klicNEVEŘEJNÁ DISKUSE     Kontakt na nás: nas-restart@yandex.com

Náš Restart po delší odmlce opět funguje a lze posílat články, dotazy a informace na výše uvedený e-mail. Za provozování webu se musí platit, proto prosíme případné dárce o příspěvek na účet 0529639103/0800. Děkujeme!

Rozbité nosy jsou ničím v porovnání se stovkami mrtvol

Rozhovor s generálem ve výslužbě Leonidem Ivašovem

2020 09 04 0120. srpna 2020

Dotaz: Dnes vystoupil prezident Lukašenko před dělníky závodu BELAZ (nákladní tahače). Ti ho vypískali.

Odpověď: Jako vždy, média zveličují měřítko události. Situace v Bělorusku je však skutečně vážná.

Dotaz: Bělorusko je považováno za zemi přátelskou Rusku. Proč to média neberou vážně? Nehovořím o špinavých TV kanálech, ale o státní televizi. Všichni jednohlasně křičí, že Lukašenko je tyran. Co se změnilo v myslích lidí, kteří tyto TV kanály kontrolují?

2020 01 26 02Odpověď: Kdo vládně v Rusku? To není vůbec Putin. Jsou to vlastníci přírodních zdrojů a velkých podniků. Poslechněte si, co říká ruský bankéř Gref o našem školství a vůbec naší zemi. Obludná rétorika, která by slušela spíše otevřenému nepříteli. Kdo proti ní protestuje? Státní televize? Nikoli. Při tom je podivné, že vedení státu se vůbec nechová laskavě k těm, kdo prosazují silnou státní moc. Probíhá boj mezi liberály – fašisty, kteří nám byli vnucení v průběhu hybridní války s národními, vlasteneckými sílami Ruské federace. Tento boj probíhá již dlouho a nikdy se nepřerušuje. Média kontroluje liberální křídlo, nebo provládní struktury, které jsou v podstatě pseudoliberální, přestože to maskují. Liberální média nyní potlačují média národně orientovaná. Vzdorujeme tomu, ale naše síly nejsou rovné. Při tom je evidentní, že státní televize a ostatní média nebudou reagovat bez příkazu ─ znamená to, že dostaly příkaz.

Dotaz: Přemýšlel jste o tom, že by mohlo jít o pomstu Lukašenkovi? 1. února 2020 ho navštívil ministr zahraničí USA Pompeo a teď nedávno ředitelka CIA Gina Haspelová. Hovořil s ním 4 hodiny. Téměř se objímali. Pro Putina to bylo zřejmě protivné. Američané trvale všem něco slibují a nic z toho nesplní. Ale my neslibujeme, avšak dáváme. Odpovědí je však takový nevděk. Může to být příčinou útoků médií na Lukašenka?

Odpověď: Pompeo byl čtyři hodiny v Bělorusku, ale s Lukašenkem hovořil chvíli, méně než s opozicí, s jejímiž představiteli jednal o stavu lidských práv v Bělorusku. Lukašenko nemůže opozici ani cítit. V důsledku toho kandidovala do voleb prezidenta Tichanovská. Šlo spíše o políček Lukašenkovi, než o přátelskou návštěvu.

Dotaz: Po návštěvě Pompea připlul do litevského přístavu Klajpeda již druhý tanker s americkou ropou pro Bělorusko. V USA vytvořili speciální ropný mix (Bílý orel), který je možné zpracovat v běloruské rafinérii. Nešlo tedy o pouhou návštěvu, ale konkrétní misi. Nešlo tedy o pomstu Bělorusku za tento obrat na stranu USA?

Odpověď: Poté co jsme přestali dodávat ropu Bělorusku, neměl Lukašenko příliš mnoho voleb. Bez ropy by se zastavily rafinérie a v důsledku toho i další běloruské závody. Lukašenko o tom hovořil s Putinem. Tehdy mu řekl: nechci před vámi 1.12.2020 klečet na kolenou. Myslím si, že proti Lukašenkovi se hrála dvojí hra. Nemyslím, že na úrovni prezidenta, ale byly zde síly, které mohly tuto hru rozehrát bez vědomí Putina, Trumpa a Lukašenka. Rusko chce zvýšit ceny plynu a ropy pro Bělorusko. Naše společnosti jsou ve skutečnosti nadnárodní a nikoli pouze státní. O zvýšení cen usilují nejen ruští, ale i světoví podílníci těchto společností. Někdo mohl zatlačit i na Putina a donutit ho k souhlasu se zvýšením cen i s pozdějším přerušením dodávek. Možná, že se Lukašenko spletl. Místo toho, aby zatlačil na Rusko přímo, souhlasil s americkým návrhem.

