K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Spravedlivé řešení migrační vlny

Kdo z toho má prospěch


Martin Koller
19. 5. 2020
To, co jsme mohli vidět v letošním roce kolem 75. výročí vítězství spojenců nad Německem a jeho satelity v květnu 1945 je dokladem morálního rozkladu české, ale rovněž evropské společnosti. Přehlídka lží, komedií a sprostoty. Neslaví se už řadu let vítězství nad Německem a jeho zločinci a okupanty, ale ukončení války, aby se mohli podílet i poražení agresoři a zločinní okupanti, reprezentovaní právě Německem. Je třeba zdůraznit, že tento ponižující mediální trend, směřující k polarizaci a rozhádání společnosti není žádnou novinkou.


Je rovněž zcela evidentní, že je záměrný, protože většina našich politiků ho poslušně odkývává, přestože by se měli proti falšování historie a německé kolonizaci hlasitě ozvat. Evropa se ani tak nefašizuje, jak tvrdí Filip, ale spíš germanizuje. Germanizace byla cílem nacismu, samozřejmě německého a evidentně je i cílem německé EU. Proto nenávist k Rusku, ponižování a kolonizování slovanských národních států, proto antisemitismus ukrývaný za jakýsi vybájený antisionismus. Nic se neděje samo o sobě, nic není náhoda a vše je spojeno se vším.

Oslavy vítězství nad Německem a osvobození naší vlasti byly letos zneuctěny arogantní ubohostí a komediantstvím starosty Prahy 6 Koláře a některých jemu blízkých politiků kolem protiruského propagandistického odstranění sochy maršála Koněva. Dále stavbou pomníku zločincům z SS v Řeporyjích. Rovněž ricinovým mediálním průjmem a v neposlední řadě nedůstojnou šaškárnou kolem smrti Jaroslava Kubery. Připadám si jako ve filmu Planeta opic, kde pravda, fakta a logika ustoupily ideologii, lži (základní pilíř německé EU), korupci všeho druhu (druhý základní pilíř EU) a politické korektnosti, které v současné realitě šíří a podporují místní omezení a podlézaví slouhové cizáků.

Ostudné je, že se do lží a komedií, a to dosti ubohým způsobem, zapojili i někteří čeští historici, kteří si nezadají v nemorální servilnosti s propagandisty v padesátých letech, nebo novináři v době německé, či rakouské okupace. Jsou rovněž ilustrativním dokladem klesající úrovně českého základního a především humanitně zaměřených oborů středního a vysokého školství. Podle dosažitelných aktuálních informací, už celých 20 % občanů naší republiky nedokáže pochopit víc, než kratší a jednoduchý text složený z holých vět. K tomu připočteme určité nevelké procento v podstatě negramotných nedokončených absolventů základních škol, kteří se umí sotva podepsat v rámci přípravy na celoživotní placené nicnedělání s podporou politických neziskovek. Dalších odhadem 5-10 % je takových, kteří nejsou o moc lepší, než výše uvedených 20 %. To umožňuje pohodlné manipulace s davem, především pomocí ČT a sociálních sítí.

Vzhledem k rostoucím požadavkům z hlediska použitelnosti absolventů škol všech stupňů, národní kognitivní kompetence za třicet let pozoruhodně klesla. Je to vidět i na armádě, kde celkový rozhled mnoha profesionálních vojáků, stejně jako jejich technická neznalost doslova děsí. Ani nemusíme dovážet primitivní afroislámské migranty. Nepoužitelných, mnohdy arogantních omezenců s maturitami i vysokoškolskými diplomy máme dost vlastních. Navíc se šíří primitivní sprostota, kterou se předvádějí i někteří politici. Jejich vzorem je starosta Řeporyjí, jenž s vydatnou otcovou pomocí sotva prolezl církevní střední školou ve 26 letech a přesto se mu dostává maximálního prostoru v médiích. Kdo na tom má zájem? Aspen Institut Allbrightové a Bakaly, jehož členy jsou Kolář, Novotný, Kundra i Hamáček.

Jen komické i tragické, že někteří naši občané a domácí politici, a dokonce vrchní politik NATO Stoltenberg věří ricinovým komediím, aniž by si položili základní otázku římského práva. Komu tato komedie slouží? Komu by posloužila ricinem stupidně provedená vražda jakéhosi Koláře, synka předlistopadového protekčního pracovníka Akademie věd? Ricin lze v mrtvole zjistit, což potvrdí každý patolog. A na koho by se asi ukazovalo, jestliže použitím ricinu při vraždě politicky nepohodlných osob v zahraničí se předvedly kdysi Rusko a Bulharsko. Je to stejná ubohá komedie pro omezence, jako se Skripalem a novičokem, který se vyráběl i u nás. To by museli v ruské FSB, či jiných tamních službách sedět absolventi českých polistopadových inkluzivních škol. Útok ricinem na české politické ubožáky a slouhy cizáků by byl stejně nenápadný, jako kdyby je na „Václaváku“ přetáhl po hlavě klackem ruský agent mávající ruskou vlajkou.

Přitom v USA existuje laboratoř CIA, jako součást takzvané Farmy, kde je oddělení schopné vyrábět nezjistitelné jedy. Podobné pracoviště mají určitě i v Rusku, Číně i jiných zemích. A nějaký stupid vybájený BIS a „objevený“ Kundrou bude používat profláknutý ricin k vraždění v české kolonii. Existují i jiné způsoby nezjistitelné vraždy. Hřib, Kolář i Novotný jsou evidentně strašně ohroženi a pod ochranou policie, přestože na ně nikdo ani neplivl. Zesměšnili se dostatečně sami a nejsou sami.

K dovršení ricinové komedie hrozí komický ministr vnitra Hamáček v červené mikyně stíháním tomu, kdo z BIS vypustil informační ricinový průjem na propagandistického dělníka Kundru. Naše slavná BIS čučkařů, která stále vítězí nad imaginárními ruskými troly, není nic jiného, než propagandistická služba cizích zájmů. Vyvstává logická otázka, zda BIS není pro naši zemi spíše nebezpečná, než bezpečnostní. K čemu vlastně platíme z našich daní takový spolek? Na místě je rovněž otázka, zda BIS nesmysl o ricinu rozhlásila na čísi zahraniční popud, nebo skočila na špek nějaké ruské tajné službě, aby se pod vedením Koudelky a s podporou Hamáčka dokonale zesměšnila. „Voni jsou ale hlava, pane nedostudovaný místopředsedo vlády, ministře vnitra a generální tajemníku prohnilé rodinné ČSSD německých slouhů. Měli by nastoupit jako závodčí k strážmistru Flanderkovi do Putimi a odhalit s pomocí Pepka Vyskoče z BIS dobrého vojáka Švejka jako ruského špiona s ricinem. Zoufalec Hamáček by si měl zajít pro pohlazení k tátovi Zemanovi, jehož nepochopitelná a sebeponižující láska k tomuto politickému ubožákovi vypadá už téměř homosexuálně.

Kdo osvobodil Československo

Území ČSR, které bylo šest let okupováno Německem, bylo osvobozeno silami domácího a zahraničního odboje. Oficiální počet lidských obětí zaviněných Německem je 370 000. Nicméně, ještě po válce zemřelo zhruba 60 000 našich občanů, většinou mladých na následky takzvaného totálního nasazení a neupřesněný počet lidí zachráněných z německých koncentráků. Reálné číslo obětí Německem vyvolané druhé světové války a okupace se blíží půl milionu lidí. K tomu je třeba připočítat invalidy a hospodářské ztráty. Na nikoho z bojovníků proti nacismu a fašismu a osvoboditelů bychom proto neměli zapomínat a vyvolávat z tohoto hlediska ostudné mediální tahanice k potěšení cizáků. V rámci domácího odboje spolupracovaly po prvotních neshodách komunistický i nekomunistické skupiny. Zahraniční odboj byl jednotný a vedený oficiálně prezidentem Benešem a mezinárodně uznávanou vládou. Proto jej nelze účelově politicky dělit na jakýsi východní a západní. Někteří naši vojáci bojovali postupně ve Francii, Británii a SSSR. Příkladem je stíhací pilot František Fajtl. Proti Německu a jeho satelitům bojovala do konce války spojenecká koalice, jejímiž hlavními pilíři byly státy SSSR, USA, Velká Británie a Svobodná Francie. V rámci Rudé armády bojovala francouzská stíhací letka, polská divize, později rozšířená a československý prapor, průběžně rozšířený na armádní sbor. Při obraně Murmanska bojovala na sovětském území rovněž britská letecká formace. Rudá armáda nesla nepochybně hlavní tíhu bojů v Evropě od června 1941 do vylodění amerických a britských sil v Itálii roku 1943, ale i poté. Osvobodila rovněž převážnou většinu území naší republiky, celé Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, část Jugoslávie, ale rovněž například část Norska, odkud pochází bývalý levičák Stoltenberg, současný ideolog protiruské propagandy NATO. Vojenským úspěchům Rudé armády nezanedbatelně napomohly dodávky surovin, potravin a dopravních prostředků, především z USA, a to placené v rámci Lend Lease. Boje v severní Africe ovlivnily situaci v Evropě minimálně. Boje v Pacifiku byly vedeny převážně silami USA. Rudá armáda ukončila německý program holocaustu, a to likvidací vyhlazovacích koncentračních táborů na území Polska. Její vítězné tažení rovněž zabránilo připravované likvidaci většiny slovanských obyvatel Evropy. Boje na území Čech byly ukončeny až po 12. květnu 1945, který by se měl oslavovat, nikoli 8. květen, kdy se Německo pokusilo podepsat kapitulaci bez účasti reprezentanta SSSR.

Kdo osvobodil Prahu

Prahu mohla osvobodit 8. května v pohodlí americká armáda, která 7. května obsadila Plzeň. Nicméně, neučinila tak na základě dohod s Rudou armádou o demarkační linii, takže dala přednost smlouvě před životy Pražanů. Značnou část Prahy osvobodili domácí povstalci s pomocí okolních měst a obcí a nevelkého počtu sovětských partyzánských výsadků. Kapitulace vedení povstalců a jeho dohoda s Němci tento fakt do značné míry znehodnotila a umožnila bezpečný odchod celého pražského gestapa i s archivy.

Osvobození Prahy dokončila Rudá armáda, jejíž tanky T-34/85 s taktickými čísly 23, 24, 25 se 9. května střetly s německými stíhači tanků na Klárově a větší boje byly zaznamenány rovněž v Dejvicích. Přitom nelze zapomínat, že Němci ustupovali, nebo utíkali z českého území pod tlakem Rudé armády. Bez něj by k žádnému povstání nedošlo. Zapomíná se rovněž, možná záměrně, že povstalci svým bojem omezili možnost ústupu divizí Hitlerova oblíbence Schörnera, které musely ustupovat místo přes Prahu na Plzeň, trasou severněji na Karlovy Vary a byly tam rozdrceny 8. května tankisty maršála Koněva. Tím dostává pražské povstání širší rozměr z hlediska podílu na spojeneckém vítězství nad Německem.

