Blížící se volby do ruské Dumy a kauza Nikolaj Platoškin

2021 05 22 01ING. Jiří MÁLEK
SPED (
Společnost pro evropský dialog)

Na evropském kontinentu letos bude řada důležitých voleb. Poněkud stranou zájmu českých médií i občanů jsou volby do nejvyššího zákonodárného orgánu v Ruské federaci, do Státní dumy. O co vlastně jde a půjde ve »velké zemi«?

2021 05 22 03Dnes je do Ruska daleko dál než kdy jindy. Proto, abych měl relevantní a hlubší pohled do ruské reality, požádal jsem přítele a moskevského spolupracovníka, profesora Moskevské státní univerzity, marxistického politického ekonoma a jednu z vůdčích postav Ruského sociálního fóra Alexandra V. Buzgalina, aby mne uvedl do problematiky. Vedli jsme skoro hodinu a půl on-line rozhovor. S jeho výstupy bych rád seznámil i čtenáře. Hovořili jsme totiž o řadě oblastí, proto dnešní text bych chtěl věnovat jen některým z nich a na další poznatky by došlo příště.

Jaké budou?

Mluvili jsme o letošních volbách do Dumy. Ptal jsem se, zda budou »tradiční« nebo přinesou něco kvalitativně nového, svým způsobem převratného. Na to mi nedal jednoznačná odpověď. Obě možnosti připadají v úvahu. V RF postupně narůstají ve společnosti rozpory a od toho se odvíjející napětí. Tyto rozpory mohou dosáhnout takového stupně, že (marxisticky) dosáhnou potřeby kvalitativní změny. Ruská společnost v posledních dvaceti letech je charakterizována jen malým růstem nebo stagnací. To dopadá s různou silou na různé sociální skupiny a třídy, přičemž dopady na tu »dolní« polovinu společnosti jsou horší a tíživější.

Reálné příjmy většiny Rusů stagnují, dokonce klesají. Tak například medián příjmů je na 250 eurech, v paritě kupní síly pak je to 500 euro, což odpovídá 12 500 Kč. To znamená, že polovina obyvatelstva má méně! Přitom v této ohromné zemi jsou velké místní rozdíly.

Megapole (jako Moskva, Petrohrad a několik málo dalších) jsou centry bohatství - oproti zbylé většině země. Tak průměrné bohatství Moskvy je v poměru HDP na obyvatele srovnatelné s ukazatelem České republiky. Ovšem celá RF dosahuje srovnatelného ukazatele zemí, jako je třeba Argentina. To vše lze odvodit od velké regionální diferenciace. Profesor Buzgalin poukázal na politické postoje občanů v regionech, které se od tohoto faktu odvíjí. Moskevský učitel má dva až třikrát vyšší plat než ten samý učitel v regionu.

I přístup ke zdravotním službám, k dopravní obslužnosti, ke kultuře apod. se velmi liší teritoriálně. A specifický je v RF i trh práce. Postupně se transformuje z postsocialistického na liberálně kapitalistický s tím, že z toho »západního« přejímá především ty horší zkušenosti. I nám známá prekarita (zaměstnání na částečné či nestandardní pracovní poměry) v Rusku vede k práci v paralelních, nekvalitních zaměstnaneckých poměrech, k situaci, kdy není využíváno získané vzdělání, nemluvě o ochraně pracovních práv. Tato situace neohrožuje jen dolní patra společnosti, dotýká se i střední třídy, lidí s vysokoškolským diplomem, postihuje i mládež.

(Neo)liberální koncepce

2020 01 26 02V Rusku je vzdělání založeno na liberálních koncepcích vč. využívání učebních textů z USA. Probíhá hromadná neoliberální výchova opsaná z neoliberálních »demokracií«. Absolventi takového vzdělání pak mají problém se efektivně zaměstnat. Výchova je zaměřena na liberální individua, která jsou vypouštěna do společnosti, která ale není liberální a není na to připravena. V Rusku je stále střední třída (která je na Západě vždy spíše liberální) slabá a není tím zdrojem společenské stability. To platí s výjimkou několika velkých měst nebo regionů pro celé teritorium.

