Smíření neznamená popření minulosti.
době účelových útoků na Benešovy dekrety je na místě kategoricky odmítnout dezinterpretace naší národní minulosti!
I v naší soudobé filmové tvorbě (Božena; Krajina ve stínu, …) se totiž objevují nebezpečné – podprahové-pangermanistické signály!!!
no, opravdu jsem se nespletl a nejedná se o překlep. Prožíváme období, které není možné označit ani jako „neo-normalizaci“. Proč? Protože pod termínem „normalizace“ rozumíme jakýsi, byť třeba kontroverzně vnímaný, návrat k normálu.
Teď vyslovím zřejmě kacířskou myšlenku. V „komunistickém normálu“ byl, na rozdíl od dnešní doby, prostor pro mezilidskou slušnost a sociální jistotu. A lidi se nebáli rodit děti.
bdobí let 1948-1989 se stalo přes všechny problémy ekonomicky velmi dynamickým a z hlediska všech stránek společenského života celkově (i ve srovnání se současnou situací) nejlepším obdobím v historii Československa. V každém případě vznikl ohromný majetek, který byl plně ve vlastnictví občanů Československa. Byl vytvořen výhradně z domácích zdrojů, z peněz, které na akumulaci poskytli občané země svou prací.
Podrobněji ZDE
PhDr. Marie Neudorflová, PhD.
historička a politoložka
Německá historička českého původu Eva Hahnová před několika lety v českém tisku napsala článek o tom, že Češi ztrácejí povědomí o své slovanské identitě. Bohužel se zdá, že měla značnou pravdu.
Termín „kolektivní vina“, určený k použití na německý lid, vytvořil lord Robert Vansittart,
tajemník premiérů Stanleyho Baldwina a Ramsaye McDonalda, poté sloužil jako stálý podtajemník ministerstva zahraničí až do roku 1937, ...
Prof. Jan Keller
Jak nás často a ráda poučuje eurokomisařka Jourová, dezinformace jsou uměle vyráběny a záměrně šířeny s cílem poškodit demokracii. Toto poučování má ovšem jednu nevýhodu. Je příliš abstraktní.
Z pedagogických důvodů bývá prospěšnější ukázat, jak taková banální dezinformace vlastně vypadá.
Úvaha občana, nikoli profesionálního historika
ako občan České republiky a nebojím se říci jako vlastenec, sleduji se znepokojením narůstající atomizaci v již tak rozdrobené vlastenecké/národovecké scéně. Tato situace mne přivedla k následující úvaze o příslovečné, bohužel stále se v historii opakující, nejednotnosti v českém národě, kdy v „české kotlině a moravských úvalech“ bývá tato nejednotnost okořeněna komplikovanou a našimi nepřáteli často zneužívanou problematikou národnostních menšin.
Autor: Buran
šechny varianty přeformátování střední Evropy podle scénářů uvedených v 1. části článku potřebují stabilní ekonomický základ. Ten se odvíjí především od suverenity v klíčových hospodářských odvětvích a ta je dána zejména vlastnickými vztahy uvnitř nich. Kdo vlastní, ten řídí. Podívejme se na několik konkrétních segmentů českého hospodářství, které zásadně ovlivňují náš život. Právě vývoj a změny v nich budou pro úspěšnost naznačených scénářů klíčové.
líží se 15. březen. 82 let je hodně času, ale na 15. březen 1939 nesmíme zapomínat. V paměti národa musí trvale zůstávat vzpomínky na dny slavné i smutné. Jedny dávají naději a druhé varují. A právě vzpomínka na 15. březen 1939 je zvláště v tomto roce velmi výstražná a varující.
Opět stojíme tváří v tvář pokusům vymazat český a slovenský národ z evropské historie jako národy, které v minulosti něco znamenaly.
Úvod │