klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    10 NEJNOVĚJŠÍCH ČLÁNKŮ   ●   STARŠÍ ČLÁNKY

K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

KLÍČOVÉ BODY PROGRAMU KOMUNISTICKÉ STRANY

►Přišlo nám do pošty k novému Progr. KSČM.

2019 09 20 05zhledem k tomu, že jsem při různých příležitostech projevil zájem o spolupráci v nějakém odborném týmu, který by připravoval návrh programu strany, připravil jsem si poznámky následující po tomto delším úvodu.

Nepovažuji je za hotovou a neměnnou věc, nýbrž jen za svůj případný příspěvek do zahájení diskuse v rámci nějaké možné společné práce, který jsem si pro ten účel před pár měsíci připravil. Pokoušel jsem se přimět funkcionářský aktiv v okruhu mé působnosti v olomoucké okresní organizaci KSČM k uspořádání debaty k programu strany. Stručně řečeno, bez valného účinku. Ani když jsem jako člen okresního výboru následující poznámky ostatním členům vlastně vnutil k přečtení, nevzniklo z toho dosud nic, co by připomínalo nějakou skutečnou a věcnou diskusi. Pro mně se tím potvrdil předpoklad, který jsem vyslovil nahlas na celostátní konferenci v Nymburce, že totiž v okrese(ch) žádná skutečná diskuse o programu neproběhne...

Nyní jsem svědkem toho, že k diskusi o programu strany existuje nejen pasívní přístup. Mohu potvrdit, že je přímo sabotována tím, že základním organizacím, ale i členům okresního výboru je utajováno znění alternativ. Bohužel je to smutná pravda. Posílám svůj text do Našeho restartu s tím, že po přečtení alternativ si myslím, že s nimi nejsem v rozporu. Možná, že se následují poznámky hodí jako výraz podpory. Možná, že se hodí jako inspirace pro další diskusi, co uvádím v závěru o tom, co by měla KSČM dělat sama se sebou.

Úvodní poznámka k vlastnímu textu:
Jsem přesvědčen, že na tom v KSČM jsme následovně: Po léta v naší straně neprobíhá systematické studium podmínek, ve kterých se komunistické hnutí pohybuje jak ve světě tak u nás. Existuje-li nějaká analýza, jako že samozřejmě jich nemálo existuje, pak to není naše autentická, ucelená a v diskusi potvrzená soustava myšlenek a názorů na současnost. Ani současnosti, ale ani nedávné minulosti nebyla dosud věnována náležitá - totiž soustavná - pozornost. Jak bez těchto předpokladů udělat vědecky podložený program politické strany? Co s tím? Napadá mě, že pro udržení a další rozvoj komunistického charakteru strany není nezbytně nutné jít v tuto chvíli v programu do podrobností nad základní filozofický rámec. Tak je možné omezit chyby plynoucí automaticky z nedostatku podrobné znalosti aktuálních východisek. Na jeho základě takto pojatého programu lze postupně všechny dlouholeté "rezervy" řešit, aktuální poznání prohlubovat a přitom nedělat fatální chyby. Současně je potřebné uvědomit si, že ono soustavné studium podmínek ...je běh na dlouhou trať, který navíc stále trvá, není nikdy ukončen, stejně jako nikdy není ukončen samotný vývoj.

Dnes chybějící teoretický základ z hlediska poznání aktuálního stavu věcí a někdy bohužel i elementární neznalosti teorie ML u předních funkcionářů KSČM znamenají, že například místo autentického vlastního pohledu na různá národní nebo vlastenecká hnutí, pohlíží na ně naši straničtí funkcionáři a aktivisté jako na extrémní pravici a dokonce jako na fašisty, přebíraje tak úhel pohledu globalistické propagandy?!!! Co to je, když ne ostuda pro ty, kdož se chtějí nazývat marxisty, jako například doktor Filip, který bohužel v KSČM sehrává aktuálně obdobnou roli, jako v dobách první republiky sehrávali v KSČ přední funkcionáři Jílek a Bolen?

Vše, co po léta absentuje, lze řešit, aniž by došlo ke ztrátě orientace strany, aniž by došlo ke ztrátě charakteru strany. Ovšem vytvořit teď hned podrobný program je problém: jak aplikovat teorii nějakého společenského procesu bez dotaženého základního výzkumu tohoto procesu v jeho aktuálním stavu... Relativně výhodné za situace, kdy "základní výzkum" neprobíhá skoro vůbec, je držet se úrovně obecnosti, která nezpůsobuje konflikt s realitou, kterýžto konflikt vzniká velmi snadno a skoro automaticky, pokud se jde do konkrétních věcí. Pak nutně nastoupí tápání, reminiscence , "dobré úmysly", žvásty typu, že probíhá konjunktura a proto lidé nemají o komunistickou stranu zájem...

