klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    10 NEJNOVĚJŠÍCH ČLÁNKŮ   ●   STARŠÍ ČLÁNKY

K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Řekni, kde ti tupci jsou

2019 08 06 07Václav Vlk st.

2019 08 06 08ěl jsem možnost projet se v poslední době po naší zemi, a zvláště Českomoravskou vrchovinou. Když jsem viděl tu zkázu, ty nastojato uschlé a od kůrovce sežrané lesy, stovky hektarů lesů, celé kopce a doliny, byl bych rád někomu nafackoval. Jen ho mít po ruce.

Noviny a televize blábolí, že to prý způsobilo „globální oteplování“ a s ním spojené sucho. A ten broučíček, „lýkožrout smrkový“ (Ips typographus), vlastně za nic nemůže. Neb prý je jen přírodní úkaz. Dále slyšíme od pana Piňose a jemu podobných fanatiků zhůvěřilost, že za kůrovcovou kalamitu, která ohrožuje 80 % našich smrkových lesů, prý mohou naši „zaostalí předkové“. Se svým „neenvironmentálním“ vysazováním smrků. S tím prý my zatočíme a vysadíme lesy zdravé a bude pokoj.

Pamětníci bývají na obtíž. Já si ale pamatuji. Dobu, kdy Krušné hory po kyselých deštích a popílku z elektráren vypadaly jako kulisy z hororu. Podobně vypadá dnes velká část Šumavy a Bavorského a Českého lesa. Připomínalo to sibiřské lesy po pádu tunguzského meteoritu, jak je nafotografovala po mnoha letech vědecká výprava.

Velkou část našich lesů, 74,8 % rozlohy zalesnění (podle statistiky z roku 2008) tvoří jehličnany, někde prorostlé listnáči. Ale ¾ jsou tři čtvrtiny.

Lze tedy předpokládat, že většina naší republiky bude vypadat, jako vypadaly v roce 1980 Krušné hory a velká část Jeseníků a kus Krkonoš v době, kdy naše lesy sežraly kyselé deště. A zplodiny z elektráren. To u nás vládli komunisté. Kteří v době normalizace tvrdili, že nepotřebujeme žádné jiné elektrárny než hnědouhelné. A že nám s nimi bude blaze. Kyselé deště a jejich následky zapírali, co to šlo. Když už to nešlo, propláceli obyvatelům v severních Čechách „příplatky“, kterým se mezi lidem říkalo „pohřebné“. Žádné velké odsiřování se nepořádalo, nebylo prý potřeba. A navíc, kvůli komunistické i lidské blbosti se i ty filtry v komínech elektráren, pokud byly, vypínaly každou noc a vždy, když byla mlha. A ta byla furt. Takže když nebylo nic vidět, aby se splnily socialistické závazky na „úspory elektřiny“, šlo všechno „do luftu“. Obsluha filtrů a odpopílkovačů byla ráda, protože nemusela pracovat a mohla většinu směny prochrápat. A ještě se s tím ti blbci chlubili.

Komunismus je pryč, tedy ten starý ruský, ale neomarxismus, ideologicky „spářený“ se starým ekologickým německým nacionalismem páchnoucím po nacismu, pomalu ovládá opět Evropu. Výsledky voleb v Německu, nastupující strana Zelených s 22 % a její šílené plány, to není pro informované žádné překvapení.

Němci, dnes vedoucí národ Evropy a Unie, jsou v historii známi svými příklony k „čisté přírodě“. Už od 19. století. Heslo „Unser Wald muss leben“ (Náš les musí žít) je sice titulem slavné „zelené knihy“, kterou znají čtenáři ve vydání nakladatelství „Pro Terra“, Mnichov 1984, ale zároveň starým německým nacionálním heslem. Kniha shrnuje starý „pravý germánský“ pohled na „germánské lesy“ údajně vznikající prvně již před 400 miliony lety. Popisuje les jako mýtickou formu života v dějinách a legendách, obdivuje les jako ideologickou morální páteř naší planety. Požaduje zásadní šanci pro „staré germánské lesy“, prý aby se zachovaly v „přírodní podobě“. Mezi ně ovšem tak nějak zamíchali naši zelení fanatici inspirovaní německými soudruhy také tvrzení o Šumavě jako „pralesu“, který je nutno chránit bez ohledu na člověka, ba dokonce proti člověku, neboť les jako Grüne Natur je víc, než nějaký pomíjivý člověk či nedokonalá civilizace.

To není nic nového. Nové je jen to, jak na to určitá část české městské inteligence, takzvaná kavárna, naskočila. V přesvědčení, že jde o něco nového a objevného. Ono vždy stačí mládež či část obyvatel nechat polovzdělanou a nedotčenou fakty a pak jí nakukat, co se vám líbí. A co oni přijmou jako „morální a úžasnou novinku“.

Ale to blábolení o „přírodních lesích“ je staré a ohrané. Už německý vědec Wilhelm Heinrich Riehl, novinář a kulturní historik, napsal v roce 1853 práci „Pole a les“. Tu ukončil výzvou k boji za „práva divočiny“. Kde píše, že „musíme chránit les nikoliv pouze proto, aby naše krby v zimě nevychladly, ale také proto, aby puls života lidu tepal rychleji a aby Německo zůstalo německé.“ Riehl byl zásadním odpůrcem nástupu průmyslu a průmyslové a městské výstavby. Z jeho myšlenek čerpají dnešní evropští zelení a ekologičtí aktivisté, ačkoli samotného Riehla nikdy nečetli. Rakušan Raoul Francé, politicky vášnivý německý nacionalista, vydal knihu „Das Gesetz des Lebens“ (Lipsko 1920). V ní vymyslel termín „Lebensgesetze“ (zákony života), jejichž prostřednictvím prý přírodní zákony určují společenský řád. Proto například odmítal rasové míšení jako „nepřirozené“. Najdeme u něj také myšlenky o „nepůvodních druzích živočichů“ (u nás dnes mezi ekologisty a novináři zvláště oblíbené), které ovšem přispěly ke vzniku teorie o podřadných „nepůvodních“ rostlinách i národech. Což skončilo holokaustem a vyvražďováním Židů, Cikánů a Slovanů. Francé je současnými ekofašisty považován za „průkopníka ekologického hnutí“.

Vztah nacistů k přírodě byl jednou z jejich zásadních orientací ve světě a zdaleka přesahoval rámec pouhé ideologie. Vytvářel se velmi dlouho a komplikovaně a přispěla tu svými díly filosofie, věda i mytologie. V Německu se najednou, jako by z temnot vynořily staré, křesťanstvím násilně potlačené mýty, které nabyly vrchu v často bizarních a děsivých podobách. Člověk podle nacistů, ale i podle dnešních „zelených“, je naopak součástí krajiny, a to do takové míry, že příbuznost je chápána spíše jako geografickou záležitost – Němci byl příbuznější německý les a v něm žijící bytosti než nějaký vzdálený národ lidí - ZDE. Z hlediska německého nacionalismu pak byly země Koruny české neprávem Slovany okupovanou částí „staré německé země“, tedy Böhmen und Mähren, a proto jejich noví následovníci byli a jsou povinni sledovat již vytčené cíle. Ostatně, zákony o ochraně přírody z dob nacismu byly ve Spolkové republice Německo s nevýznamnými úpravami platné až do roku 1974!

Z čeho čerpají dnešní němečtí Zelení a od nich opisující čeští zelení? Nacističtí ekologové vydali údajně ten „nejúžasnější“ ekologický zákon (jak si dodnes tiše šeptají zelení fanatici). „Das Reichsnaturschutzgesetz“ z 26. června 1935 nebyl vedlejším produktem, ale přímým vyjádřením nového Weltanschauung (“světového názoru”). [Zdroj: Masarykova Universit v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Vojtěch Pelikán 2003].

