CO TAK ZMĚNIT NÁZEV?

2020 11 28 04Když jsem před časem mudroval o tom, co bude po volbách "ven z parlamentu", napsal jsem mimo jiné, že se asi objeví nápady na změnu názvu strany. Dá se to najít, ale o to nejde. Jak mohl takový článek vzniknout? Celkem jednoduše, když "známe svoje Papenhajmské" (psáno foneticky, že).

S dalšími neúspěchy, budou-li pod novým vedením neúspěchy pokračovat, se nápady tohoto druhu zmnoží. Zákonitě. Protože prvoplánové povrchní myšlení převládá obecně a převládlo i na mimořádném sjezdu KSČM cca 245:75. Takže to tak prostě je, že lidé uvažují moc často prvoplánově, zvláště pak, když neznají... Že se bude spekulovat o užitečnosti vyskočit z komunistické kůže a ponechat si v podstatě komunistické tělo, to se dalo předpokládat i podle "myšlenek" z letáku Kateřiny Konečné, kde se říká něco o potřebě dokumentu, který "na velmi malém prostoru vystihne podstatu stávajícího režimu a navrhne jeho pochopitelnou, uvěřitelnou alternativu". Co to je ta pochopitelná a uvěřitelná varianta?

No tahle věta právě naznačuje východisko i pro zdůvodnění vypuštění komunismu. Vždyť přece tomu komunismu nevěří už ani mnozí z těch, kdo mají stranu nekompromisně posunout vpřed. Tutově se někde na "pozadí" rodí myšlenky obsadit prostor, který opustili socialisté(na baterky). Tedy prostor zdatných údržbářů a vylepšovatelů kapitalismu. Do kterého už ostatně nakoukli "osobnosti" KSČM v nedávné minulosti v krajích a v delším období minulosti v parlamentu. To, že odevšad vypadli (nejen z tohoto důvodu), jim asi nezabrání v "tvořivém" rozvíjení pochopitelných a uvěřitelných variant. To si myslím, že by bylo logické pokračování po uskutečnění nápadu opustit název KS...

Ten nápad s opuštěním názvu komunistická strana se opírá také o skutečnost, že komunismus je po desítky let skutečně s úspěchem u veřejnosti zesměšňován, zatracován a pošpiněn. A stal se v důsledku toho zejména pro mladé odpudivým jako zločinné i když často i směšné strašidlo. Léta běží a ti mladí, zasažení antikomunismem do morku kostí, jsou už i padesátníci. Nezapomínejme totiž, že antikomunismus běžel a nacházel své respondenty už před kontrarevolucí, což se ostatně projevilo jejím hladkých průběhem.  A lidé kolem dvacítky jsou už dominantně vychováváni pod krupobitím antikomunismu. Škola, média, kultura a zábava, všude samý antikomunismus. Všimněte si programů v rádiu a televizi, kde je součástí scénáře každého pořadu hrst bláta na "doby minulé". Tím spíš tomu diváci a posluchači podléhají, když komunistická strana po celých třicet nevygenerovala ani zdání účinné sebeobrany. Dolejšové, Klánové, Janouchové a další do všeho vnesli spíše spoustu hloupostí, než cokoli pozitivního. A navíc ti, kdo byli schopni pozitivních věcí, byli spíše trpěni, ale také drsněni vedením strany velkého kormidelníka s nejdelší výpovědní lhůtou, zatím bez zápisu do nějaké knihy rekordů.

Můj názor, se kterým jsem i na počátku devadesátých let odrážel pitomosti o užitečnosti změny názvu pro skutečně komunistickou stranu, se pokusím dále vyjádřit stručně, ale na úplně malém prostoru to zase asi nebude. Ještě poznámka: Upozorňoval jsem tehdy také na záludnost, která nebyla v nápadech změnit název otevřeně prezentována, avšak byla tam. Vzorem pro tu záludnost byla situace v okolních zemích, kde velká většina bafuňářů, ve snaze udržet se ve výkonu profese politika, odhopsala do sociálně demokratického sektoru politiky, mezi reformátory kapitalismu. Obvykle to se to zakrývalo i kecy o demokratické levici, o demokratickém socialismu atd. Tenkrát to těm Svobodům, Čadům, Mohoritům a Černým a dalším neprošlo. Někteří opustili stranu a zakládali "levici", aby brzy zhasli. Za levicí i za sebou. Nemluvím o Slovensku...

