovněž převážnou většinu území naší republiky, celé Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, část Jugoslávie, ale rovněž například část Norska, odkud pochází bývalý levičák Stoltenberg, současný ideolog protiruské propagandy NATO. Vojenským úspěchům Rudé armády nezanedbatelně napomohly dodávky surovin, potravin a dopravních prostředků, především z USA, a to placené v rámci Lend Lease. Boje v severní Africe ovlivnily situaci v Evropě minimálně. Boje v Pacifiku byly vedeny převážně silami USA. Rudá armáda ukončila německý program holocaustu, a to likvidací vyhlazovacích koncentračních táborů na území Polska. Její vítězné tažení rovněž zabránilo připravované likvidaci většiny slovanských obyvatel Evropy. Boje na území Čech byly ukončeny až po 12. květnu 1945, který by se měl oslavovat, nikoli 8. květen, kdy se Německo pokusilo podepsat kapitulaci bez účasti reprezentanta SSSR.

Kdo osvobodil Prahu

Prahu mohla osvobodit 8. května v pohodlí americká armáda, která 7. května obsadila Plzeň. Nicméně, neučinila tak na základě dohod s Rudou armádou o demarkační linii, takže dala přednost smlouvě před životy Pražanů. Značnou část Prahy osvobodili domácí povstalci s pomocí okolních měst a obcí a nevelkého počtu sovětských partyzánských výsadků. Kapitulace vedení povstalců a jeho dohoda s Němci tento fakt do značné míry znehodnotila a umožnila bezpečný odchod celého pražského gestapa i s archivy.

Osvobození Prahy dokončila Rudá armáda, jejíž tanky T-34/85 s taktickými čísly 23, 24, 25 se 9. května střetly s německými stíhači tanků na Klárově a větší boje byly zaznamenány rovněž v Dejvicích. Přitom nelze zapomínat, že Němci ustupovali, nebo utíkali z českého území pod tlakem Rudé armády. Bez něj by k žádnému povstání nedošlo. Zapomíná se rovněž, možná záměrně, že povstalci svým bojem omezili možnost ústupu divizí Hitlerova oblíbence Schörnera, které musely ustupovat místo přes Prahu na Plzeň, trasou severněji na Karlovy Vary a byly tam rozdrceny 8. května tankisty maršála Koněva. Tím dostává pražské povstání širší rozměr z hlediska podílu na spojeneckém vítězství nad Německem.

Praha nedostala podporu ve formě shozů zbraní z Británie, přestože o ně povstalci opakovaně žádali a americká a britská armáda neumožnily ani pomoc povstalcům ze strany československých perutí v Británii a ČS obrněné brigády. Tento postoj nepříjemně připomíná situaci před Varšavou v roce 1944, kterou nadšeně omílá protiruská propaganda. Důvody jsou ovšem různé. Z hlediska amerického vedení to byla politika spolupráce s SSSR z hlediska zájmu o nasazení Rudé armády proti Japonsku. Naopak, Rudá armáda před Varšavou musela zastavit postup pro kolaps logistiky a pokus polské divize o proražení obklíčení Varšavy se nezdařil. Vraždění ve Varšavě se zúčastnili i někteří zrádci, kteří nastoupili následně do Vlasovovy ROA. Dále bychom neměli zapomínat, že proti německé okupaci nepovstala jen Praha. První boj na českém území začal pravděpodobně v Přerově. Povstání se stalo jednoznačným, spontánním vyjádřením odporu vůči Němcům, především takzvaným sudeťákům a jejich šestiletému teroru. Současná česká politika podlézání Německu a jeho EU je výsměchem a urážkou všech, kteří položili život v období 1938-1945 na naši svobodu.

Takzvaní Vlasovci, oficiálně ROA byli podřízeni říšskému vůdci SS Himmlerovi. ROA tvořili skupiny neněmeckých, většinou slovanských asijských, částečně muslimských formací SS. Cizinci nemohli být příslušníky německých armádních sil, pouze SS. Generál Buňačenko se při formování divize ROA nechal slyšet, a to hlasitě, že chtěl vojáky a Němci mu posílají bandity. V Řeporyjích byl tudíž postaven pomník banditům a nejedná se o ruskou, či komunistickou pomluvu, nýbrž slova generála ROA. Vlasov byl proti zastavení ROA v Praze a spolupráci s povstalci. Příslušníci ROA se střetli s Němci v boji o ústupové cesty na západ. Jiné logické vysvětlení jejich zastávky v Praze neexistuje. Povstalci Vlasovce v podstatě nezajímali, pokud jich nemohli využít na ochranu oproti Rudé armádě. Většina zajatých Vlasovců byla v SSSR potrestána nucenými pracemi a dostala v padesátých letech milost od Chruščova. Popraveni za zradu byli jen někteří důstojníci.

Kdo z toho má prospěch

Z přepisování historie, lhaní a rozeštvávání obyvatel naší republiky mají prospěch dvě zájmové skupiny, a to Německo a američtí euromarxisté reprezentovaní Sorosem, Clintonovými, Obamou a Allbrightovou s jejím českým Aspen Institutem. V první řadě se však jedná o německé revanšisty, imperialisty a kolonialisty. Těm jde především o upevňování svojí koloniální vládnoucí pozice v naší zemi, kterou získali za třicet let díky českým politikům. Propaganda nejen v ČT se snaží zastírat německé válečné zločiny napadáním osvoboditelské role Rudé armády a obecně ponižováním a zesměšňováním všeho českého. Za minulý rok se přesunul, především do Německa téměř bilion korun, jako zisk německých firem a řetězců na našem území a faktu, že tyto společnosti většinou u nás neplatí daně, nanejvýš odvody za zaměstnance, navíc mnohdy cizince. Další obří sumy směřují do Bruselu, kde je hnízdo německé EU s 60 000 byrokraty.

Německá propaganda v českých médiích účelově přesouvá zájem občanů od koloniálního vykořisťování nízkými mzdami a mediálního ponižování na vyvolávání nenávisti k Rusku a podporu válečné propagandy, hodí se i virus. Cílem je rovněž nasazení slovanských vojáků do jaderné války proti Rusku s tím, že část ztrát a následků války ponese dobrovolně naše obyvatelstvo, stejně jako Poláci, Slováci, Maďaři, Ukrajinci a další kolonie. Finálním výsledkem by mělo být rozparcelování naší republiky do takzvaných euroregionů s výraznou převahou německého obyvatelstva, posun polských hranic o 200 kilometrů na východ a přesun afroislámských migrantů z Německa do slovanských kolonií. Hlavním vítězem by v takovém případě byly USA, které ekonomicky ovládají EU a světové obchodní a energetické trasy. Stačí se podívat na strukturu vzájemného exportu a importu mezi USA a EU. Nicméně USA potřebují Německo jako svého dozorce v Evropě a pozemní segment ozbrojených sil do války proti Rusku. Bez Německa a jeho EU by byla agrese vůči Rusku a možností jaderné války nemožná.

Přehlídka budoucích vítězů bez EU

Samozřejmě je otázkou, zda výše uvedená strategie zůstává v platnosti. Nelze vyloučit brzkou dohodu o rozdělení světa mezi globální vítěze USA, Rusko a Čínu s tím, že EU se svými byrokraticko-ekonomickými, rasovými a ekologickými experimenty zlikviduje sama sebe a stane se plně americkou kolonií. Evropským dozorcem se poté stane Anglie. Churchill by jásal. Rusko je částečně národní, nicméně vlastenecký stát, má velké prostory, suroviny, potraviny, energetiku, vlastní výzbroj, silnou armádu, ale relativně slabou ekonomiku a málo obyvatel. Ve spolupráci s Čínou je neporazitelné. Čína je v podstatě národní a vlastenecký stát, má mnoho obyvatel, silnou ekonomiku, stále více vlastní výzbroj, silnou armádu, ovládá polovinu Afriky, ale malý prostor, nedostatek surovin, potravin a energie, přičemž je závislá na dálkových přesunech surovin a výrobků. Bez spolupráce s Ruskem se mezi vítěze nedostane. V případě, že by Čína ve spolupráci s USA napadla Rusko, bude mít nakonec USA a EU i na severní hranici. Vojenským dohodám s NATO a EU nelze věřit. Dokladem je posun NATO k hranicím Ruska po roce 1990 v rozporu s veřejnými sliby a prohlášeními jejich reprezentantů. V nejhorším případě se vymyslí nějaké porušování lidských práv. USA mají velký prostor, silnou ekonomiku, nejsilnější armádu světa, dostatek obyvatel, suroviny, potraviny, energie a světovou rezervní měnu, ale nemá národní tmelící ideu, zato velké dluhy, narušený průmysl, rychle se drolící společnost a rostoucí rasové problémy. Rusko a Čína nemají zájem na válce, nicméně jsou již natolik silné, že mohou odrazit útok evropských států NATO i amerických spojenců v Asii, způsobit jim ničivé ztráty a zasáhnou účinně i území USA. Riziko je příliš velké i pro vládnoucí skupiny v USA, takže se hledá méně nebezpečné řešení. Pokud se nepodaří rozložit Rusko a Čínu zevnitř, je dohoda mocností o rozdělení světa nutná a dočasné výhodná pro všechny tři globální vítěze.

