klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    10 NEJNOVĚJŠÍCH ČLÁNKŮ   ●   STARŠÍ ČLÁNKY

K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Názor na článek "Popření" Josefa Koukala v deníku Právo v sobotu 26. října t.r.

PhDr. Josef Albrecht

2019 10 27 01o přečtení sloupku Josefa Koukala v deníku Právo v sobotu 26. října s názvem Popření, jsem se rozhodl, že musím reagovat a tak chci svým názorem vyjádřit svůj nesouhlas s pisatelem zmíněného článku. Jedná se o debatu a hlasování o návrhu zařadit výročí takzvané okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, coby den státního významu.

2019 10 27 02Josef Koukal působí jako komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.2019 10 27 03utor článku (viz ZDE) uvádí, že 21. srpen symbolizuje tragédii značného rozsahu, kterou si navíc velká část národa osobně pamatuje. Právě proto, že patřím k té části národa, která si pamatuje jak srpnové, tak i další navazující události, dovolím si uvést několik poznámek. Je nezpochybnitelné, že 21. srpna 1968 došlo k obsazení části republiky vojsky Varšavské smlouvy a také určitě došlo i k usmrcení osob a to nejen v důsledku dopravních nehod.

Ještě stále však žije dost velká část obyvatel, kteří si stále dobře pamatují, jak vypadá skutečná okupace - myslím tím zákeřnou okupaci vojsky německého fašistického státu. Tyto události nechci srovnávat, protože to ani nelze. Každý z nás starých a ještě starších má jistě nějaké zkušenosti z období od roku 1968. Stačí jenom vzpomenout, jak například na vystoupení sovětské taneční a hudební skupiny z oblasti Odincovo byl náš tehdejší kulturní dům zcela naplněn diváky a mnoho dalších se tísnilo před okny. Vystoupení skupiny bylo odměněno obrovským potleskem. S úsměvem si připomínám, jak společně příslušníci ruské posádky v obci debatovali s místními občany při každodenním popíjení pivečka v místních restauracích. Tím nechci tvrdit nic jiného, než, že to asi nebyla ta skutečná okupace. Tím nechci tento fakt, že byla republika obsazena, obhajovat a že se to nemělo stát.

I pro členy strany to musí být skutečným a nezapomenutelným dnem státního významu, ale v opačném významu, než připomíná autor článku. Pro stranu to musí být připomínka zásadního selhání Dubčekova vedení strany!

Autor článku dále píše, že nebyl zklamán ten, kdo byl zvědav, jaký postoj zaujmou členové /myslel tím poslance/ KSČM. Jsem rád, že aspoň při tomto hlasování byli komunističtí poslanci naprosto jednotní. Ne, nezmýlil jsem se, neboť hlas Jiřího Dolejše už dlouhou dobu nelze považovat za hlas komunisty a tak jako jediný hlasoval jinak, než ostatní členové strany a návrh podpořil.

Označuje-li poslanec Dolejš KSČM kroužkem přátel starých časů, měl by si uvědomit, že většina těchto pamětníků starých časů tvoří v této době téměř 80 % současné členské základny strany.

On, který vstoupil do strany v roce 1989, by měl vzít v úvahu, že asi třetina lidí si myslí, že před listopadem 1989 bylo líp. Ti přátelé starých časů, jak říká pan Dolejš, byli ti, kteří pomáhali budovat ve svých obcích a městech např. zdravotní střediska, nákupní střediska, zavádění kanalizací, budování dětských hřišť atd. a mimo jiné hlavně dokázali spolu v přátelské atmosféře žít!

Co dokázal pan Dolejš, kterého na posledním sjezdu strany volila jen nepatrná část delegátů a tak nebyl zvolen ani do pléna ÚV? Sice se prostřednictvím svého obvodu dostal opět do pléna ÚV, ale názor většiny členů strany je, a v tom se shoduji s autorem článku, že je dlouhodobý stranický desperát a udržuje si výsadní postavení názorového samotáře. Je to takový termit - česky řečeno všekaz. Asi ta jeho stanoviska a vystupování vyhovují předsedovi strany, jinak nechápu, proč v takovéto straně stále setrvává?