Praha nedostala podporu ve formě shozů zbraní z Británie, přestože o ně povstalci opakovaně žádali a americká a britská armáda neumožnily ani pomoc povstalcům ze strany československých perutí v Británii a ČS obrněné brigády. Tento postoj nepříjemně připomíná situaci před Varšavou v roce 1944, kterou nadšeně omílá protiruská propaganda. Důvody jsou ovšem různé. Z hlediska amerického vedení to byla politika spolupráce s SSSR z hlediska zájmu o nasazení Rudé armády proti Japonsku. Naopak, Rudá armáda před Varšavou musela zastavit postup pro kolaps logistiky a pokus polské divize o proražení obklíčení Varšavy se nezdařil. Vraždění ve Varšavě se zúčastnili i někteří zrádci, kteří nastoupili následně do Vlasovovy ROA. Dále bychom neměli zapomínat, že proti německé okupaci nepovstala jen Praha. První boj na českém území začal pravděpodobně v Přerově. Povstání se stalo jednoznačným, spontánním vyjádřením odporu vůči Němcům, především takzvaným sudeťákům a jejich šestiletému teroru. Současná česká politika podlézání Německu a jeho EU je výsměchem a urážkou všech, kteří položili život v období 1938-1945 na naši svobodu.

Takzvaní Vlasovci, oficiálně ROA byli podřízeni říšskému vůdci SS Himmlerovi. ROA tvořili skupiny neněmeckých, většinou slovanských asijských, částečně muslimských formací SS. Cizinci nemohli být příslušníky německých armádních sil, pouze SS. Generál Buňačenko se při formování divize ROA nechal slyšet, a to hlasitě, že chtěl vojáky a Němci mu posílají bandity. V Řeporyjích byl tudíž postaven pomník banditům a nejedná se o ruskou, či komunistickou pomluvu, nýbrž slova generála ROA. Vlasov byl proti zastavení ROA v Praze a spolupráci s povstalci. Příslušníci ROA se střetli s Němci v boji o ústupové cesty na západ. Jiné logické vysvětlení jejich zastávky v Praze neexistuje. Povstalci Vlasovce v podstatě nezajímali, pokud jich nemohli využít na ochranu oproti Rudé armádě. Většina zajatých Vlasovců byla v SSSR potrestána nucenými pracemi a dostala v padesátých letech milost od Chruščova. Popraveni za zradu byli jen někteří důstojníci.

Kdo z toho má prospěch

Z přepisování historie, lhaní a rozeštvávání obyvatel naší republiky mají prospěch dvě zájmové skupiny, a to Německo a američtí euromarxisté reprezentovaní Sorosem, Clintonovými, Obamou a Allbrightovou s jejím českým Aspen Institutem. V první řadě se však jedná o německé revanšisty, imperialisty a kolonialisty. Těm jde především o upevňování svojí koloniální vládnoucí pozice v naší zemi, kterou získali za třicet let díky českým politikům. Propaganda nejen v ČT se snaží zastírat německé válečné zločiny napadáním osvoboditelské role Rudé armády a obecně ponižováním a zesměšňováním všeho českého. Za minulý rok se přesunul, především do Německa téměř bilion korun, jako zisk německých firem a řetězců na našem území a faktu, že tyto společnosti většinou u nás neplatí daně, nanejvýš odvody za zaměstnance, navíc mnohdy cizince. Další obří sumy směřují do Bruselu, kde je hnízdo německé EU s 60 000 byrokraty.

Německá propaganda v českých médiích účelově přesouvá zájem občanů od koloniálního vykořisťování nízkými mzdami a mediálního ponižování na vyvolávání nenávisti k Rusku a podporu válečné propagandy, hodí se i virus. Cílem je rovněž nasazení slovanských vojáků do jaderné války proti Rusku s tím, že část ztrát a následků války ponese dobrovolně naše obyvatelstvo, stejně jako Poláci, Slováci, Maďaři, Ukrajinci a další kolonie. Finálním výsledkem by mělo být rozparcelování naší republiky do takzvaných euroregionů s výraznou převahou německého obyvatelstva, posun polských hranic o 200 kilometrů na východ a přesun afroislámských migrantů z Německa do slovanských kolonií. Hlavním vítězem by v takovém případě byly USA, které ekonomicky ovládají EU a světové obchodní a energetické trasy. Stačí se podívat na strukturu vzájemného exportu a importu mezi USA a EU. Nicméně USA potřebují Německo jako svého dozorce v Evropě a pozemní segment ozbrojených sil do války proti Rusku. Bez Německa a jeho EU by byla agrese vůči Rusku a možností jaderné války nemožná.

Přehlídka budoucích vítězů bez EU

Samozřejmě je otázkou, zda výše uvedená strategie zůstává v platnosti. Nelze vyloučit brzkou dohodu o rozdělení světa mezi globální vítěze USA, Rusko a Čínu s tím, že EU se svými byrokraticko-ekonomickými, rasovými a ekologickými experimenty zlikviduje sama sebe a stane se plně americkou kolonií. Evropským dozorcem se poté stane Anglie. Churchill by jásal. Rusko je částečně národní, nicméně vlastenecký stát, má velké prostory, suroviny, potraviny, energetiku, vlastní výzbroj, silnou armádu, ale relativně slabou ekonomiku a málo obyvatel. Ve spolupráci s Čínou je neporazitelné. Čína je v podstatě národní a vlastenecký stát, má mnoho obyvatel, silnou ekonomiku, stále více vlastní výzbroj, silnou armádu, ovládá polovinu Afriky, ale malý prostor, nedostatek surovin, potravin a energie, přičemž je závislá na dálkových přesunech surovin a výrobků. Bez spolupráce s Ruskem se mezi vítěze nedostane. V případě, že by Čína ve spolupráci s USA napadla Rusko, bude mít nakonec USA a EU i na severní hranici. Vojenským dohodám s NATO a EU nelze věřit. Dokladem je posun NATO k hranicím Ruska po roce 1990 v rozporu s veřejnými sliby a prohlášeními jejich reprezentantů. V nejhorším případě se vymyslí nějaké porušování lidských práv. USA mají velký prostor, silnou ekonomiku, nejsilnější armádu světa, dostatek obyvatel, suroviny, potraviny, energie a světovou rezervní měnu, ale nemá národní tmelící ideu, zato velké dluhy, narušený průmysl, rychle se drolící společnost a rostoucí rasové problémy. Rusko a Čína nemají zájem na válce, nicméně jsou již natolik silné, že mohou odrazit útok evropských států NATO i amerických spojenců v Asii, způsobit jim ničivé ztráty a zasáhnou účinně i území USA. Riziko je příliš velké i pro vládnoucí skupiny v USA, takže se hledá méně nebezpečné řešení. Pokud se nepodaří rozložit Rusko a Čínu zevnitř, je dohoda mocností o rozdělení světa nutná a dočasné výhodná pro všechny tři globální vítěze.

Vyhnou se válce, mohou dále zbrojit, přičemž ekonomickou krizi úspěšně zakrývá coronavirus. V podstatě lze konstatovat, že virus je pro všechny vlády požehnáním, neboť mohou zakrývat ekonomickou katastrofu ideologicky řízené ekonomiky, realizovat finanční tunely a ještě posilovat cestou zastrašování kontrolu nad obyvatelstvem. Povyk na téma, kdo s virovým mutantem přišel, je pouze další zastírací komedie k odvádění pozornosti stáda od reality.

Německá EU každopádně mezi vítěze patřit nebude, přestože má dosud relativně funkční, nicméně ideologicky řízenou ekonomiku, dostatek potravin, nicméně v koloniálním systému závislého a ideologicky řízeného dotačního zemědělství, ale postrádá prostor, suroviny, energetiku, silnou armádu a především nemá jednotné obyvatelstvo, neexistuje jakýkoli národnostní tmel, přičemž negativní dopad mají především klesající kognitivní kompetence v celé EU, německý rasistický kolonialismus ve střední a východní, částečně i jižní Evropě, sebevražedná islamizace, afrikanizace, agresivní lesbická feminizace a ekologické experimenty. Nicméně, Německo bude mít snahu udržovat životní úroveň vlastního obyvatelstva na účet kolonií. V tom ho aktivně podporuje, a to v některých případech už třicet let, nemalá část českých politiků pražské havlérky (ANO, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN, ČSSD, Piráti, proevropská část vedení KSČM) závislých na Německu, které si svobodně volí, stále dokola, naši evidentně stále inteligentnější a přemýšlivější občané řízení pomocí ČT a chytrých mobilů. Cizákům rozprodaná, rozkradená a vytunelovaná kolonie místo vlasti, svobodnou a demokratickou volbou. Hotová planeta opic k pobavení vítězů.

K nihilismu současné společnosti

Toto prostředí nihilismu nevzniklo ze vzduchoprázdna! Vzniklo účinným pusobením pseudoideologie (eklekticismu) havlismu-schwarzenbergismu,nahrazující jako berlička novorežimu “starý” marxismus-leninismus. Praní mozku třicet let – jako třicetiletá válka! – přineslo výsledky a nyní tyto shnilé plody tento stát sklízí.

Proto tu bují fašismus, protože jak jednou správně pravil prof.Keller, jehož teorie jinak moc neberu, “Když měšťák neví kudy kam – fašizuje”. Ta věta by se měla tesat.

Dám příklad. Již Ústava ČR není založena na národu a lidu českém, ale na jakémsi “občanstvu Čech, Moravy a Slezska” a navazuje prý na “státnost Koruny České a tradice státnosti čs., no to je dokonalé vystižení Protektorátu II. Právní šíbrové, havlokamarádi vymýtili z ústavy jak národ tak lid. Víme kdo.
 
Toto je stát bez státní ideje, bez státní a národní doktriny. Rusko Putina = stát státní ideje a státní doktriny. Proto nemůže být poražen. “Doktrinou” tohoto pseudostátu je poníženost vůči EVROPSKÉ UNII, Berlínu a Bruselu. Proto také bylo Německo tak obtížně porazitelné, protože až doposledka bylo státem nelidské státní doktriny, kterou fanaticky, na rozdíl od SSSR, kde převládlo přesvědčení, formovalo Němce k fanatismu, a proto fanaticky bojovala i Hitlerjugend, infikovaná nelidskou doktrinou. To nelze srovnávat se SSSR, kde idea Velké vlastenecké války byla přesvědčením téměř všech občanů bránících své blízké, svou vlast, své kraje před hydrou netvorů. Proto taky se dnešní propaganda Západu tolik snaží dehonestovat ideje SSSR a stavět lživě rovnítko mezi nacismus a komunismus. Když už toto ale vyvrátil sám Norimberský soud!
 