Vyhnou se válce, mohou dále zbrojit, přičemž ekonomickou krizi úspěšně zakrývá coronavirus. V podstatě lze konstatovat, že virus je pro všechny vlády požehnáním, neboť mohou zakrývat ekonomickou katastrofu ideologicky řízené ekonomiky, realizovat finanční tunely a ještě posilovat cestou zastrašování kontrolu nad obyvatelstvem. Povyk na téma, kdo s virovým mutantem přišel, je pouze další zastírací komedie k odvádění pozornosti stáda od reality.

Německá EU každopádně mezi vítěze patřit nebude, přestože má dosud relativně funkční, nicméně ideologicky řízenou ekonomiku, dostatek potravin, nicméně v koloniálním systému závislého a ideologicky řízeného dotačního zemědělství, ale postrádá prostor, suroviny, energetiku, silnou armádu a především nemá jednotné obyvatelstvo, neexistuje jakýkoli národnostní tmel, přičemž negativní dopad mají především klesající kognitivní kompetence v celé EU, německý rasistický kolonialismus ve střední a východní, částečně i jižní Evropě, sebevražedná islamizace, afrikanizace, agresivní lesbická feminizace a ekologické experimenty. Nicméně, Německo bude mít snahu udržovat životní úroveň vlastního obyvatelstva na účet kolonií. V tom ho aktivně podporuje, a to v některých případech už třicet let, nemalá část českých politiků pražské havlérky (ANO, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN, ČSSD, Piráti, proevropská část vedení KSČM) závislých na Německu, které si svobodně volí, stále dokola, naši evidentně stále inteligentnější a přemýšlivější občané řízení pomocí ČT a chytrých mobilů. Cizákům rozprodaná, rozkradená a vytunelovaná kolonie místo vlasti, svobodnou a demokratickou volbou. Hotová planeta opic k pobavení vítězů.

K nihilismu současné společnosti

Toto prostředí nihilismu nevzniklo ze vzduchoprázdna! Vzniklo účinným pusobením pseudoideologie (eklekticismu) havlismu-schwarzenbergismu,nahrazující jako berlička novorežimu “starý” marxismus-leninismus. Praní mozku třicet let – jako třicetiletá válka! – přineslo výsledky a nyní tyto shnilé plody tento stát sklízí.

Proto tu bují fašismus, protože jak jednou správně pravil prof.Keller, jehož teorie jinak moc neberu, “Když měšťák neví kudy kam – fašizuje”. Ta věta by se měla tesat.

Dám příklad. Již Ústava ČR není založena na národu a lidu českém, ale na jakémsi “občanstvu Čech, Moravy a Slezska” a navazuje prý na “státnost Koruny České a tradice státnosti čs., no to je dokonalé vystižení Protektorátu II. Právní šíbrové, havlokamarádi vymýtili z ústavy jak národ tak lid. Víme kdo.
 
Toto je stát bez státní ideje, bez státní a národní doktriny. Rusko Putina = stát státní ideje a státní doktriny. Proto nemůže být poražen. “Doktrinou” tohoto pseudostátu je poníženost vůči EVROPSKÉ UNII, Berlínu a Bruselu. Proto také bylo Německo tak obtížně porazitelné, protože až doposledka bylo státem nelidské státní doktriny, kterou fanaticky, na rozdíl od SSSR, kde převládlo přesvědčení, formovalo Němce k fanatismu, a proto fanaticky bojovala i Hitlerjugend, infikovaná nelidskou doktrinou. To nelze srovnávat se SSSR, kde idea Velké vlastenecké války byla přesvědčením téměř všech občanů bránících své blízké, svou vlast, své kraje před hydrou netvorů. Proto taky se dnešní propaganda Západu tolik snaží dehonestovat ideje SSSR a stavět lživě rovnítko mezi nacismus a komunismus. Když už toto ale vyvrátil sám Norimberský soud!
 
