"Triumfy" od Putina a paralýza Washingtonu

2019 07 16 10Irina Alksnisová (zdroj: ZDE)

2019 07 16 04 pátek ráno (moskevského času) jsme se dozvěděli, že Rusko začalo dodávat do Turecka protiletadlové raketové systémy S-400. V době psaní tohoto textu přicházely oficiální komentáře z Moskvy a Ankary, které se omezily na zdůraznění plánované rutiny: jak jsme se dohodli, tak působíme.

Co se týká reakce ostatních zainteresovaných stran, především Washingtonu a NATO, doposud není. Pentagon slíbil, že zveřejní zvláštní prohlášení, ale nestalo se. Tehdy, v pátek, americká armáda oznámila briefing na toto téma, ale byl dvakrát odložen a nakonec úplně zrušen.

Pokud jste se někdy zajímali o to, jak vypadá šok celého státního systému, který není schopen poskytnout ani minimální formální protokolární reakci, jako je vyjádření hlubokého zklamání a bezpodmínečného nesouhlasu, pak je to ono.

Média v anglickém jazyce na obou stranách oceánu si také jako by nevšimla, co se vůbec stalo. Leda Bloomberg přinesl na titulní stránce materiál o sankcích, které Bílý dům plánuje proti Ankaře v souvislosti s dodávkami Triumfů. Zatím lze z alespoň trochu reálných důsledků uvést pouze snížení dlouhodobého ratingu Turecka ratingovou agenturou Fitch z úrovně BB na BB- s negativním výhledem.

Přičemž, pokud máme věřit zdrojům Bloombergu, dokonce ani v pondělí oficiální reakce Washingtonu nemusí být - vzhledem k velmi nevhodnému okamžiku pro Američany. Jde o to, že dnes je třetí výročí pokusu o vojenský převrat v Turecku, a jak agentura delikátně formulovala ve své publikaci, Trumpova administrativa se chce "vyhnout dalšímu posilování spekulací, že Spojené státy jsou zodpovědné za povstání, jak tvrdí síly loajální Erdoganovi".

Je třeba předpokládat, že tato okolnost se bude nejednou připomínat jako další příklad bezmezné záludnosti Kremlu, který ihned našel způsob, jak ještě ponížit Státy tím, že speciálně zvolil takové datum pro zahájení dodávek S-400.

Bezradné ignorování tématu ze strany "Anglosasů" bylo kompenzováno živou reakcí Němců na něj. V německých médiích se vyskytují takové charakteristiky, jako je "bod nezvratnosti" a "největší geostrategická ztráta" - o dopadu toho, co se stalo, na vztahy Ankary s USA a na možné vystoupení Turecka z NATO, a také "triumf" a "obrovské vítězství" - o výsledcích Ruska a osobně Vladimíra Putina.

Názor německých expertů a novinářů vysvětluje hloubku paralýzy, v níž se Státy v souvislosti s přivedením smlouvy ohledně S-400 do fáze dodávky ocitly.

Jakákoli varování, hrozby a dokonce i provedená opatření k potrestání "nesprávného" působení jsou účinná až do okamžiku, kdy objekt aplikace příslušného úsilí učiní vědomé rozhodnutí: vykašlem se na ně.

Před pěti lety bylo Rusko vtaženo do otevřené a tvrdé konfrontace se Západem, který byl naprosto přesvědčen o svém vítězství. Tehdejší kroky Kremlu, jež mnozí rusisté vysvětlovali hloupými iluzemi ruského vedení a jeho nedostatečným pochopením celého rozsahu nevyhnutelných důsledků, které zaručeně odsoudí zemi k sociálně-ekonomické, státně politické a dokonce vojenské katastrofě.

Ba co víc, titíž odborníci, kteří nyní vysvětlují, proč Rusko přece jenom obstálo, se často odkazují na štěstí, řadu vydařených (předpokládá se, že náhodných) kroků státu a osobitost národní mentality (tajemná ruská duše). Mají jasnou představu: ano, Moskva měla v historii opět štěstí, ale kdyby si Kreml byl plně vědom toho, čemu bude muset čelit, nikdy by se do toho nezapletl - protože to bylo čisté šílenství.

Tento okamžik se může zdát bezvýznamným, ale ve skutečnosti je zásadní. Před pěti lety bylo leitmotivem "Rusové jsou blázniví marginálové a jsou odsouzeni k záhubě" a též dodnes dominuje v globálním informačním prostoru, že "Rusové jsou blázniví marginálové, i když mají štěstí, a opakovat se po nich je šílenství".

A probíhající procesy navíc tomu obecně neodporují. Nehledě na obrovské změny posledních let ve světě, většina z nich se vyvíjí opatrně a postupně, jako by se každým okamžikem předpokládala možnost ústupu na původní pozice. To platí pro Čínu i Evropu, které stále vytrvaleji hájí své zájmy ve vztazích s USA, ale do přímé konfrontace, která jim odřezává cestu k ústupu, přece jen nejdou. I k ruské politice je však tato zásada v mnoha případech aplikovatelná, ačkoliv by se mohlo zdát, že naše země již dávno za sebou spálila všechny možné mosty.

Stačí si připomenout vojenskou operaci v Sýrii. Přechod od přesvědčení velkého počtu lidí, že se Rusko zapletlo do pro sebe osudového dobrodružství, k přijetí skutečnosti, že Moskva vítězí v syrském geopolitickém střetu, trval více než dva roky. A ostatně dodnes není konečný výsledek, protože proces tam pokračuje a není známo, jak dlouho bude trvat. A to vše proto, že hlavní zásadou ruské politiky je "jíst slona kousek po kousku".

V historii s S-400 pro Turecko také nebylo žádné urychlování: situace se jednoduše dostala do bodu, kdy je dalším "kouskem slona" ten, který dal kvalitativně nový obsah geopolitickému rozložení - regionálnímu i globálnímu. A Ankara jej "snědla", čímž změnila celou strukturu světové politiky.

Turci dávají celému světu najevo, že se nebojí hněvu ze zámoří a nevěří, že by USA měly možnost způsobit jejich zemi skutečně podstatné škody. A zlomyslná škodolibost německých sdělovacích prostředků, pokrytá ne příliš přesvědčivým povlakem formálního znepokojení o osud transatlantické solidarity, naznačuje, že si to také myslí. Je podezření, že právě odsud by Američané měli očekávat další otevřenou výzvu.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová