K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Krize už začíná. A co kolektivní sebeobrana?

Autorem následujících řádků je dělník a komunista. Privatizační vylomeniny se na něm podepsaly, tak jako na statisících jiných "zlatých ručiček". Za prací, kterou musel hledat nově už několikrát, ho to nutilo se i stěhovat. V posledních týdnech mne bombardoval trablemi, jimiž i na něj dopadá začínající krize v oboru, na nějž se český průmysl z velké části scvrknul. Vyzval jsem ho, ať sedne za počítač a sepíše to sám. Dal si říci, a tak na mne tentokrát zbyla jen role uvaděčky. Proč si zároveň přeje zůstat v anonymitě, vysvětluje sám jeho článek.

Josef Skála

2020 01 01 08arometrů „ekonomického počasí“ je sice víc. Vývoj v odvětví „Automotive“ však patří k těm nejpřesnějším. A tady začíná být situace vážná, ba přímo zlá i v České republice. Snižují se výrobní plány i směnnost. Z fabrik jsou jako první propouštění lidé, kteří by mohli být případnými vůdci odporu.

Zaměstnanci jsou sledováni přes profily na sociálních sítích. A podle toho, co a jak tam dávají najevo, se pak s nimi zachází. O tom to je. Ponechat si jen „stádo ovcí bez beranů“.

K poklesu výroby automobilů směřuje i politika Evropské unie. Trh vozů za ceny, které nesou značný zisk, je přesycen už teď. V ohrožení jsou statisíce pracovních pozic. Český průmysl se smrskl hlavně na výrobu aut a její subdodávky. Dřív uměl soutěžit se světovou špičkou i v řadě jiných oborů. Dneska v nich už jen paběrkuje. Většina průmyslových kapacit je navíc v rukou cizího kapitálu. Ta tam jen i někdejší potravinová soběstačnost a bezpečnost. Jsme kolonií, v níž západní koncerny bohatnou i z naší vody a surovin. V cizině však mizí i gigantické zisky automobilek na našem území. Teď jejich produkce stále víc reziví jako neprodejná. Šíří se fámy, že VW zvažuje přesun výroby Škodovek do Turecka. Pro obyvatele Mladé Boleslavi a širokého okolí by to znamenalo existenční pohromu!

Vedení Škodovky sice před měsícem prohlásilo, že propouštění nehrozí. Odbytu může skutečně pomoci to, že disponuje i velkými východními trhy. Tedy v zemích s více než dvěma miliardami obyvatel a většinou i nesrovnatelně větším tempem ekonomického růstu než v EU. Škodovce však rychle roste i čínská a indická konkurence. Ta prvá se už začíná prosazovat i v zemích Evropské unie. Moderní čínský elektromobil se nabízí už i v Praze – a za zlomek ceny těch, které se vyrábí v EU.

Nejde však zdaleka jen o „montovny“. Na automobilkách je závislá i spousta firem na našem území, dodávajících díly a komponenty. A ty jimi zásobují i koncerny vyrábějící značky, které už produkci omezovat začaly a neskrývají, že čekají ještě větší odbytové problémy V této části domácího oboru „Automotive“ už krácení výroby v tichosti probíhá. Provází je i propouštění, realizované zatím co možná nenápadně, o to víc však s jasným cílem - oslabit akční sílu „operátorů“, jak se dnes říká dělníkům, zbavit je schopnosti kolektivní sebeobrany. Špatná zpráva hrozí zaměstnancům fabrik, vybudovaných většinou na zelené louce, i celých průmyslových zón. Naší zemi zabraly i kvanta úrodné zemědělské půdy. Zůstanou po nich jen prázdné a opuštěné hangáry, jak se to v minulosti stalo i s řadou jiných provozoven cizího kapitálu? Přijdou vniveč i tyto investiční pobídky a daňové úlevy na účet všech, kdo státu daně platí? To, že se ekonomická krize blíží – a bude ještě mnohem drsnější než ta minule – už zní i z vedení velkých nadnárodních bank a koncernů. Tím víc to povede i dalšímu „zeštíhlování“ výrobních kolektivů – a také stěhování výroby za ještě lacinější pracovní silou a podbízivějšími investičními a daňovými pobídkami. V tomhle je kapitál velmistr. Napást se a pak se vydat za ještě šťavnatější krmí umí lépe, než celá živočišná říše.