Pak se nedivme, že mladí z valné části – zdaleka ne všichni –  trpí ahistorismem a nevlastenectvím, když jim takoví lidé jako předseda jakési výzkumné společnosti pod Akademii věd lže do očí, že my jsme stát bez vlastního hrdinského příběhu. Taková duchovní sběř káže tyto lži!
 
Copak  legionářské vybojování státu není hrdinský zakladatelský příběh státu??? To bitvy Svobodovy armády a západních letců nejsou hrdinské příběhy??? A máme těch příběhů daleko více – příběhy našich vědců a techniků za národního obrození, naši literaturu, náš průmysl atd. Je to jasné? Stačí si přečíst dobový tisk, třeba Svobodné Československo z let 45-47, abychom pocvhopili, jak státní idea svobodného Československa byla vlastní našim národům, a to  až do doby, tzv.sametového převratu.
 
Socialismus bez ohledu na jisté excesy státní ideu udržoval – havlismus ji programově zničil! To může popřít jen historický ignorant!
 
 
Dr. Jiří Jaroš Nickelli

Bezpečnostní hrozby

Politolog Oskar Krejčí se ve svém komentáři zamýšlí nad otázkou, jaké jsou skutečné hrozby pro Česko a Slovensko a proč mají tyto země vydávat na obranu více peněz než Rakousko.

První vlna pandemie COVID-19 v Evropě postupně opadává. To by mohlo přinést i uvolnění mysli a vytvořit prostor pro hodnocení bez emocí. Zdá se, že si Česko a Slovensko nevedly špatně. Na škále od pomyslné jedničky, kterou by mohla dostat například Čína, a pětky, kterou zatím symbolizují Spojené státy, by mohl střed Evropy dostat dvě mínus. V testu sociálně-politické odolnosti v krizi v zásadě obstál.

  • ČÍNA. Podle serveru Worldometer připadali v Číně v neděli odpoledne na milion obyvatel 3 mrtví v důsledku onemocnění na COVID-19. Peking začínal válku proti novému koronaviru jako první, a nemohl tudíž využít ničí zkušenosti. Přesto zareagoval velice rychle a ofenzivně. Státní vedení pochopilo povahu nákazy a uzavřelo ohnisko infekce. Pozoruhodná byla mobilizace lidských i ekonomických zdrojů, pružný přechod na masovou výrobu potřebných lékařských přístrojů a zdravotnických pomůcek. I v těchto ztížených podmínkách dokázala Čína zároveň pokračovat v boji proti extrémní chudobě některých lidí a oblastí, a to včetně zajišťování podmínek pro bránění opětovného návratu chudoby. To s největší pravděpodobností potvrdí i zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, které začne koncem tohoto týdne.
  • STŘEDNÍ EVROPA. Podle serveru Worldometer  připadalo v neděli odpoledne v Česku 28 mrtvých na COVID-19 na milion obyvatel, na Slovensku 5 mrtvých. Státní vedení pragmaticky přizpůsobila taktiku zahraničním zkušenostem i měnící se situaci. Pochopila, že nemůže spoléhat při rozhodování či získávání materiálu na euro-atlantická centra. V situaci, kdy EU/NATO tváří v tvář neznámému problému strnuly, začala Praha i Bratislava spoléhat na vlastní síly. Nedostatek zdravotnického materiálu v zásadě dokázaly nahradit dovozem, a to především z čínské „světové továrny“. Státy udržely přijatou strategii, a to i přes rozpory uvnitř politické elity, a na Slovensku dokonce navzdory povolební výměně vlády. Ustály tlak médií, která mimo jiné zásobovala veřejnost příběhy o možnosti nahradit dovoz svépomocí, přičemž pomíjela jak časovou náročnost testů, tak i kusový charakter či malosériovost výroby. Zatím se daří bránit dramatickému růstu nezaměstnanosti.
  • Podle serveru Worldometer  připadalo v neděli odpoledne ve Spojených státech 272 mrtvých na COVID-19 na milion obyvatel. Prvotní reakce federálního vedení v USA na pandemii byla defétistická, napodobovala Londýn a odmítala zkušenosti z jiných zemí; po propuknutí epidemie na domácí půdě zahájila obranu. Ta byla spojena s decentralizací opatření; ohniska nákazy zůstala otevřená. Spojené státy se postupně staly nejvýznamnějším globálním ohniskem nejen pandemie, ale také její politizace. Federální vedení z téměř všech hlavních problémů obviňuje Čínu a Světovou zdravotnickou organizaci. Propaganda Washingtonu pokročila dále ve stírání rozdílu mezi oficiální informací a konspiračními teoriemi. Pandemie odkryla sociální rozkastovanost společnosti, neúplnost oficiálních statistik. Podle oficiálních údajů činila nezaměstnanost v USA v únoru 3,5 %, ale v dubnu vyrostla na 14,7 % práceschopného obyvatelstva – s výhledem na další růst do rekordních výšin. Požadavek ukončení karantény a otevírání ekonomiky Bílý dům podřizuje daleko více potřebám listopadových prezidentských voleb než zdravotnímu stavu společnosti.

