K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

„O čem se nemluví.“ Na co Rudá armáda narazila při útoku na Berlín

Názory
Získat krátkou URL
324866
Sledujte nás na

Mnohomilionové útočné seskupení, krvavá konfrontace a finálový průlom na západ. Přesně přes 75 lety, 16. dubna 1945, zahájila sovětská armáda poslední strategický útok Velké vlastenecké války. Berlínská operace trvala tři týdny a skončila drtivou porážkou nacistického Německa.

Poselství spojenců 

V dubnu 1945 soustředili Němci kolem Berlína silné seskupení: 3. tankovou a 9. armádu armádního seskupení Visla, 4. tankovou a 17. armádu armádního seskupení Centr, dvě letecké armády: šestou a Říšskou.

Nevyhnutelný útok Rudé armády měl odrážet asi jeden milion vojáků a důstojníků wehrmachtu: téměř 50 pěších, čtyři tankové a 10 motorizovaných divizí, 37 samostatných pluků a 98 samostatných batalionů. Měly k dispozici osm tisíc děl a minometů, 1 200 tanků a útočných děl a 3,5 tisíce letounů.

„Čekal je urputný boj,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik vědecký předseda Ruského vojenského historického společenství (RVIO) Michail Mjagkov. „Ve městě zůstal Hitler, který rozkázal bránit hlavní město Třetí říše do poslední kapky krve. Tenkrát si ještě myslel, že se mu nějak podaří vyhnout úplné porážce, počítal s neshodami mezi spojenci. Jeho naděje nebyly neodůvodněné. V únoru a březnu 1945 navázala americká rozvědka v Bernu jednání s generálem Wolfem o kapitulaci německé armády v Itálii a o uzavření separátního míru.“

Vojska 1. běloruského frontu pod velením Georgije Žukova došla na začátku února k Odře a dobyla nástupní prostor. Do Berlína zbývalo pouhých 60 kilometrů.

A tady podle Mjagkova došlo k epizodě, o které neví moc lidí ani v Rusku, ani na západě. „Od spojenců přišla přes vojenské mise v Moskvě zpráva o tom, že Němci přesunují 6. tankovou armádu SS z okolí Arden na Východní frontu,“ vysvětlil historik. „Prý na křídla Žukovovy fronty. Náš generální štáb to sdělil veliteli a ten pozastavil útok na Berlín.“

Později vyšlo najevo, že 6. armáda SS byla skutečně přesunuta na Východní frontu, ale nikoli k Berlínu, nýbrž do okolí jezera Balaton, kde Němci podnikli svoji poslední útočnou operaci. Sovětské velení se pokusilo upřesnit, proč ho spojenci fakticky dezinformovali. Ti se odvolali na omyl rozvědky, dodnes není jasné, co to bylo: hloupá náhoda anebo záměrný pokus zadržet sovětskou armádu.

„Západní spojenci si přáli dobýt Berlín první,“ poznamenal Mjagkov. „Churchille například napsal Rooseveltovi 1. dubna 1945 toto: když se v hranicích dosažitelnosti spojeneckých jednotek octne Vídeň, Praha a Berlín, musíme je dobýt dřív než Rusové. Je to velmi důležité pro západ z politického hlediska. Podobné plány měl také velitel britské armády v Evropě Bernard Montgomery.“ 

Sovětští vojáci píšou na střelách poselství Hitlerovi
© Sputnik / Oleg Knorring
Sovětští vojáci píšou na střelách poselství Hitlerovi

U zdí pevnosti

Němci důkladně opevnili město a okolí. Velký počet řek, jezer, kanálů a velké lesní masivy poskytovaly nacistům důležitou převahu.

První linie obrany o hloubce 2-3 km vedla po západním břehu Odry a Nisy a byla podporována z Kostřínského nástupního prostoru. Přední linii chránila minová pole, ostnaté dráty a další překážky. Průměrná hustota min dosáhla dvou tisíc na jeden kilometr.

Druhá linie včetně Seelowských výšin se nacházela 10-20 km od přední linie. Třetí se skládala z osad přeměněných v ohniska odporu. Dál následoval Berlínský obranný obvod ze tří prstenců: vnějšího, vnitřního a městského. Celková hloubka obrany dosahovala stovky kilometrů.

