K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Mezinárodní den

2019 12 26 01Prof. Jan Keller

Po celý rok jsme slýchávali a jistě i v dalším roce často uslyšíme, že nám a celé Evropě vládnou neomarxisté. Někomu se může zdát podivné, že třicet let po pádu systému odvolávajícího se na marxismus jsou u moci právě neomarxisté. Naštěstí se to dá snadno vysvětlit.

Ideologický směr nazývaný neomarxismus poznáme docela lehce podle dvou jeho základních rysů. Jedním z nich je, že nemá vůbec nic společného s marxismem, druhým pak, že není v ničem nový. Ve velkém kopíruje mentalitu, kterou se před sto lety vyznačovali bohémové z řad umělců a krajní libertariáni.

Jedno ze základních pravidel kapitalismu říká, že je v něm možno svobodně kritizovat naprosto cokoliv s výjimkou kapitalismu. Neomarxisté tuto podmínku už někdy koncem 60. let pochopili a plnými doušky využívají všech svobod v povoleném rozsahu.

Kritizují totalitarismus, přičemž za jednu z jeho zvlášť záludných a nebezpečných forem považují systém, ve kterém rozhoduje mínění většiny, nikoliv názor menšin. Protože tou nejmenší možnou menšinou je jednotlivec, mají nedůvěru k jakékoliv organizaci, která má více než jednoho člena.

Kritizují klasickou rodinu, protože při nekonečném množství pohlaví, která jsou schopni s vědeckou přesností a s pedantskou důkladností rozlišit, jim připadá soužití pouze jednoho muže s právě jednou ženou příliš fádní.

Nenávidí stát, protože k definičním znakům státu patří hranice. Jakákoliv hranice, zcela jedno, zda geografická či normativní, jim připadá nesnesitelně utlačivá. Jedině hranice mohou za to, že našinec je všude jinde cizinec, zatímco cizinec není našinec. Až budou všechny hranice zrušeny, budeme se moci chovat všude jako doma a kdokoliv se bude moci chovat jako doma u nás doma.

V důsledku toho se celá planeta promění v jednu společnou domácnost, ve které se všichni budou mít konečně tak bezmezně rádi, jako má rád neomarxista každého, kdo má jiný názor než on.

Jak vidno, neexistuje jediný důvod, proč nevyhlásit právě poslední den v roce Mezinárodním dnem neomarxismu. Mohl by se konat pod záštitou Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.