Ekonomické otazníky

Celá řada západoevropských zemí vykazuje z hlediska úmrtnosti horší výsledky v boji s koronavirem COVID-19 než USA – například Velká Británie 508; naopak Rusko 18. To naznačuje, že v boji proti globální pandemii klíčovou roli sehrává stát se svojí suverenitou, jím zvolená strategie a schopnost mobilizovat zdroje. Na tom nic nezměnila rostoucí hustota globálních komunikací i schopnost koncentrovat zkušenosti a distribuovat poznatky pomocí center, jako je Světová zdravotnická organizace. I když Česko a Slovensko v zásadě obstály, delší trvání karantény by ukázalo na velký problém s potravinovou soběstačností – spoléhat na eurounijní dobrodiní je hazard.

V příštích měsících se ukáže ještě jedna výhoda Pekingu: jeho obrovské finanční a zlaté rezervy umožňují uvolňovat prostředky do ekonomiky bez rizika nezvládnuté inflace. I v tom je však Čína těžko napodobitelná. Strach z COVID-19 vytvořil atmosféru, kde je možné téměř vše. V této situaci se například předvolební boj v USA změnil na kongresové orgie fiskální neodpovědnosti. A zdá se, že tato choroba je nakažlivější než nový koronavirus. Západní kvantitativní uvolňování – což je eufemismus pro emisi peněz krytých pouhou konvencí – už brzy uvolní stavidla inflaci, a to především u zboží denní spotřeby. Bude zajímavé sledovat nový zátěžový test pro USA i dolarizovanou globální ekonomiku v situaci, kdy nárůst nedůvěry v hospodářskou výkonnost zkomplikuje tradiční přelévání nadbytečných peněz do nákupu akcií s neurčitou hodnotou. Zvlášť zajímavá bude na konci roku situace na trhu s „papírovým zlatem“, kdy se na burzách obchoduje nikoliv se zlatým kovem, ale papírky slibujícími neexistující zlatý kov. Přitom právě „papírové zlato“ pomáhá udržet cenu reálného zlata ve vztahu k dolaru na relativně nízké úrovni.

Poučení z krize

Otázka dneška zní: je pravděpodobnější, že na Prahu a Bratislavu zaútočí kozáci a vojáci Mistra Sun, nebo nějaký nový koronavirus? Jaká je skutečná hierarchie hrozeb, kterých by se mělo bát Česko a Slovensko? Ve vědeckých prognózách se obraz budoucnosti zjevuje jako pravděpodobnostní alternativy. Ovšem také intuice bez věcné analýzy může mnoho napovědět. Bez ohledu na kolísavé názory premiéra či některého z ministrů, strategická rozhodovací vrstva má řadu let strnulý názor. Proto je úřední odpověď jasná. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2015 v přehledu hrozeb uvádí „pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události“ na posledním, jedenáctém místě. Chápe, že „pravděpodobnost přímého ohrožení území ČR masivním vojenským útokem je nízká“, ovšem tvrdí, že Česká republika „jako zodpovědný člen mezinárodních organizací zahrnuje mezi relevantní bezpečnostní hrozby i takové, které nemají přímý dopad na její bezpečnost, ale ohrožují její spojence“.