Vrchní velení hodlalo obklíčit nepřítele, několika útoky ho odříznout od sebe a zlikvidovat každého zvlášť. Pak se plánoval postup k Labi za účelem spojení s vojáky Koalice. Operace se zúčastnily 1. a 2. běloruský front, 1. ukrajinská front, Baltská flotila, 18. letecká armáda a Dněperská vojenská flotila. Sovětské seskupení čítalo 2,5 milionu lidí. Měli ve výzbroji přes 40 tisíc děl a minometů, 6,5 tisíce tanků a 8,5 tisíce letadel.

1. běloruský front pod velením Georgije Žukova stála prakticky naproti Berlína, pravé křídlo kryl 2. běloruský front Konstantina Rokossovského, který útočil podél pobřeží Baltského moře. 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva útočila z jihovýchodu, Berlín však také měl v dosažitelné blízkosti.

Stalin nestanovil předem, která armáda bude dobývat město. Předpokládalo se, že když vojáci Koněva získají šanci, aby první pronikli do Berlína, nepromarní ji.

Děla a reflektory

Velení Rudé armády se rozhodlo chopit iniciativy a ohromit nepřítele. Mohutný dělostřelecký útok zničil první linii německých zákopů a srovnal opevnění se zemí. 143 silných reflektorů osvítilo německé pozice, ukázaly cestu útočníkům a zaslepily obránce. Umožnilo to, aby sovětské jednotky překonaly několik kilometrů obrany, aniž by narazily na organizovaný odpor.

Útok zpomalil na Seelowských výšinách, Němci stáhli rezervy. Střelecké jednotky nedokázaly prorazit obranu, proto Žukov nasadil do boje dvě tankové armády. Boje u výšin trvaly tři dny a až k večeru 19. dubna sovětští vojáci prorazili třetí linii opevnění a dostali se bezprostředně k berlínské hranici.

Květen 1945. Dobytí Berlína
© Sputnik /
Salva raketometů Kaťuša v Berlíně

„Začaly boje ve městě,“ pokračoval Mjagkov. „Kromě jiných jednotek se těchto bojů zúčastnila 8. gardová armáda pod velením Vasilije Čujkova, který se proslavil ve Stalingradu. Měl velké zkušenosti z městských bojů. Čujkov zakládal útočné oddíly se ženisty, kulomety a minomety, občas také s tanky, které dobývaly opevněné německé pozice.“

Němci přehradili ulice barikádami, vybudovali systémy zákopů, velký počet betonových krytů, použili podzemní komunikace a metro. Proti obrněné technice používali masově ruční granáty. Velitelé tankových jednotek měli za jízdy měnit taktiku, tanky se pohybovaly po ulicích ve stylu jeden tank po jedné straně a druhý po protější

„Sovětská armáda nasadila těžké a super těžké dělostřelectvo ráže 203 a 305 milimetrů,“ řekl Mjagkov. „Neměla za úkol zachovat architekturu, jak tomu bylo ve Vídni. Navíc byl Berlín již vážně poničen americkým a britským letectvem. Nešlo rovněž o dlouhé obležení. Velení si uvědomovalo, že čím rychleji bude jednat, tím bude mít menší ztráty.“

Sovětská vojska bojují v ulicích Berlína.
© Sputnik / Haldei
Sovětská vojska bojují v ulicích Berlína

Na cestě k Říšskému sněmu

Rudoarmějci postupovali k centru města a stále naráželi na palebná stanoviště v budovách. Všechna okna a dveře byly zabetonovány, z výklenků střílely děla a kulomety. Přičemž hitlerovci neseděli v úkrytech, ale stále útočili

„Mnozí by se samozřejmě chtěli vzdát,“ poznamenal historik. „Ale v Berlíně se šířila silná antisovětská propaganda. Lidi zastrašovali tím, že z východu přijdou divoké asijské hordy, jež budou všechny zabíjet a nikoho nebrat do zajetí. Tato kázeň byla podporována krutými metodami: podezřelí z kapitulačních nálad vojáci a civilisté byli zastřeleni nebo oběšeni přímo na ulicích.“

Nehledě na urputný odpor Rudá armáda postupně brala Berlín do svých rukou. Budovu po budově, čtvrť po čtvrti. Sovětské útočné oddíly prolomily obranu na slabých místech, do hloubky vtrhly do týlu nepřítele, naváděly děla a letadla na ohniska odporu a vládní budovy.

