K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Dopis Věře Jourové

Dopis člence EK Věře Jourové

 

Paní členko Evropské komise, paní Jourová, dobrý den,

vyrušuji Vás proto, že vyrušujete Vy mě. Z takových lidí jako jste Vy – mám už takřka nervy pocuchané. Co to děláte?! Proč to děláte?! Musím Vám napsat dopis. Nemohu si to totiž nedovolit před mou dcerou, vnukem a vůbec před generací, která se narodila po roce 1990. Byl jsem disidentem před rokem 1989, a jsem (tedy je nás dnes víc) znovu, nyní ve dvacátých letech 21. století.


Ostrava, 3. dubna 2020

komisařka EK
Věra Jourová

zasláno doporučeně na adresu:
cabinet of president
k rukám komisařky EK
Věry Jourové
Berlaymont
Rue de la Loi 200
Bruxelles 1049
Belgie


Co jsem zač je velmi odkryto – a málokterý politik v ČR se tak politicky definoval a tolik toho tady po sobě zanechá jako já. Na níže uvedených w-stránkách je čtení, poslouchání a dívání se na mé odborné politické výstupy asi na 40 hodin. Na 40 hodin! Co jste ale Vy dobrovolně napsala zadarmo k budoucnosti země, kde jste se narodila? Je tam také text mé knížky – Svrchovaný stát a veřejné zdroje – kterou mi vydala Ostravská universita v roce 2013. Pochopitelně i můj životopis. Tolik na objasněnou mé osoby.

Vy jste se podepsala pod spisek nějak popisující II. světovou válku, či její příčiny. Diskutovali jsme o tomto textu i s českými historiky v rámci Akademie Literárních novin. Něco tak otřesného co si dovolujete se hned tak nevidí. Vaše vystupování v televizi celostátní české je po formální stránce Vašimi PR poradci dotaženo téměř až k dokonalosti formy, ale jaksi zapomínáte, že v republice je stále ještě mnoho lidí – nás starých – kteří přemýšlí (jestli tedy víte, co to slovo znamená). Kde je ale obsah Vašich sdělení – co nám vlastně chcete říct?

My totiž priorizujeme obsah nad formou. Toho ale zcela jistě Vy nejste schopna! Co to říkáte?

  • Že národy přestaly existovat?
  • Že současná Evropa (jestli víte co to je Evropa, já jsem geograf totiž) národních států už neexistuje?
  • Že člen Evropské komise nesmí háji zájmy svého státu, svého národa (tedy například Francouz v EK, Němec v EK)?
  • Vy nevíte, že marxismus je eminentně a zcela nezpochybnitelně – dítětem – západoevropským?
  • Anebo si myslíte, že to je výplod carského – evidentně v jednoho boha věřícího – pravoslavného Ruska?
  • Mám tady klást další (arci – jsem já vůbec povinen?) argumenty dokládající Vaši už snad 6–letou práci v Evropské komisi? Copak Vás neznepokojuje otřesný stav velké části zemí EU do které ho dostalo zločinné uvolnění hranic pro lidi, kteří v Evropě nemají co dělat.

Vaše práce je vlastizrádná – nesete osobní odpovědnost za celou dobu, co sedíte ve vysoké funkci, a za to, co EK dělá a dělala pro lidi v členských státech. Máte osobní odpovědnost. Nikdy jste nebrala tolik a nikdy už tolik brát měsíčně nebudete jako dnes. Nikdy. Jářku, vyzývat Vás k okamžité abdikaci na tuto funkci jest přirozeně zbytečno. Pokrytecká česká vláda jistě najde opět v ČR beztvarého byrokraticky zkorumpovaného člověka, který bude opět loajální ke zločineckému systému současné EU.

Osobo, já jsem dalek tomu, abych si v skrytu lesa či obývacího pokoje nekonstruktivně dovoloval anonymně – tak jak to dělá velmi mnoho lidí i v Česku – Vás kritizovat. Toto ne. Nemá právo kritizovat – kdo není lepší. Ale já jsem lepší pro český národ. Čeština má snad nedostatek slov k odsudku práce, kterou vykonáváte. Vy jste vůbec nepochopila to, že jediným a výsostným smyslem existence EU je zachovat pro Evropu mír. Děláte všechno – jen ne toto. Dnes – stran patrně dokonce umělého viru (nevzniklého v přírodě) – je EU totalimpotent. Vaše tři pilíře smyslu existence EU – volný pohyb osob, kapitálu a zboží – to jsou zločinecké praktiky nadnárodních zájmových skupin. A řečeno ústy autorů západoevropského marxismu – jsou to zločinecké praktiky imperialismu.

Mladá paní, Vy chcete obhajovat to, že dovážíme jablka z Chile? Maso z Němec, cukr z Reunionu či Malawi, brambory z Itálie a Francie? Boty z Kambodže, trenky a trička z Indonésie? Prostěradla z Indie? Boty z Rumunska? Hračky z Číny?