Nyní nějaká argumentace pro zachování názvu v širších souvislostech, i když ne zcela vyčerpávajícím způsobem na tomto přece jen velmi malém prostoru.

Není to celá pravda o komunismu, nýbrž propaganda, propaganda a zase propaganda, která komunismus připravila o autoritu, zvláště u nevědomých diváků a posluchačů. Propaganda špinavá, propaganda nekompromisních posunů od pravdy k lžím a manipulacím. Totální mediální převaha na jedné straně, totální absence propagandy obrany komunismu na straně druhé. Máme zde potom příklad "naruby", kdy kvantita přerostla v kvalitu. Stokrát opakovaná lež...pravdou se sice ve skutečnosti nestane, ale mnozí uvěří. Jaký podíl na té skutečnosti má velký kormidelník, posledních 15 let u kormidla strany? Ten hlupák a šejdíř, který na mimořádném sjezdu obhajoval své rázné přešlapování na místě a provázené občasnými dvěma kroky zpět tím, že nebyla a není revoluční situace? Prostě guma? Podíl předsedy strany. Nic více a nic méně. Ovšem tentokrát mohl za všechno P. Šimůnek.

Vezměme si poučení z "komunistické" omluvy hned po převratu. Poněkud nešikovné a nedotažené, pokud rovnou ne víc škody jak užitku. Nepřišla mi tehdy na počátku devadesátých let až tak úplně od věci. Jako určitý výraz vyrovnání se se stavem věcí v dané chvíli. Jenže komunisté nikdy skutečně a pořádně nevyložili, za co se opravdu musejí omluvit. Vágní formulace omluvy umožnila antikomunistickým médiím jejich dominantní "výklad", nebo naopak zamlčování. Léta se táhly kecy různých "inteligentů, sluncem ozářených", že "vy komunisti jste se dosud ani neomluvili". Omluvu pak šlo vyložit jako přiznání viny za všechno, skutečné i vymyšlené. A to platí doposud, že antikomunistická, to jest prakticky všechna média komunismus válcují, samozřejmě aniž by hodlaly připustit jakoukoli věcnou debatu...Dělají na tom i ta média, která se tváří seriózněji, prostě všechna média...

Ten problém s názvem už byl jednou řešen. Stejné důvody, které dnes můžeme slyšet, a patrně se ještě časem zintenzívní jejich naléhavost ze strany prvoplánových chytráků, byly uváděny už krátce po roce 89, kdy s nimi vyrukovali přepisovači vývěsních štítů. Tehdy z toho nebylo nic. Naštěstí. To by strana zkolabovala už daleko dříve.

Myslím si, že klíčové je uvědomit si, že skrytím jména se nic nezmůže. Po změně jména se bude následovně jen zesilovat tlak na opuštění komunistických "pozic". Bojovníci za změnu názvu nám budou nakládat barvité bubliny pseudoargumetů, všechno nakonec typu: když už se tak nejmenujeme, měli bychom opustit i ty "zastaralé" nepochopitelné a neuvěřitelné varianty. 