Úroveň obecnosti nebrání zachovat program jako prostředek korigující stranu jako celek i její členy individuálně, nebrání současně tvorbě aktuálních krátkodobých programů (například volebních), dokáže je však udržet v náležitých mezích a nedovolí, bude-li dodržován, ústup z principiálních pozic...který se v reálných aktivitách činitelů strany odehrává nepřehlédnutelně.

Proto bych viděl jako docela racionální uplatnit následující myšlenky a nesnažit se další podrobnosti stavět na vodě, totiž bez výše zmíněného neuskutečněného základního výzkumu. Nepočítám s tím, že bych významněji ovlivnil tvorbu alternativy, ale přesto posílám k úvaze tento úvod i následující řádky. Chtěl bych ještě upozornit na skutečnosti následující:

►1. ověřil jsem si mezi svými blízkými v rodině i přáteli, že předložené teze nejsou nesrozumitelné inteligentním a vzdělaným lidem i bez vysoké školy.

►2. program strany nemůže plnit to, co očekáváme od propagandy. Program strany není a nemůže být propaganda sama. Program je soustava základních cílů a prostředků a propaganda na program nutně navazuje co do podrobnosti, srozumitelnosti širokým vrstvám. A současně je propaganda jedním z důležitých nástrojů prosazování programu.

(Zde ještě jednou upozorňuji, že se jedná o poznámky výše uvedené a níže uvedené taky, které jsem si psal před pár měsíci ještě před tím, než se objevily alternativy).

PROGRAM komunistické strany, některé klíčové momenty (podle mého názoru)

Proces vývoje lidského myšlení, probíhající v reálném prostoru a čase, dospěl v době a podmínkách, které zvykneme označovat jako devatenácté století, k revolučnímu objevu dialektického a historického materialismu, k objevení zákonitostí společenského vývoje...(Marx, Engels)

Filozofie dospěla ke schopnosti svět a lidskou společnost pravdivě vysvětlovat. Ale hlavně vytvořila předpoklady, aby lidé mohli uvědoměle a cílevědomě v rámci svých schopností svět a společnost ovlivňovat a měnit. A to jen potud úspěšně, pokud v souladu s oněmi zákonitostmi.

Objektivní realita se neustále pohybuje v prostoru a čase, což znamená nezbytnost s tímto vývojem držet krok. Aktuální kvalita poznání (nebo nepoznání) nutně ovlivňuje kvalitu a úspěšnost aktuálních řešení, kterými by subjekt společenských procesů (politická strana) chtěl tyto procesy cílevědomě a účinně ovlivnit. Platné přitom zůstává stále již v devatenáctém století objevené východisko, že základní rámec vývoje společnosti spočívá v postupném procesu změn v rámci společenskoekonomické formace a převratným (revolučním) nahrazováním nižší společenskoekonomické formace společenskoekonomickou formací vyšší. Tato skutečnost je společenskou praxí soustavně potvrzována a tedy platí.

Kapitalistická společenskoekonomická formace již dávno neplní úlohu objektivně reálného nositele pokroku lidské společnosti, kterou po jistou dobu sehrávala. To je naprosto jasné, nepopiratelné a nezvratné. Kapitalismus už se přežil natolik, že dokonce přivedl lidskou civilizaci na okraj záhuby. Všeobecná krize kapitalismu nabývá v současnosti takových forem krize politické, sociální, ekonomické a nepochybně i ekologické, že se lze obávat totálního kolapsu lidské civilizace vůbec. To je neoddiskutovatelně dílo kapitalismu a nikoho jiného.

Přesvědčení o možnostech a schopnostech katastrofický vývoj odvrátit, lze opírat jen o tomu odpovídající úroveň poznání a o aktivitu, rozvíjenou na základě tohoto poznání. Odvrátit katastrofu v rámci kapitalismu je možné toliko cílevědomou aktivitou vykořisťovaných a utlačovaných vrstev a tříd lidské společnosti. Je sice odvážné, avšak zcela na místě uvažovat o řešení tohoto základního aktuálního problému. Koneckonců jde o záchranu existence lidské civilizace, což je možné jedině cestou zbavení se kapitalismu, jeho překonáním vyšší společenskoekonomickou formací. Kapitalismus je jednoznačně slepá ulička, na jejímž konci je katastrofa.