Tím bolavější sociální důsledky to bude mít za dnešních podmínek. V situaci, kdy lidem, kteří nic neukradli, pomůže ke střeše nad hlavou jen hypotéka splácená desítky let. A také řadu jiných potřeb svých či vlastních potomků jsou s to uspokojit jen cestou spotřebních úvěrů. Tím víc si mnohé z nich vychutnají exekuční mafie, byznys s lidským neštěstím vynášející víc než všechny výroby užitečných statků.

Jsem jedním z těch, kterých se to týká osobně. A tedy i očitým svědkem toho, jak málo se dělá pro včasnou kolektivní sebeobranu. Je-li plán snížen na pár dní, kdo by neuvítal úlevu od těžké práce aspoň načas? Pokud se to však opakuje znovu a znovu, člověka nemůže nezarazit, že před hrozbou, kterou to signalizuje, lidi nikdo ani nevaruje. Pak je totiž „odejito“ i pár lidí z každé směny. Když si toho dělníci všimnou, pustí se do jejich řad „vysvětlení“, že šlo stejně o „věčné rebely“, takže si to „vlastně zavinili sami“. Jenže krátce nato se z více směn přejde jen na jednu. A rázem jsou „nadbyteční“ i mnozí z těch, kteří „rebely“ nikdy nebyli – a za ty, které za ně měli, se včas nepostavili. Začíná řetězová reakce, vedení ovšem lidi stále uklidňuje, že jde pouze o „dočasné opatření“. To vše tu už bylo. A v té samé Mladé Boleslavi pak třeba ve známé Akumě vypukl i požár. Jinde se zjevil státní dozor a shledal, že výroba neodpovídá ekologickým normám. Ať tak či onak, výroba se stěhovala tam, kde si lze dělnické ruce koupit ještě laciněji – a také ekologické paragrafy se až tak vážně neberou. Dělníkům, které to zbaví obživy, pak Kalousek vzkáže, ať se svým životem zacházejí „odpovědněji“.

Krize odvětví „Automotive“ dolehne na celou ekonomiku o to víc, oč méně z ní zbylo v ostatních oborech. Tržby se sníží hospodským i maloobchodu potravin a spotřebního zboží, stavebním i jiným firmám. Výpadek příjmů dělníků, kteří jsou živiteli rodin, nespasí sociální dávky ani mateřská, jakkoli o něco zvýšená. Bránit se lze jen kolektivně, a tedy prostřednictvím aktivních odborů. V řadě podniků, závislých na automobilkách, chybí dodnes a je nejvyšší čas je tam založit. Odborům ve Škodě Auto se leckdy přezdívá „levná cestovní kancelář“. Právě od nich by se přitom právem čekala iniciativa, sjednocující postup v zájmu všech zaměstnanců odvětví „Automotive“. A to jak co do včasné a nic nezamlžující informovanosti o všem, na čem jejich budoucnost závisí, tak při zakládaní vzájemných podpůrných fondů, dokud lze na horší časy oželet část stále vyplácené mzdy. Dělníci se budou potřebovat navzájem. Ta doba není daleko. Mnozí to pocítí už v roce 2020.

Odbory mají sjednocovat lidi všech světových názorů. Včetně těch, kdo mají o kapitalismu hlavu přeplněnou iluzemi. Nám, komunistům, to nehrozí. Od nás se proto čeká mnohem víc. Umět „operátorům“ vysvětlit, v čem spočívá jejich společný dělnický zájem. Dokázat je včas upozornit na všechna rizika, která ostatním nedocházejí nebo je před nimi skrývají záměrně. Hrozí nejen dělníkům, ale i mistrům, technologům, účetním a dalším nedělnickým profesím! To my, komunisté, musíme tlačit i na konkrétní kroky, vedoucí k potřebné organizaci kolektivní sebeobrany. Pracovat už nejenom v duchu gumové fráze „S lidmi a pro lidi“, ale „Čelem k masám“, ať už to leckomu může znít „staromódně“. Pracovat upřímně, poctivě a s plným nasazením. Způsobem, na nějž se za řadu posledních let v tichosti zapomnělo. Společně s každým, kdo se od nadnárodního kapitálu ničeho dobrého nedočká. Jako ten, kdo bude znovu jejich uznávaným předvojem. Jinak se jedinou skutečně opoziční silou, za kterou se sami vydáváme, znovu nestaneme. Právě v tom nás však nemá kdo zastoupit. Právě to je náš hlavní úkol a rozhodující povinnost.