V reálném životě se za dobu členství Česka v Severoatlantické alianci „ohrožení spojence“ projevilo jako útok nejmocnějších členských států NATO na Jugoslávii, Afganistán, Irák a Libyi – tedy akce, které nejenže nesouvisejí s národními zájmy Česka či Slovenka, ale v případě bombardování Srbska a odtržení Kosova jsou s nimi v přímém rozporu. V paranoidním obrazu světa, který sdílí velká část washingtonské politické elity, nejdůležitějšího spojence Prahy a Bratislavy, je prvořadou hrozbou pro svět Peking a hned po něm Moskva. Nákup zbytečných zbraní, který provedla slovenská vláda a na jehož uskutečnění vzdor pandemii přísahá ta česká, ukazuje, že některé středoevropské státy jsou ochotné zapojit se do jakéhokoliv washingtonského dobrodružství. Loňský podíl nákupu nové techniky nebyl na vojenských výdajích Bratislavy podle zdrojů z centrály NATO na požadované úrovni 20 % – vyšplhal se na 41,7 %. Poučením by mělo být, že tento pokus vlády SMER získat si přízeň nejmenované ambasády se ve volbách ukázal jako naivní.

Podle Obranné strategie ČR z roku 2017 „bude Česká republika, v souladu se závěry summitu NATO ve Walesu v roce 2014, usilovat v horizontu 10 let o přiblížení se k hranici výdajů na obranu ve výši 2 % HDP“. Pravdou je, že v uplynulém období došlo v Česku a na Slovensku ve vztahu k hrubému domácímu produktu ke snížení vojenských výdajů. To souvisí především se skutečností, že armády těchto států přestaly být svébytnými bojovými uskupeními schopnými samostatně vést moderní válku. Ekonomická i vojenská nesmyslnost požadavku vojenských výdajů na úrovni 2 % HDP je dána tím, že nebere ohled na splnitelné úkoly armády, povahu vnějšího nebezpečí a na možnosti rozumné diplomacie. Reálné potřeby obrany může přiblížit porovnání s některými evropskými zeměmi. Stačí nahlédnout do tabulek Stockholmského institutu pro výzkum míru. Vyplývá z nich, že evropské státy, které vyhlásily neutralitu, vynakládají na obranu menší díl hrubého domácího produktu, než slibuje Praha a Bratislava. Nachází se snad Rakousko v jiné střední Evropě než Česko a Slovensko?

http://casopisargument.cz/wp-content/uploads/2020/05/krejci_tab1-300x136.png 300w" sizes="(max-width: 713px) 100vw, 713px" width="713" height="324">

Řečeno jinak, členství v NATO by mělo v budoucnu znamenat:

  • Větší výdaje na takzvanou obranu při nesprávném vymezení pořadí velikosti hrozeb.
  • Větší bezpečnostní riziko pro Česko a Slovensko. Nejde jen o to, že aktivity NATO často neodpovídají jejich národním zájmům. Z Česka i Slovenska se zcela zbytečně stávají cíle nejen pro islámské teroristy, ale i pro ruské rakety.

Už před pandemií někteří čeští politici a úředníci, snad vedeni vidinou zisku, pochopili, že struktura státních hmotných rezerv je z hlediska reálných hrozeb nesmyslná. Tehdy zahájenou diskusi o odprodeji kovů ale nedoprovázelo rozhodnutí o nákupu zdravotního materiálu využitelného v boji proti skutečným hrozbám. Byla promeškána příležitost. To vše se paradoxně děje v době, kdy tolik potřebný zápas s klimatickými změnami a znečištěním životního prostředí se v Bruselu mění na nebezpečné podnikatelské náboženství.

*          *          *

Pandemie ukázala, že reálná hierarchie hrozeb Česku a Slovensku je na hony vzdálená jak oficiálním doktrínám a strategiím, tak i propagandě. Ukončování první fáze útoku nového koronaviru však někteří politici a novináři vnímají jako příležitost přejít do protiútoku a varovat svět před nebezpečím z východu. Snaha zamknout společnost do šedivého veřejnoprávního vězení plného samotek vybavených jen a pouze Českou televizí naráží, alespoň zatím, na nepochopení veřejnosti. Noví hrdinové, které reprezentuje tragikomické trio pražských konšelů, ale nepropadají beznaději. A tak nepřetržité vlnky směšných kampaní ricinového typu jsou za burácivé podpory režimních médií měněny na tsunami, které dokáže zakrýt reálné problémy.

