K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Profesor Keller: čtvero úvah po Novém roce

2020 01 12 06Předsevzetí

Příliš se nedoporučuje, dávat si předsevzetí do nového roku. Už někdy kolem poloviny ledna člověk pravidelně zjišťuje, že to asi zase nevyjde. Evropská unie toho nedbá.

Pod názvem Strategie Evropa 2020 si v roce 2010 uložila hned pět cílů, které hodlala splnit do letošního roku. Jak to s nimi dopadlo?

V prvém bodě si předsevzala zvýšit zaměstnanost včetně mladých lidí a lépe začlenit na trh práce legální migranty. Nesplnění tohoto bodu lze omluvit migrační vlnou roku 2015, kdy o integraci v Evropě projevilo zájem poněkud více lidí, než se očekávalo.

Dále si EU stanovila, že zvýší výdaje na vědu, výzkum a inovace tak, aby v úhrnu dosáhly 3 % HDP. Toto předsevzetí splnily z celé Unie pouze Německo, Švédsko, Rakousko a Dánsko. Neplní ani Česko, i když v posledních dvou letech u nás výdaje na vědu a výzkum výrazně stouply.

Dalším závazkem bylo zlepšit úroveň vzdělání. Tento cíl byl sice papírově splněn, ovšem nelze se ubránit dojmu, že tomu napomohlo to, jak byl stanoven žádoucí stav. Stalo se jím snížení předčasného ukončení školní docházky pod 10 % a zvýšení podílu vysokoškoláků ve věkové kohortě 30 až 34 let na nejméně 40 %. Je celkem snadné snížit procento propadlíků a vystavit vysvědčení o dosaženém vzdělání většímu množství lidí. Ani jeden z těchto cílů bohužel příliš nevypovídá o tom, jak kvalitního vzdělání se populaci dostává.

Dalším cílem bylo snížit počet lidí ohrožených chudobou nejméně o 20 miliónů. Tento úkol se nedaří zvládat, podíl lidí ohrožených chudobou naopak roste. I v sociálně citlivé Evropě prostě platí, že bohatí bohatnou a chudí chudnou.

V rámci balíčku ekologických předsevzetí mělo dojít mimo jiné ke snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a současně ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů o 20 % oproti roku 1990. Tyto cíle v zásadě splněny byly.

Pokud budou zmíněné trendy pokračovat, dočkáme se Evropy, ve které bude mít naprostá většina obyvatel vysokoškolské vzdělání, nikdo nebude ve škole propadat, počet lidí ohrožených chudobou a nezaměstnaností však poroste a zejména mezi migranty přibude počet lidí, které se nebude dařit začlenit do společnosti. Tato Evropa bude uhlíkově vyrovnaná.


Objevování Ameriky

Je svým způsobem zábavné sledovat, jak prudce se nám ozelenila politika. Evropské instituce postavily do čela své agendy starost o klima. České politické strany se začaly okamžitě předhánět v ekologické rétorice, až vzniká podezření, že to jsou všechno jen špatně maskované pobočky Greenpeace.

Nyní tedy budou nejen evropští, ale dokonce i čeští politici burcovat, že situace vyžaduje okamžité, odvážné a radikální řešení. V této souvislosti je možná napadne, že ke snížení emisí sloučenin uhlíku bude zapotřebí snížit spotřebu energetických i materiálových zdrojů a zároveň prudce zvýšit efektivitu jejich využívání.

Již brzy se asi dozvíme, že je možné vyrábět automobily se spotřebou jeden litr na sto kilometrů. Je možno stavět budovy, jejichž vytápění a osvětlování nebude spotřebovávat žádné neobnovitelné zdroje. U domácích spotřebičů je možno snížit spotřebu elektřiny v průměru o tři čtvrtiny.

2020 01 12 07Ulrich von WeizsäckerA budou mít pravdu. O všech těchto a mnoha dalších známých ekologických inovacích totiž už před čtvrt stoletím psali Ulrich von Weizsäcker a manželé Levinsovi ve svém bestselleru Faktor čtyři. S širokým týmem odborníků navrhovali, jak zvýšit blahobyt na dvojnásobek při jen poloviční spotřebě přírodních zdrojů. Politici, kteří chtějí být na výši doby, by se měli po této knížce někde v antikvariátu poohlédnout. V době svého vydání totiž docela zapadla. Uplynulo dlouhých pět funkčních období, než politická elita zjistila, že situace vyžaduje okamžité, odvážné a radikální řešení.

Zmínění autoři tehdy psali o tom, že inovace, o nichž jejich kniha pojednává, jsou nejen technicky zvládnutelné, ale vyplácejí se i tržně. Jejich masové aplikaci pode nich brání pouze to, že na prodeji nešetrných a plýtvavých výrobků lze vydělat ještě více.

Až začnou politici zase objevovat Ameriku, měli by se zamyslet, proč vlastně tímto směrem nechtěl už čtvrt století skoro nikdo plout.