Pak se nedivme, že mladí z valné části – zdaleka ne všichni –  trpí ahistorismem a nevlastenectvím, když jim takoví lidé jako předseda jakési výzkumné společnosti pod Akademii věd lže do očí, že my jsme stát bez vlastního hrdinského příběhu. Taková duchovní sběř káže tyto lži!
 
Copak  legionářské vybojování státu není hrdinský zakladatelský příběh státu??? To bitvy Svobodovy armády a západních letců nejsou hrdinské příběhy??? A máme těch příběhů daleko více – příběhy našich vědců a techniků za národního obrození, naši literaturu, náš průmysl atd. Je to jasné? Stačí si přečíst dobový tisk, třeba Svobodné Československo z let 45-47, abychom pocvhopili, jak státní idea svobodného Československa byla vlastní našim národům, a to  až do doby, tzv.sametového převratu.
 
Socialismus bez ohledu na jisté excesy státní ideu udržoval – havlismus ji programově zničil! To může popřít jen historický ignorant!
 
 
Dr. Jiří Jaroš Nickelli

Bezpečnostní hrozby

Politolog Oskar Krejčí se ve svém komentáři zamýšlí nad otázkou, jaké jsou skutečné hrozby pro Česko a Slovensko a proč mají tyto země vydávat na obranu více peněz než Rakousko.

První vlna pandemie COVID-19 v Evropě postupně opadává. To by mohlo přinést i uvolnění mysli a vytvořit prostor pro hodnocení bez emocí. Zdá se, že si Česko a Slovensko nevedly špatně. Na škále od pomyslné jedničky, kterou by mohla dostat například Čína, a pětky, kterou zatím symbolizují Spojené státy, by mohl střed Evropy dostat dvě mínus. V testu sociálně-politické odolnosti v krizi v zásadě obstál.

  • ČÍNA. Podle serveru Worldometer připadali v Číně v neděli odpoledne na milion obyvatel 3 mrtví v důsledku onemocnění na COVID-19. Peking začínal válku proti novému koronaviru jako první, a nemohl tudíž využít ničí zkušenosti. Přesto zareagoval velice rychle a ofenzivně. Státní vedení pochopilo povahu nákazy a uzavřelo ohnisko infekce. Pozoruhodná byla mobilizace lidských i ekonomických zdrojů, pružný přechod na masovou výrobu potřebných lékařských přístrojů a zdravotnických pomůcek. I v těchto ztížených podmínkách dokázala Čína zároveň pokračovat v boji proti extrémní chudobě některých lidí a oblastí, a to včetně zajišťování podmínek pro bránění opětovného návratu chudoby. To s největší pravděpodobností potvrdí i zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, které začne koncem tohoto týdne.
  • STŘEDNÍ EVROPA. Podle serveru Worldometer  připadalo v neděli odpoledne v Česku 28 mrtvých na COVID-19 na milion obyvatel, na Slovensku 5 mrtvých. Státní vedení pragmaticky přizpůsobila taktiku zahraničním zkušenostem i měnící se situaci. Pochopila, že nemůže spoléhat při rozhodování či získávání materiálu na euro-atlantická centra. V situaci, kdy EU/NATO tváří v tvář neznámému problému strnuly, začala Praha i Bratislava spoléhat na vlastní síly. Nedostatek zdravotnického materiálu v zásadě dokázaly nahradit dovozem, a to především z čínské „světové továrny“. Státy udržely přijatou strategii, a to i přes rozpory uvnitř politické elity, a na Slovensku dokonce navzdory povolební výměně vlády. Ustály tlak médií, která mimo jiné zásobovala veřejnost příběhy o možnosti nahradit dovoz svépomocí, přičemž pomíjela jak časovou náročnost testů, tak i kusový charakter či malosériovost výroby. Zatím se daří bránit dramatickému růstu nezaměstnanosti.
  • Podle serveru Worldometer  připadalo v neděli odpoledne ve Spojených státech 272 mrtvých na COVID-19 na milion obyvatel. Prvotní reakce federálního vedení v USA na pandemii byla defétistická, napodobovala Londýn a odmítala zkušenosti z jiných zemí; po propuknutí epidemie na domácí půdě zahájila obranu. Ta byla spojena s decentralizací opatření; ohniska nákazy zůstala otevřená. Spojené státy se postupně staly nejvýznamnějším globálním ohniskem nejen pandemie, ale také její politizace. Federální vedení z téměř všech hlavních problémů obviňuje Čínu a Světovou zdravotnickou organizaci. Propaganda Washingtonu pokročila dále ve stírání rozdílu mezi oficiální informací a konspiračními teoriemi. Pandemie odkryla sociální rozkastovanost společnosti, neúplnost oficiálních statistik. Podle oficiálních údajů činila nezaměstnanost v USA v únoru 3,5 %, ale v dubnu vyrostla na 14,7 % práceschopného obyvatelstva – s výhledem na další růst do rekordních výšin. Požadavek ukončení karantény a otevírání ekonomiky Bílý dům podřizuje daleko více potřebám listopadových prezidentských voleb než zdravotnímu stavu společnosti.

Ekonomické otazníky

Celá řada západoevropských zemí vykazuje z hlediska úmrtnosti horší výsledky v boji s koronavirem COVID-19 než USA – například Velká Británie 508; naopak Rusko 18. To naznačuje, že v boji proti globální pandemii klíčovou roli sehrává stát se svojí suverenitou, jím zvolená strategie a schopnost mobilizovat zdroje. Na tom nic nezměnila rostoucí hustota globálních komunikací i schopnost koncentrovat zkušenosti a distribuovat poznatky pomocí center, jako je Světová zdravotnická organizace. I když Česko a Slovensko v zásadě obstály, delší trvání karantény by ukázalo na velký problém s potravinovou soběstačností – spoléhat na eurounijní dobrodiní je hazard.

V příštích měsících se ukáže ještě jedna výhoda Pekingu: jeho obrovské finanční a zlaté rezervy umožňují uvolňovat prostředky do ekonomiky bez rizika nezvládnuté inflace. I v tom je však Čína těžko napodobitelná. Strach z COVID-19 vytvořil atmosféru, kde je možné téměř vše. V této situaci se například předvolební boj v USA změnil na kongresové orgie fiskální neodpovědnosti. A zdá se, že tato choroba je nakažlivější než nový koronavirus. Západní kvantitativní uvolňování – což je eufemismus pro emisi peněz krytých pouhou konvencí – už brzy uvolní stavidla inflaci, a to především u zboží denní spotřeby. Bude zajímavé sledovat nový zátěžový test pro USA i dolarizovanou globální ekonomiku v situaci, kdy nárůst nedůvěry v hospodářskou výkonnost zkomplikuje tradiční přelévání nadbytečných peněz do nákupu akcií s neurčitou hodnotou. Zvlášť zajímavá bude na konci roku situace na trhu s „papírovým zlatem“, kdy se na burzách obchoduje nikoliv se zlatým kovem, ale papírky slibujícími neexistující zlatý kov. Přitom právě „papírové zlato“ pomáhá udržet cenu reálného zlata ve vztahu k dolaru na relativně nízké úrovni.

Poučení z krize

Otázka dneška zní: je pravděpodobnější, že na Prahu a Bratislavu zaútočí kozáci a vojáci Mistra Sun, nebo nějaký nový koronavirus? Jaká je skutečná hierarchie hrozeb, kterých by se mělo bát Česko a Slovensko? Ve vědeckých prognózách se obraz budoucnosti zjevuje jako pravděpodobnostní alternativy. Ovšem také intuice bez věcné analýzy může mnoho napovědět. Bez ohledu na kolísavé názory premiéra či některého z ministrů, strategická rozhodovací vrstva má řadu let strnulý názor. Proto je úřední odpověď jasná. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2015 v přehledu hrozeb uvádí „pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události“ na posledním, jedenáctém místě. Chápe, že „pravděpodobnost přímého ohrožení území ČR masivním vojenským útokem je nízká“, ovšem tvrdí, že Česká republika „jako zodpovědný člen mezinárodních organizací zahrnuje mezi relevantní bezpečnostní hrozby i takové, které nemají přímý dopad na její bezpečnost, ale ohrožují její spojence“.

V reálném životě se za dobu členství Česka v Severoatlantické alianci „ohrožení spojence“ projevilo jako útok nejmocnějších členských států NATO na Jugoslávii, Afganistán, Irák a Libyi – tedy akce, které nejenže nesouvisejí s národními zájmy Česka či Slovenka, ale v případě bombardování Srbska a odtržení Kosova jsou s nimi v přímém rozporu. V paranoidním obrazu světa, který sdílí velká část washingtonské politické elity, nejdůležitějšího spojence Prahy a Bratislavy, je prvořadou hrozbou pro svět Peking a hned po něm Moskva. Nákup zbytečných zbraní, který provedla slovenská vláda a na jehož uskutečnění vzdor pandemii přísahá ta česká, ukazuje, že některé středoevropské státy jsou ochotné zapojit se do jakéhokoliv washingtonského dobrodružství. Loňský podíl nákupu nové techniky nebyl na vojenských výdajích Bratislavy podle zdrojů z centrály NATO na požadované úrovni 20 % – vyšplhal se na 41,7 %. Poučením by mělo být, že tento pokus vlády SMER získat si přízeň nejmenované ambasády se ve volbách ukázal jako naivní.

Podle Obranné strategie ČR z roku 2017 „bude Česká republika, v souladu se závěry summitu NATO ve Walesu v roce 2014, usilovat v horizontu 10 let o přiblížení se k hranici výdajů na obranu ve výši 2 % HDP“. Pravdou je, že v uplynulém období došlo v Česku a na Slovensku ve vztahu k hrubému domácímu produktu ke snížení vojenských výdajů. To souvisí především se skutečností, že armády těchto států přestaly být svébytnými bojovými uskupeními schopnými samostatně vést moderní válku. Ekonomická i vojenská nesmyslnost požadavku vojenských výdajů na úrovni 2 % HDP je dána tím, že nebere ohled na splnitelné úkoly armády, povahu vnějšího nebezpečí a na možnosti rozumné diplomacie. Reálné potřeby obrany může přiblížit porovnání s některými evropskými zeměmi. Stačí nahlédnout do tabulek Stockholmského institutu pro výzkum míru. Vyplývá z nich, že evropské státy, které vyhlásily neutralitu, vynakládají na obranu menší díl hrubého domácího produktu, než slibuje Praha a Bratislava. Nachází se snad Rakousko v jiné střední Evropě než Česko a Slovensko?

http://casopisargument.cz/wp-content/uploads/2020/05/krejci_tab1-300x136.png 300w" sizes="(max-width: 713px) 100vw, 713px" width="713" height="324">

Řečeno jinak, členství v NATO by mělo v budoucnu znamenat:

  • Větší výdaje na takzvanou obranu při nesprávném vymezení pořadí velikosti hrozeb.
  • Větší bezpečnostní riziko pro Česko a Slovensko. Nejde jen o to, že aktivity NATO často neodpovídají jejich národním zájmům. Z Česka i Slovenska se zcela zbytečně stávají cíle nejen pro islámské teroristy, ale i pro ruské rakety.