K Říšskému sněmu sovětští vojáci dorazili 30. dubna. Poslední baštu nacistického Německa bránily elitní jednotky SS. Těžké boje tady pokračovaly do 2. května. V tomto čase se postavení německé armády stalo bezvýchodným, byla rozdělena na velké množství malých skupin, i když pokračovala v odporu, avšak již nemohla ovlivnit výsledek Berlínské operace.

Němci požádali o jednání o příměří, ale byli odmítnuti, navíc byl vznešen tvrdý požadavek, aby se Berlín okamžitě vzdal, což také musel udělat. Jednotlivé části wehrmachtu, které se nevzdaly, byly do 7. května zlikvidovány. Následující den byl podepsán Akt bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa.

Ztráty sovětských vojsk v Berlínské operaci činily téměř 80 tisíc vojáků a důstojníků, 300 tisíc zraněných. Němci přišli o milionové seskupení, zabito bylo 380 tisíc vojáků. Asi půl milionů hitlerovců bylo zajato.

Prapor vítězství nad Říšským sněmem
© Sputnik / Vladimir Grebnev
Prapor vítězství nad Říšským sněmem

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Andrej Babiš o státní účasti v podnicích: Co je a co není „na stole“

 

Andrej Babiš o státní účasti v podnicích: Co je a co není „na stole“

Jaroslav Tichý  

13.04.2020  

Před pár dny jsem se z tuzemského tisku dozvěděl, že „premiér Babiš připustil, že stát by mohl vstoupit do klíčových podniků“. Další připojený výrok premiéra je ale natolik zneklidňující, a to z různého důvodu pro různé skupiny obyvatelstva v ČR, že jsem nabyl názoru, že bude zapotřebí celou záležitost si detailněji probrat, o což se dále pokusím.

Jak se v článku dále uvádí, tak

„…pokud by se kvůli ekonomickým dopadům epidemie koronaviru dostaly klíčové podniky do problémů, mohl by do jejich vedení vstoupit stát.“

„…teď to není na stole, ale vyloučit se to nedá, a myslím si, že pokud by to bylo na stole, tak bychom se měli o to zajímat,“

uvedl premiér Babiš.

Jsem toho názoru, že se premiér mýlí v obou větách, ale pojďme si to rozebrat hezky popořadě.

Do problémů kvůli ekonomických dopadům epidemie koronaviru se podniky již dostaly, a to nejen podniky klíčové. To přece musí být premiérovi známo. To, co ty podniky potřebují za situace, kdy jejich činnost je omezena jednak sníženou mobilitou jejich pracovníků a tedy i výroby, jednak přerušením toků zboží k odběratelům, je finanční pomoc za účelem překlenutí jejich chybějící likvidity. Koloběh peněz v ekonomice se z uvedených důvodů zpomalil či dokonce někde zastavil a podnikům chybí potřebná peníze k financování fixních nákladů a především mzdových prostředků. Z hlediska perspektivy to ale není zdaleka vše.

Většině podniků bude třeba pomoci i v dalších směrech, a to v tomto pořadí jednotlivých kroků:

  1. Podpora vyplácení snížených mezd a platů jejich pracovníkům ze strany státu, s cílem udržet je v zaměstnání a současně tak eliminovat návaly na úřadech práce s žádostmi o podporu v nezaměstnanosti.
  2. Rozběh výroby a případně i k částečná změna sortimentu.
  3. Modernizace výroby a přechod na výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Po skončení této epidemie nepůjde jen o to navázat na činnost tam, kde jednotlivé podniky s příchodem epidemie svoji činnost přerušily. V souvislosti s touto událostí dojde totiž k velkým změnám, na které je třeba reagovat komplexním řešením.

V prvních dvou případech jde o problémy s likviditou a tedy o překlenovací úvěry postiženým podnikům. V tom třetím případě ale půjde o potřebu nových investic do podniků v majetku českých právnických či fyzických osob tak, aby se udržely v konkurenčním boji i v období po skončení uvedené epidemie a byly schopné čelit změnám, jež nastanou. Půjde tedy o dlouhodobé investice, nikoliv o překlenovací úvěry. Zdroje na vynaložení těchto investic podniky vesměs nemají, jejich zadlužení z titulu překlenovacích úvěrů již vesměs neumožní čerpat další úvěry na investice.

Jejich získání a splácení ze strany podniků bude tedy daleko složitější a delší, zvláště pak za současné situace.

