Obrovská facka Havlovi. Moravský podnikatel nad hrobem doc. Františka Čuby provolal...

2019 08 04 02oravský podnikatel Libor Sitař obviňuje Václava Havla, že to byl on a režim, který prosazoval, kdo zničili „hospodářský zázrak“ JZD Slušovice. Podle něho tím uvolnili i cestu pro Andreje Babiše. Dle Sitaře je načase, aby družstva a hlavně František Čuba byli rehabilitováni.

„Zničit práci Františka Čuby, ideologicky a morálně zdehonestovat v té době populární osobnost zakladatele slušovického fenoménu, protože jeho úspěch by jinak popřel neoliberální dogmata“, popisuje údajné důvody, proč k likvidaci došlo. 

2019 08 04 032019 08 04 04e tomu sotva měsíc, co zemřel známý senátor a bývalý předseda JZD Slušovice František Čuba. A moravský podnikatel Libor Sitař na něj o měsíc později vzpomíná: „V tichosti, bez širší politické a mediální reakce, zemřel po dlouhé a vážné nemoci ve věku 83 let. Otec slušovického zázraku! Legenda československého družstevnictví František Čuba. Muž, který byl známý tím, že z průměrného zemědělského družstva ve Slušovicích na jižní Moravě postavil v roce 1963-1990 Agrokombinát s miliardovým ziskem a sedmimiliardovým obratem. Nesnášel ho Gustav Husák i Václav Havel. Zatímco komunistický režim ho toleroval, Havel se rozhodl slušovický zázrak zlikvidovat.“

"Ten první kvůli fóru, který koloval v zemědělském světě, že Praha je jakési město nedaleko Slušovic. Ten druhý asi právě proto, aby se tak nestalo!“, spekuluje Sitař a sfárává do historie: „Již v roce 1964 Čubu obvinili z použití kapitalistických metod. Čuba se staví proti: ‚Naopak! Musíme se ujistit, že úspěchy socialismu nejsou založeny na nekvalitní práci pro moc.‘ Jeho heslo bylo ‚Správné je to, co funguje‘. Jak řekl o léta později čínský komunistický vůdce Teng Siao-pching: ‚Nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, důležité je, zda chytá myši.‘ František Čuba způsobil revoluci československého zemědělství, jehož historie by se měla psát před Čubou a po Čubovi.“

Dále Sitař tvrdí: „Na začátku 60. let se oralo kravama a selo ze zástěry, Čuba nakoupil stroje a vytvořil programy prosperity. Když v roce 1963, po vstupu do funkce předsedy JZD Slušovice řekl, že jednou povede do stáje asfaltka, všichni se mu smáli, ale za pár let to dokázal. No za pár... Někdy v roce 85 nebo 86 jsem jako lopaťák u DS Olomouc měl tu čest být toho součástí. Nejméně 2× týdně se na stavbě objevila černá limuzína Audi, vystoupil z ní předseda a nám dělníkům rozdal poukázky do svých obchodních domů – zeleniny a obuvi v Gottwaldově (dnes Zlíně). V hodnotě 500 Kčs, přátelé! Se slovy ‚děláte dobrou práci‘ zmizel ve své limuzíně a odjel. Koukali jsme na to jako vejři. Nestrpěl nedbalost a neschopné stranické kádry nemilosrdně povyhazoval. Ti si pak na něj stěžovali v Praze.“

Tyto kádry prý neměly Čubu v lásce. „Čuba však našel mocného zastánce v podobě tajemníka pro zemědělství Miroslava Zajíce. V důsledku reforem v roce 68 prosazoval nové technologie a uspěl. Nicméně Gustav Husák často sám inicioval kontroly v Agrokombinátu, aby našli nějaké kompromitující nedostatky, ale nic nenašli. Lubomír Štrougal ve svých pamětech zmiňuje, jak na něj Husák několikrát uhodil, kdo sype do Slušovíc peníze! Je to strana, Rusové, Američané nebo Arabové... nemohl pochopit, že se tak daří. Jak si ale František Čuba později připomněl, Gustav Husák mu sypal sůl do ran celou dobu. Během revoluce v roce 1989 mnozí čekali, že jako skrytý kritik na normalizační režim bude stát František Čuba v první linii, ale nečekaně řekl: ‚Chopili se toho lidé, se kterými bych nikdy nešel a nastolili metody, které bych nikdy nepřijal.‘ A bylo vymalováno.“

Co prý nešlo komunistům, podařilo se Václavu Havlovi. „Nový československý prezident se rozhodl zlikvidovat JZD Slušovice. Udělal to tak, že to vůbec nepochopil český premiér Petr Pithart. Pithart si přál pokračování slušovického zázraku, ale kolem něj na Občanském fóru byli lidé, kteří byli ‚zcela posedlí‘ myšlenkou likvidace slavného družstva, a ještě dnes by rád věděl, ‚co tu posedlost způsobilo‘. Čuba byl opravdu slavný. Praha zasáhla tvrdě. Vše odstartoval smutný známý projev Václava Havla na náměstí 21. srpna 1990. K vzpomínkové demonstraci k výročí sovětské okupace Havel nepochopitelně napadl slušovický Agrokombinát. Tvrdil, že ‚slušovické žilky moci‘ prorůstají celým naším zemědělstvím. ‚Naše revoluce není dokončena‘. Hra demokracie je zkrátka u konce a noví vládci věděli, že fenomén Slušovice je ideologicky nevhodný pro budování kapitalismu a jediné správné řešení je privatizace“, míní Libor Sitař.

Moravský podnikatel dále dodává, že František Čuba byl celý život přesvědčen, že všechny formy vlastnictví jsou rovnocenné. „Jeden z hlavních požadavků 12 bodů revolučního programu byl ‚rovnost všech forem vlastnictví‘ – tedy státní, soukromé i družstevní, které však bylo zamítnuto, jakmile si vzali za své slova Václava Havla. Dát zlikvidovat JZD Slušovice z ekonomických důvodů, zničit práci Františka Čuby, ideologicky a morálně zdehonestovat v té době populární osobnost zakladatele slušovického fenoménu, protože jeho úspěch by jinak popřel neoliberální dogmata.“

Sitař se obrací na uctívače zesnulého prezidenta, kteří demonstrovali na Letné: „Pokud kritizují Andreje Babiše, byl to právě on, kdo ho stvořil!“ Podle Sitaře transformační zákon z roku 1990 protiústavně zasáhl též do vlastnických práv bytových družstev a místo toho, aby se věnoval odstranění narušení minulého režimu, přistoupil k ideologicky odůvodněné likvidaci instituce demokratického družstva. „První družstevní bydlení vzniklo v České republice v roce 1903, na Slovensku o několik let později. V roce 1992 byla proměna družstev transformována na akciové společnosti. Navíc obchodní zákoník posílil práva většinových vlastníků. Tento systém zrodil Babiše“, říká pamětník.

Havla obviňuje dále: „Jeho režim poslal 500 kontrolorů a agentů do Slušovic. František Čuba byl předmětem 66 policejních výslechů, z nichž mnoho trvalo i 30 hodin nonstop. Jeden z otců doby privatizační Dušan Tříska řekl, že ‚hrál nesmírně pozitivní roli, ale v tu chvíli byl mezi našimi největšími nepřáteli‘. A já dnes nad jeho hrobem žaluji na tento režim. Je nejvyšší čas, aby František Čuba, ale i další poškození opět reformačními neoliberály na perzekvovaných družstevnících, byli lidsky a politicky rehabilitováni a aby jejich příbuzným se dostalo společenské satisfakce. Je čas vrátit se zpět k demokratickým základům družstevnictví.“