Už před pandemií někteří čeští politici a úředníci, snad vedeni vidinou zisku, pochopili, že struktura státních hmotných rezerv je z hlediska reálných hrozeb nesmyslná. Tehdy zahájenou diskusi o odprodeji kovů ale nedoprovázelo rozhodnutí o nákupu zdravotního materiálu využitelného v boji proti skutečným hrozbám. Byla promeškána příležitost. To vše se paradoxně děje v době, kdy tolik potřebný zápas s klimatickými změnami a znečištěním životního prostředí se v Bruselu mění na nebezpečné podnikatelské náboženství.

*          *          *

Pandemie ukázala, že reálná hierarchie hrozeb Česku a Slovensku je na hony vzdálená jak oficiálním doktrínám a strategiím, tak i propagandě. Ukončování první fáze útoku nového koronaviru však někteří politici a novináři vnímají jako příležitost přejít do protiútoku a varovat svět před nebezpečím z východu. Snaha zamknout společnost do šedivého veřejnoprávního vězení plného samotek vybavených jen a pouze Českou televizí naráží, alespoň zatím, na nepochopení veřejnosti. Noví hrdinové, které reprezentuje tragikomické trio pražských konšelů, ale nepropadají beznaději. A tak nepřetržité vlnky směšných kampaní ricinového typu jsou za burácivé podpory režimních médií měněny na tsunami, které dokáže zakrýt reálné problémy.

Většina těch, kdo současnou politiku a propagandu kritizují, se nechce stavět proti Západu. Jde o to ukázat, že současná politika Západu je v rozporu s jeho skutečnými zájmy. Vždyť je to tak prosté: nepodněcovat nenávist mezi státy, nezvyšovat nebezpečí války, neutrácet zbytečně peníze, které v době koronavirové chybí jinde. Přání, aby to pochopili nejvlivnější západní státníci a novináři, však vyvolává tísnivý pocit beznaděje.

Fackováním Rusů fackujeme sami sebe

Koneckonců – facka ani tak moc nebolí, ale jak si mnozí pamatujeme třeba z období dětství či dospívání, ten pocit ponížení je vpravdě nezapomenutelný. Hanba a stud, kdy třeba milující rodič nebo učitel nevidí už jinou možnost připomenout provinilcům jejich vybočení z morálních mezí a sáhne byť z čirého zoufalství k inzultaci tváře, jsou nekonečné.

Čím raději máme toho, kdo nám políček uštědří, tím zoufaleji se snažíme rychle nastoupit cestu zpět k jeho srdci, kterou na delší či kratší okamžik facka zatarasí.

 

Je to taková politická metoda. Pro zbabělce…

Jiné to ovšem je, když hanbu vzbuzující moc facky využívají lidé ve světě dospělých, třeba v politice. Chtějí tak jednoznačně vyjádřit své opovržení vůči tomu, na nějž cílí. Téměř vždy jde o podlé sebezvýraznění při sporech o cokoli, pokud fackující nemá na své straně moc argumentů a uchýlí se raději k (bez)moci facek.

Politické liskance se však pro jistotu uštědřují nevymáchanou hubou, vždy v bezpečné vzdálenosti od fackovaného a se zárukou fyzického bezpečí před případnou odvetou. Naprostým vrcholem nepřítomnosti jakékoli sebereflexe a osobnostního dna jsou takoví politici, co neváhají fackovat cizí národ. Facky z držky zakomplexovaného oportunisty ale nikdy nedopadnou do zamýšleného cíle, poněvadž jsou vedeny v rovině nefyzické, filozofické. A protože filozofie má zásadně jen povahu argumentační, takový faulující politický hochštapler později s údivem zjistí, že nafackoval sám sobě. A někdy, ještě více později, že jej od jeho vlastních facek dokonce bolí ta tvář, na které do té doby seděl a odkud čerpal celou svoji inspiraci.

Hochštaplerů je v našem politickém spektru plno. Jejich motivací krom běžného narcisismu je hlavně mít se dobře. Dobře za jakoukoli cenu, s minimální námahou, za maximální odměnu. Neskutečný (a z jejich pohledu dokonale využitý) prostor všem lidským troskám v partajních kabátech poskytlo 75. výročí od konce II. světové války v Evropě.

 

Schováme se za chřipku.

Konfrontační kurs vůči Rusku, který víceméně poslušně nastoupily bývalé země Východního bloku za mistrování našich nových frankogermánských pánů a majitelů našich surovin, bank a hospodářských odvětví, byl v tyto dny umocněn i mocenským znehybněním běžného obyvatelstva vládními nařízeními. Zastíněny prý pandemickou velechřipkou s nejlepším PR, lily se z kolaborantsky obsazených médií kubíky jedu do myslí zhola bezmocných občanů. Tak i Češi a Slováci, po třicet let bezradně bloumající po zbytcích kdysi soběstačné a nezadlužené Československé republiky, si v těchto dnech užili své.

Na Slovensku se konec utrpení z válečných dob příliš nemedializovalo. Zato se slavnostně vyhlásil na věky věků (kolikrát už jsme takové časové perpetuum mobile vyslechli) vazalský akt příslušnosti ke Čtvrté říši. Ústy prezidentky Zuzany Čaputové byly podpisy tří nejvyšších ústavních činitelů popsány sice jinými slovy, ale dle vyjádření prostých občanů je ponížená suplika bůhvíkomu vnímána celkem jednoznačně. Mediální prostor u našich bratrů byl a dlouho ještě bude vymezen

dvěma tématům. Koronavirus stokrát jinak a smrt novináře Jána Kuciaka pěkně na pokračování. Holt na Slovensku nemají to štěstí, že by například při osvobozování Bardejova padl nějaký jeden americký voják, i když by to mělo být třeba vypadnutím z jeepu pod vlivem místní pálenky, jak se tím dodnes může pyšnit naše Plzeň.

U nás v Čechách a na Moravě, jakož i ždibíčku Slezska nemáme sice dosud mediálně zpracovatelnou smrt investigativce jako použitelnou vycpávku možných mediálních skulinek, které nestačil vyplnit koronavirus. Ale máme tři politické maškarotýry Hřiba, Koláře a Novotného, jimž se za ječivého tartasu žoldáckých klávesnic podařilo obsadit ba snad až polovinu éteru, tištěného papíru a jistě i rozhlasu po drátě, umně odňatého dosud dominujícímu koronaviru.

Už dva měsíce nevědí občané zbytkových republik nic o válce Turecka proti Sýrii, Řecku či Libyi, nic o přesunech britské a americké flotily do Baltského moře, kde připravují další provokace proti Rusku, nic o tradičně zpackané invazi USA do Venezuely, zkrátka vůbec nic o světě kolem.

 

Milé děti, Evropu nám zachránily USA, když se to Říši nepovedlo….

Ale aspoň u nás už prý víme, že II. světovou válku rozpoutal Sovětský svaz, jehož vojska nás po jejím skončení dle mínění pražského primátora Hřiba okupovala a Prahu jsme si vlastně osvobodili sami. Podíl Rudé armády na celé akci byl prý prakticky jen obsazením dobytého území.

V souladu s názorem starosty Řeporyjí Pavla Novotného pak nejvrchnější konšel chápe i to, že se na osvobození Prahy podíleli též kamarraden Vlasovci, tedy esesáci, tedy i i vrahové českých civilistů například ze Zákřovského Žalova. Pan Hřib také souhlasí i s pokoutním odstraněním památníku maršála Koněva z Náměstí Interbrigády v Praze 6, které protiprávně inicioval a nařídil starosta Kolář.

V nejrůznějších médiích (obzvláště Český rozhlas PLUS na tomto místě vyniká) jsme upozorňováni na naše nekonečné viny za utrpení skvělého německého národa při jeho vysídlování. Znějí tklivé příběhy jednotlivých pamětníků na nekonfliktní předválečný i válečný život v krásných Sudetech a jsme i varování (opět Český rozhlas PLUS), že němečtí pamětníci nám tato příkoří nehodlají odpustit. Jinými slovy – musíme se ještě moc a moc „polepšovat“. Docela inspirativní, že ano?

 

Stydět se už nestačí…

Shrňme si to. Pětasedmdesáté výročí osvobození Československa jsme „oslavili“ těmito fackami do tváře Ruských i našich hrdinů:

Strpěli jsme odtranění pomníku maršála osvobozeneckých vojsk v Praze 6 a jeho „nahrazení“ zbudováním pomníku příslušníkům vojsk SS v Praze Řeporyjích.

Trpíme neustálý tok špíny, kdy je nám z médií podsouvána naše spoluvina na německém holokaustu, na „nelidském“ zacházení se zcela „nevinnými“ sudeťáky.

Dovolujeme stavbu symbolů naší staleté poroby německými Habsburky, necháváme beztrestně ostouzet samotný vznik Československé republiky.

Pliveme na naší historii, necháváme kroutit dějinnými skutečnostmi, desetitisíce našich padlých za naši svobodu necháváme „obracet se v hrobech“ tím, jak necháváme řádit hřiby, koláře a novotné všech úrovní sprostoty za mlčení naší zbabělé vlády.

Necháváme se fackovat českými politickými kriply a necháváme je fackovat i Rusko. A je-li nám přitom stydno, nedáváme to nijak najevo.

Jedna věc je jistá. Nedáme-li to co nejdříve najevo, tak se náš stud nepočítá. A facky hřibů a dalších se vrátí i na naše tváře. Poprávu.

 

Svatopluk Otava, komentátor ANS

Tajné služby by neměly být ideologické a čučkařit. Je vidět, jak je stát připraven na krize. Bývalý rozvědčík Kubizňák práská bičem

ROZHOVOR Zdá se, že nastává věk celosvětového elektronického „fízlování“ všeho a všech bez ohledu na státní hranice. Politická elita se tím brání proti samoorganizování společnosti. To říká Ladislav Kubizňák, jenž pracoval jako důstojník československé rozvědky pod diplomatickým krytím ve Spojených státech amerických mezi lety 1985 až 1989, tedy v době, kdy se očekával pád celého východního bloku. Zanedlouho podle něj dojde také k dalekosáhlým změnám. Například k přeformátování USA.