První velký zákon o „Ochraně přírody“ vydali nacisté jako jeden za základních nacionálně socialistických zákonů. Hans Klose, říšský vedoucí orgánů „ochrany přírody“, se v roce 1922 účastnil založení Volksbund für Naturschutz e. V., který pak vedl až do roku 1945. Na zákonu pracovali další známí nacisté jako speleolog Benno Wolf, Max Hilzheimer, první komisař pro ochranu přírody v berlínské městské ochraně přírody. Dále Victor Wendland, v době nacionálního socialismu Oberregierungs – a Ministerialrat ve vrchním velení Wehrmachtu. Jeden kovaný nacista vedle druhého. A samozřejmě kovaný „ekolog“. Klose tvrdil, že tento zákon je vyvrcholením ochranářských snah a dokonalým zákonem. Od roku 1945 do roku 1954 byl přes svoji nacistickou minulost Hans Klose vedoucím Ústřední agentury pro ochranu přírody a krajiny. Od roku 1952 přejmenována na Federální agenturu pro ochranu přírody a krajiny. V roce 1950 se Klose aktivně podílel na založení Německé společnosti pro ochranu přírody, zastřešující organizace německých sdružení na ochranu přírody. Jeho minulost vysokého funkcionáře nacionálního socialismu (nacismu) nebyla nikdy kriticky posuzována. Tak proklouzl nacismus do nového Německa a pak do Unie. Popravdě řečeno, aniž by to přiznali, i eurokrati i státní ministerstva dnešních evropských států určená pro ochranu přírody z něj anebo z jeho výtahů dodnes opisují. [(viz – kniha Janet Biehlová a Peter Staudenmaier: „Ekofašismus – poučení z německé zkušenosti“ a Jiří Svršek: Ekofašismus (čas. Natura)].

To jen, aby tehdejší a dnešní „pokroková mládež“ věděla, za co vlastně bojovali a stávkovali mladí tupci obou pohlaví na Šumavě. Když věřili lhářům tvrdícím, že Šumava je „přírodní les“ a v něm se nesmí zasahovat proti kůrovci. A tak se mladí pomatenci přivazovali ke stromům, zamykali si ruce do kovových trubek, rvali se s lesními dělníky a policií. A měli pocit, jak jsou „free“ a svobodomyslní a úžasní.

A naši novináři je v tom utvrzovali. Módní ekologickou ikonou byl jistý Bursík, muž, který má na svědomí účast v největší zlodějně samostatného Česka, a to fotovoltaice, za kterou občané zaplatí solárním baronům více než jeden bilion korun. To jsou asi ¾ ročního rozpočtu České republiky, tedy včetně nákladů na nemocnice, školy, důchodce, obranu atd. Je neuvěřitelné, že tento Bursík se po letech náhle vynořil na pražském magistrátu jako „ekologický poradce“ - v době, kdy vypukla skutečná katastrofa, na jejímž začátku stál právě on jako šéf zelených. Dokonce se objevil i jistý profesor, údajný superodborník na Šumavu a kůrovce, který s partou „vědeckých“ pomocníků tvrdil, že kůrovec je vlastně lék na naše lesy.

Jediný, kdo není dnes slyšet, zatímco před dvaceti lety byl největším řvounem obhajujícím nezasahování proti kůrovci na jeho tehdejším prvním většímu výskytu, na Šumavě, je jistý český teatrolog a literární a divadelní kritik Vladimír Just.

Tyto tři pány a mnoho dalších pomocníků včetně poslanců parlamentu můžeme brát jako strůjce zřízení „vědecké“ líhně kůrovce pro celou naši republiku. Fakt se jim to povedlo.

Je podivuhodné, že dnes, tváří v tvář skutečné ekologické katastrofě, ani jednoho novináře nenapadlo se zeptat, jak to, že dnes je kůrovec všude a kdo za to může. Anebo možná napadlo, ale neodváží se, dnes už je většina z nich opět takovými zbabělci, jako byli za totáče.

Suché a kůrovcem sežrané lesy jsou výsledkem ideové pomatenosti (a také zjištěním, že je to bezva byznys bojovat ze „čistou Šumavu“) a ukázkou naprostého zmanipulování části mládeže. Ti duševní nedospělci s revolučním zápalem v očích byli v síle své pomatenosti velice podobní svazákům z padesátých let, kteří nadšeně vylučovali nevhodné studenty z vysokých škol a posílali je, aby poznali „dělnickou třídu zblízka“.