Stále stejná taktika

Je zvláštní, že v době výzev ke změně, k podpoře inovací a dynamiky, kreativity a schopnosti formulovat vize, se jede pořád ve stejných kolejích. Evropské instituce jsou toho dokladem.

Vždycky, když je zapotřebí prosadit něco hodně problematického, obalí se to do vaty vzletných řečí. Výzva k přijetí povinných kvót na migranty byla v dubnu 2015 ukryta v usnesení, které vyjadřovalo lítost nad zmařenými životy žen a dětí ve Středozemním moři. Usnesení začínalo výzvou, že je třeba udělat vše pro záchranu lidských životů, a končilo vyjádřením odhodlání přijmout přísná opatření vůči obchodníkům s lidmi. Doporučení zavést závazné kvóty bylo schované v nenápadné větičce kdesi uprostřed dokumentu.

O čtyři roky později v březnu 2019 se to vše zopakovalo v usnesení Evropského parlamentu věnovaném lidským právům lidí afrického původu, kteří žijí v Evropě. Zde byla do obalu utkaného ze vzletných slov o lidské rovnosti, o nepřípustnosti diskriminace a o nepřijatelnosti koloniálních praktik a rasismu zabalena větička, kterou bylo možno vyložit jako výzvu k legalizaci nelegální migrace.

A do třetice všeho špatného. V září 2019 odhlasoval EP rezoluci o evropské paměti. Byla v ní použita naprosto stejná finta. Celá rezoluce se tváří jako protest proti jakýmkoliv projevům propagace totalitních ideologií. Pod touto bohulibou nálepkou se skryl naprosto tendenční výklad příčin vypuknutí druhé světové války. Západní země jsou v dokumentu zbaveny třeba jen zdání spoluviny, všechna špína je hozena na Sovětský svaz, který se, na rozdíl od Německa a jeho tehdejších přisluhovačů, své viny prý dosud nezbavil.

Protože tato taktika stále vychází, lze očekávat, že v průběhu tohoto roku spatří světlo světa další podobně ušlechtilá rezoluce. Dozvíme se z ní, že být živý je lepší než se utopit, budeme poučeni, že na koloniálních praktikách je mnoho neobhajitelného, a bude slavnostně deklarováno, že totalitní režimy nepodporují svobodu.

Do těchto pravd bude zahalena třeba nenápadná zmínka o tom, že zvláštní úřad se sídlem v Bruselu bude již na hranících EU rozdělovat nově příchozí do jednotlivých členských zemí. Tato procedura nebude pro členské státy ani v nejmenším povinná, bude pro ně pouze bezpodmínečně závazná.


Když chybí finanční gramotnost

Poslanec Miroslav Kalousek (TOP 09) vyjádřil ve svém hodnocení novoročního projevu premiéra obavu, že v důsledku špatného hospodaření státu nebude mít ani on osobně v roce 2040, kdy mu bude 80 let, žádný důchod. Obvinil vládu, že včera projedla něco, co mělo být projedeno až zítra.

2020 01 12 08Toto prohlášení je zarážející hned z několika důvodů. Miroslav Kalousek se profiloval nejprve jako politik pravého středu, po odchodu z KDU-ČSL jako pravicový konzervativec. Jakožto pravicový politik by mohl vědět, že člověk se nemá ve všem spoléhat na stát. Není možno kázat pravicovou politiku a zároveň se chovat jako nezodpovědný levičák, který si myslí, že stát je tady snad od toho, aby někoho opečovával.

Pokud by si Miroslav Kalousek třeba jen letmo prolistoval politické programy stran, které měl tu čest celoživotně na nejvyšší úrovni reprezentovat, pak by zjistil, jaké možnosti má člověk, je-li ochoten postarat se o sebe na stáří také trochu sám. Může si například spořit a za naspořené peníze nakupovat nemovitosti anebo státní dluhopisy. Zdá se, že ing. Kalousek tomuto svému vlastnímu receptu ani trochu nevěří.

Kdo by měl být schopen uspořit si něco na stáří, ne-li člověk, který pobíral déle než dvacet let poslanecký plat, po mnoho let byl předsedou poslaneckého klubu, byl ministrem financí ve dvou vládách. Kromě toho působil na Úřadu vlády, byl poradcem místopředsedy vlády, ředitelem odboru poradců a náměstkem ministra obrany.

Jestliže se někdo ani z těchto vysoce nadstandardních příjmů nedokáže zabezpečit na stáří, svědčí to o naprostém nedostatku finanční gramotnosti. Poučovat přitom celá léta ty, kdo mají příjmy mnohonásobně nižší, že si žijí příliš nad poměry, to vyžaduje navíc silný žaludek.

Pokud se ocitne Miroslav Kalousek v roce 2040 bez prostředků, bude to jedině proto, že včera projedl něco, co měl projíst až zítra.