Soudruhy zradila touha po kapitálu

2021 06 04 01Petr Fischer

Dnes sice komunisté stále vypadají jako ti, kdo rozhodují o osudu vlády. Nic to ale nemění na tom, že partaj mílovými kroky míří kupředu ─ do propadliště dějin a zpátky ni krok.

Zdejší komunisté na první pohled jasně patří k tradičním politickým stranám formovaným ideologií. Při detailnějším pohledu na jejich vystupování je ale dávno zřejmé, že ideologii už používají jen jako reklamní ozdobu, která odpadne, jakmile jde o to politicky podstatné ─ totiž o moc a podíl na ní.

To je také důvod, proč podporovali a stále podporují kabinet Andreje Babiše. Že mu pár měsíců před jeho oficiálním koncem na chvilku rétoricky "nedůvěřovali", bylo jen součástí marného pokusu umenšit škody, které tento mocenský oportunismus napáchal na jejich volebních preferencích.

Strana propsaná do zákonů

Celých třicet porevolučních let bojovali komunisté o svůj návrat k moci, od níž je všichni z pochopitelných důvodů odstrkovali. Chtěli být zase "regierungsfähig", připuštěni k možnosti vládnout. A využívali každé příležitosti, kdy se mohli s někým mocnějším svézt. Ať to byli sociální demokraté, s nimiž hlasovali; ať to byla mašinérie opoziční smlouvy ČSSD a ODS, do níž byli vtaženi Milošem Zemanem jenom proto, aby v některých sociálních otázkách jeho menšinové vládě pomáhali.

Síla komunistických hlasů se během třiceti let propsala do řady zákonů, což je největší zdroj legitimity této politické strany, která měla být po roce 1990 určena k historickému zániku.

Reálně k němu ale komunisté směřují až dnes, kdy se pohybují na hraně, jejíž překonání je nutné pro vstup do sněmovny. A to především proto, že je dohnala jejich vlastní oportunistická politika - snaha podílet se na moci, nebo se jí dotýkat stůj co stůj.

Spojení s Andrejem Babišem, miliardářem pochybné pověsti, jde proti smyslu komunistické ideologie, založené (viz dokumenty strany) na marxistické kritice kapitalismu. Jistěže podporu vlády by bylo možné vysvětlovat "leninským" fíglem, který připouští krátkodobou podporu kapitalisty, pakliže může přinést výhody a nakonec vyústit v jeho krach.

Komunisté ale tak daleko nikdy nešli. Stačila jim možnost podílet se s Babišem na uplácení voličů, které - jak doufali - přinese straně preference a vyztuží tak její mocenský potenciál.

Chtěli parazitovat na Babišově populistickém růstu. Nepomohl ani varovný příklad ČSSD, která ze stejné logiky "vytěžila" historický propad pod hranici volitelnosti.

"Marxismus" jako kazajka

Ani komunistům nakonec vypočítavá sázka na Babiše nevyšla. Jen se v jejím rámci postupně zcela svlékli ze své ideologie, kterou jejich první porevoluční hejtman Oldřich Bubeníček už před devíti roky označil za "marketingovou značku". Za mimikry, podle nichž komunisty poznají skalní voliči, o něž strana nechce přijít. Teď už jim utíkají k jiným stranám i oni. A skuteční kritici kapitalismu, vycházející z autentického čtení Marxe, by si o komunisty neopřeli ani Kapitál.

Filipova strana se ideologicky definitivně vyprázdnila, její rétorika ztratila tváří v tvář populistům všeho druhu punc jakéhokoliv protestu a je jalová. Už není ani v nejvlastnějším slova smyslu "komunistická", spíš jen pseudolevicová. Neřídí ji ideje, ale podobně jako Babiše a ostatní populisty jen a jen politický marketing.

Snaha přejít na čistý populismus už ale rudým nemusí vyjít. Do říjnových voleb zbývá málo času na to, aby této proměně partaje z ideologické na lidovou voliči uvěřili. Zejména pak nespokojení voliči ANO, o něž se teď hraje především.

Ta báječná marketingová značka, o niž se KSČM opírala, se najednou stala omezující překážkou, nepříjemnou svěrací kazajkou. Nacionalističtí voliči, na něž komunisté také vždy spoléhali, mají větší a kritičtější jistotu u SPD. Krom ní se tu pro ně navíc objevila i praxí neušpiněná Šlachtova Přísaha. Třebaže momentálně komunisté hrají hlavní pomocnou roli, na proměnlivé mapě české politiky se poněkud ztratili. A už se jen tak nenajdou.

České politické scéně by prospělo, kdyby se tato dřívější stabilní blokační minorita demokratického provozu rozplynula v nových proudech politiky, které reagují na složité proměny světa. Sociální citlivost možná více přísluší levici, na tom se nic nezmění. Je ale načase, aby ani ona už v Česku nebyla komunistická.

Please publish modules in offcanvas position.