Dotaz: Mohlo jít o dohovor mezi Kremlem a Bílým domem? Jedni chtějí, aby se Lukašenko vzdal státních podniků, druzí se ho chtějí zbavit, aby nepřipomínal SSSR.

Odpověď: To připouštím.

Dotaz: Vy se znáte s Lukašenkem, jezdil jste na volby. Jste velmi autoritativní voják. Setkával jste se s velením běloruské armády. Jsou běloruští generálové spokojení s Lukašenkem? A co ostatní občané? Podporují ho, či nikoli?

Odpověď: Naprostá většina všech vrstev obyvatelstva vždy podporovala Lukašenka. Nespokojenost se neprojevuje v politice, ale v každodenním životě a to i v armádě. Po podpisu smlouvy o „Svazovém státě“ bylo na základě mého návrhu vytvořeno kolegium obou ministerstev obrany. Vojáci vždy usilují o upevnění ozbrojených sil. Neslyšel jsem žádné protesty. Nespokojenost vyjadřovali pouze v osobních rozhovorech. Například, proč nerozmisťujeme v Bělorusku naše vojenské základny, proč tam jsou pouze dva strategicky důležité objekty? Byly porovnávány platy, dávky atd. Byly vznášeny námitky vůči Rusku. Ve volbách ale všichni volili Lukašenka.

Totéž jsem zjistil i při svých cestách po Bělorusku. Zemědělcům vadilo pouze to, že jejich produkty jsou levnější v Polsku nebo Rusku. Bylo třeba vysvětlovat, že země potřebuje valutové rezervy. Na rozdíl do Ruska, Bělorusko vyváží kromě zemědělské, i technickou produkci do světa i Evropy. 2020 01 26 02To je velká vymoženost. Bělorusové si jsou toho vědomi, ale nějak si toho neváží. Pokoušíš se jim říci – máte bezplatné školství, podívejte se, kolik Lukašenko do něho vkládá. Zdravotnictví je rovněž bezplatné a na rozdíl od Ruska se rozvíjí. Totéž platí i o zemědělství. Lid je s jeho sociálněekonomickou politikou spokojen. Neváží si však toho. Považuje se to za normální. Nechápou, proč by si toho měli vážit.

Nespokojenost vždy existuje, lidé jsou vždy s něčím nespokojení. Lidé nejsou proti Lukašenkově politice, ale proti jejím některým aspektům a chybám.

Dotaz: Kolik platíme Bělorusku za to, že je nárazníkem mezi Ruskem a NATO? Vždyť Bělorusko má velkou, silnou armádu, jednu z nejlepších v Evropě.

Odpověď: Platíme za dva objekty. Za „Systém protiraketové výstrahy“ a za „Objekt zajišťující spojení s jadernými ponorkami ve světových oceánech“. V Bělorusku je pro to nejvhodnější místo.

Dotaz: Nyní je mně jasné, že Putin se Běloruska nemůže nikdy vzdát. Vzdát se spojení s ponorkami by znamenalo škrtnout veškeré úspěchy v obranném sektoru.

Odpověď: Bělorusko i svou formální neutralitou ve vztahu k NATO vykrývá moskevský strategický směr. Zejména v oblasti protivzdušné obrany. Protože za ministra obrany Serďukova jsme na tomto směru zničili všechno, zlikvidovali jsme i Moskevský vojenský okruh. Bělorusko nás nyní chrání svým tělem. To zaprvé. Zadruhé – Bělorusko svou politikou demonstrativní neutrality, tlumí rostoucí hrozby. Zatřetí: Blízko máme Kaliningradskou skupinu vojsk. Je tam základna vojenského námořnictva, vojenské letectvo i pozemní vojsko. Pouze z Běloruska máme v případě skutečného ohrožení možnost, probít na hranicích Litvy a Polska úzký koridor. V případě útoku na Kaliningradskou skupinu můžeme přes tento koridor zajistit podporu. Navíc i leteckou z území Běloruska. Vyhodnotit toto válčiště je složité.

