The SAKER: Velký podvod nacionálního sionismu

2020 02 29 12Za blogem SAKER je bývalý vojenský analytik, který se narodil v Evropě rodině ruských emigrantů. Nyní žije na Floridě. Přispívá také pravidelně do Russia Insider. Tento článek byl původně publikován v „Unz Review“. Přeložil  jej prof. Milan Matouš.

Relativně známý bloger The Saker zveřejnil na své stránce článek s názvem „The great fraud of National Zionism“, česky „Velký podvod národního Sionismu“.

Saker je syn ruských emigrantů z vlny po revolucích roku 1917. Vyrůstal a vzdělání získal ve Švýcarsku, kde určitou dobu pracoval pro stát jako vojenský analytik. Dnes žije na Floridě se svou ženou, občankou USA. Zdá se, že ve Švýcarsku nebyl příliš vítaným hlasem. Není jím ani dnes v USA a pro jistotu už založil rezervní stránku, neb jeho současné prý hrozí zrušení.

Není pochyb o tom, že 11. září bylo akcí pod falešnou vlajkou. Bylo předělem, klíčovou událostí v naší historii. Zatímco milióny (nebo dokonce miliardy) s hrůzou sledovaly, jak se dvojčata hroutí, v blízkosti stála malá skupina agentů Mossadu a tančila radostí. Proč tito Izraelci tančili? V tomto spontánním projevu euforie byla víc než jen škodolibá radost. Tito tři tančící Izraelci byli jen špičkou ledovce. Toho dne se radovalo mnohem víc lidí, zejména v Izraeli.
Proč byli tito agenti Mossadu tak potěšeni? Odpověď je zřejmá: 11. září se stalo centrem zájmu většiny lidí v USA:

►Jsme pod útokem a ve vážném nebezpečí
►Islám chce zničit náš způsob života
►Ti, kdo provedli 11. září, chtějí rovněž zničit Izrael
►Musíme požádat Izraelce, aby se s námi podělili o své „odborné znalosti“ při řešení islámského terorismu
►Musí být přijaty drakonické zákony a vytvořeny nové policejní síly, aby nás ochránily před masovou vraždou
►Pokud nejste s námi, jste s teroristy

Téměř deset let před 11. zářím, v roce 1992, nám Francis Fukuyama vysvětlil, že historie končí, zatímco Samuel P. Huntington nám v roce 1996 vysvětlil, že jsme svědky „střetu civilizací“. Vědecký “výzkum“ vytvořil perfektní politické zázemí pro vnímání nadcházejícího roku 2000. V roce 2001, kdy se rozpoutalo peklo, byla již na to veřejnost patřičně připravena (stejně jako anglo-sionistické elity, které již měly připravený velkorysý „Patriotický Act“ dlouho předtím, než se věže WTC zřítily).

11. září bylo vyvrcholením usilovných příprav, jež spustily nejméně desetiletí válek.

Všechny snahy nestačily k tomu, aby vzbudily v masách hysterický strach, strach z Bin Ládina, který – podle sionistických médií - jako další cíl teroristického útoku (možná nukleárního) zvolil „nás“.

Zatím co ve Spojených státech soustavné šíření hrůzy vyvolávalo hysterickou paniku, v ostatním světě, zejména v Evropě, věci nepokračovaly podle přání. A právě Evropa byla velice důležitá jako fíkový list, který měl zastřít, že celá záležitost je vlastně americko-izraelská akce.

Bylo potřebí něco většího a lepšího, a to bylo nalezeno: masový exodus polovzdělaných imigrantů, velká většina z muslimských zemí.

Zatím co tzv. globální válka proti terorismu, rozpoutaná Spojenými státy, byla fiktivní, zaměřili se anglo-sionisté na Libyi a jejího vůdce, plukovníka Muammara Kaddáfího. Kaddáfí varoval, že pokud Evropa nebude ochotna zaplatit Libyi přijetí miliónů afrických utečenců, dojde k velké katastrofě.

Prohlásil: „Zítra by už možná nebyla Evropa ani evropská, ani černá. Chystají se tam milióny lidí. Nevíme, co se stane, jaká bude reakce bílých a křesťanských Evropanů tváří v tvář přílivu hladových a primitivních Afričanů. Nevíme, zda Evropa zůstane moderním a jednotným kontinentem, nebo bude zničena, jak to bývá při invazi barbarů.“

Anglo-sionisté slyšeli tuto jasnou a srozumitelnou zprávu a ihned na ni reagovali. Kaddáfího svrhli a brutálně zavraždili. (Není známo, kolik Izraelitů v den vraždy plukovníka Kaddáfího tancovalo.) Přesně deset let po 11. září měli konečně sionisté svoji „katastrofickou a podnětnou událost – něco jako nový Pearl Harbor“, ale tentokrát byl obětí celý evropský kontinent.