Přechod lidstva od kapitalismu ke komunismu nemůže nastat spontánně, neuvědomělým samopohybem. A tyto změny navíc nemohou nastat a ani nenastanou bez odporu těch, kdo skutečně profitují z existence kapitalismu (individuálně nebo skupinově). Sebeobrana kapitalismu proti dějinám, proti společenskému pokroku, je založena na obrovské ekonomické, politické a ideologické moci, kterou disponují špičky kapitálu a využívají ji ve snaze dějinný vývoj zastavit. Kapitalismus vyvinul nesmírně mocné prostředky k potlačení každé snahy o jeho překonání (o překonání kapitalismu, o jeho nahrazení vyšší společenskoekonomickou formací). Vede permanentní válku proti všem silám, které tvoří potenciál změn. Je to válka nevybíravá, bezohledná, totální. Jde v ní skutečně o život. Pro vedení této války si kapitalismus "najímá" spojence v podobě různých hnutí, celebrit, lumpenproletariátu...Nelze v této válce obstát bez opory o tu nejlepší teorii a bez aktivní činnosti na této teorii založené. Nelze v ní obstát bez aktivní činnosti zainteresovaných společenských vrstev, zejména vykořisťovaných a utlačovaných tříd a bez aktivní činnosti politických uskupení a osobností, schopných tyto třídy a vrstvy vést.

V těchto souvislostech má existence komunistické strany smysl pouze a jen tehdy, kdy se bude trvale uschopňovat jako subjekt zákonitých společenských změn a kdy bude usilovně, systematicky a neustále pracovat na uskutečňování a uplatňování této své role subjektu společenských změn, vedoucích od kapitalistické společenskoekonomické formace ke komunistické formaci.

Komunismus není žádná utopie, pokud je míněna společenskoekonomická formace, která je nesena a vytvářena těmi společenskými vrstvami a třídami, které jsou tvůrci materiálních a duchovních hodnot a které jako nepotřebný a škodlivý odstraní zahnívající a degenerovaný systém, založený na vykořisťování a vykořisťování reprodukující. Společenská výroba života lidské společnosti se neobejde bez konkrétních výrobců, které kapitalismus pomohl přivést na svět. Avšak osvobodí se, jakož se osvobodí i produktivní třídy, vrstvy a individua, zbaví-li se neproduktivních, parazitujících a koneckonců zločinných vykořisťovatelů, za kapitalismu nejen dominujících, ale navíc přivádějících lidstvo na okraj zkázy.

Přechod od kapitalistické ke komunistické společenskoekonomické formaci se neobejde bez revolučních změn. Nepůjde o reformy stávajících poměrů, které se nedotknou podstaty kapitalismu. Naopak musí jít o podstatné změny, které odstraní vykořisťování a na druhé straně budou základem svobodného rozvoje všech ve svobodné společnosti. Musí to být změny, které zajistí trvalý vývoj lidské civilizace. Nikoli sice bez překážek, ale rozhodně bez zavlékání lidstva do slepé uličky sebezničení. Kapitalismus již lidstvo zavlekl téměř na její konec.

Nelze očekávat, že vrstvy, profitující ze současného systému společenské výroby,vládnutí a ovládání lidské společnosti, dobrovolně ustoupí a odevzdají moc. Budou donuceny. Míra a intenzita onoho donucení bude odpovídat kvalitě tlaku, vyvíjeného na uskutečnění revolučních reforem. Čím větší bude úroveň sebeuvědomění dosud ovládaných a vykořisťovaných vrstev a tříd, tím silnější bude tlak na vykořisťovatele. Odpor vykořisťovatelů bude tím mizivější, čím omezenější budou mít ve společnosti vliv a oporu. Vykořisťovatelé se jen vlastními silami ubránit nemohou. Jestliže se třídy této nyní existující společnosti přeformují z tříd o sobě v třídy pro sebe, zůstanou oni vykořisťovatelé osamoceni jako pověstný kůl v plotě, který nikdo jiný nebude mít důvod zachraňovat před vyvrácením.