Dotaz: V čem spočívají strategické a taktické chyby Lukašenka, které vedly k současné krizi?

Odpověď: Jaké strategické chyby se Lukašenko dopustil? Na rozdíl od nás a všech bývalých států SSSR má Lukašenko své vojenské rezervy. Všichni občané z této rezervy jsou zařazeni do systému teritoriální obrany. Jsou to potenciální partyzáni. Je to echo minulé války. Má bojeschopnou armádu a s námi má i společné plány. Pokud NATO zaútočí na Bělorusko, okamžitě se tam přesunou naše vojska, zejména válečné letectvo. Problém je v tom, že my i oni se připravují na válku, ke které pravděpodobně nedojde. Hybridní válka, která již běží, je něco jiného. Nikdo se na ni nepřipravoval. Nepřítel je připraven útočit, poskytnout politickou moc svým lidem. Ani my, ani Bělorusko nemáme obrannou teorii hybridní války, žádnou strategii a taktiku jejího vedení. Neexistují žádné struktury, které by sledovaly průběh této války a vypracovávaly by opatření, jak této válce čelit. V tom spočívá jeho strategická chyba.

V Rusku to rovněž nechápou a chápat ani nechtějí. Co znamená rozbití SSSR? Kdo ho rozbil? Jak ho rozbíjeli a co bylo základem rozbíjení. Tato vojenská operace proběhla před třiceti léty a my jsme dosud tuto porážku neanalyzovali a plány protiútoku nevytvořili. Již jsem uvedl, že SSSR neprohrál v oblasti vědy nebo průmyslu. Prohrál na trhu džínsů, žvýkaček a salámu. Teorii sociálního programování, která získala v roce 1966 Nobelovou cenu, nevěnovalo sovětské vedení pozornost. Teorie však objasňovala, jak přetvořit t lidské vědomí, odvést pozornost od kosmu, od velkých vědeckých a průmyslových cílů a převést ji na konzumismus. Vyměnili jsme kosmos za chladničku.

Dotaz: Noví generálové – to jsou sociální psychologové a současným válčištěm jsou sociální sítě. Není tam střelba, ani útoky bojovými plyny, zato kulky dopadají přímo do mozků. U nás tomu nevěnuje nikdo pozornost?

Odpověď: Zcela pravdivé. Tajné služby vždy monitorují situaci u sousedů. Včetně Běloruska. Analyzují, sledují situaci. V první řadě však analyzují osobnost vůdce, na kterého je připravován útok. Lukašenko má mnoho pozitivních vlastností, na příklad rozhodnost. Nebál se nikdy rozhodných kroků, nechal sestřelovat bezpilotní letouny a balóny. Měli jsme radost, jak měnil ministry v běloruské vládě. Donutil k návratu letadlo, ve kterém se snažili uprchnout zlodějští ředitelé podniků. Je to dobré v obyčejné praxi. V hybridní válce to však hraje negativní úlohu.

Západní protivníci se rozhodli, že ho budou provokovat. A to prostřednictvím své agentury v Bělorusku. Jeho hlavní chyba spočívala v tom, že položil důraz na administrativní řízení a digitalizaci ekonomiky. Nepracoval s obyvatelstvem. Nevytvořil své vlastní mohutné hnutí, ve kterém by byla posuzována a vytvářena politika.

Potlačil jakoukoli diskusi. Nevytvořil síly, které by vypracovávaly vnitřní a vnější politiku. Všechno dělal sám. Zůstal proto i nyní osamocen. Proto je nyní všechno spojováno pouze s ním. Sám nemůže bojovat proti všem. Podlehne úderům, i když nebudou příliš silné. To, že ho volilo 80 % voličů je pravda – před volbami sám žádal volební komisi, aby uváděla pravdivá čísla. Tato masa však není organizována. S ní nikdo nepracoval. Jeho protivníci - 8 opozičních stran se však dokázali spojit k organizaci protestních akcí. Proti „měkké síle“, kterou proti tobě používají, jsou bezmocné silové a administrativní metody.