Většina těch, kdo současnou politiku a propagandu kritizují, se nechce stavět proti Západu. Jde o to ukázat, že současná politika Západu je v rozporu s jeho skutečnými zájmy. Vždyť je to tak prosté: nepodněcovat nenávist mezi státy, nezvyšovat nebezpečí války, neutrácet zbytečně peníze, které v době koronavirové chybí jinde. Přání, aby to pochopili nejvlivnější západní státníci a novináři, však vyvolává tísnivý pocit beznaděje.

Fackováním Rusů fackujeme sami sebe

Koneckonců – facka ani tak moc nebolí, ale jak si mnozí pamatujeme třeba z období dětství či dospívání, ten pocit ponížení je vpravdě nezapomenutelný. Hanba a stud, kdy třeba milující rodič nebo učitel nevidí už jinou možnost připomenout provinilcům jejich vybočení z morálních mezí a sáhne byť z čirého zoufalství k inzultaci tváře, jsou nekonečné.

Čím raději máme toho, kdo nám políček uštědří, tím zoufaleji se snažíme rychle nastoupit cestu zpět k jeho srdci, kterou na delší či kratší okamžik facka zatarasí.

 

Je to taková politická metoda. Pro zbabělce…

Jiné to ovšem je, když hanbu vzbuzující moc facky využívají lidé ve světě dospělých, třeba v politice. Chtějí tak jednoznačně vyjádřit své opovržení vůči tomu, na nějž cílí. Téměř vždy jde o podlé sebezvýraznění při sporech o cokoli, pokud fackující nemá na své straně moc argumentů a uchýlí se raději k (bez)moci facek.

Politické liskance se však pro jistotu uštědřují nevymáchanou hubou, vždy v bezpečné vzdálenosti od fackovaného a se zárukou fyzického bezpečí před případnou odvetou. Naprostým vrcholem nepřítomnosti jakékoli sebereflexe a osobnostního dna jsou takoví politici, co neváhají fackovat cizí národ. Facky z držky zakomplexovaného oportunisty ale nikdy nedopadnou do zamýšleného cíle, poněvadž jsou vedeny v rovině nefyzické, filozofické. A protože filozofie má zásadně jen povahu argumentační, takový faulující politický hochštapler později s údivem zjistí, že nafackoval sám sobě. A někdy, ještě více později, že jej od jeho vlastních facek dokonce bolí ta tvář, na které do té doby seděl a odkud čerpal celou svoji inspiraci.

Hochštaplerů je v našem politickém spektru plno. Jejich motivací krom běžného narcisismu je hlavně mít se dobře. Dobře za jakoukoli cenu, s minimální námahou, za maximální odměnu. Neskutečný (a z jejich pohledu dokonale využitý) prostor všem lidským troskám v partajních kabátech poskytlo 75. výročí od konce II. světové války v Evropě.

 

Schováme se za chřipku.

Konfrontační kurs vůči Rusku, který víceméně poslušně nastoupily bývalé země Východního bloku za mistrování našich nových frankogermánských pánů a majitelů našich surovin, bank a hospodářských odvětví, byl v tyto dny umocněn i mocenským znehybněním běžného obyvatelstva vládními nařízeními. Zastíněny prý pandemickou velechřipkou s nejlepším PR, lily se z kolaborantsky obsazených médií kubíky jedu do myslí zhola bezmocných občanů. Tak i Češi a Slováci, po třicet let bezradně bloumající po zbytcích kdysi soběstačné a nezadlužené Československé republiky, si v těchto dnech užili své.