Jak definovat k čemu v Evropě došlo?

Důsledky toho, co lze nazvat „invazí“ imigrantů byly obrovské. Ještě dříve, než tato poslední invaze začala, Evropa vytrpěla negativní důsledky mnoha předcházejících vln emigrantů (Rumunů, Romů, Albánců, Tunisanů, Marokánů, Alžiřanů, sub-saharských Afričanů, Turků, Tamilů, Kurdů, Latinoameričanů (během let Spojenými státy podporovaného teroru v Latinské Americe), atd. a ještě před tím to byli Španělé, Portugalci a Italové (kteří se výborně přizpůsobili novému prostředí). Ale tato nová vlna imigrantů je mnohem větší a nebezpečnější, než kterákoli z předešlých. Je obrovská, masivní, vyvolává imigrační krizi ve většině evropských zemí.

Umíte si představit, co Evropané cítí? Cítí, že:

▬ Jsme pod útokem a v hrozném bezprostředním nebezpečí
▬ Islám chce zničit náš způsob života
▬ Ten, kdo způsobil Charlie Hebbo a všechny další teroristické útoky v Evropě, chce také zničit Izrael
▬ Musíme požádat Izraelity, aby nám sdělili zkušenosti s islámským terorismem
▬ Jsou zapotřebí drakonické zákony a nové policejní síly, aby nás chránily před masovými vrahy
▬ Nejste-li s námi, jste s teroristy

Zní to povědomě? To není náhoda.

Co se týče metod a prostředků, jsou 11. září a vpád imigrantů do Evropy odlišné. Z hlediska výsledků však velmi podobné.

Rusové a muslimové, koho se bojíš víc?

Na zvolení Trumpa bylo pro anglo-sionisty (i pro Trumpa samotného) něco tak nečekaného, že to všechny vyvedlo z konceptu. Neokonzervativci byli ve své aroganci naprosto jisti, že volby vyhraje Hillary, a oni získají totální kontrolu Spojených států. Ale americký lid se rozhodl ukázat jim velký kolektivní prostředníček a zvolit „nemyslitelného“ a „nemožného“ kandidáta. A poněvadž neokonzervativci mohli těžko svést Trumpovo vítězství na Bin Ladina nebo al-Kaidu, přišli na „ruskou interferenci“. Ta měla ještě tu výhodu, že mohla ospravedlnit větší peníze na válku proti mocnému Rusku, než proti mlhavé „al-Kaidě“. Fakt, že Rusko nemá důvod nikoho napadnout, a ze všech nejméně Spojené státy, nehraje roli. Všechno, co mělo „dokázat“ strašlivou ruskou hrozbu, byl směšný případ Skripala pod falešnou vlajkou, kombinovaný s imaginárními chemickými útoky „zvířete Assada“. A neokonzervativci samozřejmě svedli na Rusko i vojenský debakl Spojených států v Sýrii. Jak se říká, „Ruka ruku myje.“ Zpočátku vypadalo ruské strašidlo slibněji, než islámské. Ale když Putin a Rusko vytrvale odmítali nechat se nachytat na některou z návnad, přišla „islámská“ hrozba znovu k dobru. Koneckonců, Rusové jsou většinou bílí a křesťanští, takže nepůsobí tak děsivě. Ale muslimové? Zeptejte se typického zápaďáka, co ví o islámu a uslyšíte dlouhý seznam špatností, některých skutečných, jiných zcela smyšlených. Ostatně, muslimský svět je veliký, a není těžké nalézt v něm hrozné věci zcela reálné. A lež je už v tom, když se něco zatají. Zejména dvě věci se nikdy neřeknou:

1. Že Takfirismus je minoritní větev islámu, a dlouho předtím, než zabije všechny „nevěřící“ a „křesťany“, Takfir chce nejprve zabít všechny muslimy (tj. převážnou většinu), kteří se opovažují nesouhlasit s jeho výkladem islámu.
2. Že všechny teroristické skupiny Takfirů jsou federalizované, organizované, financované, vyškolené a dokonce i chráněné Anglo-sionistickou říší (jak bylo vidět v Sýrii, když Spojené státy chránily, přepravovaly, ošetřovaly, zásobovaly a dokonce vzájemně koordinovaly činnost různých odvětví al-Kaidy). Totéž se dělo v Čečensku, Chorvatsku, Bosně a Kosovu.

