Jsme opravdu tak málo vděční EU?

2021 05 28 04Ing. Viktor Dinkov, Ostrava

Nejmenovaný, ale velmi častý host na stránkách Haló novin, se pokusil obvinit současnou, prokazatelně probruselskou vládu z rozdmýchávání nacionalismu. A nás všechny, kteří nedemonstrujeme oddanost k euroříši z jakéhosi nevděku za štědrý příliv miliard EUR z kasy EU.

Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a lidí zřejmě považuje za základní svobody, které my nevděčníci ignorujeme.

Národní potravinovou soběstačnost pak tento pán označuje za Babišovu mantru zneužívající nostalgické vzpomínky jeho starších voličů na normalizační léta. Mimochodem, nemyslím si, že by byl natolik mladý, aby musel používat vnucený pojem normalizace, když původně to byla konsolidace.

Tak tohle vše nám ten pán s razancí sobě vlastní vmetl do tváře v době, kdy EU prokazuje ukázkovou neschopnost při zvládání pandemické krize. Kdy se musíme handrkovat o příděl vakcín (mimo jiné proto, že přednost dostávají bohatší, kteří jsou ochotni zaplatit více, viz Izrael), kdy EMA „nestíhá“ testovat vakcíny, které nepocházejí z té správné strany. Soběstačnost zesměšňuje, jako by si nepamatoval tragikomické scény z vítání letadel s čínskými zdravotnickými pomůckami, trapné kampaně na podporu domáckého šití hadrových roušek a čekání na americké (případně britsko švýcarské) vakcíny. Jako by nevěděl, jak zásadní podíl na trhu mají dovezené roušky, respirátory, testovací soupravy, ale také vybavení nemocnic prostředky tzv. boje s Covidem.

Jako by neviděl, jak těžko se prosazují domácí kvalitní výrobky pro zdravotnictví. A to i přes neustálé volání do zbraně ve válce s CoVid-19. O ignoraci fatálních dopadů zámořské přepravy zboží vyrobitelného u nás ani nemluvě.

Nebudu hledat čísla, abych čtenáře přesvědčoval o možnosti jiného pohledu na EU. Ostatně, ani ten pán to na podporu svého euronadšení neučinil. Dovolím si proto zakončit svůj příspěvek několika citáty z prací Doc. Ing. Ilony Švihlíkové, Ph.D.:

Vyhodnocení členství v určité organizaci je přeci mnohem komplexnější záležitost, než že jen pouhé účetní položky přesunu sem a tam. Jednak ti, kteří zastávají názor, že EU nás milostivě „zcivilizovala“, jaksi zapomínají na to, že příjmy ze strukturálních fondů nejsou žádné milodary, za něž máme děkovat v předklonu. Účast na jednotném vnitřním trhu je pro země slabší (strukturálně, v dohánění atd.) obrovská zátěž. Právě kvůli přiznání tohoto jasného makroekonomického faktu byly vytvořeny strukturální fondy.

Vyčíslit prospěch ze členství v EU je tedy podstatně komplexnější záležitost – dopady vnitřního trhu na mikro- a makrosféru jsou pozitivní i negativní, dopadají různě na různé sektory, mění se v čase a nelze zapomenout ani na náklady byrokratických opatření (například pitomosti jménem GDPR) – to vše se musí vzít v úvahu, ne jen „dal, dostal“, což je takový kalouskovsko-účetní primitivismus.

ČR je sice začleněná v mezinárodní dělbě práce o něco výše než africké země, které jsou drancovány pro kobalt, ropu a další nerostné bohatství, ale princip zůstává stejný. Více odejde pryč, než přijde. Z naší národní práce živíme jiné a zvyšujeme životní standard někde jinde. (Těchto mechanismů přerozdělování v globálním měřítku je samozřejmě víc, specifický je třeba daňový dumping a daňové ráje jako takové, které prostě kradou daně jiných zemí.)

Piketty prostě a jednoduše popsal současnou mezinárodní dělbu práce, což není nic jiného než neokolonialismus. Jen jeho hlavními aktéry nejsou nutně státy, ale nadnárodní korporace. Mezinárodní dělba práce je stále silně hierarchizovaná a EU není žádný mazlík, ale prostě mocenská organizace jako každá jiná.

Piketty ukázal natvrdo, jak funguje globální ekonomika, naším úkolem není ani se s tím smířit, ani vzývat nábožně EU, ale pracovat na nápravě. Je obtížná, ale nemožná není.

Jak je vidět, pro někoho je taková námaha nepředstavitelná.

Please publish modules in offcanvas position.