NEVEŘEJNÁ DISKUSE    Dotazy a příspěvky ke zveřejnění nám zasílejte na e-mail nas-restart@yandex.comZa provozování webu se musí platit, prosíme případné dárce o příspěvek na účet 0529639103/0800. Děkujeme!

Člověk je dnes masírován ze všech stran

2020 11 16 01Rozhovor Jaroslava Kojzara z Haló novin
s politologem a bezpečn. analytikem Janem Schneiderem

Současná doba je hektická. Člověk se bojí a hledá nová ukotvení. Čeho vy osobně se nejvíc bojíte?

Bojím se toho, že se začnu bát. Člověk je opravdu masírován ze všech stran. Nezbývá, než si z toho – v duchu nejlepších středoevropských tradic – začít dělat srandu.

Ostatně, stačilo sledovat předvolební Spojené státy, a hned si můžete vybrat, zda se z toho hodláte zbláznit, anebo uřehtat. Dva zmagořelí geronti se předhánějí ve výrocích, kam by jeden druhého nakopal a kde by druhý prvého zfackoval. Opravdu nemám strach, že by Amerika byla v budoucnu neodborně vedena, protože – slovy analytika George Friedmana – Amerika vznikla válkou, žije válkou a svoji budoucnost vidí ve válkách. Zdá se však, že si to tentokrát rozdají doma mezi sebou, a já se modlím, aby tomu tak bylo, protože rozpad Spojených států to jen přiblíží. Horší by byla varianta, kdyby se Američané sjednotili na tom, že napadnou někoho třetího, třeba Írán.

Jen tak mimochodem, když si porovnáte, jaké výroky pouštějí na veřejnost kandidáti na post »nejmocnějšího muže světa«, a srovnáte to se starostmi o svět, jak je formuloval na svém posledním »valdajském« projevu Vladimir Putin, máte zase na vybranou mezi depresí a nadějí.

»Akce Prymula« na mě nepůsobí dobře a musím přiznat, že odvolání ministra chápu jako předem připravenou záležitost. Nevím zatím, co za tím je, ale nabízí se i volba šéfa VZP či tlak tzv. demokratických stran. Nejste také toho názoru?

Naprostý souhlas, byla to zřejmě léčka, dosti ubohá, avšak mohutně akcelerovaná bulvárem (což jsou až na čestné výjimky všechna hlavní média). Jako vždycky, je to rvačka o peníze, tentokrát VZP, čili jsme u změn ve správní radě VZP. To by dávalo smysl, protože přes VZP proteče ukrutné množství peněz, a v souvislostí s epidemií ještě víc. Odborně Prymula nic nepokazil, to je vidět i z toho, že odbornou vládní agendu týkající se epidemie vlastně vede dál.

Měla se celá záležitost řešit tak, jak se řešila?

Určitě ne – pokud to překotné řešení ovšem nebylo Babišovi »po srsti«. Za normálních okolností by měl premiér poslat tisk s jeho pseudoaférou do háje. Nejprve se měl za svého člověka postavit, pak nechat věc pořádně prošetřit, a teprve poté se rozhodnout.

Nezdá se vám, že akce vlastně předznamenala konec vůdčího postavení ANO a že si Pirát Bartoš zuby brousí oprávněně? Nebo je ještě dost času, abychom se všichni vzpamatovali a odvrhli populisty?

Pirát Bartoš si brousí zuby právem, protože piráti měli vždy zuby obroušené. Ale vážně, jen ať se Piráti předvedou, protože některé jejich nápady nejsou špatné (mají v repertoáru ale taky nápady děsivé). To vše na rozdíl od ostatních opozičních stran, které nemají nápady žádné. Pak spekulujte, co je horší.

Nicméně já každé vládě přeji co nejkvalitnější opozici, protože jedině tak je naděje, že vláda odvede slušný výkon. Tentokrát však vládu k tomu slušnému výkonu přinutila epidemie, takže o bezprostřední budoucnost se ANO nemusí obávat. Optimální to ovšem není. Epidemie přejde dřív, než doroste nějaká slušná opozice.

Zdá se mně dokonce, že tradiční dělení společnosti levice–pravice–střed se najednou rozplynulo a máme tu společnost »antiopatření kontra opatření«. Bude se to podle vás promítat i do příštích voleb, které se mají konat za rok?

Asi ne podstatně, pokud vláda aspoň trochu zlepší »komunikační strategii«, což je pěkně hnusný výraz, jako kdybychom neuměli mluvit česky. Příšerné je, když uslyšíte, že vláda něco »nezkomunikovala«. Ani nemohla, když mluví takto blbě a nečesky. Kurzarbeit, lockdown a inkluze aby to sprala!

Máme právo na to, aby vláda mluvila česky (nebo československy, jako Babiš – a já se přiznám, že mi jsou ty slovenské názvuky milé, protože já, když chci pořádně zanadávat, sáhnu do té přebohaté slovenské slovní zásoby, která zní navíc tak šťavnatě… a hned mě zlost přejde, když vyjde pára ven a ještě tak poeticky).