Na Slovensko – díky likvidaci části jejich zemědělství – se denně musí dovážet pro občany této republiky potrava v 700 kamionech. To je normální? To je trvale udržitelné? Co si myslíte? Kolik kamiónů je to do ČR? Já to nevím, ale vím, co se stalo s kvalitou zemědělské půdy za posledních 30 let u nás a i to, že ani my nejsme soběstační základními potravinami. Vy si samozřejmě myslíte, že toto všechno je normální, vždyť se na této politice (a mám dávat desítky dalších příkladů?) podílíte – Vy jste její nositelkou. Ale ubezpečuji Vás, že toto normáální není!

Už jsem kandidoval 2x do P EU. V televizi na ČT1 mají v archivu mé vystoupení k našemu programu do EU, ale jen několik vteřin, protože víc prostoru nám nedají. Nabízím Vám tedy práci, kterou – budete-li mít zájem vykonám – tak jak jsem přislíbil stanu-li se europoslancem. Zpracuji na 7 až 10 stránek teze ústavy Unie evropských národů pro mír. Teze určené k dvouleté diskusi ve všech současných státech EU a ve všech ostatních státech zprvu Evropy, které budou mít zájem se do takto nově postavené Unie přičlenit. Jediným důvodem existence takovéto Unie bude zachování míru na našem kontinentě. Nic jiného takováto Unie nebude mít na starosti. Tedy konečně dojde naplnění myšlenky našeho krále Jiříka z Poděbrad a Kunštátu.

Tento můj text můžete předložit v EK jako podnět na její zásadní rekodifikaci. Nebude-li přijat k diskusi a poté k realizaci, pak byste měla z takovéto komise – kterou byste se tímto pokusila změnit zevnitř – odejít. České vládě pak je nutné sdělit, že současná EU je nereformovatelná, a proto je třeba z ní referendem vystoupit (tak jak jsme do ní vstoupili).

Mladá paní, vyzývám Vás k dvouhodinové diskusi na toto téma v nedělních televizních Otázkách v přímém přenosu. Rozumíte? Vy ale dobře víte, že tento náš současný prolhaný zkorumpovaný režim se bojí takovýchto diskusí představitelů režimu – které Vy navýsost representujete – s námi, disidenty tohoto systému. Vyzývám Vás: zkuste si před lidmi českého státu obhájit současnou EU a její politiku – z očí do očí v přímém přenosu – se mnou. Ve vší slušnosti a v mém respektu k ženám.

Tento můj text zasílám na adresu sekretariátu předsedkyně EK neb Vaši osobní adresu – kancelář či kanceláře – jsem na internetu nedohledal.

Národní knihovna České republiky – všechny mé texty, které jsou umístěny na w-stránkách naší strany – považuje za seriózní, a proto se mnou sepsala smlouvu o tom, že když nebudu moci stránky platit či stane-li se mi něco, tak je bude Národní knihovna České republiky zálohovat. Tedy lidé na konci, našeho století se budou moci dozvědět, že už v zhruba v 15. roce našeho členství v EU žili v ČR lidé, kteří otevřeně žádali zcela zásadní změny ve fungování EU. Je totiž možné, že se nám nepodaří transformovat současnou EU a z národních států budou totální kolonie, lidé pak otroky nadnárodních zájmových skupin.

Nebudu psát komisaři EK za Finsko či Portugalsko, ale za Českou republiku. Vy tam totiž za někoho sedíte – i když jste nebyla volená voliči. Vy chcete smazat rozdíly mezi národy, které v Evropě tisíciletým vývojem vznikly a kodifikovaly se nevyvratitelně. Víte vůbec, co to je jazyk a proč tu máme tolik dialektů a nezpochybnitelných národních jazyků?

Paní – Vy jste vlastizrádce – a ani o tom nevíte. Vy totiž nemáte intelektuální potenciál, abyste to věděla a jste asi dokonce přesvědčena o tom, že to, co děláte, je správné. Kolik lidí v ČR si ale myslí to samé co Vy? Lidí, kteří nejsou nijak napojeni na penězovody pocházející z EU či z českého státního rozpočtu navazujícího na rozdělování (přehazování hnoje vidlemi tam a zpátky) těchto EU fondů. Kolik lidí si myslíte, že má stejný názor na věc jako Vy? Ona fondová politika EU a nesmírné platy Vás a Vašich hemživců v kancelářích bruselských a jiných – to je ta gargantuovská korupce lidí, kteří si větev pod sebou nikdy neuříznou.