Dotaz: Lukašenko po svém zvolení prezidentem v roce 1995 nejdříve navštívil USA. Americký byznys se tehdy zaměřil na Bělorusko. Všechno bylo dobré do roku 2006, kdy proběhly další volby. Tehdy na něj jeho přátelé uvalili sankce. Co se stalo za těch deset let, ve kterých USA přešly od lásky k nenávisti?

Odpověď: Nejdříve o Američanech. Nemají přátele ani bratry. Mají pouze své zájmy. V roce 1995 vyjel Lukašenko na zasedání VS OSN. Iniciátorem setkání s prezidentem USA bylo americké ministerstvo zahraničí. Lukašenko o audienci nežádal. USA jsou však velmoc. Setkání s prezidentem USA považuje většina politiků za velké štěstí. Lukašenkův předchůdce Šuškevič se s prezidentem USA setkal a mnoho mu nasliboval. Lukašenko chtěl tyto sliby zkorigovat. Lukašenko dokonce řekl, že strategickým partnerem Běloruska je Rusko.

Multipolární politika – je realitou současnosti. Po celou dobu se Lukašenko přátelil se všemi státy NATO, ale nikoli s organizací samotnou. Bělorusko nemá žádné energetické, ani jiné suroviny. Musí si na sebe vydělávat exportem svého zboží, zejména zemědělských produktů a vysoce technologické průmyslové produkce. Vést v takové situaci s někým spory nemá smysl.

Dotaz: Různé internetové zdroje tvrdí a dokonce ukazují nějaké snímky, že se k běloruským hranicím blíží kolony vozidel Ruské národní gardy. Je však pravda, že Rusko může podle platných smluv vyslat do Běloruska vojska pouze v případě vnější hrozby. Může být Bělorusko ohroženo státy NATO? Například Polskem, nebo Litvou? Pomůže Putin Bělorusku nebo ne?

Odpověď: Dnes je to těžké předvídat. Rusko by mohlo přijímat krajní opatření. Dnes nevím, jaká opatření přijme Lukašenko a co učiní Rusko. Podle médií jednal Putin s Lukašenkem již dvakrát. Pro Rusko je intervence složitá. Na Rusko bylo již tak uvaleno mnoho sankcí. Lukašenko má rovněž složitou volbu. Buď bez násilného zásahu zvítězí kontrarevoluce, nebo násilně zasáhne – pokud možno bez krveprolití.

Tento scénář jsme mohli zaregistrovat v Jugoslávii. Navštívil jsem Bašára Asada, když začala barevná revoluce v jeho zemi. Viděli jsme, k čemu došlo na Ukrajině. Scénář je všude stejný. Nejvýznamnějším prvkem tohoto scénáře hybridní války je krveprolití. Musí být prolitá krev. Zní to paradoxně, ale to, že v Bělorusku dosud neteče krev, je zásluhou tvrdých zásahů silových struktur. Ty zabránily budování barikád a ostrým střelbám. Rozbité nosy nejsou ničím v porovnání se stovkami mrtvol. Je to Lukašenkův úspěch.

Chápu, že za vším stojí USA. Mají své cíle. Ovlivnit Rusko, včetně zastavení plynu a ropy po ropovodu „Družba“. To je jejich strategický zájem – donutit Evropu, aby akceptovala jejich břidlicový plyn. Navíc – do Běloruské ekonomiky vstoupila aktivně ČLR a zničit čínský vliv, je hlavním úkolem USA a to v kterémkoli bodě planety.

Existuje řada důvodů, pro americkou intervenci do Běloruska. Převrat má uskutečnit vnitřní opozice. Hlavním realizátorem politiky USA v Evropě je Polsko. Pokud se převrat v Bělorusku nepodaří, Polsko může být využito k ozbrojené provokaci. Tehdy ovšem Rusko získá nejen právo, ale i povinnost intervenovat, díky smlouvě s Běloruskem.