Tajné služby by neměly být ideologické a čučkařit. Je vidět, jak je stát připraven na krize. Bývalý rozvědčík Kubizňák práská bičem
Foto: Archív Ladislava Kubizňáka
Popisek: Ladislav Kubizňák dnes

reklama

Českem se dnes nese od úst k ústům příběh. Z Ruska přijel muž s diplomatickým krytím, v kufříku jed ricin na otrávení Koláře, Novotného a Hřiba, načež se zjistí, že před ním varoval českou kontrarozvědku anonym. Zeptám se vás podle amerického seriálu Věřte nevěřte, je pravdivý?

Hloupost nad hloupost, která se ale dá rozmazávat. Ten muž s diplomatickým krytím je  Andrej Viktorovič Končakov, zmocněný ředitel Ruského střediska vědy a kultury v Praze 6, Na Zátorce 16. Je znám, neboť  s ním zcela nezištně spolupracovala řada i českých historiků na uspořádání mezinárodní vědecké konference o druhé světové válce, která se za hojné účasti našich a zahraničních účastníků měla původně uskutečnit 16. dubna v Praze. Již samotná příprava této vrcholné vědecké akce k 75. výročí ukončení  druhé světové války a osvobození naší vlasti od fašismu po celou dobu narážela na četné zjevné i skryté překážky a na neustálé nové a nové  problémy, které  Končakov musel trpělivě  řešit. Letos  u nás šlo v podstatě o ojedinělou akci.

Anketa

Byl by šéf ODS Petr Fiala dobrým premiérem?

3%
97%
hlasovalo: 31875 lidí

Tu akci, která nakonec byla on-line, jsem sledoval a Končakova znám. Mladý a sympatický muž...

Také ho znám osobně, jedná se o velice slušného, vzdělaného mladého muže. Pomohl mi například s uspořádáním výstavy obrazů jedné nadané ruské malířky v Praze.

Co vás na tom příběhu nejvíce zaráží?

Když srovnám uváděnou „ricin historku“ s podobnou akcí, která se před pár lety odehrála ve Velké Británii, kdy pro provádění aktivních opatření je důležitý i výběr klíčového slova, v našem případě „novičok“, tak je to podivné. Novičok je název bojového plynu, kterým byl údajně otráven exagent ruské Hlavní správy rozvědky generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace (GRU). V Rusku byl Sergej Srkipal odsouzen ke třinácti letům vězení a později vyměněný za půvabnou špionku.

Všimněme si mistrného použití takzvaného homonyma. Jde o slovo zvukově shodné, ale graficky odlišné od jiného. Můžeme popřemýšlet už nad samotným vybráním názvu plynu v aféře Skripal ve Velké Británii. Ten byl určen pro jaké uši? Především anglosaské veřejnosti, když název bojového plynu „Novichok“ zní v jejich uších jako „Now we choke!“, tedy „Teď se dusíme!“ Jak by zněl v této souvislosti název zřejmě použitého plynu BZ toxin? A když slyšíme vybraný název „ricin“, tak slovo působí průjmově. Koukáme, kde je nejbližší záchod, a tím nemyslím nerůžovou záchodovou mísu umístěnou na památníku maršála Koněva na Praze 6. Ten novinář, který vypustil „ricin kachnu“, vše dopředu dobře promyslet.

 

Petra Procházková ve své glose „Rusové vám život nevezmou, oni vám ho zničí“ napsala, že ruské tajné služby od roku 1923 zásadně nepoužívají pro své akce v zahraničí diplomatické krytí a likvidují buď přeběhlíky anebo lidi, co disponují utajenou a pro ně nepříjemnou informací, kteří jsou v zahraničí. Jak to vidíte vy?

 

Anketa

Která TV teď přináší nejlepší zpravodajství? (Ptáme se od 12.5.2020)

9%
67%
14%
hlasovalo: 13216 lidí
Před nedávnem jsem s dřívějším důstojníkem izraelské služby konzultoval případ zastřelení vysokého izraelského vojenského diplomata. Spolu jsme se nepotkali ani v New Yorku, ani v Tel Avivu, nýbrž v Meziměstí u Broumova na nádraží. Tam od roku 1871 vedla hranice mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem. Poobědvali jsme v restauraci Švejk zábavního centra Walzel a měli si hodně o čem povídat a co konzultovat. Plukovník je už na penzi, kromě toho, že vede advokátní a notářskou kancelář v Tel Avivu píše knihu o Yosefu (Joe) Alonovi, narozeném jako Josef Plaček v Československu 25. července 1929. Byl to izraelský letecký důstojník a vojenský atašé, kterého tajemně zastřelili na příjezdové cestě u jeho domu v Marylandu. Americká FBI na nic ani po létech nepřišla. Kdo provedl jeho likvidaci v období mnichovské olympiády je dodnes záhadou, ale lidé typu výše jmenované novinářky na to najdou okamžité vysvětlení. Ruka Moskvy je dlouhá.

Nezdá se vám samotný titulek glosy nešťastný, vyvolávající představy o nenávistném národu z východu?

Vymývání mozků, nebo též brainwashing, je původně teorie o existenci technik směřující k ovlivňování jednoho nebo více lidí tak, aby změnili svoje názory nebo chování, a to ve prospěch toho, kdo brainwashing provádí. Nejčastější důvody této snahy jsou politické, náboženské, finanční nebo sexuální. Původní význam jako kontrola mysli byl v pozdější době rozšířen i na převýchovu ve smyslu úsilí zaměřeného k slepému a odevzdanému přijetí určité doktríny, názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku.

Rusofobie se rozlézá ve veřejnoprávních médiích a v oficiálních dokumentech s pomocí vrcholných představitelů Evropské komise, Evropského parlamentu a NATO. Zářivým příkladem je prezidentka Evropské komise Němka Ursula von der Leyenová. Ve společném prohlášení neprosadila ani zrnko pravdy v podobě zmínky o osvobození největšího koncentračního tábora Auschwitz- Birkenau sovětskými vojsky.

V Česku mezitím proběhla v době stavu nouze závažná epizoda s odstraněním sochy maršála, který byl mimo jiné dekorován i americkým státním vyznamenáním Legion of Merit. Zařídil to okresní činovník, synek bývalého českého velvyslance v USA a v Ruské federaci Koláře, který po velvyslancích Baštovi a Kostelkovi rozjebal vztahy s Ruskem tak, že se tam prakticky nedalo obchodovat. Pak odešel ke Kellnerovi, kde prakticky za několik měsíců zjistili, že je pan diplomat v obchodních věcech absolutně neschopný.

Sází na výhru Joe Bidena v listopadových prezidentských volbách, jinak by jako pěšák takto zřejmě nepostupoval. A může mu to vyjít. Nelze přitom ale zapomenout, že USA samy o sobě, ať je novým prezidentem Petr nebo Pavel, nemohou překonat ekonomické, politické a  sociální následky kouřové clony – pandemie. K využití biozbraně nemají dostatek sil a budou asi muset využít celosvětové koordinace. Proto je odstraňování soch maršála jedné z jaderných supervelmocí v dané situaci dětinsky hloupé. „Užitečný idiot“ je pojem politického žargonu používaný pro lidi vnímané jako propagandisté ve věcech, jejichž cílů si nejsou plně vědomi, a jsou cynicky využíváni ostatními pro šíření propagandy, o jejímž účelu nemají povědomí.

O české kontrarozvědce BIS se hodně mluví. Jak hodnotíte její práci, anebo alespoň ty kauzy, které se v poslední době dostaly do médií?

Služba pracuje v utajeném režimu a hodnotit její práci by byla pouhá spekulace. Pokud jsou ale naše tajné služby dobré, tak veřejnost neměla prostřednictvím vlády postrádat včasnou informaci o vzniku potencionální pandemie. Což se nestalo. Zná BIS původce biozbraně? Je pandemie koronaviru bojovým testem 5G sítí? Co máte udělat, pokud se patologický signál šíří silnými radiovými vlnami, které pronikají do našeho domova a pokrývají celé naše okolí? Co udělat, pokud se patologické signály rozloží v mikrovlnném záření z mobilního telefonu, který držíte u hlavy? Pokud nestačí vitamíny D, C a další, umí někdo zajistit účinný protilék vyvíjený v laboratořích jiných zemí?

 



A naše vláda, nadřízená tajným službám, zaspala. Současný cirkus je trapný. I smrtka si dezinfikuje kosu. Je vidět, jak je stát připraven na krize, které nemusí být pouze virové! Za socialismu měla republika pro každého občana plynovou masku s filtrem a další obranné prostředky. Třeba balíček protichemické a bakteriologické ochrany s dezinfekcí a další potřeby. Dnes není stát schopen včas zajistit pro občany ani roušky, což je kus látky se dvěma tkalouny. Civilní obrana měla mnoho dalších potřeb. Velké filtroventilační jednotky a stanice očisty. Také jsme měli jednotky armády, které byly vycvičeny a určeny k očistě po bakteriologickém útoku. Ty by se dnes hodily, a hlavně měly mnoho potřebné techniky a vybavení, které bylo i po letech použitelné a účinné. Kdo dopustil zničení a rozkradení tohoto vybavení? To ukazuje, jaká je úroveň státu v roce 2020.

Rovněž by nebylo od věci, aby služby zjistily, kdo je organizátorem ricinové aféry, a aby to sdělily veřejnosti. A „díky“ rozmazané hlouposti a vzniklé „osobní štvanici“ na Andreje Končakova, kterou podle ambasády spustila česká média, čelí diplomat mnoha výhrůžkám. V souladu s článkem 29 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1961 se ruské velvyslanectví obrátilo na naše ministerstvo zahraničí se žádostí o učinění všech vhodných opatření k zabránění každého útoku proti osobě, svobodě a důstojnosti svého zaměstnance. A nakonec, BIS stejně jako rozvědka by neměla být ideologická a neměla by čučkařit.

Jak jste vnímal její kritiku, že výuka historie v Česku je stále poznamenána sovětskou interpretací dějin?

Anketa

Máte důvěru v Bezpečnostní informační službu (BIS) ?

4%
96%
hlasovalo: 17411 lidí
Zdůrazněme, že Moskva po dlouhá desetiletí tvrdě „vyučovala“, že samostatné rozhodování v jednotlivých zemích je nepřípustné včetně odlišnější interpretace dějin. Takže se není čemu divit, že se jí to vrací jako bumerang. Ale přitom postrádám například více informací o vpádu polského vojska do demokratického Československa v roce 1938 a o tom, že se dnes bojuje o to, zda část Evropy bude Evropskou říší nebo zda tu přežijí národní státy, které se kdysi nechtěly stát součástí Osmanské říše, Habsburské monarchie nebo Sovětského svazu.