Paní vlastizrádkyně – s Pánem Bohem

 

RNDr. Radoslav Štědroň

předseda
Strana státu přímé demokracie – Strana práce
(vše na www.stranaprace.cz)

Mise EU za cizí zájmy

Obrovský úspěch české armády, kdy misi EU v Mali povede český generál s pravomocí velitele strážní jednotky...
Napadá mě jen otázka z filmu Pelíšky..."A komu tím prospějete?"
Když se zapátráte na netu trochu podrobněji, tak zjistíte že tam neděláme nic víc než že hlídáme uranový důl který patří Francii a ta si jím zásobuje svoje jaderný elektrárny.
Takže za naše peníze naše armáda hlídá Francii jejich zájmy.
Již jsme fakt jen ubohou kolonii Západu?
A je trapný, že když se to dá tak jednoduše zjistit, tak Novinky ze Seznamu to vykládají jako veliký úspěch naší armády.
Ing. David Merhaut, Letovice 5

Velikonoční dopis

Zamyšlení na téma Lenin

Hodnoty našich národních dějin nejsou ani prázdné fetiše ani falešná „simulacra“ či ikony

Hodnoty našich národních dějin nejsou ani prázdné fetiše ani falešná „simulacra“ či ikony

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Stanislava Kučerová
25. 4. 2020  ČNL
Po všech historických peripetiích, ke kterým po vzniku Československé republiky r.1918 došlo, čelíme posledních již (neuvěřitelných) 28 let systematickému projektu přehodnotit nevybíravým způsobem naše národní dějiny. Cizí útočníci, nájezdníci a uchvatitelé minulých dob stejně jako hamižní mocipáni, kořistníci a rozkrádači si zasluhují uznání ba obdiv, protože „něco dokázali“. Kdo si však zaslouží nejdříve kritiku a pak zapomnění, to jsou naši buditelé a obrozenci. 
Proč vydupávali ze země národ, který již byl z větší části asimilován? K čemu obnovovali český jazyk a vraceli tak český národ mezi ostatní národy Evropy? K čemu kladli české základy věd, umění, hudby, techniky, architektury, školství, průmyslu, všech oborů a oblastí kultury, které patří k životu v moderní civilizaci? Jen vytvořili podmínky k tomu, aby r.1918 mohlo vzniknout Československo, nepřáteli odmítané jako umělý, neorganický útvar. Prý nedovedlo najít modus vivendi se svými menšinami a vlastní vinou se prý rozpadlo. A nebýt Československa, nebylo by Mnichova, nebylo by odsunu, nebylo by Února 1948, srpna 1968… Obrozenci to zavinili. Mezi disidenty se objevil i názor, že nebýt Jungmanna a Šafárika, mohli jsme mluvit německy, tedy velkým, ne–li světovým jazykem, a mohli jsme žít v klidu a blahobytu. Mohli jsme žít v lůně velmoci bez vlastních nesnází. Zapomíná se ovšem, že velmoci mají nesnáze zase jiného druhu a typu, že např. vedou války, přepadají, ničí, plení, podmaňují. Ale říká se jim, tak jako nám, že se mají vyrovnat se svou minulostí? Nebo to je úkol jen pro malý národ? Jen na jeho svědomí je dovoleno útočit? Jen na to, že se odvážil bránit se?

T. G. Masaryk zdůrazňoval význam věrnosti tradici, ideálním hodnotám, které v minulosti vytvořili naši vynikající předkové: Husův boj za pravdu a pravdivost přesvědčení, Žižkovu neohroženost v spravedlivém boji, Chelčického usilování o pravou lásku k bližnímu bez konfliktů a násilí, lásku k míru a práci pro mír Jiřího Poděbradského, Komenského celoevropské snahy vzdělávací a všenápravné. Těmito humanitními ideály nás (každého osobně) zavazoval. V duchu uvedených idejí a ideálů vychovávala prvorepubliková škola. Dochované čítanky jsou toho výmluvným dokladem.

Avšak v současné době kolem nás řádí nevyhlášená psychologická válka s cílem zbavit nás historické paměti, tradic, smyslu hodnot, které nás po staletí integrovaly, povzbuzovaly, oduševňovaly. Zbavit nás morální jistoty a sil.

K publicistickému bontonu dnes patří stěžovat si na historická traumata, která národ utrpěl a která mu prý bolestně připomínají nesamozřejmost vlastní existence a vyvolávají pocit neklidu, nejistoty, permanentního ohrožení. Dovoláváme se prý svých mýtů, kýčů, fetišů a nedokážeme se zbavit svého nacionalismu. Mytologizujeme si prý neprávem své dějiny, uchováváme trvale falešné historické vědomí, nevyrovnáváme se řádně s minulostí. A neprávem nadřazujeme kulturu nad politikou.