Prof. Buzgalin hovořil i o tom, že v ruské realitě hraje roli ještě jeden faktor, který si na základě našich zkušeností ani nedovedeme představit. Už nižší hustota obyvatelstva a osídlení vytváří jiné podmínky v mobilitě obyvatelstva, třeba i v možnosti efektivně využít možnosti liberálního trhu práce, tj. dojíždění za prací do sousedství. Mnoho míst a měst je jakýsi konglomerát velkého ekonomického celku (továrny, těžební struktury, velký agrokomplex), se kterým je velmi úzce propojena většina obyvatel regionu. To vytváří ve střední Evropě nepředstavitelnou možnost působení na občany. Faktickým vládcem místa není místní orgán moci, zastupitelé, zvolení víceméně demokraticky ve volbách, ale rozhodující místní sociálně-ekonomická síla.

Ta si různými cestami formuje svoje zastupitelské struktury, síla, která fakticky rozhoduje o rozdělení prostředků pro místní občanskou infrastrukturu, pro školy, zdravotnictví, služby, dopravu. Ovlivňuje příliv centrálních prostředků. V této (pseudo)demokratické správě pak není problém »přesvědčit« občany, jaká volba je pro ně ta nejlepší. A postihování »nerozumného« chování občanů je zde velmi jednoduché a efektivní, i levné. A občané si jsou toho také velmi dobře vědomi.

Dominantní proudy

V ruské společnosti se postupně etablovaly dva dominantní proudy. Liberální a tzv. konzervativní (tradicionalistický). První, liberální proud má jednoznačnou podporu ze Západu. Ale jeho sociálně ekonomickou základnu je třeba hledat v Rusku. A ta je tvořena ekonomickými konglomeráty napojenými na globální ekonomiku a na obdobné struktury finančně-ekonomické, opět provázané s globálním kapitálem. Není tajemstvím, že jejich některé klíčové osoby vlastně nežijí v Rusku, mají velké majetky po celém světě, bydlí v Londýně, v USA, v EU.

Konzervativní proud v podstatě vychází z ruské historie, z tradičních kořenů poznamenaných i 70 lety sovětské společnosti, i z ruské tradiční kultury. Jeho ekonomickou základnou je »domácí« průmysl a kapitál, mnohdy se vymezující proti globálnímu světovému pořádku. Tato ekonomická báze se opírá o odvětví spojená s těžebním a surovinovým průmyslem, ale také o rozvíjející se vojensko-průmyslový komplex. Tento »konzervativní« směr má ale místní specifika. Provádí liberální sociální a finanční politiku. Zároveň ale posiluje ruský patriotismus (až do nacionalismu) a navazuje na ruské historické tradice z různých dob. V ideologické oblasti se často využívá sovětská rétorika a mnohé symboly z doby SSSR. Má to ale i jeden pozitivní aspekt.

V Rusku není fašismus!

V Rusku nepřichází v úvahu, přinejmenším v současnosti, jakýkoliv nástup fašismu nebo něčeho, co by ho připomínalo. To, co je běžně realizováno na Ukrajině (Banderovci, Pravý sektor) by v Rusku neprošlo pro všeobecný odpor velké většiny obyvatelstva. Historická paměť Velké vlastenecké války je příliš živá a přinesla mnoho obětí pro celý národ. Naopak toto nahrává různým patriotickým a nacionalistickým uskupením, která se těší podpoře velké části obyvatelstva.