Na Slovensku se konec utrpení z válečných dob příliš nemedializovalo. Zato se slavnostně vyhlásil na věky věků (kolikrát už jsme takové časové perpetuum mobile vyslechli) vazalský akt příslušnosti ke Čtvrté říši. Ústy prezidentky Zuzany Čaputové byly podpisy tří nejvyšších ústavních činitelů popsány sice jinými slovy, ale dle vyjádření prostých občanů je ponížená suplika bůhvíkomu vnímána celkem jednoznačně. Mediální prostor u našich bratrů byl a dlouho ještě bude vymezen

dvěma tématům. Koronavirus stokrát jinak a smrt novináře Jána Kuciaka pěkně na pokračování. Holt na Slovensku nemají to štěstí, že by například při osvobozování Bardejova padl nějaký jeden americký voják, i když by to mělo být třeba vypadnutím z jeepu pod vlivem místní pálenky, jak se tím dodnes může pyšnit naše Plzeň.

U nás v Čechách a na Moravě, jakož i ždibíčku Slezska nemáme sice dosud mediálně zpracovatelnou smrt investigativce jako použitelnou vycpávku možných mediálních skulinek, které nestačil vyplnit koronavirus. Ale máme tři politické maškarotýry Hřiba, Koláře a Novotného, jimž se za ječivého tartasu žoldáckých klávesnic podařilo obsadit ba snad až polovinu éteru, tištěného papíru a jistě i rozhlasu po drátě, umně odňatého dosud dominujícímu koronaviru.

Už dva měsíce nevědí občané zbytkových republik nic o válce Turecka proti Sýrii, Řecku či Libyi, nic o přesunech britské a americké flotily do Baltského moře, kde připravují další provokace proti Rusku, nic o tradičně zpackané invazi USA do Venezuely, zkrátka vůbec nic o světě kolem.

 

Milé děti, Evropu nám zachránily USA, když se to Říši nepovedlo….

Ale aspoň u nás už prý víme, že II. světovou válku rozpoutal Sovětský svaz, jehož vojska nás po jejím skončení dle mínění pražského primátora Hřiba okupovala a Prahu jsme si vlastně osvobodili sami. Podíl Rudé armády na celé akci byl prý prakticky jen obsazením dobytého území.

V souladu s názorem starosty Řeporyjí Pavla Novotného pak nejvrchnější konšel chápe i to, že se na osvobození Prahy podíleli též kamarraden Vlasovci, tedy esesáci, tedy i i vrahové českých civilistů například ze Zákřovského Žalova. Pan Hřib také souhlasí i s pokoutním odstraněním památníku maršála Koněva z Náměstí Interbrigády v Praze 6, které protiprávně inicioval a nařídil starosta Kolář.

V nejrůznějších médiích (obzvláště Český rozhlas PLUS na tomto místě vyniká) jsme upozorňováni na naše nekonečné viny za utrpení skvělého německého národa při jeho vysídlování. Znějí tklivé příběhy jednotlivých pamětníků na nekonfliktní předválečný i válečný život v krásných Sudetech a jsme i varování (opět Český rozhlas PLUS), že němečtí pamětníci nám tato příkoří nehodlají odpustit. Jinými slovy – musíme se ještě moc a moc „polepšovat“. Docela inspirativní, že ano?

 

Stydět se už nestačí…

Shrňme si to. Pětasedmdesáté výročí osvobození Československa jsme „oslavili“ těmito fackami do tváře Ruských i našich hrdinů:

Strpěli jsme odtranění pomníku maršála osvobozeneckých vojsk v Praze 6 a jeho „nahrazení“ zbudováním pomníku příslušníkům vojsk SS v Praze Řeporyjích.

Trpíme neustálý tok špíny, kdy je nám z médií podsouvána naše spoluvina na německém holokaustu, na „nelidském“ zacházení se zcela „nevinnými“ sudeťáky.

Dovolujeme stavbu symbolů naší staleté poroby německými Habsburky, necháváme beztrestně ostouzet samotný vznik Československé republiky.

Pliveme na naší historii, necháváme kroutit dějinnými skutečnostmi, desetitisíce našich padlých za naši svobodu necháváme „obracet se v hrobech“ tím, jak necháváme řádit hřiby, koláře a novotné všech úrovní sprostoty za mlčení naší zbabělé vlády.

Necháváme se fackovat českými politickými kriply a necháváme je fackovat i Rusko. A je-li nám přitom stydno, nedáváme to nijak najevo.

Jedna věc je jistá. Nedáme-li to co nejdříve najevo, tak se náš stud nepočítá. A facky hřibů a dalších se vrátí i na naše tváře. Poprávu.

 

Svatopluk Otava, komentátor ANS