Tady přichází do popředí role státu a jeho angažovanost. Nikoliv ovšem formou státních půjček těmto podnikům, nýbrž formou investic do příslušných podniků, které budou kapitalizovány. Tím se stát logicky dostane nejen do jejich vedení, jak se o tom zmiňuje premiér, nýbrž do jejich vlastnictví. Nastane fáze znárodňování, jak to plánují i další země, mluví o tom dokonce i v USA. Je záhadou, proč se o tom premiér Babiš nezmiňuje.

Je třeba jasně říci, že půjde o vytvoření (často většinového) majetkového podílu státu v těchto podnicích a o převzetí jeho skutečného řízení. Nepůjde tedy vůbec o to, aby si nějací „zástupci“ státu ze stranických stájí vládních stran šli sednout do správní rady či dozorčí rady a docházeli tam jednou kvartálně na chlebíčky, a to za odměnu minimálně v desítkách tis. Kč měsíčně. Bez jakékoliv odborné způsobilosti a zejména bez majetkové a trestně právní odpovědnosti tak, jak tomu bylo dosud.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že má-li stát poskytnout nějakému podniku smysluplně podporu z hlediska účelu 1. a 2., musí se současně zabývat i otázkou jeho perspektivy z pohledu potřebných budoucích investic a případné státní participace v daném podniku pro jeho další existenci (viz krok 3.).

Bylo by nesmyslné, aby stát nejprve podporoval firmy z hlediska účelu opatřeními 1 a 2, avšak přestal pak podporovat příslušné podniky z hlediska účelu 3 a nechal je padnout. Pak by byly zmařeny i půjčky poskytnuté do takových podniků. Staly by se nevratnými. Angažovanost státu v takových podnicích by pak od samého počátku postrádala smysl.

Z těchto hledisek je tedy i druhá poznámka premiéra mylná. Není podstatné, co on vidí či nevidí na stole, podstatné je to, že tyto záležitosti měl v uvedených souvislostech nechat již dávno řešit. A pokud je nevidí on, má kolem sebe snad dost spolupracovníků. Doufejme jen, že bez poruchy zraku a hlavně myšlení. Pokud to neučinil, což je zjevné, tak se svým shora uvedeným výrokem z toho vyvléknout nemůže.

Jde o to, že stát by měl mít (či alespoň již delší dobu pracovat na) koncepci, které podniky si ze strategických důvodů (obrana, energetika, suroviny, potravinová soběstačnost, zdravotnictví apod.), z ekonomických důvodů (jako trvalý zdroj svých příjmů) a vzhledem ke své průmyslové a exportní koncepci trvale ponechá, a které zachované po krizi odprodá přednostně českým zájemcům, či je převede na zaměstnanecké akcie. Někdy může jít jen o podíly v takových podnicích. V kombinaci se zavedením nostrifikačního zákona by to znamenalo (po zamezení nadměrných úniků zisku z ČR do zahraničí) další významné posílení příjmů našeho státního rozpočtu.

V této souvislosti měl být tedy jednoznačně upřednostněn český národní zájem, a to podobně, jak to začínají činit vlády jiných států v zájmu těchto států a jejich obyvatel.

Již i další státy totiž přicházejí k poznání, že stát potřebuje:

  • vytvářet si své vlastní finanční i materiálové zdroje;
  • zajišťovat si vlastní soběstačnost v určitých položkách, nad jejichž výrobou potřebuje nabýt zpět vlastní kontroly;
  • zajistit si předem vliv i nad řízením dalších případných krizí a vytvořit si k tomu potřebné předpoklady.

Přicházejí k tomu dokonce i v USA.

Ne tak ale u nás. Abychom se mohli dočkat podobného postupu, museli bychom žít v Rakousku, Německu či v některých dalších zemích, nebo si konečně pořídit vládu, která začne hájit české národní zájmy. To bohužel plně platí i o způsobu financování kroků 1 (a zřejmě i kroku 2).

Podle zákona o ČNB jsme si v předchozím období „zakázali“ tzv. měnové financování. Tedy možnost přímého odkupu státních dluhopisů ČNB za nulový či minimální úrok. Před několika dny byly ve sněmovně projednávány změny tohoto zákona, kdy se očekávalo, že sněmovna odsouhlasí podobný postup, jako existuje v dalších zemích v této situaci. Tedy uvolnění možnosti realizovat měnové financování tak, aby ČNB mohla přímo nakupovat státní dluhopisy vydávané se zúročením 1,25 % od státu.