Cesta k realizaci revolučních reforem vede zdánlivě paradoxně, avšak reálně nezbytně nutně nejdříve usilováním o změny, které zásadně nemění stávající kapitalistické pořádky. Na reformách v rámci kapitalismu se revoluční hnutí učí, aktivizuje, uschopňuje a získává vedoucí úlohu v třídách objektivně povolaných odejít od kapitalismus a nést dále společenské procesy bez dominantního vlivu vykořisťovatelů a jejich slouhů. Jde jen o to, aby se při usilování o vylepšování kapitalismu neztrácela perspektiva dlouhodobá. Jde o to, vyhnout se onomu stavu, kdy "hnutí je vším, konečný cíl ničím", což je past, do které již mnohokrát hnutí původně revoluční upadlo a nyní upadá i v současnosti.

Proces revolučních změn nemůže v současných podmínkách existence lidské civilizace proběhnout izolovaně na úzké společenské (a geografické) základně (například jen v naší zemi). Takzvaná globalizace přinesla takovou úroveň provázanosti světa, že je to jako chtít uzdravit jenom pravé chodidlo, je-li zachváceno danou nemocí celé tělo. Například je velmi pravděpodobné, že revoluční reformy nebudou moci proběhnout izolovaně ani v tak ekonomicky i politicky významné zemi Evropy, jako je Německo nebo Francie. Koneckonců je nepřehlédnutelné, že revoluční reformy nemohou být reálně provedeny s konečnou platností na národní úrovni, je-li vykořisťovatelský systém zformován na úrovni mezinárodní a zcela evidentně na této úrovni řeší zachování své existence. Z toho vyplývá, že komunistické revoluční hnutí nemůže dosáhnout revolučních reforem bez předchozího zformování hnutí na mezinárodní úrovni. Na druhé straně je tím nejlepším předpokladem formování mezinárodní úrovně hnutí jeho úspěšný a intenzívní rozvoj na národní úrovni a v podmínkách na této úrovni existujících.

Několik otázek, které nepatří do textu programu, ale poukazují na jen některé mezery, které je třeba vyplnit, abychom blíže věděli, o čem se vlastně bavíme... Co se to vlastně děje v "komunistické" nebo komunistické Číně? Víme to? Kdo jsou hlavní hybné síly pokroku ve světě a kdo jejich přirození spojenci? Koho lze považovat za hegemona pokrokového vývoje? Jak vidět v současné době proces přeměny třídy o sobě v třídu pro sebe? Samozřejmě v aktuálních souvislostech sociální struktury společnosti... Jakou úlohu má propaganda a její aktuální formy a prostředky?

Požadavky na stranu samotnou
Komunistická strana musí na vědecké základně reprodukovat svou revoluční úlohu. Neobejde se, stejně jako klasikové marxismu ve své době se neobešli bez hlubokého vnímání aktuálních vědeckých poznatků nejrůznějších oborů, bez vnímání a aplikace nejnovějších technologií... Především jde o pokrokové myšlení (vědecké), bez kterého se neobejde převratně pokrokové jednání. Neobejde se bez trvalé teoretické práce a účinného sebevzdělávání. Neobejde se bez trvalé a soustavné propagandistické práce a kultivace jejích prostředků na úrovni doby. Neobejde se bez trvalé a soustavné organizátorské práce a vyzvedávání těch nejschopnějších individuí na odpovídající místa ve své organizační struktuře (kádrová práce). Neobejde se bez soustavné a účinné sebeobrany proti plíživé i vědomé zkorumpovanosti funkcionářů. Neobejde se bez sebeobrany proti "pohodlí" zapojování strany do kapitalistického systému coby takzvané moderní levicové opozice, nepřekračující v žádném ohledu jeho (kapitalismu) rámec. Ve straně samotné je možné a nutné zavádět do praxe prvky života, které jsou předobrazem společnosti bez vykořisťování člověka člověkem, společnosti bez drancování a devastace přírodní podstaty života lidské společnosti na planetě Zemi. Jednu významnou věc může strana realizovat okamžitě a bez "nákladů" a jen vlastními silami. Tou věcí je komunistická morálka, uplatnění jejich principů uvnitř strany.

Kania z Olomouce


Odpověď

PhDr. Josef Skála, CSc.

Tobě se, soudruhu Kanio, musím předně upřímně omluvit za to, že jsem v závalu jiných úkolů nestačil sledovat včas tento námět. Podepsal bych ho podobně jako Tvá dřívější stanoviska. Pošli mi, prosím, číslo telefonu. Rád bych si s Tebou raději popovídal, než to řešil touto cestou. Můj mobil je 602207524.

Srdečně Tě zdraví

J. Skála