Proti všeobecně zaváděnému proudu v myšlení je potřebné uvést, že jsme se stali politickou periferií s masivním odlivem zisku – 300 až 500 miliard korun ročně, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. A naši občané to vnitřně pociťují. Byl to záměr, nebo naivita našich elit. spadnout na úroveň kolonie?

S trochou nostalgie je možné vyvolat hypotetickou úvahu. Ukažte dnes jediný národ naší velikosti, který před rokem 1989 dokázal vyvíjet a vyrábět trysková a dopravní letadla, atomové reaktory, turbíny, elektrické lokomotivy, nákladní a osobní automobily, motorky, trolejbusy, autobusy, traktory, tanky, říční i námořní lodě, tkalcovské stavy, pivovary, cukrovary a tak dál. Ve vojenství vyvinutý speciální neviditelný radar Tamara, který z dvanácti míst po obvodu SSSR už tehdy hlídal vzdušný prostor nad jeho celým obrovským územím. Měli jsme 200tisícovou dobře krmenou a vyzbrojenou armádu. Měli jsme na státních hranicích kvalitní plot, který by byl dneska tak potřebný k obraně před přílivem potenciálních hord, jejichž bojovníci mívají více manželek než zubů. Byli jsme naprosto soběstační v potravinářské a zemědělské výrobě s kvalitní produkcí, s neprodanými vodními zdroji naší české pitné vody a distribučních sítí cizákům. Byli jsme bez jediné koruny dluhu, s miliardami korun naplněným penzijním fondem, s metrem v Praze a s prvními stovkami kilometrů dálnic. O rozvinuté bezplatné zdravotní péči nemluvě.

Žili jsme v systému, kdy práce nebyla posledním způsobem získání peněz a osobní zájmy nově zrozených politických jednotlivců nebyly nadřazeny nad zájmy státu. Jenom ty zatracené banány nebyly k dostání tak často jako třeba brambory. Nedávno proběhlé sté výročí Československa, které už neexistuje, ve mně vyvolalo protiklad. Hrdost a stud.

A nyní k největší hrozbě, s níž se lidstvo potýká. Pandemie koronaviru. Je v pořádku, že se nařízení vlády začala rozvolňovat a nouzový stav končí?
 
Existuje i novodobý pojem „dluhová pandemie“. Vyhlášením pandemie obav z koronaviru se zakryl pro veřejnost strach z již dlouho ohlašované hospodářské recese. V boji s ní nelze vyhlásit tak jednoduše nouzový stav, dostat národ pod kontrolu a z ulice, jako v případě virového onemocnění. Proto je nutné chápat nouzový stav jako víceúčelový prostředek k řešení mimo jiné dluhové pasti, ve které se nacházejí veřejné finance, podnikatelská sféra a banky, pomocí transformace bankovní sféry a převodu levných aktiv do anonymních nadnárodních fondů.

Koronavirus přibrzdil kolo, které se musí točit, aby se systém s námi nenávratně nerozloučil. Proto česká vláda v boji diktovaném pandemií strachu z koronaviru, nevídaným informačním tsunami a pozastavením kulturního, religiózního a hospodářského života musela hrát divadlo pro veřejnost v sociální izolaci o upřednostnění zdraví společnosti a života jedince před byznysem. Bez ohledu na vývoj koronaviru, plížící se katastrofy z nedostatku vody a systémové hospodářské krize, česká ekonomika nepřežije ani tři až pět let. Válku nemohou vést odborníci, ale stratégové. A máme je vůbec? Vlaštovkou může být parta odborníků Institutu Equilibrium kolem profesora Zdeňka Součka, před řadou let zakladatele klubu Stratég. Čas pracuje pro Čínskou lidovou republiku a Ruskou federaci.

Ekonomicky se propadáme tak rychle, že vláda musí o takových věcech, jako je kapitálový vstup do některých firem, nikoliv jen uvažovat, ale i jasně rozhodovat. Do Prahy nepojede obrněná vozba z východu, ale země bude postupně ovládnuta východním kapitálem i bez ohledu na český podíl ze záchranného půlbilionového balíčku Evropské unie. Navíc ten podíl má tak omezenou účinnost, jako 25.000 plus 19.500 korun pro OSVČ. Stát, aby pomohl vybraným odvětvím překonat krizi, bude muset začít s jejich zestátňováním. A kde si na to půjčí? Na světových finančních trzích. A pak bude nejlepším cvičením pro ruce přepočítávání čínských peněz.

 



Odborníci nás už začali strašit druhou vlnou pandemie, světovou ekonomikou v troskách, následnou ekonomickou krizí a dalšími postkoronakrizovými hrozbami. Také už jste leccos naznačil v předchozích odpovědích. Co je však nejpravděpodobnější?

 

Anketa

Kdo je vám sympatičtější?

hlasovalo: 29153 lidí
Když tedy vlády vyhlašují karantény, když provádějí manévry proti viru jako za války, potom to znamená, že krize nemusí být krizí, ale pouze mistrným krizovým řízením s cílem dosažení donedávna nemožného. Začnou probíhat procesy v ostrém rozporu se všemi „evropskými hodnotami“ a na konci bude něco, co možná odhalíme až v závěru. Povinná očkování celých populací? Povinné zrušení hotovosti a nahrazení bezhotovostním stykem? Sledovací čipy pro lidi, aby se vědělo, kde se pohybovali, a aby se v budoucnu nákaze zabránilo? Technologie pozorování rtů, aby se vědělo, co lidé říkají.

Kamery na dálničních branách, které mají kontrolovat, zda má vůz zaplacen dálniční poplatek, pořídí nejen snímek registrační značky vozu, ale rovnou tři fotografie. Vhodné pro využití technologií rozpoznávání obličeje, jak to třeba dělá společnost Clearview Al. Systém by měl přitom pořídit fotografie každého projíždějícího vozu čtyřiadvacet hodin denně. Všechny fotografie se potom mají uložit na server a nejméně dalších čtyřiadvacet hodin se tam uchovají tak, aby si bezpečnostní složky mohly obsah serveru případně stáhnout. Měly by tak dokonalý přehled o tom, kdo v autě jede, kdo je řidič, kdo spolupasažéři a co v autě bez roušek dělají.

V současné době jsou drony používány k identifikaci narušitelů karantény, k dezinfekci ulic a dokonce i k nalezení lidí s příznaky onemocnění covid-19 v davu. V Kongresu USA leží návrh zákona 6666 TRACE Act – formálně znám jako Covid-19 Testing, Reaching and Contacting Everyone Act, zkráceně TRACE. Znamená to testování, dosažení a kontaktování všech, zkráceně – stopuj. Výraz „trace“ se již přeneseně uchytil ve slovníku používaném českými politiky v souvislosti s koronavirem jako „trasování“.

V České republice už něco jako 6666 TRACE Act platí, byť ve velmi umírněné míře. Říká se tomu „chytrá karanténa“ a je doprovázená sledováním trasy pohybu pomocí aplikace mapy.cz. Zatím však nedošlo k žádnému násilí a karanténa naštěstí působí poněkud zmateně a zataženě. K odvozu některého člena rodiny pak stačí pouhý úsudek „covidkomanda“, stačí zakašlání, teplota nebo zmínka, že se člověk někdy v minulosti setkal s nakaženým. Prostě zabouchají na dveře a odvedou vám třeba dítě. Hrozí testování najatými „covidkomandy“ přímo v domácnostech a následující odvoz členů rodiny, pokud usoudí, že by mohli být nakaženi.

 

Anketa

Je prezident Zeman vlastizrádce?

5%
95%
hlasovalo: 17343 lidí
Ano, hrozí dobrovolná závislost na technologiích, virtuální realitě, umělé inteligenci, sledovacích mobilních aplikacích. Pro naše občanské bezpečí! Vystrašený člověk souhlasí se vším. Zdá se, že nastává věk celosvětového elektronického „fízlování“ všeho a všech bez ohledu na státní hranice. Politická elita se tím brání proti samoorganizovaní společnosti třeba i s pomocí sociálních sítí.

„Je veřejným tajemstvím, že se světoví magnáti, zejména z USA, Japonska, Kanady a EU, obávají nedostatku přírodních zdrojů,“ vysvětluje doktorka sociologie Irina Aliverova. Organizace spojených národů v oficiálním dokumentu prý dělí světovou populaci do tří hlavních skupin. Na ‚zlatou miliardu‘, pak střední skupinu, která nemá dostatečné přírodní zdroje, a ‚výpomocnou‘ skupinu reprezentovanou obyvatelstvem rozvojových zemí včetně Ruska. Této poslední kategorie, téměř pěti miliard lidí, by se magnáti rádi zbavili jako plevele.

Pořád se říká, že svět nebude jako před koronakrizí. V čem? Co bude dál?

Dějiny se vyvíjejí neúprosně dále. Už v osmdesátých letech naše rozvědka prognózovala, že dojde ke spojení Západního a Východního Německa. To se uskutečnilo. V horizontu tohoto století má dojít z dnešního pohledu k další epochální události – k přeformátování USA. Jejich probíhající finanční krizi umocněnou pandemií je možné považovat za první stupeň kolapsu společnosti. Žijí si stále nad poměry. Světový úvěrově finanční model je dnes nastaven tak, aby vysával všechny národy a státy a sytil USA. Ale zdroje se vyčerpávají. Amerika se koncentruje na své vnitřní problémy a stále více přichází o svoji sílu navenek. Strategické těžiště se přesouvá ze zemí omývaných Atlantikem do oblasti Tichého a Indického oceánu. Koronavirus by mohl napomoci přetvořit globální světový řád, a tedy omezit nadvládu USA. Na systémy, které praskají ve švech, dolehla velká váha, a proto bude potřeba systém nový, stabilnější. Nebude od věci, když se vrátíme k některým dřívějším základům.

 

Pax Americana je vyčerpán a dojde k jakési Jaltě II. Jaltská konference, jak všichni víme, bylo setkání představitelů SSSR, USA a Velké Británie na konci druhé světové války. Aby kvůli krachu světové ekonomiky nedošlo k všezničující jaderné válce, budou se muset mocnosti, Čína, Ruská federace a USA sejít a domluvit nové rozdělení sfér vlivu a pravidel. Je namístě říci, že Rusové byli svého času na zhroucení sovětského impéria mnohem lépe životem připraveni než současní Američané na možný kolaps svého státu. Pro řadové občany USA bude rozklad současné podoby jejich společnosti mnohem bolestnější.