Tento poslední bod je tak důležitý, že ho zopakuji: v té míře, v níž platí „islámská hrozba“ pro Západ, je totálně utvořena a řízena vůdci Anglo-sionistické říše. Chcete důkazy? Je jich mnoho. Ale můj nejoblíbenější jsou pasy, jež se našly v doutnajících troskách „Twin Towers“, nebo pas, který zůstal v autě těsně před útokem Charlie Hebdo. Je moc hezké, že „islámští teroristé“ jsou si tak jistí, že po sobě nechávají důkazy, podle nichž jsou snadno identifikováni. Je detail, že všichni tihle „islámští teroristé“ mají zřejmé vazby na západní bezpečnostní služby (hernajs, někteří dokonce cestovali do Izraele!) Pokud jde o životní styl těhle „islámských teroristů“, je všechno jiné, jen ne islámský. To nám ale sionistická média a různí sionističtí experti vysvětlují jako součást klamné taktiky.

Skutečná hrozba, jíž lidstvo čelí, je ilustrována následujícím obrazem, který jsem našel někde na internetu. Zkuste tento experiment.

Na pár minut předpokládejme, že wahhábismus = imperialismus = sionismus, a pak zjistěte, zda svět, ve kterém žijeme, tomu odpovídá. Nyní předpokládejme, že wahhábismus je sui generis , že imperialismus je něco, čeho jsou vinni Rusové, a že sionismus je naprosto úžasný. Odpovídá tomu svět, ve kterém žijeme?

Pokud jste normální, je vám správný model zřejmý.

Samozřejmě, jako všechny slogany nebo konceptuální zkratky, wahhábismus = imperialismus = sionismus hrubě zjednodušuje mnohem složitější realitu. Ve svém jádru je to však hrubá, ale v zásadě správná interpretace světa, ve kterém žijeme. Jediné, co bych k této rovnici doplnil, je, že bych nakonec ještě přidal: = terorismus.

A co je Rusko v tom všem?

Rusko je samozřejmostí jedinou zemí na planetě, která může během několika hodin proměnit USA v radioaktivní popel. To, co Rusko může udělat z USA, mohou USA udělat z Ruska. Existuje tedy ošklivá, ale zatím stabilní rovnováha mezi oběma zeměmi.

Putinovo Rusko je však mnohem více než jen vojenská moc. Z ekonomického hlediska je ruská ekonomika zhruba na úrovni Německa. Je trpaslík ve srovnání s obrovskou čínskou ekonomikou. Rusko proto není důvěryhodným hospodářským konkurentem.

Politicky jsou věci trochu složitější: Rusko je populární u mnoha národů po celém světě, ale většina vlád se skloní před světovým Hegemonem, když strýc Shmuel bouchne pěstí do stolu, že? No ne tak úplně. Případ americké agrese vůči Venezuele je přesvědčivý. USA nedokázaly přimět žádné legitimní regionální či globální organizace, aby podpořily pokus o svržení venezuelské vlády. Neschopnost neokonzervativců přimět někoho způsobilejšího k útoku proti Venezuele vedla nakonec k volbě Elliotta Abramse. (Nepřipomíná vám tato hloupá volba, jak neokonzervativci navrhli Henryho Kissingera za vedoucího komise k prošetření 11. září? Neokonzervativci si neuvědomují, jak agresivně a směšně vypadají v očích zbytku světa…) Je zřejmé, že za prezidentství Donalda Trumpa vliv a moc Spojených států ve světě dramaticky poklesly – přes veškerou snahu „udělat Ameriku zas velikou“. Nehledě na velikost Trumpova ego, jež bylo již před volbami obrovské. A teď ještě narůstá.

Z vojenského hlediska má Rusko mnohem lepší konvenční možnosti, avšak pokud jde o nukleární síly, jsou si USA a Rusko rovny. Obě strany mají kapacitu proměnit soupeře v páru, nehledě na použití prvního úderu (nepomůže sebevětší přezbrojení systémem jaderných zbraní). Tady mají remízu.

Pokud jde o ekonomiku. Spojené státy Rusko převyšují. V tom mají výhodu. Z politického hlediska Trump neni příliš populární (ani důvěryhodný), leč Putin také ne (ačkoli toho berou alespoň vážně). Další remíza.

V čem je Rusko ve výhodě? Nikdo v Bílém domě vážně nevěří, že ruští hackeři pronikli do DNC a ukradli volby, že otrávili Skripala a že plánují přepadnout baltské státy a Polsko. Nesmysly tohoto druhu jsou příliš primitivní. Mají politický význam jen pro ty, kdo sledují Siomédia. Skutečná hrozba, kterou Rusko představuje, je civilizační.