Vláda by si měla vytipovat pár pěkně natvrdlých úředníků, a na nich si vždy nejprve ověřit, zda vládní sdělení správně pochopí. A pak to teprve pustit do médií.

Ještě poznámku k tomu politickému dělení společnosti. Zcela postrádám konzervativní levici – ale snad už existuje jiskérka naděje.

Ale vraťme se ke koronaviru. Jsem toho názoru, že selhala Evropská unie, že se ukázalo, jak špatná byla Lisabonská smlouva. Ale přitom stále platí a je nebezpečí, že bude zneužita, až to bude potřeba, silnějšími proti slabším. Nemyslíte?

Když jsme si namlouvali Evropskou unii, byla to relativně mladá a štíhlá holka. Tato věta snad postačí, abych naznačil, co si o ní myslím dnes. Na druhou stranu, nejsem sice katolík, ale rozvody opravdu neřeší všechno. Nadto – rozpad EU by byl splněným přáním amerického globalismu. S malými evropskými státy by si hrál jak s jojem.

Takže naším úkolem je a bude něco s tím udělat. Nejprve řádně zeštíhlit EU, což by nemělo být tak složité – stačí se ohlédnout, co v době epidemie bylo k užitku členským státům EU. Z toho ostatního pak ještě tu společnou zahraniční a bezpečnostní politiku – ale úplně jinou, než jaká se provozuje teď.

K tomu vymezení, co by měla – na rozdíl od Lisabonské smlouvy – v budoucnu obhospodařovat EU, je dobrý přístup, kterému se učeně říká subsidiární. Jeho podstatou je, že na vyšší rozhodovací úroveň veřejné správy se delegují pouze takové pravomoci, které nemohou být dostatečně efektivně spravovány na úrovni nižší. To je třeba případ ochrany evropských hranic, ale ne potravinové soběstačnosti: do té bychom si opravdu neměli nechat od nikoho kecat!

Koronavirus poněkud zastínil problém »islamismu«. Jak se ukázalo, nebylo to správné. Důsledky se projevily v posledních týdnech. Mám na mysli to, co se stalo ve Francii, v jednom rakouském kostele, ve frankofonní části Kanady a vzedmutí antifrancouzské vlny v muslimských zemích. Problému pochopitelně nahrál svým projevem i francouzský prezident Macron. Přitom začátek nebyl u něj, ale u islamistického útoku proti svobodu hlásajícímu učiteli. Nezačíná tak další vlna tzv. džihádu, jež čekala jen na svůj podnět?

Terorismu se nikdy nebudu zastávat, ale přiznám, že v této souvislosti mám problém. Já totiž nepovažuji rouhání a urážení za projev svobody slova. Vždycky se tvrdilo, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Urážení je však přímým atakem. Málokdo má odvahu to napsat, protože to vypadá, jako by se chtěl zastávat teroristů. Nikoliv. Nebudu se ale zastávat ani těch, kteří v životě nesvedou nic jiného, než se do někoho navážet, a když se dotyčný namíchne, tak ho poučují, že to je svoboda slova. Proboha, to už Západ nemá celému světu co nabídnout, než že ho nejdřív ožebračil, pak z něj zlanařil ty nejvzdělanější a teď se mu ještě posmívá a uráží ho?

Mnozí stále melou cosi o křesťanských základech euroatlantické civilizace, ale to jsou jen prázdná slova. Protože v samém základu křesťanství je zásada nečinit druhému, co by člověk sám nerad strpěl. Jenomže to je v základech původního křesťanství, ale ta parodie, kterou z něj v průběhu věků udělali, ta se dnes stará jen o restituce a o politický vliv. Čest výjimkám.

Jaké je vůbec vaše stanovisko k migrantské vlně a pomalému obsazování Evropy muslimskými přistěhovalci, což během dvou tří čtyř generací, pokud bude trvat současný trend, bude znamenat jiné demografické rozložení Evropy a muslimská víra převládne? A co potom evropsky chápaná demokracie? Bojím se totiž o naše potomky…

Vezmu to odzadu. Evropsky chápaná demokracie není zárukou, že ve společnosti zavládne spravedlnost. A ta je podle mého mínění tím nejdůležitějším. Je-li společnost spravedlivá, těžko si představit, že by byla nesvobodná. Myslím, že spravedlnosti lze dosáhnout i ve společnosti, která není dle teoretických definic »demokratická«. Právě se chystám na prostudování knížky Konfuciánský ústavní systém, s podtitulem Jak starověká minulost Číny může utvářet její politickou budoucnost.

Katastrofa euroatlantické civilizace spočívá v tom, že se zpřetrhaly vztahy s minulostí, stáří přichází v nevážnost, dominuje mládí – protože to jsou nejlepší spotřebitelé. Celé je to povrchní a nedůstojné.

Proto může docházet i k tomu, čemu jsem nechtěl věřit – že si Němci pozvou migranty z Afriky, aby za ně dělali, aby měli na důchody. Myslel jsem si zprvu, že si někdo dělá z Němců srandu, ale nikdo mi jiné vysvětlení k tomu hromadnému pozvání migrantů nedal. Odpusťte, ale takováto společnost si za svůj zánik může sama.

