Dotaz k pronájmům bytů

Dotaz

6. 7. 2019 7:34:02 - Josef Joklík

Vážený pane doktore, není nic neobvyklého, že majitel domu požaduje za pronájem jednoho pokoje klidně 8000, v současné době, kdy nemá spousta občanů kde bydlet a ani na to nemá peníze, tak jsou lidé, kteří vlastní tzv. "Králíkáren" třeba 15. Osobně jednoho znám a za každý byt inkasuje nájem 15 až 20 tisíc měsíčně. Takže jsme se posunuli z cca 200 Kčs, na což měl každý, kdo ví kam a říká se tomu svobodné podnikání. Slyšel jsem od jednoho takového provozovatele, že si tak poctivě vydělává. Také si myslíte, že je to poctivá práce?


Odpověď

7. 7. 2019 9:12:42 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Brutální lichva, terorizující lidské právo, bez nějž je jinak i vše ostatní, je příznačnou vizitkou pozdního kapitalismu. Parazitismus, který v něm rychle bobtná, obnažuje v chemicky čisté podobě. A s ním i naprosto neurvalý poměr k nejzákladnější lidské potřebě, kterou už naše země uměla uspokojit neporovnatelně lépe. Většina těch, kdo tu byli na sklonku 80. let, žila v bytech a rodinných domech, postavených za poslední tři dekády socialismu. Bez hypotéčního chomoutu a za legrační zlomek jednoho čistého platu.

Dnešní civilizační skandál má pouze tři řešení. Jednak v podobě komplexní regulace, běžné i v řadě západních zemí. Tedy zastropování ceny bydlení na úrovni, odpovídající přiměřenému výnosu z investice, a stanovení závazného procenta bytové plochy pod takto regulovaným nájemným - jak v projektech, závislých na udělení stavebního povolení, tak v už existující zástavbě. Tohle je naprosto běžné jak třeba ve Vídni, tak dokonce i v New Yorku. Za druhé v ještě dostupnějších cenách nájemního bydlení v domech, které jsou majetkem měst a obcí. Tvrdou konkurenci, která je dostane z hrušky dolů, však Harpagonům vytvoří jen masívní státní výstavba bytů pro lidi s normálním příjmem. Na parcelách, které jsou v majetku veřejného sektoru, a za v zásadě režijní ceny. Tak aby i nájemné činilo jen takový díl mzdy či platu, který bydlící nebude okrádat o jiné požitky čí vhánět do dlužnické pasti.

Bylo by to i v zájmu kapitálu, podnikajícího v "reálné ekonomice" a závislého na kupní síle běžných domácností, brakované lichvou na trhu bydlení. K poznání, jak zásadní to chce změnu, se však nedopracoval nejen on, ale ani skoro žádná z politických stran a zájmových sdružení. Podaří-li se zlomit zajetí, v němž chátrá radikální levice, právě tato otázka bude jednou z jejích priorit.