Putinovo Rusko jako civilizační hrozba

Musím vyjasnit, proč mluvím o „Putinově Rusku“. Důvodem této volby slov je, že moderní Rusko není Ruskem 90. let, ani Sovětským svazem. A ani moderní Rusko není stejné Rusko jako před rokem 1917. Dále chci zdůraznit, že Putinovo Rusko je projektem, pohyblivým cílem, částečně realizovaným potenciálem, ale není dosud stabilním, hotovým „produktem“. V Rusku však můžeme vidět řadu velmi zajímavých jevů.

Zaprvé, drtivá většina ruského lidu odmítá „demokracii“ v západním stylu a její tzv. „hodnoty“. Západ po staletí předstíral, že je důvěryhodný, že je sám o sobě zdrojem morální či politické inspirace, a nyní se stal silničním lupičem. Vezměte na vědomí, že Rusové si velice přejí skutečnou moc lidu, jestli chcete tedy skutečnou demokracii, ne západní model. Chtějí svou vlastní, unikátní ruskou demokracii.

Zadruhé, Rusko otevřeně a systematicky odsuzuje absolutní pokrytectví Anglo-sionistické říše. Připomeňme si projevy Putina v Mnichově, nebo v OSN.

Zatřetí, Rusko je alespoň částečně také muslimskou zemí! Nemá muslimskou většinu, a islámské zvyky a tradice jsou udržovány pouze menšinou muslimů (stejně jako křesťanské tradice udržují většinou jen„ortodoxní“ křesťané. Pro Rusy nejsou muslimové typem „děsivých cizinců“, kteří napadnou vaši vesnici a zničí váš způsob života. Rusko mělo v historii strašné vztahy (včetně 12 válek) s Tureckem a obtížné vztahy s jinými muslimskými zeměmi (mám na mysli Írán). Rusové ale také žili v míru se svými muslimskými sousedy po staletí a jsou si toho dobře vědomi. To znamená, že Rusové mají mnohem širší spektrum zkušeností s muslimy a islámem, některé dobré, některé špatné a některé absolutně strašné. To, co Rusové znají a činí je tak dramaticky odlišnými od většiny lidí na Západě, je, že mírové soužití s tradičním islámem je docela dobře možné. Záleží na konkrétním typu muslimů, s nimiž máte co do činění.

Nakonec, zatímco křesťanství v Rusku stále bojuje, není pochyb o tom, že většina Rusů dává přednost tradičním hodnotám křesťanství, jako že „vše se mění“, že „všechno má svoji cenu“ – tomu, co tvoří na Západě duchovní jádro pokřesťanské materialistické společnosti. To je také důvod, proč jsou Rusové většinou jasně „genderově diferencovaní“ – muži vypadají a jednají jako muži, ženy vypadají a jednají jako ženy a posílají všelijaké LGBTTQQIAAP (přidej si písmen, kolik chceš, když se ti to líbí, bude to „inkluzivnější“), ať si pořádají své „Gay Pride“ někde jinde.

To jsou některé (je mnoho dalších) důvody, proč by nemělo být Rusko považováno za část Evropy, alespoň v civilizačním slova smyslu. Samozřejmě Rusko je součást Evropy geograficky, a většina Rusů vypadá „bílá“ (i když tato „bělost“ skrývá obrovskou genetickou rozmanitost). Někteří zvlášť nevědomí pozorovatelé věří, že Rusko je evropské, protože je křesťanské. Ti přehlížejí „detail“, že katolické (a později protestantské) křesťanství ztratilo spojení s ostatním křesťanským světem během středověku, zatím co křesťanská římská civilizace se rozvíjela daleko od barbarské Evropy, nejprve v Byzanci a později v Rusku a v dalších pravoslavných zemích.

Kromě toho, moderní Západ není vůbec křesťanský, ne katolický a ne protestantský, je post-křesťanský, a řekl bych protikřesťanský. Tedy, i kdyby Rusko bylo vzorem tradičního, patricijského křesťanství, v žádném případě by to nemělo vliv na Západ.

Existují samozřejmě milióny Rusů, kteří přišli o své původní ruské kulturní a duchovní kořeny. Taková osoba se nazývá rusky „вырусь“. Naštěstí mnozí z nich (většina?) emigrovali (samozřejmě na Západ), a proto nejsou v dnešní době příliš vlivní. Často však vidíme jejich nepřátelské komentáře proruských nebo pro-putinských článků. Mnozí z těchto lidí udělali v 90. letech slibnou kariéru a zlobí se na Putina, že jim tato bonanza skončila. Druzí nenávidí Putina, protože se ukázalo, že nejsou k ničemu, a byli dáni do starého železa, jakmile Eltsinský gang ztratil moc.