Berme na vědomí, že to budou média, která okamžitě odhalí úskok komunistů, kteří se pokoušejí zamaskovat svůj komunismus, jako zelená slupka melounu skrývá červenou dužinu. Dominance antikomunistických médií je v této chvíli drtivá. Ne proto, že mají pravdu. Prostě proto, že mají masový dosah a nemají skoro žádnou oponenturu. Ten "chytrácký fígl" se změnou názvu a zachováním ducha uvnitř odhalí hned. Nebudou na nic čekat. Pochybuje někdo, že to nemůže nijak jinak dopadnout? Výsledkem asi by bylo i to, že ti, kdo utečou od názvu, budou opuštěni mnohými komunisty, kteří to budou brát jako zradu. A pořád jsme u toho, že neexistuje silný vlastní komunikační kanál - přenos informací, který by mohl alespoň kvalitou obsahu vzdorovat stupidnostem televizí a spol. Možná, že nikdy nedosáhneme stavu, kdy budeme schopni vzdorovat podobnou silou, jako válčila Svobodná Evropa s všeobjímající propagandou socialismu před rokem 89. Ale máme-li vážně o jakémkoli posunu ve sféře politiky uvažovat, musíme vytvořit vlastní prostředky propagandy. V zárodku je to TV Bureš s kvalitou obsahu na vysoké úrovni. Ale nedělejme si iluze, zatím je to mrňavá kapka v moři kalných vod. Samozřejmě, že to nesmíme vzdát ani tehdy, když z kapky budou po čase kapky zatím jen dvě. Prostě to tak je, že všechno chce svůj čas. Netrpělivost ničemu nepomůže.

Pomůže krize? Bylo by trapné, kdyby komunisté přivolávali nebo radovali se z přicházejících běd, dopadajících na lidi. Komunisté přece v zásadě chtějí lidem jen dobře. Ale že se budou lidé pídit po tom, co pro ně bude zajímavé a dávat nikoli falešné naděje, to se může v těchto dobách krizových zintenzívnit. Avšak pozor, těch že podmínek se budou snažit využít i všelijací "krysaři", aby na své pěkně znějící píšťalky přilákali davy... Mnohdy jim na to pracháči skrytě dají finance jako je dali Hitlerovi, jen aby ti lidé neobjevili komunisty. Komunisté k tomu, aby říkali lidem pravdu, nepotřebují nutně krizi. Vždyť kapitalismus je lumpárna a hnojiště nespravedlností i v dobách konjunktury...

Změna názvu a mladí se jen pohrnou? Na základě čeho? Jediná možná odpověď je: Mladí se pohrnou hned poté, kdy se přesvědčí, že mají co dělat s komunisty jako lidmi, kteří se nebojí, jsou chytří, moudří, vyvolávají zájem a nadšení svým vystupováním, moudrou řečí, zajímavými myšlenkami a příkladem svého života. Rozhodně mladé nezískají "komunisté" tím, že někam dojedou bavorákem, nebo se budou zdráhat něco pustit ze svých nadstandardních a ve skutečnosti nezasloužených korupčních příjmů. Nepřiměřených i kdyby se v parlamentě roztrhali na cucky a potili krev...  

Řešení spočívá jen a jedině v trpělivé a dlouhodobé práci, která bude v očích lidí (nikoli mediálních bossů a jejich tajtrlíků, kterým se nelze zalíbit) slovo komunismus a komunista rehabilitovat. Bude to obtížnější i proto, že musíme vstoupit do vědomí lidí, kde už se více nebo méně "usadily" lži antikomunismu.  Existuje ztráta času v řádu desítek let, se kterou se musí obhajoba komunismu poprat. Tu ztrátu zavinil především velký kormidelník, který předal kormidlo až dozrála předávka podle jeho představ. To ještě uvidíme, co to přinese, jak si bude nové vedení počínat.

Pokud jde o náročnost úkolu, která vyplývá i z té nejméně dvacetileté ztráty času i z přidružených okolností, vybavuje se mi motto knihy generála Svobody Z Buzuluku do Prahy, kde se připomíná, jak snadno jsme o svobodu přišli a jak jsme ji museli těžce a s velkými ztrátami a především díky sovětské armádě získávat zpět. Tak náročné úkoly to jsou, které musíme začít plnit co nejdřív, ty úkoly které nemůžeme obejít nějakou pohodlnou zkratkou, protože žádná pohodlná zkratka neexistuje. Kdo tomu nerozumí je prostě blbec. Kdo nám to chce podsunout je podvodník, kterému nejde o to dělat komunistickou politiku, nýbrž o to, co nejdříve se dobře upíchnout na korýtku.