Česká vláda ale namísto toho, aby získala přímo potřebné peníze z částky ve výši 2,5 bil. Kč, jež jsou dlouhodobě bez užitku k dispozici u ČNB z titulu dřívějších nákupů deviz při intervencích proti koruně a dále cenných papírů získaných někdejším guvernérem Tošovským výměnou za naše zlato, (k čemuž by musela sněmovna změnit příslušně zákon o ČNB, neboť v něm má vláda takový krok zatím zakázán), a mohla poskytovat půjčky přímo podnikům, umožní na základě svého návrhu změny zákona o ČNB, který byl nově sněmovnou odhlasován, aby ČNB mohla nově neomezeně obchodovat na kapitálových trzích namísto toho, aby ČNB mohla v mimořádných situacích nakupovat vládní dluhopisy přímo od vlády. Stát tedy nadále nebude moci poskytovat podporu podnikům v ČR přímo, musí do toho zapojit (a hlavně nechat vydělat) jako zbytečný mezičlánek pobočky cizích bank, pojišťoven a investiční fondy působící v ČR.

Zatímco zmíněné banky si půjčí peníze potřebné na nákup těchto státních dluhopisů u ECB při úroku 0,25 %, mají následným nákupem našich státních dluhopisů garantován naším státem roční výnos 1,25 %. Při celkovém objemu financování ve výši 200 mld. Kč to znamená bezpracný zisk pro tyto zahraniční finanční instituce ve výši 2 mld. Kč ročně, za takových 5 let pak 10 mld. Kč… Místo omezování úniku zisků z ČR do zahraničí vláda A. Babiše tímto návrhem schváleným sněmovnou tento únik dále zvětšila. Disponibilních finančních zdrojů přitom nevyužila.

Pro naše firmy a živnostníky to rozhodně dobrá zpráva není. Jednak proto, že se jejich financování těmito zbytečnými mezioperacemi oddálí a především ale prodraží. Oni totiž budou ti, kteří budou tuto chybu sněmovny při hlasování o stejně špatném návrhu vlády platit.

Celá situace tedy nespěje ke zlepšení, právě naopak. Začíná to připomínat situaci v Rusku za premiéra Černomyrdina a tehdy okřídlené pořekadlo: „Chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“ Tedy opět za pět. Sestava nově jmenované ekonomické komise nás přitom rozhodně neopravňuje k optimismu, že by v dohledné době mohlo dojít ke změně k lepšímu.

Štěpán Kotrba o Tereze Spencerové: Paní novinářka! Vytvářela paměť událostí, aby lidem nebylo možno vymývat mozky...

Dělala práci za Českou televizi, Český rozhlas i ČTK. A skoro zadarmo. Mediální analytik Štěpán Kotrba k nečekanému úmrtí novinářky Terezy Spencerové, letité a cenné přispěvatelky ParlamentníchListů.cz.

Pomník - co by se stalo, kdyby to dělal každý

Dopis starostovi Prahy 6 k odstranění sochy maršála Koněva

Dopis starostovi Prahy 6 k odstranění sochy maršála Koněva

K rukám starosty Prahy 6,

přeci jen jste odstranili sochu maršála Koněva, co k tomu dodat,
na tento krok se můžeme dívat z několika úhlů a všechny jsou špatně. A to proč,
Vy jste tu sochu odstranili ve chvílích, kdy celá republika,celý svět bojuje s coronavirem, ve chvílích,kdy je třeba řešit mnohem vážnější věci. Teda to je síla,
ale to si musíte srovnat sami s vlastním svědomím, pokud ovšem nějaké máte.
Osobně proti odstranění sochy protestuji a je mi jedno,zdali mě nazvete levicovou lůzou,nebo tak nějak podobně,je mi jedno,jestli mi dáte nálepku extrémisty.Nejsem ani jedním.Nejsem členem žádné politické strany. Oba moji prarodiče prožili obě války,děda byl na barikádách v Praze roku 1945,jeden z mých kantorů prošel koncentrákem, takže jsem slyšel vyprávění o oné době. 
Tímto krokem jste zneuctili památku těch, kteří položili život za osvobození ČR.
Ale jak říkám, musíte si to srovnat s vlastním svědomím.
Budou na místě sochy maršála Koněva garáže? Nevím.
Ale možná by bylo dobré poradit se s B.Posseltem a postavit tam sochu Adolfa Hitlera, já myslím,že by Vám na to sudeťáci rádi přispěli a mohli byste tam dát tabulku s informací, že nás neosvobodila armáda SSSR, ale armáda třetí říše.
Byl bych nerad,aby z mých řádků čpěla zloba,vztek, nenávist vůči Vám, to opravdu ne, ale STYDÍM se za Vás,myslím, že by jste Vy osobně a celý Váš tým měli odstoupit ze svých funkcí. 
Tímto krokem jste se sami   zařadili do fronty všech vlastizrádců.
  