Na druhou stranu, nemám rád ty pošuky, co stále někoho něčím děsí. Islámský svět má v průměru natalitu pouze lehce přesahující reprodukci, ale v některých zemích ani to ne. To jsou statistiky. Mnohačetné rodiny jsou ve všech náboženstvích zejména u těch nejortodoxněji věřících (jak u katolíků, tak u evangelikálů, tak i židů, tak u muslimů). Těch ale není většina.

Nadto žádné vývojové linie v přírodě nejsou lineární, to je demagogie. Migranti z celého světa, když přijdou do západní civilizace, se v mnohém přizpůsobí, i když třeba halasně vykřikují opak. Jejich porodnost klesá, protože žijí nezdravě, jedí více masa, začíná je opanovávat chamtivost – proč by se měli omezovat na spotřebě kvůli dětem?

Takže ty změny jsou oboustranné. Navíc se tu o islámu strašně lže a mnozí straší. Jménem křesťanství nadělali lidé neuvěřitelná zvěrstva, ale na to se rádo zapomíná. Navíc je jisté, že největším nepřítelem islamismu jsou muslimové, jsou jeho nejčetnějšími oběťmi. To znamená, že urážením muslimů se současně připravujeme o toho nejmocnějšího spojence v boji proti islamismu.

A ještě jeden takový detail – nemuslimská žena prý nesmí vychovávat muslimské děti. Takto argumentují nepřátelé islámu, s nimiž souhlasí – paradoxně – pouze islamisté. Ano, čtete správně, takzvaní islamofobové a extrémní islamisté vykládají korán stejně. Stejně ujetě.

Naprostá většina muslimů se s nimi neshoduje. Jak kdesi pravil český orientalista a diplomat Hynek Kmoníček, existuje přes padesát odrůd islámu (myslím, že v křesťanství bychom se dopočítali také desítek různých církví, z nichž každá má pochopitelně pravdu a podle některých ti druzí poputují dokonce přímo do pekla).

A ještě něco – manželka doyena českých muslimů, třebíčského středoškolského profesora Muhamada Ali Šilhavého, byla křesťanka. Stejně jako manželka Jásira Arafata. Život je prostě pestřejší než nějaké ideologie.

Je nějaká cesta z problémů, na něž jsem se zeptal?

Víte, co mě napadlo, když stát a EU prohlašují, že prý bojují s dezinformacemi, přičemž, kdyby to dělaly správně, musely by se trefovat nejprve do vlastních nohou?

Nejlepší metoda proti dezinformacím je rozvíjení vlastního myšlení. Proto se snažím najít cestu, jak dostatečně zdůraznit, že český národ čeká katastrofa, když bude upadat vzdělávací systém způsobem, jehož jsme svědky.

Nejprve je třeba skončit s tím hrozným experimentem, zvaným inkluze. Existuje dvojí přístup k žákům – chtít po všech stejně (přitom jedni nestíhají, druzí se naopak nudí a nezískají návyky procesu »učení se«, protože jim stačí, když dávají pozor). Druhý přístup spočívá ve snaze zatížit každého žáka stejně, třeba na 90 procent. To znamená, že každý zvládne jiný objem učiva, ale naučí se učit se.

Studenti by si měli osvojit základy logického myšlení, tedy proces. Jsem tedy rozhodně pro zvýšení počtu hodin matematiky a přírodních věd, přičemž by matematika nemusela být povinným maturitním předmětem. Studenti by se měli naučit srovnávat různé jevy, jejich podobnosti, specifika, rozdílnosti. Měli by se učit diskutovat, a hlavně se ptát. Drze, stále, na všechno. Jako nepovinný předmět bych to doplnil třeba výukou šachové hry.

Studenti by ale měli taky mít nad čím přemýšlet, to znamená, měli by se učit data, jako v minulosti. Současným »vzdělancům« k eliminaci jejich »vzdělání« zcela stačí výpadek proudu anebo internetové sítě.

A ještě něco veledůležitého. Zavedl bych opět výuku psaní písmem vázaným. Radím to rodičům nadaných dětí, aby dbali na jejich rukopis, ještě lépe na krasopis. Ti zločinci, kteří se snaží žákům a studentům vše ulehčit a vyjít jim vstříc (většinou jen proto, že si dělají sami bene, protože jsou mizerní pedagogové), totiž dětem zatajují, že až se budou chtít ucházet o nějaké prestižní místo, budou muset část žádosti napsat rukou – a zaměstnavatel to pak nechá posoudit grafologovi, což u mnohých uchazečů znamená konečnou.

Námětů je mnoho, ale především z oblasti vzdělávací, protože tam bude chyby naší generace napravovat jedna, spíše dvě generace následné. Vzpomeňme na Karla Havlíčka Borovského: »Proto se také poctivost každé politické strany nejlépe podle toho pozná, jak upřímně se o pravé vzdělání lidu stará.« A já budu volit pouze takovou politickou stranu, která bude mít toto v programu.