Potřeba je uvažovat nikoli o změně názvu, nýbrž o změně v oblasti teoretické práce a propagandy. Lidé se vykašlou na Hřebejky, Kocáby a vypasané Moravce, budou-li slyšet pravdivé a fundované odpovědi na otázky, které jim tvrdý život klade. Budou-li vidět, kdo zná cestu do světa jistoty a spravedlnosti. Budou-li vidět na vlastní oči, že se před Moravcem, Soukupem a dalšími syčáky komunista nepodělá a že je intelektuálně převyšuje. Na to ovšem nepostačí jen přítomnost v médiích, ovládaných antikomunisty. Tato média zcela nutně zničí renomé každého, i sebelepšího borce, pokud přistoupí na jejich hru. Snad nám neuniklo, že to byla právě ta naše milá a nezávislá a dokonce veřejnoprávní média, která zničila renomé oligarchovi. Jít do těchto médií má smysl jedině tehdy, když bude viditelný zřetelný a jasný odboj proti kolaborantovi. Ještě tvrdší může být ten odboj, než inspirativně předvádí třeba pan Okamura...Protože kolaborantské svinstvo předvádějí úplně na hranici možností všechna média tzv. středního proudu, která mají největší vliv..

Vedle jasného odboje v antikomunistických médiích musí existovat vlastní propaganda. To se ale neobejde bez vlastních prostředků propagandy, které v této chvíli zatím existují jen v embryonálním stavu. A Haló noviny to nejsou. Je to Skálův  a Burešův pořad na internetu. Zatím jen ten. 

Teorie a historie dává dost příkladů, použitelných k rehabilitaci komunismu. Co chybí, jsou další osobnosti, respektive neví se o nich. Osobnosti s předpoklady propagandu dobře dělat. Osobnosti příkladné svým vystupováním, erudicí, schopností prezentovat komunismus nikoli jako náboženství, soubor frází a podivných pouček.  Odborníci z praxe by se velice hodili. Co chybí dále, jsou pořady, které na nevelkém prostoru připomenou pravdu o komunismu, o teorii z níž vychází, o kterou se opírá. Co chybí dále, jsou pořady o novodobé i starší historii. Co chybí jsou pořady o lžích kolaborantských médií. Neboť je potřebné ty darebáky a kolaboranty odhalovat a po zásluze diskreditovat. Co chybí jsou pořady o skutečné devastaci ekonomiky, průmyslu a zemědělství, ke které došlo v době kapitalismu na druhý pokus. Atd.

Pokud nebudeme intelektuálně vyspěle k lidem mluvit, žádné pitomé fráze na úrovni základního stupně nějakého politického pseudovzdělávání to nevytrhnou. Ba naopak. Zde bych nechtěl vyvolat kopřivku některým soudruhům pevným v kramflecích víc, než znalým skutečné teorie. Ten problém tady skutečně je a nelze ho podcenit. Proto se o něm zmiňuji, že ho nelze podcenit, a ne proto, abych nějakého poctivého chlapa naštval. Sázím ale odvážně na zdravý rozum, pokud ho ještě nevyfoukaly vichřice příšerných časů, kterých jsme se dožili. K téhle poznámce mě vede i zkušenost s částí přednášejících ve VUML, kterým jsem za starých časů nějakou dobu velel a celou polovinu přednášek jsem radši dělal sám, než bych některé nechal kecat. Ostatně se někteří z nich hned o převratu zdejchli a našli se všeliskde, třeba u skautů a moravanů a někteří ještě dál. Ale to je jiná kapitola.

A tím končím a doufám, že jsem nějakou troškou přispěl do debaty o názvu, který bych neměnil nikoli z nějaké nostalgie, nýbrž a jedině proto, že název by mohl a měl poctivě odpovídat tomu, oč se nám skutečně jedná.

PaedDr. Jindřich Kania

Please publish modules in offcanvas position.