Avšak co takové vyrovnání má podle nich znamenat? Opustit vlastní verzi, abychom mohli převzít hodnocení minulých dějů od svých odpůrců, přijmout verzi politického protivníka, který má (nejen) mediální propagandistickou sílu nás k tomu přimět? Proč renomovaní tvůrci veřejného mínění (a jsou dnes nejen v médiích, ale i ve vládě a v BIS) kopírují hodnotící soudy protičeských historiografů? Proč nevyhlásí jednou provždy, že dost bylo nezdarů a traumat a že je třeba vydat se znovu na cestu, znovu a lépe a neohrožovat přitom svou těžce nabytou identitu?

Místo toho přepisují dějiny, osobnosti a ideje problematizují, ironizují, všemožně dehonestují. Jeden stálý moderátor v ČT velmi frekventovaného debatního pořadu o české historii mi připomíná natěšeného kuželkáře, který u stolu se svými besedníky, nad něž se svou předpojatostí výrazně povyšuje, poráží vítězoslavně jednu historickou osobnost či událost za druhou. Padají pod jeho nespravedlivými zničujícími soudy – jak ty kuželky, jedna za druhou.

On se za všech politických okolností a ve všech historických situacích honosí převahou nad všemi diskutéry a tváří se jako veleinformovaný, neomylný a nezpochybnitelný nejvyšší soudce. A přitom často hlásá dávno vyvrácené nepravdy.

Příklady: – Není pravda, že si československý národ vymyslel Masaryk r. 1918, a to zcela účelově, aby mohl zdůvodnit požadavek na vznik Československé republiky. Idea byla živá od samých společných počátků národního obrození a sílila spolu s ním. O vyvedení Slováků z maďarského područí uvažoval Čech Havlíček, stejně jako Slováci Kollár a Šafárik a mnozí jiní buditelé před ním a poloviční Slovák T.G. Masaryk po něm, ještě dlouho před první světovou válkou. Československo r. 1918 bylo výsledkem mnohaletého společného úsilí a posléze i ozbrojeného boje Čechů a Slováků, kteří se pokládali za dvě větve společného národa.

– A není pravda, že národní obrození bylo nacionalistické. Bylo humanitní, všelidské. Od Kollára až po Masaryka, přes Palackého a všechny ostatní buditele, všichni kladli na první místo lidství, všelidské bratrství, jemu podřizovali národ. Dokonce i neurvalému napadání Slovanů z úst pověstného T.Mommsena chtěl Masaryk čelit nenásilně, demokraticky a lidsky (humanitou).

– Tvrzení, že jsme nadřazovali kulturu nad politiku, čímž se nás také „nápravci našich výkladů dějin“ pokoušejí deklasovat, svědčí jen o jejich nepochopení prosté skutečnosti, že v nesvobodném režimu přejímá funkci veřejné výměny názorů kultura, především literatura. Jako by nevěděli, že politika byla vždy doménou vládnoucích držitelů moci, zatímco umění a zvláště literatura poskytovala jisté možnosti jako útočiště ovládaným. Tím, že přinášela, byť i jen skrytě, obraz doby a politických úvah, duševního stavu společnosti, individuálního hledání a prožívání společenských problémů.

Literatura má ovšem hodnototvornou povahu. Ukazuje to, čeho si vážíme, co ctíme, co milujeme. Předkládá hodnotící soudy o hodnotách v umělecké (také hodnotové) podobě. Ale hodnoty naší národní literatury a kultury vůbec (ideje, normy, příklady, vzory, ideály, vize) nejsou nepřáteli vysmívané a odsouzeníhodné mýty, fikce, falešná a lživá simulákra (přetvářky), jak se nám snaží namluvit dnešní renomovaní kritici dějin našeho národa (Podivenovi pokračovatelé) a tvůrci veřejného mínění. Je to duchovní bohatství společnosti i jedince, národního kolektivu i občana. Bez ideálních hodnot chybí jedinci i kolektivu něco velmi podstatného: uvědomělé lidství, smysl pro pravdu a spravedlnost, dobro a čest, krásu a lásku.

Pociťujeme všeobecný úpadek, není na co být dnes hrdý. Předchozí prezident popisoval vnější projevy demoralizace národa, mluvil o ztrátě respektu k poctivé práci, o hluboké degradaci úcty a sebeúcty, kulturnosti chování, vztahů k lidem i věcem, o nekritickém obdivu povrchnosti, okázalosti, líbivých gest….Není se co divit, je to přirozený následek komplexního působení médií s cílem zbavit občany vztahu k tradicím a úcty ke kulturnímu odkazu předků. Bylo řečeno, že bez demokratů není demokracie. Bez morálky není demokratů, můžeme dodat. Sebeúcta a národní sebeuvědomění k morálce neoddělitelně patří. Bez výchovy hodnotami a k hodnotám v rodině i ve škole a na veřejnosti všeobecný společenský úpadek nepřekonáme. Na neobhajitelném scestí jsou i dnešní směrnice BIS pro výuku dějepisu ve školách.