Je pravda, že ruské elity (na rozdíl od obyčejných lidí) se v posledních 300 letech orientovali „prozápadně“. S příchodem Putina k moci se to dramaticky změnilo. V Rusku je stále mocná pátá kolona, ale klíčovou moc má Putin a jeho euro-asijští suverenní podporovatelé v armádě, v bezpečnosti, a co je nejdůležitější, v široké veřejnosti. Rusko se doposud drží pevně. Prodělává vzestupy a poklesy, ale vcelku se Rusku daří překvapivě dobře a ubírá se správným směrem. Řekl bych, že má životaschopný směr.

2020 01 26 02Proč tedy západní elity Rusko tak nenávidí (a bojí se ho)? Podívejme se, jaké hodnoty dnes Západ zastává.

Zde se musíme vrátit k 11. září a invazi nesmírného proudu uprchlíků do Evropy. Ať k 11. září došlo pod falešnou vlajkou, nebo ne, či zda Říše spustila uprchlickou krizi vojenským útokem na Libyjskou arabskou lidovou socialistickou džámáhíríji, je irelevantní.

Důležité je, že lidé na Západě se cítili napadeni zlovolným a nejnebezpečnějším nepřítelem: islámem.

Byly i jiné, neméně významné útoky na západní identitu. Nevěřím například, že termín „kulturní marxismus“ má vůbec nějaký smysl, že odpovídá reálnému fenoménu. Právě tak nevěřím, že existují ctižádostivé a agresívní minority všeho druhu, které žádají nejen svá práva, ale dožadují se zvláštních privilegií.

Siomédia pořádají nikdy nekončící hon na bělochy, na muže, na heterosexuály, na Angličany, na křesťany. Tyto útoky jsou tvrdé. Siomédia většině lidí na Západě tvrdí, že nesou vinu za historické nespravedlnosti, za zločiny, že jejich tradice a víry byly špatné, že byli oklamáni, pokud jde o jejich identitu. Jsou ovšem mnohé strašné a vyloženě odporné kapitoly v historii západní civilizace. Pokud však nevěříš v kolektivní vinu a dědičný hřích, je sotva oprávněná nenávist a opovržení, kterou (pseudo)elita vztahuje na veškerou tradici.

Bylo-li zvolení Trumpa obrovskou fackou do tváře neokonzervativců, pak reakce neokonzervativců na tuto událost byla masivní fackou do tváře amerického lidu. Co začalo Hillarijiním „košem smutku“ se brzy změnilo v dlouhou řadu směšných obvinění (včetně mých osobních favoritů: Ron Paul je „Putinův nejlepší přítel“, Rand Paul je „ruský nástroj“ a Tulsi Gabbardová je „Putinova loutka“).

Upřímně řečeno, tento druh neustálého napadání všeho tradičního není nic jiného, než druh duševního znásilnění západní kulturní identity. Reakce na tento druh náporu je nevyhnutelná. Jedinou otázkou je, jakou formu přijme.

Pochopení nacionálního sionismu - základ

Francouzský filosof Alain Soral znásilňování západní kultury nazval „nacionální sionismus “. Zde tuto ideologii vysvětluje:

Je obrovský nárůst toho, co se nazývá nacionální sionismus, to znamená udělat z vlastenců sionisty. Chápu to jako zásadní rozpor s muslimy, kteří jsou rovni Daeši, ve Francii jsou muslimové rovni Daeši, rovni Palestincům. Dobrý Francouz, který se chce dostat z těhle sraček, má prý podporovat Izrael, akceptovat moc, kterou má židovská komunita, ztělesněná v CRIF, a jež je největší podvod. To je politicky nepřijatelné, morálně nepřijatelné, strategicky stupidní. To je to, co nazývám nacionální sionismus. Tento podvod musíme odmítnout, odmítnout nacionalismus v Kippa.

To neznamená, že bychom se měli najednou stát stoupenci muslimů - abychom se vrátili k naší otázce.

Otázka muslimů je otázka imigrace a to je vážná světová otázka, která vyžaduje seriózní řešení. Zatím se proti imigraci nedělá nic. Nechceme-li, aby došlo k islamizaci Francie, musíme vzít věc za správný konec. Je třeba vrátit moc tomu, komu patří, a kdo nás přivedl do téhle situace, kdo musí veškerou silou, veškerou svou silou bránit naše hranice, naši identitu.

Během 20 let jsme se dostali z problému francouzského katolictví do dnešní Francie, jež má problém s muslimskými emigranty. Ale ti, kdo v 70. a 80. letech vyhlásili válku rodilým Francouzům, nás nyní vyzývají k přátelství proti tomu, kdo stojí proti tobě a byl proti tobě vychován – udělat přátele z lidí, kteří jsou příčinou všech našich problémů, a kteří byli po 2500 let systematičtí a lítí anti-nacionalisté, kromě vztahu k jejich vlastnímu „nacionu“, jenž se zove Izrael - samozřejmě.