V české kotlině odhalil stav současné epidemie důležité věci, a to, že bez VIP osobností, tedy zpěváků, herců a jiných to jde. Bez Milionu chvilek to jde. Bez Senátu to jde. Bez poloviny členů Poslanecké sněmovny to jde. Bez „demobloku“ to jde. Bez neziskových organizací to jde. Bez prominentních novinářů to jde. Bez bruselské demokracie a jejích směrnic to jde. Jen bez armády našich pracujících žen a mužů to nejde. Ta jenom přesně neví, koho ve svém zájmu volit, a do důchodu odchází sedřená.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský

Bez finanční pomoci by nacisté dodnes jen řvali v mnichovské pivnici Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/forum/bez-financni-pomoci-by-naciste-dodnes-jen-rvali-v-mnichovske-pivnici.A200513_120755_pozice-forum_lube

Na článek historičky Evy Hahnové V Česku se řeší hlavně Mnichov a odsun. Přinášíme 9 milníků války, které mezi klíčovými událostmi často chybějí zareagoval Jan Schneider.

Jan Schneider 15.5.2020
Projev Adolfa Hitlera v říšském sněmu 1. září roku 1939. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projev Adolfa Hitlera v říšském sněmu 1. září roku 1939. | foto: ČTK

Historička Eva Hahnová zveřejnila článek V Česku se řeší hlavně Mnichov a odsun. Přinášíme 9 milníků války, které mezi klíčovými událostmi často chybějí. Opravdu přináší devět punktů, které jsou více či méně zanedbávané. Velmi významný je hned ten první, „pakt čtyř“ z 15. července 1933, kdy se k vzmáhajícímu nacistickému režimu začala lísat Velká Británie a Francie.

Hahnová je však málo dbalá svého řemesla, pokud neplní skrytě dezinformační úkol na vyšší úrovni. Disentní hlasy válečných historiků totiž dlouhodobě upozorňují, že hlavní propagandistický kurz současných evropských politiků vynechává z historie velké kusy, aby ji mohl formovat podle svých okamžitých potřeb. Doplněním několika aspektů do diskuse má možná vzniknout dojem, že těmto disentním hlasům bylo učiněno zadost a že to je všechno a nyní je to komplet a úplné.

Je možná nepěkné podezírat z takového kroku historičku, která se snaží odvést dobrou práci. Každopádně je její příspěvek významný a míří dobrým směrem, ale má neobhajitelně omezené spektrum a příliš brzy se její úsilí vyčerpává. Proto je nutné si položit otázku: Proč? Je totiž těžké pochopit, proč v jejím expozé chybí dva zásadní momenty, z nichž jeden je nesmírně důležitý, a druhý dokonce fundamentální.

Opomíjená „drobnost“

Tím prvním je snaha československého prezidenta Edvarda Beneše o vybudování systému evropské kolektivní obrany proti nacismu. Podle historiků, kteří se problematikou zabývají v celé šíři, znamenala německo-polská smlouva v roce 1934 vražení kudly do zad všem protinacistickým silám v Evropě.

Hahnová též zapomíná na další německé smlouvy (přinejmenším) o neútočení uzavřené s Velkou Británií (30. září 1938, den po podpisu Mnichovské dohody), s Francií (6. prosince 1938) a s Estonskem a Lotyšskem (obě 7. června 1939). Všechny předcházely té, která je jediná diskutovaná – Molotov-Ribbentrop z 23. srpna 1939.

Zásadní okolností je, že Eva Hahnová zcela pomíjí „drobnost“ – materiální stránku. Jak je možné, že se Německo vybabralo z inflační žumpy a za pár let disponovalo takovou obrovskou vojenskou mocí? Je příznačné, že tomuto tématu se nevěnuje téměř nikdo, kdo píše o vzniku druhé světové války.

Zásadní okolností je, že Hahnová zcela pomíjí „drobnost“ – materiální stránku. Jak je možné, že se Německo vybabralo z inflační žumpy a za pár let disponovalo takovou obrovskou vojenskou mocí? Je příznačné, že tomuto tématu se nevěnuje téměř nikdo, kdo píše o vzniku druhé světové války.

Historici jako by měli slepou skvrnu. Je to jen totální odtrženost akademiků od reálného světa, kterým nedochází, že bez obrovské finanční injekce a materiální pomoci by nacisté a jejich pohrobci dodnes jen vyřvávali v mnichovské pivnici? Nebo je to mlčení cílené, protože se za ním skrývají strašlivá a dodnes výbušná poznání, kdo skutečně z války profitoval? Že všelijaká odškodnění totálně nasazených a podobné akce jsou jen špičičkou ledovce?

Začněme od konce první světové války. Jak to bylo po jejím skončení s německými reparacemi stanovenými Versailleskou mírovou smlouvou? Co v tomto směru znamenal Dawesův (1924) a Youngův (1929) plán, a co Hooverovo memorandum (1931)? Projděme si letmo dostupná fakta.

Dawesův a Youngův plán

V roce 1923 vyzvala německá vláda Spojeneckou reparační komisi k revizi hospodářské situace Německa, které nebylo schopné v plné výši hradit nadiktované válečné reparace. USA v lednu 1924 navrhly vytvořit komisi pod vedením finančníka Charlese Dawese, aby vypracovala návrh opatření k hospodářskému oživení Německa.

Komise, aby se vyhnula střetu s Velkou Británií a Francií (která požadovala neúměrně vysoké reparace a dokonce obsadila Porúří, aby si je zajistila), nestanovila jejich celkovou výši, ale navrhla nové schéma plateb reparačních splátek, Dawesův plán, podle nějž reparační platby Německa závisely na jeho hospodářském výkonu. Německo mělo v průběhu následujících 30 let splatit 25 až 30 miliard dolarů.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let.

Německé hospodářství dostalo finanční injekci ve formě půjčky ve výši 800 milionů marek z amerických bank. Pak mohlo platit reparace Francii a Velké Británii, které zase mohly vyrovnat své dluhy vůči USA. Vznikl dluhový kolotoč, který učinil Německo atraktivní pro americký velkoprůmysl. Výše amerických investic pouze ve druhé polovině dvacátých let činila na tu dobu obrovskou částku 1,5 miliardy dolarů.

Americká investiční smršť znamenala obrovský odliv kapitálu, což podle některých odborníků mohlo také přispět ke krachu na burze („černý čtvrtek“ 24. října 1929). Američtí investoři uskutečnili velké transakce, například ITT koupil šest německých telekomunikačních podniků, GM firmu Opel, Ford zřídil filiálku v Kolíně – a o Rockeffelerovu Standard Oil a jeho propojení s IG Farben, pozdějším výrobcem cyklonu B, raději ani nemluvit.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let. Německo zaplatilo první splátku v květnu 1930. Na základě Hooverova moratoria (1931) byly další splátky odloženy – a již nikdy nebyly obnoveny.

Stopa peněz

Zbývá se jen zajímat o osud investic do německého průmyslu, kudy a komu chodily dividendy po celou válku? I historička Hahnová by se mohla na internetu dočíst, že přes basilejskou banku BIS. (Pravda, někteří akcionáři si je vyplácet nenechali, s tím, aby byly investovány do rozvoje podniku, který po válce pozřeli celý, přičemž blábolili, že s Hitlerem nic neměli a že na válce nezbohatli...)

Pouze tak by začala dostávat kontury i odpověď na otázku, co se dělo s největším lupem v historii, jak někteří znalci nazývají druhou světovou válku. Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Přitom spojenecké bombardéry dokázaly takové filigránské věci jako roztočit v přesném náletovém úhlu, výšce a rychlosti válcovou pumu, aby po vodní hladině jako žabka přeskákala nacistické zátarasy, narazila na stěnu přehrady, po ní sklouzla dolů a v určité hloubce vybuchla. Ale do obrovské Škodovky se ne a ne trefit – až na konci války, jako by byla zakletá.

Kletba spočívala pouze v seznamu akcionářů, kteří celou válku dostávali od nacistů dividendy, zatímco jejich spoluobčané rukovali proti těmtýž nacistům. A když jeden svědomitý muž chtěl v USA žalovat tato a podobná, donebevolající porušení zákona o zákazu obchodu s nepřítelem, proces se z rozhodnutí politiků neuskutečnil, protože by „zřejmě podryl morálku branců“.

Paní historičko Hahnová, dobrý nákrok, ale máte před sebou ještě strašně dlouhou a strastiplnou cestu. Bylo by však důstojné se po ní vydat, chcete-li hovořit o opravdových milnících války.

Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/forum/bez-financni-pomoci-by-naciste-dodnes-jen-rvali-v-mnichovske-pivnici.A200513_120755_pozice-forum_lube

Jan Campbell: Baviči a Thukydidova past

Zatím co v české kotlině trojice bavičů H&K&N se těší konjuktuře, další baviči v zákulisí, a proto pro veřejnost neviditelní, úkolují policii a ministerské úředníky, aby mohl premiér Babiš bavit své podporovatele piruetami i na poli vojenských nákupů. Zmínění baviči mají málo společného se známým bavičem Žanek Hlaváčkem. Jeho specialitou jsou vtipy, lidová přísloví a písně zpívané brněnským hantecem. Pražští baviči jsou bez vtipu, ignorují klasické básně a zpívají s obavami ve tváři pouze politicko - korektně s česko - slovenským hantecem. Riziko z nepochopení jejich výstupů je pro cizince z Východu a Asie vysoké a může vést k následkům, před kterými varuje i sám prezident Miloš Zeman.

Ouvertura několika aktové koronavirové operety v karanténě podobné sítu se mnohým našincům tak zalíbila, že po dovolené v zahraničí z posledního nebo na úvěr, za to ale s pohledem na moře z plastové ochrany nebo z hotelového ghetta bez ochrany jim bude po návratu domů jako kompenzace nabídnut vstup na scénu prvního aktu operety v izolaci se splátkovým kalendářem a nadějí na další pomoc zadlužujícího se vysychajícího státu.

Mezitím se v asijsko – pacifickém prostoru připravuje bojiště na desetiletí. Odcházející hegemon s oslabenou imunitou, ztrácí sílu a rozum a hodlá se postavit čelem čínskému pořádkovému systému v době příprav oslav 100 let od založení Komunistické strany ČLR (1921), mající dnes cca 90.594.00 členů. Přitom konfrontativní spirála směřuje dolu a boj o prezidenství v USA nabírá na síle. Vítěz v boji nastoupí do funkce 20. ledna 2021 a bude mít co dělat s prezidentem Si. Nesmíme zapomenout i na rok 2049. To bude ČLR oslavovat 100 let od založení moderní Číny. To vše jsou příležitosti pro hegemona rušit spolupráci, zbytek mezinárodních dohod a smluv, hospodářský vývoj doma a ve světě a bez důkazů, a zatím i beztrestně, obviňovat a urážet partnery, bez kterých se neobejde. Taková je doba paradoxů.