Jak dál?
Integrace Evropy, jak se zdá, přestala být tabuizovaným, nedotknutelným božstvem. Velká Británie vystoupila. Islámská invaze se jeví jako hrozivá a neřešitelná. Federalismus se dostává do odstředivky dějinného vývoje. Potlačovaná národní perspektiva představuje užitečný model lepšího budoucího řešení. Národ má a může plnit nezanedbatelné funkce. Uspokojuje potřebu lidí najít pevný bod v chaotickém světě. Poskytuje jistoty v čase zmatků. Národ je řeč, historická paměť a tradice, znalost sociálních reálií. Důvěrně známé sociální a materiální prostředí. Odlišnost a přece vzájemnost, uznávaná svébytnost a přece solidarita a respekt mezi národy, to jsou důležité hodnoty, které federalismus svou necitlivou unifikací a nedemokratickou mocenskou hegemonizací neposkytuje. .

Ukazuje se, že vlastenectví, láskyplný prožitek a trvalý pocit domova, lásky a úcty k mateřskému jazyku a k národní kultuře podrží svůj význam i v procesech integrace v celoevropském a světovém měřítku. Bránit svůj národ a svou příslušnost k němu má smysl i v době postupující globalizace.
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Bojím se tupých, světovlády chtivých obličejů

Haló_noviny_25_04_2020-page-003.jpg

"Petice ve smyslu zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, proti nezákonnému zásahu do zahraniční politiky státu

Dovoluji si Vám zaslat na vědomí obsah petice, kterou jsem dnes odeslal datovou schránkou ministru zahraničí panu Mgr. Petříčkovi a na vědomí též příslušnému obvodnímu státnímu zástupci, abych se právní argumentací obsaženou v petici připojil k trestnímu oznámení Aliance národních sil, jejíhož počinu si velmi vážím:

"Petice ve smyslu zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, 

proti nezákonnému zásahu do zahraniční politiky státu 

Vážený pane ministře,

Rada Městské části Praha 6 přijala dne 02.04.2020 usnesení č. 1393/20 o sejmutí bronzové sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z pomníku, jehož je socha neodmyslitelnou součástí, v památkové zóně, na pozemku č. parc. 2114/5 v k.ú. Bubeneč. Na základě uvedeného usnesení byla socha následujícího dne z pomníku odstraněna a poselství pomníku zneváženo. Radnice v této věci byla čím dál zpupnější a cíleně vyhrocovala situaci proti protestující demokratické veřejnosti. Nakonec pomník znehodnotila odstraněním sochy maršála před blížícím se 75. výročím osvobození Československa od německé nacistické tyranie, na němž právě Rudá armáda měla rozhodující podíl. Pomník maršála Koněva ve vojenské uniformě a s kyticí šeříků byl oslavou vítězství nad hitlerovským fašizmem a zároveň symbolizoval naši vděčnost za odvrácení tehdy probíhající genocidy českého národa. Byl to také pomník padlým sovětským vojákům a ruské vojenské slávy vztahující se k období 2. světové války, v Rusku oprávněně vnímané jako Velká vlastenecká válka.

Není divu, že příslušnými státními orgány a zejména Vaším ministerstvem tolerované jednání představitelů vzbuzuje oprávněné rozhořčení ruské strany. Náš stát porušil smysl a konkrétní ustanovení „Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci“, publikované pod č. 99/1996 Sb. Tak podle čl. 17 Smlouvy budou strany rozvíjet spolupráci v oblasti kultury a podle čl. 18 Smlouvy budou smluvní strany spolupůsobit při ochraně kulturního dědictví svých zemí, včetně ochrany historických a kulturních památek. To vše se nepochybně vztahuje i na pomník maršála Koněva. Podstatné jsou zde ovšem slovní spojení „rozvíjení spolupráce“ a „spolupůsobení při ochraně“. Jejich smysl zcela popřel bezohledný a jednostranný postup zastupitelů, radních a dalších úředníků Městské části Praha 6. V čl. 21 Smlouvy se obě smluvní strany zavazují „na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim“. To je nyní v případě vojenského pomníku maršála Koněva znemožněno. Vaše výmluva, že „se jedná o věc obce, na kterou vláda nemá vliv“, neobstojí. Je jen dokladem rozkladu státu a Vaší rezignace na tvorbu české zahraniční politiky. Ve vztahu k Číně jste byl lhostejný k neomalenému postupu Prahy, který vedl k ukončení partnerské smlouvy s Pekingem. Tolerujete i řeporyjského psychopata. Jako byste si neuvědomoval, že Vám přebírají rezort.