Další francouzský autor Youssef Hindi vysvětlil roli USA v tomto novém ideologickém paradigmatu:

Vidíme návrat k ideji „národa“. EU je ve stavu krize. Část amerického establišmentu, zvlášť Donald Trump, se snaží zvýšit přistěhovalectví do Evropské unie. Jsme svědky oživení nacionalismu v USA, Rusku, GB a také v Itálii. Více-národní soustátí se rozpadají na všech stranách. Strategie je tedy následující: vždy být o krok napřed, být vedoucí silou tohoto nového evropského vlastenectví a nacionalismu. Proto je z pohledu elit pravicových Židů naprosto nezbytné udržet vedení v tomto evropském vlastenectví a nacionalismu, a sloučit ho s Izraelským státem.

Nikdy jsem nevěřil, že vůdci Anglo-sionistického impéria jsou velmi inteligentní, to je hollywoodský mýtus, ale jsou mazaní. Když si uvědomili, že zpětný obrat k nacionalismu je nevyhnutelný, rozhodli se, že se chopí jeho vedení. To je brilantní prostá logika nacionálního sionismu. Je to něco takového:

Já, my, moje rodina a moje země jsou všichni pod útokem vzteklých náboženských fanatiků, kteří nikdy nepřestanou, dokud nezabijí všechny, kteří s nimi nesouhlasí. V tomto boji za naše vlastní přežití se musíme obrátit na ty, kteří bojovali proti tomuto nepříteli po celá desetiletí a kteří vyvinuli nejsofistikovanější protiteroristické metody a prostředky: Izraelce. Izrael je navíc jako malý ostrov evropské demokracie v oceánu násilné a chaotické brutality. Zpropadeně, Izrael je součástí Evropy, ve skutečnosti se dokonce účastní Eurovize! Izraelci jsou na rozdíl od nás pyšní a neváhají bránit svou kulturu, náboženství, a hodnoty, proč neučiníme totéž? Dokonce mají právo nosit zbraně! Židé jsou bílí, stejně jako my, a sdílíme společné židovsko-křesťanské dědictví, které nám všem ukládá povinnost podporovat Izrael, zejména proti íránským Molláhům, kteří veřejně přísahali, že zabijí všechny Židy a vymaží Izrael z mapy.

V neposlední řadě je islám hrozbou pro naši civilizaci. Muslimští imigranti musí být buď vzdělaní, aby se vešli do naší společnosti, nebo je pošleme zpět domů. Ti, kdo s tím nesouhlasí, jsou buď antisemité, agenti Putina, popírači holocaustu, teoretici spiknutí, terorističtí sympatizanti nebo samotní teroristé.

Pojďme si vzít několik známých amerických veřejných osobností spojených s neokonzervatismem nebo s tradiční starou pravicí: Alex Jones, Paul James Watson, Jordan Peterson, Steve Bannon nebo dokonce sám Donald Trump. Slyšeli jste někdy tyto „obránce“ západní tradice nebo „křesťanských hodnot“ říci něco kritického o Izraeli, izraelské politice nebo sionismu? Přesně stejný fenomén lze pozorovat ve Francii, kde údajně „konzervativní“ a „vlastenečtí“ lidé jako Eric Zemmour nebo Marine Le Pen využívají frustraci Francouzů režimem, aby tuto frustraci změnili v nenávist k islámu a všemu muslimskému. Tito lidé jsou také propagátory toho, co se stalo známým jako „křesťanský sionismus“, který uctívá všechno židovské a(nebo) izraelské a který věří, že křesťané a Židé mají „téměř“ stejné náboženství. Vezměme si jako příklad Steva Bannona.

Zde je článek nazvaný „Steve Bannon, který připravuje kurikulum pravicově katolického institutu v Itálii“, který Bannona ukazuje jako konzervativního a tradicionalistického křesťana. Tentýž článek také zmiňuje kardinála Raymonda Burkeho, „předního vatikánského konzervativce“ Podle kardinála Burkeho je úkolem zmíněného institutu „podporovat řadu projektů, které by měly rozhodujícím způsobem přispět k obraně toho, co je zvykem nazývat křesťanství“. Tento „pravicový katolický institut“ provozuje křesťanský sionista Benjamin Harnwell, který prohlásil, že mladší generace v západním světě “sjíždí do nevědomosti". Jeho institut pracuje na tom, aby „podpořil jeden z hlavních pilířů západní civilizace - to, co se dříve nazývalo„ křesťanstvím “- a co uznává, že je člověk stvořen k obrazu božímu“. Až potud to vypadá hezky.