Část besedy s prof. Buzgalinem jsme věnovali tomu, jaké politické struktury mají reálnou šanci být relevantní volební silou. V Rusku jsou dvě tendence - volání po změně a obava z této změny. Mnoho lidí v Rusku spíše než že by plnohodnotně žili, tak mají pocit, že přežívají. To vyvolává únavu. Ale naši neoliberálové by v tom chtěli vidět, že liberalismus má v Rusku šanci a že »prozápadní« orientace roste. Není to tak. A to ukazuje to i v jiném světle, co se u nás prezentuje jako »případ Navalnyj«. Hlubší sondy do účastníků demonstrací spojených s Alexejem Navalným ukazují, že to zdaleka nejsou ti, kdo v něm vidí záchranu. Většinově jsou to ti, kdo volají po změně a Navalnyj je dnes nástroj tohoto volání.

(Ne)popularita Navalného

Podívejme se na jeho popularitu v RF. Institut Levada, který určitě není proputinovsky orientovaný, dlouhodobě sleduje pozici politiků v ruské společnosti. V hodnocení důvěry v osobnost u populace v posledním roce Vladimir Putin osciluje v pásmu 23–34 %, předseda ÚV KPRF Gennadij Zjuganov 4–5 % a náš »přítel« Alexej Navalnyj se pohybuje v pásmu 2-4 %, a to i za dobu, kdy byl »otráven«, souzen a odsouzen. Ruští občané totiž ví sami nejlépe, kdo je pan Navalnyj!

V roce 2007 byl vyloučen z liberální strany Jabloko (vedené Grigorijem Javlinským) pro jeho xenofobní postoje, hlavně proti lidem ze střední Asie, ale lze u něj nalézt i tóny, které by v našem prostředí byly označeny jako antisemitské… Dlouhodobě jeho postoje jsou spíše nacionalistické než neoliberální. Takový člověk nemá šanci získat pozici opozičního lídra v celé zemi. Poněkud větší šanci má ve velkých centrech s vyšší mírou liberalismu, jako je Moskva, ale to, co na demonstracích vypadá jako jeho podpora, je především výraz frustrace přinejmenším části ruské společnosti.

Kauza Platoškin

2021 05 22 02Jako protiklad k Navalnému mně prof. Buzgalin popsal případ Nikolaje Platoškina, historika a bývalého diplomata. Ten založil hnutí Za nový socialismus, které navazuje na koncept NEPu z počátku sovětské historie i na to, co je nazýváno »švédským socialismem«. Je výrazným kritikem současné sociálně-ekonomické politiky dnešní ruské vlády i Putina samotného. Podílel se na protestech organizovaných KSRF proti asociální penzijní reformě, kandidoval v Chabarovském kraji za komunistickou stranu a v tomto klání skončil druhý.

Tato kritická politická aktivita proti koncepci buržoazní vlády ve prospěch tvrdého ruského kapitalismu byla ukončena moskevským soudem. Ten v rozsudku uvedl: »Konečným cílem, který Platoškin uvedl, bylo vytvoření socialistického sociálního systému, a to i za pomoci nepokojů.« Byl odsouzen k domácímu vězení a 5 letům podmíněně s tím, že pro něj platí zákaz jakékoliv politické činnosti. Osud tohoto »vězně svědomí« ale ani v nejmenším nezajímá západoevropské demokraty bránící osud demokracie v Rusku…

Maně mne napadá Leninova definice státu: »Stát je nástrojem k udržování nadvlády jedné třídy nad druhou…«

Určitě by bylo potřeba, chceme-li porozumět ruské společnosti, se více podívat do jejích vnitřních struktur a pohybů, to se mi pokusil popsat mj. profesor Buzgalin, tomu ale bude potřeba věnovat samostatný článek…


Ing. Jiří Málek
Autor je předsedou rady Společnosti pro evropský dialog (SPED), členské organizace transform!europe, celoevropské levicové sítě pro politické vzdělávání a kritickou vědeckou analýzu blízké straně Evropská levice, spolupracující i s frakcí GUE/NGL v EP a s Evropským i Světovým sociálním fórem. V této mezinárodní organizaci je členem rady. Původní profesí inženýr ekonom, absolvent VŠCHT, nyní v důchodu.

Please publish modules in offcanvas position.