V kontextu vývoje dění ve světě a spolupráce s ČLR doporučuji nejenom českým bavičům studium dokumentu Chinas´s Interaction with the World – Historical and contemporary aspects (Jens Damm, Mechtild Leutner, Niu Dayong). Dokument byl zveřejněn v Berliner China Hefte, Chinese history and Societies v roce 2017, vol. 49. ISBN 978-3-643-959-607, a ISSN 1860-2290. Zmiňuji se o dokumentu ze dvou důvodů: 1) Ve zprávě je příspěvek, který doporučuji politikům ke studiu: Challenges and Chances for Sustainable Water Management in China (June 9, 2017, Eva Sternfeld). 2) Dokument jasně definuje a vysvětluje kechixufazhan (可持续发展)tj. udržitelný rozvoj a jeho tři základní funkce: 1) Zabezpečení hospodářského a společenského rozvoje. 2) Vyrovnanost hospodářských a sociálních aspektů rozvoje. 3) Rozvoj musí být založen na integrovaných síťových funkcích. Cizinci často chápou tyto formulace rozvoje jako známé. Neuvědomují si přitom, že uvedené má hluboké kořeny ve staré čínské historii a proto má širší význam než se zdá na první pohled.

Guan Zhong (管仲; 720–645 př.n.l.) byl čínský filozof, politik a reformátor Státu Qi během jarní a podzimní periody historie Číny. Je znám svojí fiskální politikou a identifikací s legismem, filozofickým směrem vzniklým v době válek. Legismus byl založen na přesvědčení, že většina lidí myslí především na své zájmy i na úkor ostatních, a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Ty stanovuje zákon (法 fa), základní pojem legismu. Před ním jsou si všichni lidé rovni, kromě panovníka. Legisté požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností. Guan Zhong, myslící i sociálně, umožnil založení a státní finanční podporu nevěstince, dříve nazývaného lupanarium (z latiny vlčice, tj. prodejná žena), nebo také hampejz (ze středověké hornoněmčiny, dnes Hahnenbiss, tj. kohoutí kousnutí). Jako politik trval na státním vlastnictví přírodních zdrojů (Discourses on Salt and Iron 盐业专卖) a v neposlední řadě podporoval hospodářskou válku (Chu L. Guan Zhong's Economics War, Military Economics Research, China, 1991). Jedna z klíčových tézí Guan Zhong tvrdí, že materiální zabezpečení je základem stavby lidské důstojnosti. Tato téze byla v podstatě převzata i prezidentem Si. Je obsažena v programu KS ČLR, jehož plnění se bude diskutovat na 20. sjezdu, předpokládám v bojovém duchu. Bojový duch a sjezd KS ČLR budou současně doprovázet jednu z mnoha vyřazovacích bitev ČLR – USA na poli mezinárodních vztahů i poli hospodářském a kulturním, jejíž následky pocítí Evropa, EU a s ní samozřejmě ČR a její lokální baviči.

Pro uvedené státy a osobnosti existuje dvojitý problém důvěry: 1) Ke svému atlantickému spojenci na věčné časy. 2) K největším mocnostem na Východě a v Asii. Problém je o to složitější, že existuje možnost použití force majeure (vyšší moc) v obchodních vztazích. Nikdo z politických vůdců Západu si nechce představit její použití. Tím méně vojenský konflikt. Všichni jsou trénováni na mír, zvyklí konat bez odpovědnosti a následků v objetí pokrytectví a ignorování základních mýtů Západem kritizovaných států a jejich kulturních hodnot. Málokdo si přitom uvědomuje aktuálnost tzv. Thukydidovy pasti (休息低德陷阱).

Thúkydidés (460–455 př. n. l. – asi 399 př. n. l.) byl řecký historik, politik, autor díla Dějiny peloponéské války. Je považován za zakladatele historické monografie a za otce politické školy realismu. Ta vysvětluje vztahy mezi státy spíše na základě moci než práva. Proto bývá studován na vojenských školách a fakultách mezinárodních vztahů. Tzv. Mélský dialog (Dějiny peloponéské války V, 84–114) a v něm obsažená věta - mocní dělají, co mohou a slabší trpí, je považována za zakládající větu teorie realismu ve studiu mezinárodních vztahů.

Protože arogance bavičů H&K&N a ostatních indikuje jednání proti zdravému rozumu a tím prakticky představuje ohrožení každého občana formou provokace konfliktu v době splňující všechny hlavní podmínky Thukydidovy pasti, doporučuji seznámit se s překladem knihy amerického autora Graham Allisona (1940) - Osudová past: Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin (originál 2017, Prostor 2018). Graham Allison, profesor politických věd (Harvard) má za to, že dynamika, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a dominující Spartou, se v posledních pěti staletích šestnáctkrát opakovala. Historie ukazuje, že dvanáctkrát skončilo soupeření rostoucí velmoci s hegemonem válkou. Jen čtyřikrát se podařilo zachránit mír. V 2020 jsme blíže k pasti. Během posledních několika desetiletí se objevily na horizontu další možnosti opakování chyb. Proto globální pořádek čelí zásadní otázce: Mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc USA se svými asymetrickými spojenci uniknout z Thúkýdidovy pasti?

Allison zná problematiku denuklearizace z dob, kdy působil na MO, v RAND Corporation i jako člen Trilaterální komise a dalších exkluzivních klubů, včetně Rockefellerů. Předkládá závěry a postupy nutné k tomu, aby bylo možné vyhnout se válce. Není nutno s nimi souhlasit, protože nikdo by neměl věřit těm, kdo vědí, že válka vypukne, ale ani těm, kteří tvrdí, že vědí, že válka nevypukne. Skutečnost je taková, že nebezpečí války roste, když se jedna moc snaží předběhnout tu druhou. A že strach ze ztráty pozice hegemona historicky a statisticky činí válku ve většině případů nevyhnutelnou. Osobně předpokládám, že bude docházet k menším vojenským konfliktům a krizím v regionu, ne však k velké válce. ČLR nemá dokazatelný plán zaujmout roli světového policisty, protože ji nepotřebuje ke své existenci, jako ji potřebují USA. To však neznamená, že bychom se neměli připravit na překvapení. V čekárně je jich několik, k tomu různorodých a pro EU nepříjemných.

Například konflikt v centrální Asii, v Kazachstánu. Vývoj a osobní zkušenosti z působení v regionu mi napovídají, že boj v Kazachstánu mezi USA a ČLR již začal. V tomto mnoho etnickém státě se silnou klanovou strukturou a neřešenými problémy korupce, práva a sociální spravedlnosti je aktivní mimo jiné americká biologická laboratoř v Almaty a realizuje se geostrategický projekt na platformě C5+1 naměřený proti ČLR. Odtud to není daleko do ostatních států, včetně Ruské federace. Nedaleko od RF a ČLR hrozí konflikt s Taiwanem (Tchaj-wan). Představu konfliktu podporuje vojenský rozpočet ČLR, měnící se myšlení vojenského vedení a v neposlední řade i realizace politiky čínského snu. A také skutečnost, že ke konci 20 let tohoto století USA a Ruská federace nebudou těmi, kterými jsou dnes. Jakýkoliv útok USA na ČLR nevylučuje v budoucnosti vojenskou pomoc Ruské federace sousedovi z geostrategických, hospodářsko - politických a mnoha jiných důvodů.

Kdo nebere na vědomí čínský sen, který obsahuje sjednocení dočasně ztracených teritorií, která ČLR považuje za své, dělá chybu. Podobnou bývalé NDR, Krymu nebo Sudet, abych jmenoval alespoň tři příklady z Evropy. Trojice – vojenský rozpočet, moderní, měnící se vojenské myšlení a čínský sen představují nejenom pro USA výzvu a zlý sen, ale především protiklad, který nelze řešit bez důvěry. Důvěra dnes není, proto se nabízí síla. ČLR politický systém umožňuje dlouhodobé předsednictví prezidenta Si a přesvědčení, že v případném vojenském konfliktu ČLR rychle vytvoří s pomocí letectva a námořních sil situaci dovolující rychle a jasně zvítězit nad nepřítelem. Cílový rok je nejpozději 2050. USA mají dlouhodobé, nikde oficiálně nedokumentované národní zájmy. Jejich realizace nezávisí a priori od jména prezidenta, ale od korporativní a vojenské lobby, množství vojenských základen ve světě a ochotě států – spojenců – slouhů podporovat USD a financovat nesplatitelný státní dluh USA.

Uniknout před Thukydidovou pastí nedovolí agresivní hospodářsko – vojenská politika Západu, ani defensivní politika podél tzv. prvního řetězce ostrovů (Japonsko – Taiwan, Filipíny a Borneo). Proč? Nelze vyloučit krizi a vojenský konflikt z náhody, nesprávné kalkulace, technické a lidské chyby nebo podobného. USA nepůjdou do přímého vojenského konfliktu s ČLR kvůli Taiwanu již proto, že si dnes nemohou být jisty, že platí doktrína o zdržování velkého konfliktu jadernými zbraněmi. Stačí si připomenout tzv. Kargil – válku z roku 1999 mezi Indií a Pákistánem a skutečnost, že USA se nikdy dobrovolně nevzdají trhu a obchodních příležitostí v ČLR a RF, jako to dělá ČR a její různí baviči. Ti si neuvědomují, že přítel, který není pevný jako skála, je bez vůle a zbytečně se nazývá přítelem. Slouhové a baviči si hrají s ohněm na zaminovaném poli a spoléhají se na případnou záchranu nespolehlivým spojencem NATO, řízeným USA se svými vlastními národními zájmy.

Baviči té nejnižší cenové skupiny budou proto vystupovat nadále v přestávkách mnoho-aktovky koronaviru pro méně vědoucí konzumní společnost. Budou podporovat spojenectví NATO ze strachu, zabaleném v naději a bojovat za finanční podporu z EU s následnou konečnou ztrátou lukrativních trhů v RF a ČLR a tím i pracovních míst doma. Účastní se, případně posílí paralelní víceboj o peníze: boj se suchem, boj na zabezpečení vodou, boj o křeslo a moc. Víceboj bude dlouhý, drahý a bolestivý. Proč? Letošní volební šarvátka a boj o peníze neskončí uspokojivě pro nenasytnou menšinu, včetně bavičů a jejich loutkovodů, neuvědomujících si obsah slov Galileo Galiei: Příroda je neúprosná a nepodplatitelná. Je jí jedno, zda je lidem srozumitelný či nepochopitelný smysl jejího konání. Souhlasu netřeba.