Tehdejší přivazovači ke stromům se, jak tak koukám, ani na minutu nezastydí. Dnes jim je tak asi čtyřicet až padesát, mají děti na středních a vysokých školách. Ale ani nemuknou, když další pomatená generace, tedy jejich děti, začne vzývat svatou zelenou Gretu, autistického mimoně. Která, jako většina autistů, nechápe skutečný vztah příčiny a následku. A sama je obětí profesionální manipulace „pokrokářů“. A tak jsem zvědav, jaké hrůzy pomohou vyplodit tihle páteční demonstranti, pod vedením „zelené“ Evropy, ideologicky už dnes vedené, jak jinak než zelenými Němci.

Šumava, její nejcennější části vypadají jako po kosmické katastrofě, místo zelených lesů stojí miliony uschlých smrků. Úplně zblblá byrokracie, ze strachu před aktivisty a státními zástupci a jejich komandy, která jen čekají, až někdo nedodrží nějaký předpis, přerovnává lejstra a vyhlašuje „plány“. A „otevřené soutěže podle Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb.“. To je vždycky tak na rok. Když se někdo „odvolá“, na pět let. A mezitím kůrovec hoduje.

A mládež je „pokroková“ a běda někomu, kdo by z nich nebyl. Tomu by Facebook a stovky „neziskovek“ ukázaly, zač je toho loket.

Kdybychom měli vládu, která by vládla, a vůbec mohla vládnout, což nemůže, protože se musí bránit „demokratickým stranám“, pirátům, státním zástupcům a neziskovkám, co dostávají na svoji činnost miliony ze zahraničí, tak by musela vyhlásit nouzový stav. Nouzový stav v České republice je podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb. krizový stav, který se vyhlašuje při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Což tato přírodní kalamita je.

Ale háček je v tom, že nouzový stav přitom může omezit práva osob. Pravomoc vlády omezit práva osob je vymezena v zákoně č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) v §5. Jenže kdo by si zkusil omezit „práva“ ekologických fanatiků, všech těch neziskovek a také státních zástupců odhodlaných pokusit se zavřít každého, kdo rozhodne podle svého rozumu. Aniž by vyčkal, zda mu to schválí byrokratický aparát, a hlavně Milion chvilek, Rekonstrukce státu, Transparenci International, hnutí Duha, Děti země, Gender studies (zda je mezi dřevorubci dost žen) atd. Jsme ve stavu, kdy si to netroufne nikdo. Měkká totalita nás už má plně v rukou.

Jen bych rád věděl, co by se dělo, kdyby ty suché lesy začaly hořet. A koho by pak Ištván s Bradáčovou nechali stíhat za „nepovolené kácení a hašení“. A koho by si vybrali jako oběť k uštvání naši novináři.

No, snad se to nestane. Ačkoliv hoří v Rusku, hoří na Balkáně, hoří v Německu, v Portugalsku, ve Švédsku i jinde. A to tam nemají připravené tisíce hektarů suchého dřeva, které jim nachystali naši zelení fanatici, zbabělí politici a němí poslanci. A pitomá mládež.

Ne, že bych byl v jejich letech o moc chytřejší. Ale vždy se našel někdo, kdo mne, když jsem si myslel, že jsem nejgeniálnější na světě, obrazně řečeno včas „nakopal do prdele“.


P.S.
Když se vrátíme k titulku článku, při pohledu na miliony uschlých stromů musí každého napadnout otázka: A kde jsou dnes ti tupci přivázaní před dvaceti lety u smrků na Šumavě, co se s nimi mohlo stát…? No přeci úřadují na Ministerstvu životního prostředí, tam jich je plný barák. Mají také teplé židle na různých referátech „životního prostředí“ v obcích a městech, ti šikovnější přednášejí své zelené, vlastně rudo-hnědé bludy na fakultách. A ti nejšikovnější jsou rovnou placeni v různých neziskovkách, kam plynou stovky milionů od naší vlády a od donátorů patřících k americké levici, z fondů z Evropské unie... na každého se dostalo. Na tohle je peněz jako šlupek, že.

A jako les mrtvol na to hledí žalobně kostry ještě nedávno živých stromů. Zmohou se občané na nějaký protest? Jako jejich otcové a dědové v letech 1988 a 1989, když demonstrovali proti ničení lesů?