Má ještě současná KSČM schopnost změnit svoje směřování do nicoty?

Dotaz

23.06.2019 11:35:11 - Kozmo

Vážený pane doktore, ve vysílání - Týden s prezidentem u Soukupa, prezident Zeman pozitivně hodnotil, že Vy a skupina okolo Vás nemáte sílu změnit současné směřování KSČM a že je to dobře! Dlouhodobé neúspěchy ve volbách naopak ukazují, že současná cesta je špatná! KSČM plní úlohu "užitečného idiota" a její dosud získávané dosavadní hlasy se početně budou dále snižovat (co já znám své okolí, dávají hlasy a doufají, že:.......). Pomalu se to ale mění a výsledek bude pro KSČM nepříjemný! Děkuji.


Odpověď

25. 6. 2019 9:38:06 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Stojí-li moje maličkost a "skupina okolo mne" za takovou pozornost i panu prezidentovi, pozoruhodný signál je už to. To, že se KSČM v očích levicové veřejnosti propadá stále níž, dokládají nezvratná fakta. Je-li pan prezident názoru, že je to dobře, vysílá nám tím ještě příznačnější zprávu. S nadějí, že my, komunisté, postupně vymřeme, se nijak netajil už v 90. letech.

Kdykoli proti Miloši Zemanovi vyrazí "pražská kavárna", křížím s ní kordy bez bázně a hany. O radách, jež vysílá do řad naší strany, to však neplatí. Tady se totiž, až na pár čestných výjimek, vyplatí volit přesně opačný azimut a postup. A to není jen názor "skupiny okolo mne", ale drtivé většiny komunistů.

Ví-li to i sám pan prezident, nemám tušení. Tím méně předpokládám, že disponuje pravdivou informací o dvou letošních celostranických konferencích KSČM. Vedení strany na nich neprosadilo v podstatě jediný ze svých cílů. Nám bylo naopak schváleno právo předložit vlastní alternativu stranického programu. Do předsjezdové soutěže s návrhem, předloženým vedením strany. Sklidilo za něj zdrcující kritiku.

Ano, zvrátit dnešní směřování strany je skutečně cíl na hraně lidských sil. Nenaráží jen na osobní zájmy těch, kdo nesou odpovědnost za kaskádu našich debaklů. Mohou se totiž spolehnout i na všestrannou podporu všech, komu to "směřování" náramně vyhovuje. Zaručit, že se jejich přání nesplní, si netroufám. "Skupina", o níž je řeč, však vykoná vše, co je v jejich silách, aby k tomu nedošlo. Za to dám ruku do ohně.

Pan prezident je liberál, my zase marxisté. V odporu proti loutkářům "barevné revoluce" jsme však zajedno. A to je tisíckrát důležitější, než všechny názorové rozepře. "Demokratická opozice" je holportem kolaborace. Nakolik imunní je vůči ní sociální demokracie, mířící navíc na hranu klinické smrti? Kdo jiný pak udrží kolaboraci na hrachu parlamentní menšiny? Než nepančovaná levice, která se do márnice nechystá?

My se o ten zázrak ještě pokusíme na její dnešní půdě. Pokud to se všemi, kdo ("rukou společnou a nerozdílnou") pracují na pravém opaku, prohrajeme, čeká je Pyrrhova ratolest. Levice, která není na prodej, vstane jako Fénix z popela. Tím zdravější a silnější, že zbavená politických liliputů a šmelinářů. Bude tu znovu pro každého, s kým se poměry nemazlí. I pro každou troufalost myslet vlastní hlavou, i když jí existenční past nehrozí. A právě tím vyztuží i vozovou hradbu, bránící klíčové národní a sociální priority. A tedy i hlavu státu, mající kuráž se za ně postavit.

Snad proto unese i zdvořilé doporučení. Je-li na pořadu téma, jež není jen o zobácích dvou kohoutů na smetišti, proč by je neměl dostat z první, a ne až z druhé, krajně subjektivní ruky? Pak si, snad to nevyzní neskromně, užije i mnohem víc "intelektuální rozkoše", řečeno s klasikem. A té je Miloš Zeman, jak je všeobecně známo, velkým gurmánem. "Skupina okolo mne" není, navzdory zmijím jazykům z pavlače, z tesilové konfekce po sezóně. Chce-li se hlava státu přesvědčit, jak je to doopravdy, jsme mu kdykoli k dispozici.