            Podle čl. 10 Ústavy České republiky platí, že mezinárodní smlouva má přednost před zákonem. Podle mezinárodního práva za plnění mezinárodních závazků odpovídá vláda. Jakým vnitřním mechanizmem toho dosáhne, je pro smluvní partnery její záležitost. Naše Ústava svěřuje zahraniční věci prezidentu republiky jako hlavě státu a vládě jako vrcholnému orgánu výkonné moci. V rámci vlády byly zahraniční věci svěřeny ministerstvu zahraničních věcí kompetenčním zákonem. Územní samosprávě se v Ústavě žádná kompetence v zahraničních věcech nepřiznává. Obec může ve své působnosti vystupovat také jako státní orgán, ovšem nikoli v jednočinném souběhu s porušením závazku přijatého státem v mezinárodní smlouvě. Zdá se, že v daném případě jde o natolik závažný exces, že na něj pamatuje trestní zákon v ustanoveních o zneužití úřední moci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, poškození cizí věci, výtržnictví atd. Hanebně se tak navíc stalo v době nouzového stavu, aby tomu občané nemohli zabránit; volební strany, jejichž kandidáti získali mandát, to neměly ve svém volebním programu; pokrytecké odůvodnění usnesení odhalil hulvátský vtip starosty o tom, že přeci Koněv neměl roušku; nectila se ani památková zóna a vlastnictví hlavního města; protestující demokratická veřejnost byla označena za spodinu; nikde není zmínka o autorských právech a v neposlední řadě byl učiněn hrubý zásah do piety zesnulého vojevůdce, chráněné občanským zákoníkem. U starosty Koláře je třeba zvážit, zda tu dokonce nejsou dány důvody předstižné vazby. Městská část Praha 6 měla pouze čestnou povinnost pečovat o pomník maršála Koněva, neměla právo ho ničit. To, co se stalo, svědčí o hloubce současného kulturního úpadku a postupujícím rozkladu českého státu. Nedělám si iluze ani o osudu této petice.

Vážený pane ministře,

            obracím se na Vás jako na člena vlády, kterému byl svěřen rezort zahraničních věcí a měl by lépe než kdokoli jiný chápat, jak je naše malá země zranitelná a životně závislá na vzájemně výhodných a přátelských mezinárodních vztazích. V poslední době se tři představitelé územních samospráv pokusili zpřetrhat naše dosud přátelské vztahy hned se dvěma supervelmocemi ze tří. Poškozené státy mají právo na retorzi, která může být i ekonomického charakteru. Volba je na poškozených. Mohou nám to vrátit způsobem, který budeme nejméně čekat a bude nejvíce bolet.   Vyzývám Vás, abyste konal, a informuji Vás o právním nástroji k tomu určeném. Podle § 77 odst. 1 správního řádu je uvedené usnesení Rady Městské části Praha 6 ze dne 02.04.2020 č. 1393/20 nicotné rozhodnutí (paakt), z něhož nevyplývají žádná práva a závazky uvedené v jeho obsahu. Může se z něj ovšem vyvozovat odpovědnost deliktní a občanskoprávní těch členů Rady, kteří pro něj hlasovali. Podle § 77 odst. 2 správního řádu platí: „Nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, a to kdykoliv; jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti.

            Vyzývám Vás proto jako ministra zahraničních věcí, abyste hájil Vám svěřený úřad před nezákonnými zásahy nekompetentních orgánů územní samosprávy zejména tím,

  1. že v případě pomníku maršála Koněva dáte podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti, aby prohlásil, že usnesení Rady Městské části Praha 6 ze dne 02.04.2020 č. 1393/20 je nicotné; dále, aby prohlásil za nicotné také usnesení Zastupitelstva MČ Praha 6 ze dne 12.09.2019 č. 120/19, případně další rozhodnutí, která vedla ke znehodnocení pomníku, ať již odstraněním sochy, původních nápisů, či instalací nápisů nových, aby mohl být obnoven jeho původní stav a plněn závazek vyplývající pro Českou republiku z mezinárodní smlouvy;
  2. že se za uvedené selhání naší strany způsobené nezákonným jednáním představitelů Městské části Praha 6 při realizaci „Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci“ ruské straně omluvíte způsobem v diplomacii obvyklým a že česká strana zajistí, aby pomník byl obnoven a uveden do původního stavu.

            S úctou,

  Čestmír Kubát ..."

Jak s peticí naložíte je na Vás , ck

150 let od narození V. I. Lenina. Co nám k jeho osobě řekli politici a osoby veřejně činné

Názory
Získat krátkou URL
52692
Sledujte nás na

Čtveřice známých osobností nám odpověděla na anketní otázky, jak hodnotí historickou postavu Vladimira Iljiče Lenina, od jehož narození uplynulo právě 150 let. Lze konstatovat pozitivní či negativní aspekty jeho revoluční činnosti? Bylo by Rusko bez Lenina? Jaká byla úloha SSSR? Za postavou Lenina jsme se ohlédli bez emocí, čistě pragmaticky...

„Teď ničím nejsme, buďme vším…“ (píseň Internacionála, citát)

JUDr. Jiří Vyvadil: Jsem velice rád, že zrovna mě se na tuto otázku ptáte, protože jsem u nás pojímán jako takový „ruský šváb“, který všechno ruské považuje za skvělé. V tomto ohledu musím říct, že zcela nesporně respektuji prezidenta Vladimira Putina. Zcela nesporně jsem ale proti všem krvavým revolucionářům, mezi něž se řadí i Lenin, kteří uplatňují násilí, kteří jsou ve jménu ideje ochotni rozvrátit zemi. Tito lidé pak také často neslavně končí. Pro mě je nepřijatelný jak Robespierre, tak V. I. Lenin. Ano, čas od času se takoví lidé objevují, nicméně doufám, že se v budoucnu již neobjeví.

Lidé jako Lenin měli v minulosti jakousi nosnou myšlenku, u Lenina to byla myšlenka beztřídní společnosti; on ji prosazoval s nevídaným zápalem pro teror a krev. Původní myšlenka se tím defacto obrací ve svůj protiklad. Párkrát jsem o tom přemýšlel, jen jsem si uvědomil absurditu, pak také fakt, že i v samotném Rusku dnes o Leninovi nikdo tak moc nadšeně nemluví. Zato daleko více tam respektují mnohem horšího tyrana, kterým je Josef Stalin.

Proč si myslíte, že to tak je?

Po prvotních revolucionářích, co tlačili krev a ideu, přišla realita všedních dní. Přišli budovatelé…  Stalin, nepochybně i za cenu mnoha obětí, vybudoval velkou a silnou zemi. V podstatě díky němu byl poražen nacismus. Kdybych to shrnul – svým způsobem byl Lenin nepochybně velice významnou postavou. Lenin byl zároveň ale také člověkem nesmírně pokryteckým… Byl vlastizrádce, spojil se s Němci a ti jej vyslali do Ruska jako svého agenta, aby s jeho pomocí ukončili válku. Možná, že na straně Lenina byly některé myšlenky dobré. Ale Lenin je prosazoval za cenu neskutečného množství krve a teroru. Je dobré si říct, že já jsem pro varianty, které přece jenom spočívají na koncensu či racionálním způsobu života. Proto říkám – Putin ano, Lenin ne…

Ruská společnost přemýšlí, zda by měl být Vladimir Lenin oddán půdě. Mauzoleum by se zrušilo. Jak byste to viděl vy?

Lenin je nesporně jednou z nejvýznamnějších postav, která v Rusku žila. Lidé mají brát svou historii i s dobrým, i s tím zlým. Lenin nepochybně ovládnul celé století, resp. svým uvažováním. Jeho myšlenka se po jeho smrti transformovala, nějakým způsobem žila… U nás 60. léta 20. století, tedy čas za socialismu, byla velice opodstatněná a kladná. Věci nejsou nikdy černobílé. Kdybych se měl vcítit do ruských problémů, tak bych nechal mauzoleum i Lenina tam, kde je.

Kdybyste měl možnost vůdci proletariátu položit jednu otázku, nač byste se jej zeptal?

Uvědomujete si, že čím kdo zachází, tím také schází? Uvědomujete si, že každá revoluce dříve či později požírá své děti? I ta vaše revoluce, která je založena jen na násilí. Základní chybou té vaší myšlenky byl nejen teror, ale že jste nedomyslel ekonomické souvislosti, protože ti, kteří byli méně ideologičtí, viz dnešní Číňané, udělali velice úspěšný ekonomický model a jsou schopni i od svých nepřátel převzít to nejlepší, aby uspokojili potřeby lidí.

Jak byste zhodnotil vy historickou postavu Vladimira Iljiče Lenina?

Poštovní známky s tematikou V. I. Lenina
© Sputnik / Vladimír Franta
Poštovní známky s tematikou V. I. Lenina

Mgr. Stanislav Novotný: Je to především ikona Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), člověk, který byl katapultován německými penězi a německou vůlí do Petrohradu, aby se spoluúčastnil na revoluci, která byla financována a podněcována ze zahraničí. Myslím, že Leninova role je přeceňována, resp. role coby filozofa-teoretika, protože on byl především politik, který používal a který se snažil (po svém) aplikovat marxistickou teorii v politické praxi.

