REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE, VLOŽENÁ NEJEN KAPITÁLEM, NA ŠÍJI KSČM

Na téma "Kudy z nejhlubší krize v dějinách strany" proběhla v sobotu 16. října 47. Pražská teoreticko-politická konference, pořádaná před mimořádným sjezdem KSČM dvěma desítkami jejích okresních výborů a svazem mladých komunistů. Přinášíme některá vystoupení.

Jiří Horák

Ohlodanou programovou a ekonomickou kost, kterou jsme zdědili po, v sobotu rezignujícím vedení strany, bude třeba obalit novým teoretickým, ale i praktickým nánosem vědeckého světového názoru, adekvátně reagujícím na současné dění. KSČM dnes není stranou komunistickou. Je to hybrid mající liberálně gorbačovské kořeny, který si na komunistickou stranu jen hraje. Konec konců celá tzv. Evropská levice se dnes zkompromitovala kooperací s liberalismem. Současná KSČM se nezamýšlí nad tím, proč jsme dnes komunisty. Nereaguje na neuvěřitelnou nadvýrobu kapitálu a na druhé straně na ožebračování těch, z jejichž práce tento kapitál vzniká. Nezdůrazňuje, že se ekonomická krize stala skutečností, že státní dluh neustále roste, že probíhá neustálé zdražování všeho, které dopadne na ty, kteří si to nejméně zaslouží: především na mladé rodiny, dělnickou třídu a důchodce. A všechnu tuto politickou impotenci jsme stvrdili podporou oligarchy, která nám sebrala další přívržence či voliče. Bohužel nemáme 3D tiskárnu na Leniny či Gotwaldy, proto musíme z tohoto marasmu vybřednout sami a vlastními silami.

Dlouhodobým cílem nás komunistů je vybudování socialismu, jako vyšší společenské formace. V současné situaci je to pak především návrat ke komunistickému charakteru strany, včetně jeho třídních aspektů. Naše dosavadní vedení dovedlo stranu na pokraj nezájmu, rezignace a pomalého umírání. Šosáctví, oportunismus, liberální gorbačovismus, nezájem o vnitrostranický život, zejména v posledním „covidovém“ období, stálé odcházení či neodcházení demoralizovalo nejen členy strany, ale i naše voliče. Neustále odkládaný řádný sjezd strany nás dovedl k myšlence uskutečnit sjezd mimořádný, který byl také, pro neznalost Stanov či úmyslně, odložen na pozdější termín. Nejbližším úkolem je rozhýbat stranu, zachránit její organizační strukturu a ideovou jednotu uvnitř strany a zároveň otevřenou politikou získávat autoritu ve společnosti. K tomu je potřeba:

  • Podrobit důkladné analýze výsledky naší práce v oblasti vnitrostranického života, vnější politiky, ideologie, ale i teorie a ekonomiky, protože ukazují naší dosavadní politickou rozpačitost a hluboký propad ve společnosti,
  • vypracovat skutečně marxistický, (a nebojím se říci leninský) sjednocující program strany, dále srozumitelné a splnitelné Stanovy, a v neposlední řadě ekonomický projekt našeho dalšího působení,
  • po poslední tragické porážce ve volbách je zřejmé, že ideologické působení strany musí být každodenní i mimo volební období, tzn. pojmout volební kampaň jako permanentní činnost,
  • je zapotřebí, aby Haló noviny byly revolučními novinami strany a FUTURA, kromě nich, vydávala knihy především levicových autorů a nebyla ztrátová,
  • přesvědčivé oslovování mladých lidí, které bude složité, zvláště když nejsme přitažliví dokonce ani pro naše komsomolce,
  • začít oslovovat sympatizanty, jako možné nové členy strany, včetně těch, kteří pro nesouhlas s politkou dosavadního vedení ze strany odešli,
  • současný nevyhovující řídící styl práce je více než nutné změnit na ryze kolektivní,
  • pověřit řízením strany marxisticky vzdělané, stmelující osobnosti s citem pro kolektivní práci,
  • rozhýbat většinu základních organizací neplnících ani program ani stanovy strany, které ale často neplní ani členové ÚV, z nichž většina nectí metody stranické práce a neumí politicky „bojovat“,
  • nehrát si na demokratický centralismus, který je často jen „bouře ve stranické sklenici“, ale zakotvit ho do Stanov,
  • bezpodmínečně začít ideově sjednocovat stranu,
  • spolupráce a přebírání zkušenností jiných komunistických stran,
  • vzdělávání členstva, včetně nejvyšších představitelů, které je nejen nutné, ale i potřebné pro jasné ideové směřování, včetně různých stupňů korespondenčního vzdělávání,
  • naučit se být moderně akční a pohotoví, vypracovat plán propagace strany dovnitř i ven,
  • vrátit se k základním leninským principům výstavby strany a stranické práce vůbec,
  • osvojovat si dialektiku, abychom např. nepotírali kritiku a byli schopni sebekritiky,
  • zdokonalovat schopnost obhájit naší historii a učit se z ní,
  • zakuklení našeho odborového svazu je třeba rozšířit o práci v jiných odborech,
  • spolupracovat s vlasteneckými organizacemi jako zdrojem poznání a podporovat je,
  • ostře vystupovat proti velkokapitálu, česko-německému kapitalismu a ne je udržovat při životě,
  • jasně definovat naší komunistickou mírovou politiku,
  • z úst našich představitelů musí zaznívat každodenní kritika otročení našich pracujících, likvidace zemědělství a českého průmyslu,
  • vystoupení z NATO a posléze z EU je naším základním úkolem.

K zamyšlení stojí, zda na mimořádném sjezdu nenastolit zásadní otázku: jsi pro marxistické směřování strany nebo pro dosavadní liberálně-gorbačovské?

Celé jádro otázky je nyní v tom, aby se strana nebála pracovat na sobě samé, předělat samu sebe a otevřeně přiznat svou nedostatečnou připravenost a nedostatečné umění. (parafráze výroku V.I. Lenina).

Please publish modules in offcanvas position.