Problém je v tom, že Bannon, Burke a Harnwell jsou zaprodáni izraelským zájmům, a ideologie, kterou propagují, není vůbec tradiční křesťanství, nýbrž nesmyslná a zmatená idea „judaismo-křesťanství“. Katolický web „Media Catholiques Infos“ to uvádí na pravou míru: „Křesťanství není k tomu, aby sloužilo jako odrazový můstek pro nacionální sionismus pod rouškou „akademie pro obranu judaisticko-křesťanského západu.“

Smutnou pravdou je, že tito quasi-tradicionalisté byli všichni kooptováni izraelskou lobby. Vymývají lidem na Západě mozky, aby viděli jako nepřítele islám, i když skutečným jejich nepřítelem je sionismus. Sionismus je zodpovědný jak za 11. září, tak za masivní invazi přistěhovalců do Evropy. Pokud jde o papežství, je již mnoho staletí v posteli s talmudskými a kabalistickými rabíny (přečtěte si o tom vynikající knihu Michaela Hoffmana o 700 stranách). Bannon říká o „katolických“ univerzitách, že jsou „ základními institucemi judaisticko-křesťanského Západu“.

Francie nemá ekvivalent Steve Bannona. Má ale funkční ekvivalent v osobě Renauda Camuse, jehož politicky korektní životopis si můžete přečíst na Wikipedii. I zběžné pročtení okamžitě odhalí hluboce sionistický světový názor Camuse.

2020 01 26 02Všechny tyto pomatené a rasistické nesmysly lze shrnout do krátké věty: pod vedením sionistů Bílý křesťanský Západ znovu povstane!

Kdyby to nebylo tak ošklivé a tragické, bylo by to k smíchu (představa katolíků s talmudisty po staletích vzájemné nenávisti v jedné společné posteli). Ve skutečnosti však není nic zábavného v nákaze západních myslí sionistickým parazitem. Mohlo by to dokonce skončit jadernou válkou.

Jsem přesvědčen, že celé hnutí konzervativců je dílo Deep State a že ten ho stále řídí. Účelem konzervativců USA a francouzské Národní fronty je nabídnout nacionalistickou a pseudo-křesťanskou alternativu k jakémukoli druhu skutečného tradicionalismu nebo jakémukoli druhu skutečného křesťanství. U řadových konzervativců a stoupenců Národní fronty najdete spoustu anti-izraelských, anti-sionistických a dokonce protižidovských nálad, ale na úrovni vedení je to tvrdý sionismus.

Tím, že sionisté převzali kontrolu nad klíčovými nacionalistickými hnutími na Západě, vytvořili jakousi „ opozici snů“, jíž plně ovládají; kterou mohou občas, když je potřeba, využít pro nějaký druh antisemitského incidentu; ale také mobilizovat proti komukoli, kdo se odváží postavit proti Izraeli nebo sionismu.
V tomto kontextu se Rusko stává z velmi dobrých důvodů největší hrozbou:

2020 01 26 02Zaprvé, Rusko zcela odmítá unipolární světový model a spolu s Čínou utváří multipolární svět, ve kterém vztahy mezi státy řídí mezinárodní právo.

2020 01 26 02Za druhé, Rusko nemůže být vojensky ohroženo a mimochodem ani Čína. To nakonec přiznala i RAND Corporation.

2020 01 26 02Za třetí, díky různým sankcím vůči Rusku, se Rusko postupně stahuje z trhů, ovládaných anglo-sionisty. Dalo by se říci, že hlavním účinkem všech sankcí bylo, že učinily Rusko silnějším, nezávislejším a blíže k plné suverenitě.

2020 01 26 02Za čtvrté, Rusko nejenže otevřeně odmítá anglo-sionistický civilizační model, ale také odsuzuje jeho pokrytectví. Zejména ruský lid odmítá západní materialismus, zejména jeho kapitalistickou variantu. Rusko sice oficiálně neschvaluje socialismus, ale prohlašuje se za „sociální stát“.

2020 01 26 02Za páté, Rusko má zcela opačný přístup k islámu, než jaký vidíme na Západě. Na rozdíl od Říše, Rusko je s to zabít tolik Takfirů, kolik je třeba, bez ohledu na to, kde jsou. Ale zas na rozdíl od Říše Rusko vidí tradiční islám jako životně důležitého spojence proti hnutí Takfirů a Rusové naprosto nevidí v muslimech nepřátele.