Lenin po sobě zanechal svazky knih. Takovouto tvorbu málokdo dokáže vysedět, napsat, vytvořit…

Spousta lidí po sobě zanechala svazky knih. Ty svazky zůstávají zaprášené, nikdo se k nim nevrací. K jiným knihám se lidé vraceli stovky let, k jiným se vracet postupně přestali. Myslím, že to je i osud díla Vladimira Iljiče Lenina. Lidé se daleko více vracejí ke spisům Marxe, který v tomto ohledu a v tomto řemesle byl více původní. Lenin byl především politik, který přinesl svou politickou praxí spoustu neštěstí. Byl to jeden ze spolutvůrců rudého teroru, Rusko se z teroru a revoluce samé dlouho vzpamatovávalo. Za tímto vším stál především Lenin a Trockij…

Zpěvák J. Kobzon „Dál pokračuje zápas“

V Rusku řeší, má-li být zrušeno mauzoleum a zda má být tělo Lenina pohřbeno…

Je to vnitřní záležitost Rusů. Nedokážu se vcítit do této situace, abych to mohl zhodnotit. Je vždy složité uctívat takovouto osobnost. Pak už by to připomínalo náboženství. Jde o pokus udělat z člověka ikonu náboženství a ideologie. Přitom jde o normální smrtelníky. Lenin byl člověk, nakonec i on zemřel…

MUDr. Ivan David, CSc.: V.I. Lenin byl mimořádně významný politik, který chtěl na základě vlastní analýzy změnit feudální Rusko s vysokou negramotností, všeobecnou kulturní zaostalostí (s výjimkou úzké vrstvy šlechty, buržoazie a inteligence), s opakovanými hladomory na moderní průmyslovou společnost. Oproti Marxovi pokládal takovou změnu za možnou, v praxi byla právě zaostalost Ruska limitující. V podmínkách pro Rusko nepříznivě se vyvíjející světové války a občanské války a při trvajících neshodách ve vlastním politickém hnutí dosáhl částečného úspěchu. Pragmaticky přijal rozhodnutí „nové ekonomické politiky“ (NEP). Po atentátu a sužován syfilidou (podle oficiální verze zemřel v důsledku aterosklerózy – pozn. red.) zemřel v 54 letech. Bez jeho působení by Rusko bylo s vysokou pravděpodobností rozděleno na kolonie soupeřících velmocí, nebo by se stalo loutkovým státem jako současná Ukrajina.

PhDr. Josef Skála, CSc.: Dnešní debaty o Leninovi mají vážnou vadu na kráse. Ne a ne říct pravdu o podmínkách, v nichž působil. Samoděržaví, ten totalitní asiatský režim, vyhnalo do emigrace i spoustu osvícených mozků s velice umírněným krédem. Když se carismus v únoru 1917 nakonec podařilo svrhnout, Rusko krvácelo i nadále na frontách první světové války, ta stále víc decimovala i civilní populaci. Byl to masakr v cizím zájmu. Rusko jím nemělo co získat. Do války ho však hnali i všichni liberálové a „reformní“ levice. Lenin Rusko ze světové války vyvedl. Říjnová revoluce předešla i jiné pasti, o níž se dneska mlčí. Rusko držely v hrsti nejen zahraniční banky, ale i velkoobchodní, logistické a další struktury. Za situace, kdy válka zemi vyplenila ještě víc, si cizí predátoři brousili zuby, že ji dorazí. Chtěli se o Rusko podělit zhruba tak, jako o Blízký východ, byť trochu jinou formou.  Pro zemi s nekonečnými pláněmi a drsným klimatem by to byla ještě větší pohroma.

Takže bez revoluce a Lenina to nešlo?

Autor tohoto článku v Moskvě u reliéfu s Leninem
© Sputnik / Vladimír Franta
Autor tohoto článku v Moskvě u reliéfu s Leninem

Říjnová revoluce byla jediným „nouzovým východem“, který byl v tu chvíli k dispozici reálně, a ne jenom v planých snech. VŘSR zemi vrátila suverenitu a změnila ji v supervelmoc, pozdější SSSR. Sovětskému svazu především svět vděčí za porážku nacismu, dále i za to, že po Hirošimě a Nagasaki se už nic podobného neopakovalo. Především suverenita a síla, za niž země vděčila Leninovu průlomu, urychlila i zánik koloniálních říší a řadu dalších změn k lepšímu. Dokázalo by to Rusko, řízené zvenčí dálkovým ovladačem jako za Kerenského, Gorbačova nebo Jelcina?

Nyní procházíme planetární ekonomickou i zdravotní krizí. Když hodnotíte časy minulé, co myslíte, že přijde? Co lze říct po všech těch staletých zkušenostech?

Teď se svět řítí znovu do hluboké krize. Otázka „nouzového východu“ přijde na pořad i tentokrát. Moc a moc bych si přál, aby se tak stalo za civilizovanějších podmínek, a ne nějakého dalšího masakru. To ovšem závisí především na těch, kdo u moci jsou nyní…

(Internacionála, citát…)

Stát utlačuje, zákon dusí,
daň ubožáky vysává.
Což boháč něco dělat musí?
A chudák žije bez práva.
Zákony jiné rovnost dává,
už poručníků bylo dost.
Bez povinnosti nejsou práva,
bez práva žádná povinnost!