    Miroslav Suchopár
    Grafenmattweg 2
     Feldberg
     Německo
   +420 721 559 198

Norbert Naxera: Trestní oznámení na Koláře kvůli soše I. S. Koněva

Trestní oznámení na Koláře kvůli soše maršala Koněva

Článek na Zvědavci (http://www.zvedavec.org)

Právník Norbert Naxera podal trestní oznámení na starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a za porušení mezinárodní smlouvy o přátelství a spolupráci s Ruskem. Jde o sochu maršála Koněva, kterou starosta nejen odmítl vyčistit od hanlivých nápisů, ale dokonce bránil občanům, aby vyčistění provedli sami, nemluvě o tom, že se ani nepokusil vypátrat ty, kteří sochu počmárali a víceméně otevřeně sprejerům vyjádřil sympatie. Uvidíme, co z toho vzejde, ale příliš naděje na potrestání si nedělám.

Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Odbor obecné kriminality
Kongresová 1666/2
140 00 Praha 4

Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby

Podezřelý: Ondřej Kolář, nar. 13. března 1984
starosta městské části Praha 6
bydliště není oznamovateli známo
Oznamovatel: JUDr. Norbert Naxera, nar. 14. 5. 1985
trvale bytem…………
doručovací adresa: ……….

Podávám toto trestní oznámení na starostu městské části Praha 6 Ondřeje Koláře pro jeho jednání v souvislosti se snahou odstranit sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6- Dejvicích, a to jednak na výroky starosty, že by sochu chtěl odstranit, na to že odmítl její vyčištění poté co byla poškozena vandaly a na to že jí nechal zakrýt plachtou. Všechny uvedené události jsou dobře známé z médií, proto není nutné uvádět důkazy.

Je podezření, že se Ondřej kolář tímto dopustil trestného činu podle § 329 trestního zákoníku.

Cituji text § 329 odst. 1: Zneužití pravomoci úřední osoby

Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,
bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.

Právním předpisem na roveň postaveným zákonu jsou i mezinárodní smlouvy ratifikované parlamentem.

Starosta Ondřej Kolář uvedenou činností porušil smlouvu o přátelství a spolupráci s Ruskem ze dne 26. 8. 1993, uveřejněnou ve sbírce zákonů pod č. 99/1996 Sb., kde je uvedeno v článku 21:

Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.

Budou rovněž spolupracovat při zjišťování a udržování pohřebišť občanů druhé Smluvní strany, výměně informací o osudu zemřelých a nezvěstných na svém území.

Socha maršála Sovětského svazu je nepochybně vojenský pomník podle této smlouvy. Starosta Ondřej Kolář jej cíleně a úmyslně neudržuje a omezuje občanům přístup k této soše. Proto mám za to že se dopustil výše uvedeného trestného činu.

Oznamovatel žádá orgány činné v trestním řízení, aby ho informovaly o průběhu a výsledku vyšetřování

V Praze dne 2. 9. 2019
JUDr. Norbert Naxera


Původní odkaz na članek najdete zde: http://www.zvedavec.org/prispevky/2019/11/8099-trestni-oznameni-na-kolare-kvuli-sose-marsala-koneva.htm
© 2020-1999, Zvědavec
Článek je možno dále šířit, pokud bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.

Josef Skála: Nulové svědomí nás už terorizovat nesmí

K rozhovoru Vojtěcha Filipa pro Haló Noviny

2020 04 01 11rozhovoru Vojtěcha Filipa pro Haló Noviny, kterému předcházela i videonahrávka /asi se inspiroval Josefem Skálou/, bylo při příležitosti třiceti let existence KSČM zdůrazněno mimo jiné, že KSČM má program pro většinu obyvatel naší vlasti. Nic světoborného jsem od současného předsedy strany sice neočekával, ale takovou povrchnost a dá se říci, až drzost v jeho vyjádření, nelze nechat bez povšimnutí!