V neposlední řadě Putinovo Rusko učinilo vlastenectví (tj. lásku k zemi) středem sociální a politické kultury, přičemž kategoricky odmítlo jakoukoli formu nacionalismu, nebo dokonce rasismu. "Bílá pýcha" je v Rusku asi tak populární jako "Gay Pride".

Dalo by se říci, že postupně rostoucí nová ruská ideologie je pravým opakem nacionálního sionismu. Není divu, že neokonzervativci Rusko z hloubi duše nenávidí!

Závěr: Nacionální sionismus je obrovský podvod

Nelze to jinak vyjádřit: Nacionální sionismus je obrovský podvod. Je to také rostoucí politická ideologie Západu, která představuje velké riziko pro celou naši planetu. Často slyším naivní lidi, jak říkají: Jakýpak je sionismus problém? Vše, co chce, je jen bezpečná země pro Židy. Co je na tom špatného?“

Celý problém jsem zde podrobně rozebral. Prostě lze říci, že sionismus, ať nacionální, nebo anti-nacionální, separuje lidstvo do dvou kvalitativně rozdílných kategorií: na Židy a ne-Židy. (Je ironií, že v tom se shoduje s nacionálními socialisty - nacisty, jen v obráceném gardu.) Předpokládá, že všichni ne-Židé jsou přinejmenším potencionální „antisemité“. Proto Židé, aby byli bezpeční, musí udělat dvě věci.

1) vytvořit židovskou vlast
2) zajistit dostatek židovské moci doslova ve všech zemích na planetě, obývaných góji, (výraz gojim má podle Talmudu hanlivý význam, podobně jako v němčině Untermensch) kde by mohlo dojít k nepředvídatelným případům „antisemitismu“.

Naproti tomu židovské životy a zejména židovská krev získávají hluboký soteriologický význam: Židovský život je nekonečně vzácný, protože

1) Židé „opraví“ svět (tikkun olam)
2) protože Moshiach – Mesiáš se narodí od Žida a stane se světovým vůdcem, přijatým všemi národy.

Variace této filosofie (poněkud sekularizovaná) spočívá v tom, že všichni Židé tvoří „kolektivního Mesiáše“ a že všechny „národy“ přijmou jeho moc a vládu s vděčností, protože zem bude na věčné časy oplývat mlékem a strdím.

Nakonec talmudský /farizejský „judaismus“ učí, že Židé „reprezentují“ lidstvo před Bohem a Boha před lidstvem (jo, skromnost není jejich silnou stránkou). Jestliže slyšíte, že někteří izraelští politici jsou rozezleni prolitou „židovskou krví“, připomeňte si to, když druzí izraelští politici (nebo dokonce ti stamí) vyžadují hroznou pomstu, hroznou odplatu, nebo slibují, že zabijí mnoho nepřátel. Tyto „Purimské řeči“ nabudou pravý smysl, když si uvědomíte, jak hluboký a fundamentální talmudský/ sionistický rasismus skutečně je.

Co tedy představuje „dostatek židovské moci“? To je prosté: Jakmile lidé v zemi ztratí kontrolu nad svou vládou a zem ztratí suverenitu, sionisté se budou cítit bezpeční. Tato teorie je

1) rasistická
2) paranoidní
3) sociopatická a upřímně řečeno, prostě hloupá.

Ale je to to, co talmudský světonázor produkuje v sekularizované společnosti. Premisou tohoto světonázoru je, že jakákoliv forma nacionalismu nebo dokonce vlastenectví je nebezpečná, pokud není židovská nebo izraelská. Pokud jsou nacionalismus nebo vlastenectví židovské nebo izraelské, jsou žádoucí a chválihodné. Sionismus je kromě jiného také teorií moci, založenou na hře s nulovým součtem. „Nulový součet“ může znít neškodně, dokud si neuvědomíte, že to znamená totální boj až do konce, totální, absolutní porážku protivníka, tedy zničení všech nepřátel. To nevěstí nic dobrého v multipolárním světě se spoustou jaderných zbraní.

Nacionální sionismus je podvod, a mimořádně toxický a nebezpečný. Každý, kdo to neuznává, je v lepším případě špatně informovaný, a v nejhorším - užitečný idiot pro vůdce Anglo-sionistické říše.

Žluté vesty ve Francii to pochopily. Occupy Wall Street, nebo Tea Party ne. Domnívám se, že mnoho Trumpových voličů to také poznalo, ale pan MAGA je zradil. Poznají Rand a(nebo) Ron Paul toto nebezpečí? A co Tulsi Gabbardová? Upřímně, nevím. Ale pokud ne, ostatní Američané nakonec a nevyhnutelně to pochopí.

Jednoho dne bychom se mohli dožít i americké verze Žlutých vest, kdo ví?

Please publish modules in offcanvas position.