Výhrůžka rezignace Metnara je trapným populistickým gestem

2019 06 18 16Mgr. Miroslav Kavij

Doba k naplnění časového ultimátu člena vlády Lubomíra Metnara na jeho rezignaci v čele resortu ministerstva obrany se krátí. Odvrátit ji může pouze „navrácení“ zbylé částky 5 miliard Kč do konce března, ...

která byla původně určena na nákup techniky zbrojařských západních firem k přezbrojování AČR pro zájmy NATO, pro potřeby našich příslušníků armády působících v zahraničí ve vojenských operacích ve prospěch USA.

2020 12 23 12etnarovo vydírání přichází v době, kdy ekonomická stabilita našeho státu získává stále větší trhliny a symbolicky v době, kdy uplynulo 22 let od vstupu ČR do NATO. Do organizace říkajíc si stále více mírotvorná, ačkoliv svůj agresivní a útočný charakter měla již od svého založení v roce 1949.

2021 01 10 14tavidla k  prosazování světových mocenských zájmů se pro NATO plně uvolnily rozpadem světové socialistické soustavy v 90. letech minulého století, kdy pro její „zlegalizování humanitární“ činnosti pod svá ochranná křídla nabrala postupně bývalé socialistické evropské státy. Včetně naší, po rozpadu Československého státu, „zeštíhlené“ republiky. Stojí za připomenutí, že do NATO nás v roce 1999 nedostali občané, neboť referendum pro novodobé mocné by bylo nebezpečné a riskantní. Rozhodnutí za ně tak učinilo několik jedinců, včetně takových, kteří dlouho před naším vstupem populisticky prohlašovali a oblbovali národ, že již nikdy do žádného vojenského paktu nevstoupíme!

2020 12 23 11atímco u nás některé politické strany, z parlamentních KSČM, z mimoparlamentních stran Aliance národních sil a Národní demokracie požadují vystoupení ČR z NATO a kdy nepolevují aktivity mezinárodního mírového hnutí, nový prezident USA Biden si již na několika místech světa hraje se zápalkami. Pronášejíc vyhrožující silná slova nejen směrem k Ruské federaci nebo Číny. Nechtíc, či „neumožněno mu pochopit“, že časy hegemonie a vyvolávání válečných konfliktů k prosazení mocenských zájmů USA skončily, že válka a nastolování neklidu v podobě občanských nepokojů v jiných státech nemůže být ve 21. století odpovědí na řešení globálních problémů.