Dotaz: Lukašenko má prostý způsob, jak zachránit zemi a dokonce zůstat u moci. Dávno se hovoří o vytvoření svazového státu Ruska s Běloruskem. Proč k tomu dosud nedošlo?

Odpověď: Idea jednotného státu se objevila v okamžiku, když v roce 1996 Jelcin prohrál volby. Tehdy jsem viděl, jací lidé byli jeho spolupracovníky. Ti předkládali nejhloupější ideje a byli ochotní učinit cokoli, aby přetáhli na svou stranu část voličů. Byli ochotni slíbit obnovu SSSR, jen aby Jelcin získal alespoň 15 % hlasů. Ostatní mohli zfalšovat. V dubnu 1996 vyšli s návrhem, že postupně obnoví Sovětský svaz a začnou svazkem s Běloruskem. Zde se pak objevilo společné prohlášení obou prezidentů.

Tehdy jsem se setkal s Lukašenkem a Pavlem Borodinem, který měl provést spojení obou států. Zeptal jsem se jich, co to znamená „Svazový stát“. Takový stát nemá precedent. Zatím se to nikomu nepodařilo. Ani Iráku, Egyptu a Sýrii, ani Bosně a Hercegovině. Bez rozpracování teorie to nepůjde. Je potřeba určit cíl. Ptal jsem se Lukašenka, ten odpověděl, že tuto myšlenku předložilo Rusko. Ať Rusové vytvoří teorii. Prosil jsem Lukašenka, aby vyslal svého ministra zahraničí Antonoviče do naší Akademie geopolitiky a načrtnout obrysy svazového státu. Borodin, který byl pověřen organizací, souhlasil. Pak vedení Ruska rozhodlo, aby tato iniciativa byla ukončena.

Proto nyní nemáme nic, ani úkoly, ani ideologii. Byl to mrtvý projekt, navržený pouze ke zvýšení Jelcinovy popularity před prezidentskými volbami.

Dotaz: Před posledními volbami prezidenta se šířily fámy o tom, že Putin může vyhlásit svazový stát, stát se jeho prezidentem a začít obnovovat SSSR. Zdá se, že pohádka o obnově Sovětského svazu byla přesunuta z devadesátých let do naší doby. Myslíte si, že svazový stát nikdy nevznikne?

Odpověď: Je tomu tak. Za Jelcinovy vlády probíhala zasedání, některých jsem se sám účastnil. Nejdříve prosazovalo Rusko společnou měnu. Neřekli však jakým způsobem, nevěděli, jak spustit složitý ekonomický mechanismus - dosud to nikdo neví a ani o to neusiluje. V podstatě, kromě představitelů armády, prostřednictvím těchto komisí nikdo nic neučinil. My jsme vytvořili jediný obranný prostor. Vytvořili jsme společné kolegium. V podstatě je to jednotný generální štáb. Nedokázali jsme však rozhodnout o jediném problému – kdo se stane v případě napadení vrchním velitelem. Radil jsem Jelcinovi, aby předal pravomoci vrchního velitele Lukašenkovi.

Protože bránit svou republiku a připravovat své ozbrojené síly může pouze ten vůdce, proti jehož zemi bude nanesen první úder. Jelcin nejdříve souhlasil, ale potom mu to jeho poradci rozmluvili, namluvili mu, že vrchním velitelem musí být on. Tato otázka není dosud vyřešena – ostatní všechny byly.

Na závěr uvedu: pokud události v Bělorusku naberou dramatický spád, dojde ke smrtelnému úderu proti Bělorusku a k likvidaci všech vymožeností, kterých bylo za vlády Lukašenka dosaženo. Nejen to, bude to i smrtelný úder bezpečnosti Ruska.


Generálplukovník v.v. Leonid Grigorjevič Ivašov je v současnosti předsedou „Akademie geopolitických problémů“ v Moskvě. V létech 1976–1984 byl asistentem ministra obrany SSSR Ustinova. V létech 1996–2001 byl náčelníkem „Správy pro vojenskou mezinárodní spolupráci Ruské Federace“.
Po odchodu do zálohy se stal předsedou Akademie geopolitických problémů.

Překlad Karel Kluz
ZDROJ ─ ZDE